Starý důl(Gulag)

Yasumaru

"Nebojte, nikdo nezemře! Tedy kromě tady toho pána, který už zemřel. Všichni se někam schovejte, ať to tady je úplně vyklizené!" dal jim co nejrychleji a nejjasněji pokyny. Doufal, že se strážemi si poradí sám, a nechtěl, aby mu tentokrát někdo překážel. Snažil se také zjistit, jestli tam zbyl ještě někdo ze stráží, do kterých se vězni před tím bez milosti pustili.

Yasumaru

Kdyby věděl, na jak nebezpečné místo se ukryli, asi by si říkal, že jeho plán zrovna dobře nevychází (ne že by nějaký měl), jenže to nevěděl, takže byl spokojený. Byakuraiem dorazil přeživší strážné a na chvíli se zaposlouchal. Pokud neslyšel žádné blížící se kroky, sám se vydal směrem, kam utekli pohybu schopní strážní, které prve spoutal.

Yasumaru

měl velice neblahé tušení, že se stane něco špatného. No, to asi nevyžadovalo ani tak velkou intuici. Hlídači rozhodně chystali něco nemilého pro ty, kteří se tu objeví. Mohl by se pokusit nenápadně připlížit blíž a zjistit, co to bylo. Taky by mohl prostě napochodovat k nim a říct jim, ať se neopovažují nic dělat, jinak bude zle. Yasumaru se hluboce zamyslel, co by udělal jeho role-model, Yoshiro-san. Bylo to jasné.
"Tak to by stačilo!" řekl co nejvíc drsným tónem, když napochodoval přímo před ty, jejichž rozhovor slyšel. Snažil se tvářit hrozivě a kdyby tu byl nějaký vítr, určitě by mu vlály vlasy a bylo by to cool. V ruce si pro efekt začal připravovat shakkaho. "Okamžitě všechny pusťte, nebo se vám zle povede!"

Yasumaru

sebevědomě vkráčel do dveří, za kterými čekal asi desítku strážných. Když jich tam našel víc jak stovku a všichni se na něj podívali, sebevědomí ho přešlo. Nicméně teď už bylo pozdě na to, aby utekl, nehledě na to, že nebylo kam. Párkrát zamrkal a v mysli mu probíhalo něco jako "AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA". Potom, když se na něj všichni vrhli, použil shunpo. Pokusil se dostat skrz ně na druhou stranu, za jejich záda, a přitom ještě sebrat některému zbraň, aby měl lepší pocit. Věřil si, že díky svojí rychlosti by se mu to mohlo podařit bez problémů. Tedy za předpokladu, že nikdo z nich nebyl shinigami...

Yasumaru

se ani neudýchal. Napřáhl kyj, který s té rychlosti popadl místo meče, proti hlídačům.
"Naposledy vás varuju! Vzdejte se, nebo budu nucen použít násilí!" zkusil to ještě jednou. Nebyl si jistý, jestli by tolik nepřátel najednou zvládl v klasickém souboji, i když mohl používat shunpo. A kido mohlo být nebezpečné v takto uzavřených prostorách. Snažil se tedy tvářit drsně, čemuž jeho chybějící oko a modřiny od mlácení určitě pomohly, a doufal, že to vyjde. Nikdy nebyl zrovna zabiják.

Yasumaru

vypadalo to na boj, ale najednou se odněkud ozval mužský hlas, který ostatní uklidňoval. Osoba, které patřil, měla nejspíš nějakou autoritu, protože hrubiáni začali ustupovat.
"A--ano, jsem Kuchiki Yasumaru," přikývl trochu zmateně. Nečekal, že ho někdo bude znát. Ovšem potěšilo ho, že ho nejspíš nemohou zabít, pokud chtějí, aby si jeho dvojník udržel jeho podobu. To byla dobrá zpráva... Zas na druhou stranu pokud by zemřel, podvodník by se odhalil. Bylo dobré to vědět a Yasumaru to zařadil jako plán A s čárkou za plán A, který byl "přežít a všechny zachránit". Ten muž se ho začal vyptávat na jeho otce a zamával mu pahýlem ruky. Yasumaru si uvědomil, že by bylo neslušné neodpovědět zmrzačenému člověku, takže mu také zamával, i když nechápal, proč to ten muž dělal... Až po chvíli mu došlo, že mu jen ukazuje památku na boj s jeho otcem, takže ruku, kterou mával, přesunul někam k obličeji a předstíral, že se chtěl jen podrbat na nose. "Můj otec je... no vlastně... dlouho jsem ho neviděl, ale doufám, že se má dobře..." chtěl tomu člověku po pravdě říct, že jeho otec je mrtvý, ale nakonec si to rozmyslel. Však nemusel taky vědět všechno a vědomí, že Kuchiki Kyou je někde tam venku a pátrá po své synovi, nemohlo Yasumarově situaci uškodit. "Vypadá to, že se vyznáte v záležitostech naší rodiny, ale já jsem s vámi nikdy neměl tu čest... pane...?"

