Čajovna Dračí studna

Nekonome Chieko

I já jsem začala vrtět hlavou a při tom mi z vlasů občas vyletěla kapka mléka. "Ne...já ho...zašpinila...já ho...vyperu. Navíc... nebyla to...Vaše vina....Byla to...jen...shoda náhod. Každý...na tom...máme...svůj podíl." namítla jsem.
Na jeho další slova jsem přikývla. "Máme přeci...stejnou cestu." pronesla jsem a usmála se.
Jen o chvilku později mu na hlavu vyskočil Fluffy a uvelebil se mi ve vlasech. "Asi...se mu líbíte." pověděla jsem s úsměvem. Kuro na bílého kocourka nedůvěřivě koukal. Určitě si myslel, že má kočičák něco za lubem. Ale kdo ví, co se Fluffymu honí hlavou.

Nekonome Chieko

Nějakou dobu mi nedocházely jeho slova, můj mozek najednou pracoval nějak pomalu.  Za to Kurovi došly hned. Zarazil se, vykulil oči, pak se prudce otočil na Hijikatu a v očích měl výraz boha smrti pomsty. Chvíli jsem na Hijikatu zírala a bylo vidět, jak mi to v hlavě šrotuje. Potom mi došel jeho rudý obličej a dokonce i slova. V obličeji jsem začala nabírat barvu uvařeného humra a když už horkost neměla kam jít, vyrazil za zvuku "puff" z mé hlavy obláček páry. Začala jsem si něco nesmyslného mumlat a a začala se mi motat hlava. Kuro na chvíli vzhlédl k mému obličeji, když ucítil, že se třese díky mým třesoucím se rukám. "Chii?" vydal ze sebe zaraženě. To bylo to poslední, co jsem slyšela, než jsem před očima uviděla jen černo.

Nekonome Chieko(Kuro)

Kuro se v duchu pokáral za to, že nestihl Chieko připomenout, že musí taky dýchat. Většinou, když totiž zpanikaří, zapomíná i na takové triviální věci jako je nádech a výdech, což pak vede ke ztrátě vědomí. Naštěstí Kuro vždy zasáhne, odvede její pozornost a připomene jí, že její tělo vzduch potřebuje. Tentokrát však nedával pozor, až nakonec bylo pozdě.
"Zpanikařila a zapomněla dýchat." vysvětlil Hijikatovi a vyskočil mu na rameno. 
Nechtěl si to sice přiznat, ale vděčil mu, že Chieko chytil, sám by to nedokázal a kdyby se o to pokusil, byla by z něj placka.

---->9.divize

Akkaku Naito
---> Trénink: A. Naito, R. Kami a H. Kyoya


Vešel jsem do čajovny a zamával rukou, abych od sebe odehnal značnou část kouře z vonných tyčinek. Je tu občas lehce nedýchatelno, kvůli těm vonným tyčkám, ale jinak tu mají skvělé prostředí a vaří se tady pravděpodobně jeden z nejkvalitnějších čajů v Seireitei. usmál jsem se na důstojníka a sedl si na polštářek úplně vzadu za jeden z nízkých stolků. 
Obsluze jsem bez obalu řekl sotva přišla: Dáme si červený čaj, ten nejkvalitnější, prosím. Poté jsem se otočil na Reiza: Nemáte doufám nic, proti čínským čajům, že?

Reizo Kami

---> Trénink: A. Naito, R. Kami a H. Kyoya

Bylo vidět že se v tom asi trochu vyzná, on sám znal jen černý, mátový a ovocný. Kouř který tu byl mu moc nevadil, jediný co mu vadí je kouř z cigaret, ty opravdu moc nemusel.
"To je v pořádku, vlastně to docela voní. Vy se v čajích asi docela vyznáte že?"
Lehce se pousmál a poškrábal se na týlu hlavy.
"Vlastně ne, já se v čajích příliš nevyznám.

Akkaku Naito

Ano, mám rád kvalitní čaje. Ostatně jsem celkově rád, když jsou věci dobré a kvalitní. Ale na extravaganci si nepotrpím. Jak je asi vidět již dle mého vzhledu. podíval jsem se Reizovi do očí a pak jsem se přímo zeptal na to, na co asi Reizo odpovídat nechtěl: Vy a Sawai jste měli minulého kapitána celkem rádi, že?

