Čajovna Dračí studna

Tato malá čajovna se nachází pod úrovní ulice, ve sklepě. proto je tam vždy přítmí a poněkud dusno, ideální prostředí pro pití čaje a čichání vonných tyčinek. Kdo má radši čerstvý vzduch... ať sem nechodí.

------------> 9. divize

Nekonome Chieko

Následovala jsem Hijikatu k čajovně s názvem Dračí studna. Z venku to vypadalo spíše jako sklep než jako místo k setkávání. Pomalu jsem se začínala bát, kam mě to vede. Aspoň, že jsem s sebou měla Kura a Fluffyho. Takové svoje dva bodyguardy. Avšak v duchu jsem si říkala, že Hijikata nevypadá jako špatný člověk, takže jsem se určitě bála zbytečně. 
Když mi otevřel dveře usmála jsem se na něj. "D-děkuji." pronesla jsem a vešla dovnitř.

Nekonome Chieko

Uvnitř to vypadalo příjemněji než z venku,vlastně mi to přišlo takové...útulné. Nesedělo tam příliš lidí a dokonce tu voněl čaj a nějaké vonné tyčinky. Mám ráda vůni čaje, proto mě to potěšilo. 
Hijikata vyrazil k jednomu z prázdných stolů. Celou cestu jsem kráčela tiše za ním. Když mi odsunul židli, poděkovala jsem mu a posadila se. Kuro mi seskočil z ramene a uvelebil se u mě na klíně. Při tom měl zvednutou hlavu tak, že jeho oči byly na úrovni desky stolu, aby mohl pozorovat Hijikatu. Díval se ale i okolo a hlavně na Fluffyho, který černovlasého shinigami také sledoval. Já se mezitím těšila na ten čaj.

Nekonome Chieko


Seděla jsem u stolu a sledovala...tedy sledovali jsme s Kurem, jak si Hijikata sedá. V tom na stůl vyskočil mňoukající Fluffy a když na něj Hijikata promluvil, skočil mi na klín. 
Kurovi se moc nelíbilo, že by se měl dělit o místo u mě. Nejprve se na bílého kočičáka zlostně díval, poté se ohlédl na Hijikatu a znovu na Fluffyho. Povzdychl si. Oběma se Hijikata nelíbil, proto se Kuro rozhodl s uzavřít na dobu neurčitou s Fluffym příměří.
Já si zatím prohlížela nabídku čajů. "Eto.....bílý čaj." odpověděla jsem mu.

Nekonome Chieko

Trochu jsem nadskočila, když k nám přišla obsluha v bílém obleku a promluvila. 
"D-dobrý den." oplatila jsem pozdrav a poté sledovala objednávajícího si Hijikatu. Podle toho, co říkal před tím, jsem usoudila, že prostě jen poklepal na nějakou náhodnou věc nebo na něco, u čeho se mu líbil název.
Pak se muž znovu otočil ke mě. Po jeho otázce jsem se podívala dolů na Kura s Fluffym. Kuro zuřivě kýval hlavou, že mám souhlasit. 
Zvedla jsem hlavu k obsluze. "A-ano, prosím." odpověděla jsem mu.

Nekonome Chieko

Čekala jsem, co z Hijikaty vypadne za otázku tentokrát. Možná to zní, jako by mi vadilo, ale ve skutečnosti nevadilo. 
Fluffy se mi zatím uvelebil na jedné noze a Kuro zase na té druhé. Oba kočičáci mě svými fluffy kožíšky příjemně hřáli na stehnech. Oba dva jsem drbala a vyčkávala na Hijikatovu otázku. Přemýšlela jsem dokonce i nad tím, na co se chce zeptat, ale to co řekl mě nenapadlo. 
"J-já....Nekonome Chieko." odpověděla jsem mu tiše, podívala se na něj přes ofinu, jelikož jsem měla sklopenou hlavu ke kocourům, a pousmála se.

