Tokio

Janny

Dobře, říkala si Janny pro sebe, začali jsme cestou vpřed, tak v ní budeme pokračovat. Chvíli mlčela. Z toho ticha najednou vyvstala otázka směřována na Kaena"Jak ses vlastně stal ty Quincyim? Ještě v Rainbow Society jsem se tě ptala na to, kdo vlastně Quincy jsou a jaké mají schopnosti. Nestihls mi odpovědět, někdo ti skočil do řeči a začal vysvětlovat.. A proto jsme se tady.." určitě se zrovna rozhodovala kudy jít e její tón možná zněl trochu nevraživě. "Nicméně asi tu budeme mít spoustu času na to, abys mi to stihl vysvětlit. " dokončila Janny svůj monolog.

Kurogane Noriyuki

No, výborně. Tak tohle nikam nevedlo! Noriyuki si všiml Akaninýho odfrknutí a trochu se na ní usmál. "Vidíš, jak nás blbě vedeš," neodpustil se a začal se vracet zpět k rozcestí. Tam vystřelil ještě jednu díru vedle té původní, což byla značka pro něj, že tahle cesta nikam nevede. Pak označil chodbu, kam se chystali teď, tedy tu druhou možnost z předtím a vyrazili dál.

Janny

Janny se zamyslela, chvilku se odmlčela a pak se na Kaena podívala znovu "Síla Quincy je v člověku odjakživa, může jí ziskat, nebo se dědí?" zeptala se. Pokud se nějak získává, neměla tušení jak a kdy, ale pokud se dědí, tak někdo v její rodině musí být Quincy. Ta představa bylo trochu zvláštní, její otec byl bohatý, celá jejich rodina byla vcelku známá, přišlo jí divné, aby jeden z jejích rodičů byl Quincy, pak Quincy měli nepřátele bylo by nebezpečné se takhle veřejně ukazovat. "Třeba tudy.." ukázala vpravo. "Hele.. Jak si myslíš, že jsem se já stala Quincyim?"

Kurogane Noriyuki

Nori se usmál na Akane a raději už nic neříkal. Provokace se odkládala zase na později, protože je čekala cesta k dalším rozcestím. Nejdřív si zkontroloval, jestli některá z cest není označená. A pro jistotu zkontroloval i tu cest zpět. Pokud nebylo nikde žádné značení, označil cestu rovně a šel vpřed.

Janny

"Takže někdo z mých rodičů musí také být Quincy.." řekla Janny nahlas a opravdu hodně něvěřícně. Její rodiče byli tuctoví, zbohatlíci. Nikdy by si nepomyslela, že vědí kdo jsou Quincy, Shinigami, že existuje svět zvaný Soul Society. Na její bezradnosti přidal i fakt, že přišli zase do slepé uličky. Už se chtěla otočit a jít zpět, když v tom si všimla, že zeď vpravo je jinačí než ty ostatní. "Podívej.." řekla a svítilnou posvítila tím směrem. "Třeba jsou tu tajné chodby a ta nás zavede do tajné místnosti.." řekla blonďatovláska trochu s nadsázkou. Následně natáhla ruku k pravé stěně a začala ji prozkoumávat.

Kurogane Noriyuki

Další rozcestí... tak tohle už bylo na bombičku. Tohle podzemí mu značně začínalo vadit. Ale, zpátky se mu nechtělo, takže jen zkontroloval, zdali nejsou někde nějaké značky a pokud nebyly, ta šli prostě dál doleva. Ale značně už mu začínal cukat koutek, nebyl tu již jediný podrážděný. Ideální duo toto.

Kurogane Noriyuki

Vypadalo to, že si to podzemí už dělalo srandu. Opravdu blbou srandu! Takže se opakovala stejná rutina jako předtím. Kontrola označení a v případě žádného označení opětovné označení chodby vlevo a pochod doleva. Yay, jak zábavný den. Místo toho mohl Akane pozvat na skleničku, ne on s ní leze podzemím! A něco mu říkalo, že studovat Teorii grafů a průchod labyrintem bylo naprosto zbytečné.

Kurogane Noriyuki

Tohle už fakt nebylo vtipný! "Ten učitel byl kokot. Naprostý kokot," neodpustil si Noriyuki, zatímco si říkal, že toto bludiště bylo postaveno naprosto proti pravidlům, které brali ve škole. Takže se trochu zamračil a prozměnu označil pravou cestu. A šli tou! Ještěže neuměl nějaké super velké techniky Quincy, pro tohle podzemí by to nedopadlo dobře!

Janny


Dívka opatrně vkročila dovnitř a na cestu si posvítila svítilnou.  Napadla jí však jiná věc, to místo našli. Musela jí vydržet baterka aby se dostali zpět. Zhasla telefon a vyvolala si svůj luk. Naposledy si s ním také Kaen svítil na cestu. Navíc díky světlo z luku bylo vidět lépe. Rozhlédla se po místnosti, luk měla mimo jiné kvůli tomu, kdyby se musela bránit.