Reizo Kami

Seděl hned naproti němu. Měl pravdu, vypadal i on sám poněkud zvláštně.
"ano... to asi ano."
Pousmál se, spojil ruce a podepřel si s nima hlavu. Popravdě čekal nějakou otázku která se bude týkat jejich bývalého kapitána. Stejnak ho to ale poněkud zaskočilo.
"Umm... asi ano, nevím jak Sawai ale soudě podle toho co jsem od ní slyšel já tak bych řekl že ho měla velice ráda, ikdyž nastoupila zrovna v ten den co ho zatkli."
V jeho obličeji se objevil jakýsi posmutnělý výraz, ikdyž se stále snažil usmívat.

Akkaku Naito

Lehce jsem pokýval. Jaký vlastně byl? Zajisté obdivuhodný muž, když ve vás nechal tak hluboký dojem, ale jakou měl povahu? Jaké měl zájmy a koníčky? A také... jak se usmíval? Víte... váš úsměv, který jste hodil na bratra... byl dokonalý, ale nepřirozený... takovým zvláštním způsobem. vzpomněl jsem si na úsměv, který Reizo hodil po mém bratrovi. Přeběhl mi z něj mráz po zádech, ale dál jsem se tvářil naprosto nezaujatě, jako bych konverzoval o počasí.

Reizo Kami

"Byl to velice dobrý kapitán, myslel na své podřízené a byl schopen za ně objetovat i svůj vlastní život. Dělal vše v zájmu seireitei, jenže bohužel vše podle sebe a to se nelíbili ostatním, no a zbytek asi už znáte. Jeho úsměv? To by vám mohl říct každý kdo ho alespoň jedinkrát viděl, smál se pořád, ať už byla situace jakakoliv. A ano... to jak sem se usmál na Akachiho bylo opravdu velice podobné jeho úsměvu, vlastně ani nevím proč sem to udělal, prostě mě to v tu chvíli nějak napadlo."
Reizův pohled naznačoval že se už ptá nějak moc.
"Proč vás vůbec to vůbec zajímá, je to přeci jen už minulost."

Reizo Kami

Docela ho zaujalo jak řekl že mu vězní někoho koho má rád. Svého bývalého kapitána Akiho velice obdivoval a cítil k němu opravdu veliký respekt, byl to přeci jen obdivuhodný muž ikdyž poněkud temný. Čaj který přinesli voněl opravdu bezvadně. V riskách který byli na hodinách neviděl opravdu žádný rozdíl ale v tomhle mu pravděpodobně mohl věřit.
"Váš bratr? Asi myslíte nového kapitána že? Akachiho nebo jak, víte, vlastně ještě tak nějak čekám že až ho propustí že se stane znova kapitánem 10. divize, jenže když už máme jiného kapitána tak je to velice nepravděpodoné, vím že je to ještě daleko, ale prostě..."
Přestal s mluvením a podíval se na šálek čaje. Asi po 5 vteřinách se usmál a podíval se znovu na Akkakua jakoby nic.

Akkaku Naito

Usmál jsem se na Reiza. Byl to očividně sympaťák. Chápu Vás. Také neustále čekám... pak jsem se zarazil a uhnul pohledem. Uhladil jsem si vlasy a podíval se na hodiny. Víte, Kami-sama... mohu Vám tykat? Nechci, aby to vypadalo moc familiárně, ale jste celkem slušný muž. A skvělý bojovník. 
Zvedl jsem konvici a nalil čaj do dvou šálků, které vypadaly spíš jako mističky. Jeden jsem podal důstojníkovi, druhý si vzal a lehce přičichl. Možná jsem ho tam mohl nechat o trochu déle. řekla jsem a napil se. Čaj byl výtečný.

Reizo Kami

"Ahh... ano, samozřejmě"
Narovnal se a protáhl si ruce před sebe, při tom se stále usmíval.
"S tím bojovníkem jste to trochu přehnal, mám spousty much, to jste snad poznal i sám, ale děkuji."
Spojil si ruce a položil je na stůl, šálek ležel kousek před nimy.
"Děkuji. To nevadí, stejnak bych nepoznal rozdíl."
Poděkoval za nalití čaje. Pohlédl na šálek čaje a poté se napil.