Nekonome Chieko

Když ke mě natáhl ruku, přijala jsem jí a potřásla mu s ní. "T-také mě těší...Hijikata-san. A-a...nemusíte být tak... formální." pověděla jsem. Přišlo mi zvláštní, aby mi někdo říkal sama. Znělo to až příliš....jako bych byla velký šéf, někdo, ke komu lidi vzhlížejí a tak jsem si rozhodně nepřipadala. 
Mezitím se k nám blížil číšník s naší objednávkou. Fluffy rázem ožil a už nedočkavě seděl na stole. Všimla jsem si však, že muž v bílém nese mléko jen v jedné misce, což nebylo dobré. "Eto....mohla bych poprosit...ještě o jednu...misku mléka?" zeptala jsem se obsluhy ve snaze předejít možným kočičím rvačkám.

Nekonome Chieko

Poslouchala jsem, co mi Hijikata říká a při tom drbala Kura,který sledoval mojí tvář. Na začáteční větu jsem jen přikývla. Když však pokračoval dál, zmocnila se mě panika ze vší té zodpovědnosti, co na mě padla. 
"Díky za připomenutí." zamumlala jsem si potichu. Konec jeho proslovu mě donutil zvednout k němu hlavu. Za prvé mi tohle nikdy nikdo neřekl a za druhé to byl přesný opak toho, co jsem chtěla. Nechtěla jsem být ochraňovaná, chtěla jsem chránit. A hlavně jsem nechtěla, aby kvůli mně někdo umíral. 
Chtěla jsem něco říct, když v tom se objevil zase číšník. "D-děkuji." pronesla jsem k číšníkovi, než zase odešel. Kuro mi z klína skočil na stůl a pustil se do svého mléka. Znovu jsem sklopila hlavu a rukama pevně stiskla své shihakusho.

Nekonome Chieko

V tichu, které nastalo, jsem se sklopenou hlavou skrz ofinu pozorovala oba chlupáče na stole. Kuro na chvíli přestal pít a ohlédl se na mě. Nějakou dobu jsme se navzájem dívali do očí. Byli jsme spolu už hodně dlouho, takže jsme si dokázali porozumět i beze slov. Právě se mi snažil říct, ať se vzchopím. Poté se vrátil zpět ke své misce. Zvedla jsem oči trochu výš, abych zahlédla Hijikatův obličej, zrovna ve chvíli, kdy na mě promluvil.
"D-děkuji. B-budu na to myslet." pronesla jsem směrem k němu a lehkým úsměvem. Vzala jsem do dlaní svůj šálek čaje a upila z něj. Hned na to jsem zvedla hlavu a po tváři se mi rozlil široký úsměv. "Oishii!" vypadlo ze mě překvapeně a zároveň i potěšeně. Ten čaj chutnal skvěle. "Měl jste pravdu." pověděla jsem Hijikatovi stále s tím širokým úsměvem.

Nekonome Chieko

Poslouchala jsem Hijikatovo povídání o jeho vztahu k čaji a upíjela ten svůj. Něco mi na tom jeho vyprávění přišlo povědomé. Mému mozku však nějakou dobu trvalo, než mu to došlo. 
"Já...jsem na tom...podobně. Vždy...když se cítím mizerně...je mi smutno...nebo něco zkazím....uvařím si první čaj...který se mi dostane pod ruku....zvedne mi to...náladu...a pomůže myslet." vysoukala jsem ze sebe s pohledem zabodnutým do svého čaje. Pozorovala jsem jak se jeho hladina chvěje a ohřívala si při tom ruce. 
Kuro se věnoval své misce a při tom pokukoval po Fluffym, jestli ho nechce okrást o mléko, a po Hijikatovi, jestli nedělá něco nepatřičného.