Kurogane Noriyuki

Tohle už začínalo trochu být moc. Nori se otočil k Akane a vypadal poněkud rozladěn. "Tohle už je blbej vtip, co?" povzdechl si trochu a označil cestu rovně. Doprava se mu už nechtělo. Kéž by našli východ aspoň ven, tam by mohlo být sluníčko, klídeček, hollow, něco k zabití a podobně. A ne jen studené vlhko!

Kurogane Noriyuki

Vítězství! Nebo prohra? No, na tom teď moc nezáleželo, došli aspoň někam! Sem sice asi dojít nechtěli, ale lepší jak nic. Nori se rozhlédl, bylo tu docela hezky. A on neměl deku a piknikový košík, jak smutné. "No, jo... naše dobrodružství nás zavedlo ven. Co teď? Chceš se tam vrátit zpátky?" zeptal se jí zcela vážně. Jako, ne že by mu vadilo bloudit podzemím, ale na sluníčku to bylo lepší!

Janny

Janyffer zaskřípala zuby "Super.." ono nestačilo, že se motali kolem dokola, když už konečně našli to místo, zabouchly se za nimi dveře. "Co budeme dělat?" nadhodila. Zatímco Kaen určitě nějaký plán Janny nechala zmizet svůj luk a začala prohledávat onu místnost. Nejspíš tu někdo nwco skrýval. Chtěl zjistit více. Nejdříve se podívala směrem ke stromu jestli na ně nemá v plánu něco zaútočit. Dále prohlédla lebky, kosti.. Chtěla zjistit, jestli v rukách nedrží nějakou cennost. V případě, že ano, opatrně se k ní přiblížila a prozkoumala, avšak bez doteku. Ve spoustě filmech i knihách.. To tak občas bývala, ne?

Janny

Dívce lehce naskočila husí kůže. Nebála se, jen pro dívku tohle prostředí nebylo to pravé. Poukázala na šparky tvořené z lidských kostí"Zajímalo by mě co za bytosti, těžko říct jestli lidé,ty věci vytvořili.." pro jistotu na nic nesahala. Pro jistotu prohlédla místnost ještě jednou, ale tentokrát se snažila najít něco, co by jim pomohlo ven. Praskliny ve zdi, pokud byly kostry třeba vězni, mohly býti přikovány ke zdi, kdyby prohloubili díry po poutech,, či řetězech, mohli by se provrtat až ven. "Hlídej tuhle stranu místnosti, já to vezmu z druhé strany." nadhodila a sama se vydala na samý konec konec místnosti.

Kurogane Noriyuki

Chtěla jít dovnitř, škoda, tak to budou muset dovnitř. Takže zpět na křižovatky. A ne, nešlo se znovu po stejné trase, šlo se novou trasou, kterou si zase označil. "Zahnem... jinak mi už jebne. Že já nezůstal v klidu doma," povzdechl si a pak se podíval na Akane. "Víš, že mi budeš hodně dlužit, že jo?" ujistil se pro jistotu.

Janny

"Poslyš, nemůžeme tuhle místnost prostě rozstřílet?" byla sice flegmatický typ, ale tahle místnost se jí nelíbila a místo toho aby to přiznala měla uštěpačné poznámky. "Tady nic není.." zavolala na Kaena. Trošku jí docházely nápady na to, jak se dostat ven. No třeba jim k tomu pomůže někdo z kostlivců. Přišla k jednomu z nich, podívala se na místo, kde kdysi míval oči usmála se a opět trochu jízlivě, stejně tak nejistě se zeptala "Co uděláš, pokud ti tohle vezmu?" a vzala mu z ruky nějakou, jakoukoli cennost. "Co všechno o tomhle místě, víš?" zeptala se, její hlas pro jednou zase zvážněl.

Kurogane Noriyuki

Á, výborně. Další slepá ulička a pak cestička, další a tak podobně, až došli do další slepé uličky. No, jak nádherné to tady bylo. I když, na téhle bylo něco zvláštního. "Hele, to jsem viděl v jednom filmu. Jiná barva zdi znamená něco skrytého, určitě!" pronesl Nori a poodstoupil. Pak si nachystal luk a začal stvářet zase jeden ten maxi šíp, aby to prostě propálil. Snad nebude mít Akane nic proti. Jo, bylo to nebezpečné, to ano, ale momentálně toho měl plné zuby, tak si chtěl prostě vystřelit. Nebo ne? Nakonec se trochu zklidnil a svůj šíp stabilizoval. Malá díra na zjištění toho, co tam je by měla stačit. A hlavně jim to tu nespadne na hlavu.