Akkaku Naito

Lehce jsem se usmál: Víš Reizo... život je jako čaj. Aby byl požitek dokonalý, musí čaj být skvěle vypěstován. Skvěle zpracován. Skvěle připraven. Skvěle servírován... ale hlavně! Musíte ho umět i ocenit.
Stejně tak ty jsi bojovník, který měl zřejmě dobrou průpravu, jsi dobře vybaven psychicky a fyzicky a je jen potřeba, aby jsi se správně "ohodnotil". Není třeba se tvářit, že jsi nejsilnější v okolí. Ale věř tomu, že jsi dobrý. usmíval jsem se způsobem, který byl lehce provokativní, ale zároveň i povzbudivý. Pak jsem se znovu napil.

Reizo Kami

Jen sem se v klidu usmál a odíval se na něj.
"Takže jsi i filozof, opravdu renesanční muž. Ale asi ano, něco na tom opravdu bude."
Napil se, ten čaj mu přišel docela dobrý.
"Tenhle čaj mi spíše připomíná černý než červený, ikdyž, no něco jiného na tom asi bude."

Akkaku Naito

Pokýval jsem. Ano. Červené čaje jsou v podstatě černé čaje, ale zpracovávají se trochu jinou metodou... a v číně, ale to asi tolik nehraje roli. pokrčil jsem rameny. Přesný postup výroby ti bohužel nepovím, ačkoliv jsem už přemýšlel o tom, že bych začal pěstovat čaj. lehce jsem se zasmál a pak pokračoval. Nevím jak ty, ale já prostě miluji čaje. 
A po čaji i nějaký zákusek. Jídla zde bohužel neservírují, ale různé dortíky nebo tak se tady objednat dají. pokrčil jsem rameny a dopil čaj. 
Pak jsem nalil stále ještě horkou vodu do konvičky a opět otočil hodiny. Objednáme si nějakou sladkost? zeptal jsem se.

Reizo Kami

"Aha, tak to lecos vysvětluje. Já se v top opravdu nevyznám."
Pousmál se a protáhl si ruce.
"To bys ale mohl začít... myslím že bych si od tebe později i nějaký bral, jestli bude alespoň tak dobrý jako tadynhlecten."
Znova se pousmál a napil se toho výtečného čaje.
Nene, ja už si nic nedám, vlastně doma na mě čeká už taková malá svačinka.

Akkaku Naito

Zavrtěl jsem hlavou a povzdechl si: Reizo, Reizo, Reizo... ten zákusek není o hladu, dokonce ani tak docela o jídle, ale spíš o požitku z chuti! Navíc když už tě zvu, tak by mě to i celkem urazilo. pozvedl jsem obočí. Tohle byl možná ve vyjednávání jeden z nejšpinavějších triků (snad až na ty, které jsou trestné), ale zároveň jeden z nejúčinnějších.

Reizo Kami

"Dobře dobře, že jsi to ty..."
Zakroutil hlavou, povzdechl a upravil si vlasy.
"Výběr ale nechám zcela na tobě..."
Škodolibně se na něj usmál a ukázal na něj prstem.

Akkaku Naito

Pozvedl jsem pravé obočí. Tohle bylo hodně podlé a společensky nekorektní a jediný důvod, proč jsem na to neupozornil byl, že to Reizo moc dobře věděl. A taky že sám jsem použil společenskou ránu pod pás.
Zatímco na tváři mi stále zůstával důstojný výraz, v duchu jsem začal přemýšlet, co by si náš důstojník mohl dát. Nakonec jsem přivolal obsluhu a v klidu prohlásil: Hořké čokoládové pyré s vanilkovým pudinkem a Tropickou bouři s malinami. požádal jsem o své dvě oblíbená jídla a pak se otočil na Reiza. Co máš radši? Kandované ovoce, nebo hořkou čokoládu a vanilkový pudink? jen jsem doufal, že má rád alespoň jedno z toho.

Reizo Kami

Bylo to vlastně něco jako zkouška, chtěl si vyzkoušet jestli si dokáže poradit i v takových situacích, jestli dokáže improvizovat. Byl to dobrý výběr, sladké a ovoce, z tohohle by si dokázal vybrat každý. On už měl jasno, ovoce.
"Raději si dám ovoce."

Akkaku Naito

Lehce jsem se usmál. Bylo by dobré, kdyby teď bylo klidovější období. Někteří z nás mají i jiné starosti a mám velmi zvláštní dojem, že ty starosti se můžou velmi brzy projevit. lehce jsem zamával rukou, abych rozptýlil ten otravný kouř. Jídlo naštěstí přinesli téměř okamžitě. A co ty? Máš teď nějakou práci, nebo starost?