Nekonome Chieko

To není dobré. pomyslela jsem si, když jsem si všimla, jak se Fluffy blíží ke Kurově misce. Jakmile bílý kocour praštil toho černého po hlavě, vystřelila má ruka k mým ústům. Kuro pomalu zvedl hlavu a jeho fialové oči začaly zářit. S naštvaným výrazem a vrčením se podíval na Fluffyho. Jasně mu tím říkal, ať ho neprovokuje. Už na první pohled bylo jasné, že Kuro není obyčejný kocour, přeci jen měl rozdvojený ocas, ale teď to dával jasně najevo. 
V tom se Hijikata začal smát, dusit a nakonec i padat. "H-Hijikata-san?! Jste v pořádku?" vyjekla jsem. Jak padal, nakopl stůl. Oba kočičáci si tak udělali vyhlídkový let spolu s miskou mléka, o kterou se ještě před okamžikem div nepoprali. Ona miska se však let nelíbil a proto se rozhodla vrátit na pevnou zem, nebo spíše na mojí hlavu a to zrovna ve chvíli, kdy jsem vstala, abych se podívala, jestli Hijikata-san ještě žije. Jak mi na hlavu dopadla miska s mlékem, znovu jsem si sedla na židli. Seděla jsem tam se sklopenou hlavou a zavřenýma očima. Sundala jsem si z hlavy onu misku a položila jí na stůl. V duchu jsem si říkala, jestli se opravdu neprobudím znovu v páté divizi a tohle celé byl jen sen. Nic se však nedělo.
Kuro už také dopadl na zem a poté mi skočil na klín, kde mi z rukávu shihakusha vytáhl bílý látkový kapesník s vyšitým leknínem v jednom rohu. Pak mi vyskočil an rameno a přehodil mi kapesník přes hlavu. "Gome, Chii. Kdybych to rychle vypil, k tomuhle by nedošlo." zašeptal mi Kuro do ucha. Sáhla jsem po něm a vzala ho do náručí, odkud na mne nechápavě hleděl.

Nekonome Chieko

Bylo mi trapně, hodně trapně. Úplně jsem na sobě cítila pohledy těch několika lidí, co v čajovně byli s námi. Chtělo se mi odtud utéct, nebo se alespoň vpít do země nebo se zneviditelnit. 
Kuro v mém náručí si všiml mého výrazu a tak se po mě začal natahovat tlapkou, aby odvedl mou pozornost jinam.
Mezitím, co Hijikata platil, mi Fluffy vyskočil na rameno a začal mě olizovat. Nejprve mi začaly cukat koutky a nakonec jsem se začala potichu smát. "To lechtá." pronesla jsem směrem k Fluffymu a jednou rukou ho pohladila po hřbetu. "Děkuju Fluffy." řekla jsem ještě a zahleděla se na černého kocoura v mém náručí. "I tobě." pověděla jsem mu.

Nekonome Chieko

Když Hijikata zaplatil účet a pokynul mi, abychom odešli. Zvedla jsem se s Kurem v náručí a Fluffym na rameni a následovala ho nahoru po schodech. Všimla jsem si, jak se začal smát. Nedalo mi to a i mně se na tváři objevil úsměv. Teď, když už jsme byli z dohledu lidí, mi to vlastně přišlo docela směšné. Kuro na mě nejprve nechápavě hleděl, ale poté se mi v náručí konečně uvolnil. Až do teď byl celý napjatý.
Jak jsme vyšli ven, opřel se Hijikata o zeď a snažil se rozdýchat ten záchvat smíchu. Počkala jsem, až ho to přejde. Když přestal otočil se ke mně s omluvou a podal mi svůj kapesník. "T-to nic. Vlastně...to byla...celkem zábava..."  pronesla jsem a pousmála se. "D-děkuji." poděkovala jsem a vzala si od něj kapesník, se kterým jsem si otřela obličej. "Chii..." zašeptal Kuro a tlapkou poukázal na mou hlavu. Sáhla jsem tam a nahmatala svůj kapesník. Úplně jsem na něj zapomněla. "J-já...Vám...vyperu ho." pověděla jsem. Když už jsem mu ten kapesník zašpinila, byla má povinnost ho i vyprat.