Chlap

Zahleděl se na Yasumara, obličej měl ostrý a hranatý jako skálu a stejně tvrdý pohled.
Seki, Seki Taberu bývalá jedenáctá divize... Řekl ti suše a popošel kousek stranou.
No...měl jsem tu čest jen s vašim tatou...arogantní a výbušný bastard... Zamračil se.
Usekl mi ruku a skoro i hlavu za to, že zaslechl vtip, který jsem kolegům povídal o Byakuyovi Kuchikim...prej uražená hrdost...a vedení mi pak řeklo, že můžu bejt rád, že mě nechal žít...
Pak vytáhl z pochvy meč. Ne nějaký kyj nebo sekáček ale nefalšovaný zanpakuto, který se zaleskl ve světle lamp. Bude sranda mu posílat nějaké ty kousky synáčka... Zvedl meč a vyrazil proti Yasumarovi.

Yasumaru

si říkal, že to jde celkem dobře a nadějně, akorát pak se ten pán zmínil o posílání kousků a to už nevypadalo moc pozitivně. Těžce polkl a udělal pár kroků dozadu, když se k němu Seki Taberu výhružně vydal. Horda nýmadů byla jedna věc, ale opravdový shinigami, když Yasumaru neměl meč, to byla věc druhá... Trochu se bál, protože ten pán vypadal opravdu hrozivě, ale pak si uvědomil, že je sakra kapitán (i když bývalý) a žádný zrádce jedenácté divize si na něj nebude vyskakovat, natož z něj něco řezat! Zastavil se tedy a postavil se do střehu a dokonce se zatvářil celkem sveřepě a hrdě. Zvedl levou ruku.
"Hadō #4. Byakurai," vyslal proti Sekimu Taberu modrý blesk a modlil se, aby se celý prostor nezhroutil. Snažil se tak trochu vnímat i své okolí pro případ, že by ho chtěl napadnout některý z mužů, ale neměl to zrovna lehké jen s jedním okem.

Seki

Vyrazil kupředu bez známek strachu, přeci jen to byl člen 11 divize, i když bývalý. Když na něj Yasumaru namířil ruku a použil Byakurai, uhnul jen o píď a stružka krve stékající po tváři ukazovala, kde Yasumaru zasáhl.
Chlap se zastavil a přejel si tvář rukou.
Hmm...hezký...nezdáš se krasotinko... Ušklíbnul se provokativně. Myslím, že si pořádně zatancujeme! Pak na Yasumara provedl sérii prudkých bodavých výpadů.

Yasumaru

Kyj nebyl zrovna jeho specialita, ale o souboji na blízko toho věděl dost, takže pro něj nebyl zase takový problém nenechat se okamžitě propíchnout. Rozhodl se zjistit, jak je na tom jeho soupeř s rychlostí. Shunpem se přemístil co nejvíce za něj a pokusil se uštědřit mu pořádnou šlupku kyjem do hlavy. Byakuraii úplně neuhnul, tak třeba by to mohla být cesta...

Yasumarovo smýšlení se ukázalo správné. Chlap byl mohutný, ale ne zas moc pohyblivý. Chytrý Yasumaru toho využil a praštil jej kyjem po palici. Rozezněla se dutá rána.

Seki

Vykopl jako kobyla a nakopl Yasumara přímo do žaludku. Ten se proletěl pár metrů a dopadl do prachu.
Seki se otočil ale viditelně se motal.
Ty malej skrčku....teď nevím kterýho z vás zabít, ale to je jedno zabiju vás všecky.
Zvedl si pak zanpakuto k ústům a jazykem přejel po jeho ostré hraně, čímž ji pokryl krví.
Drť! Bibiru! Jeho reiatsu začalo růst a meč se začal měnit. Když se proměnilo, měla tvar policejního obušku.

Yasumaru

Kdyby měl v ruce meč, aby by nad svým dalším tahem moc neváhal. Podle všeho stál proti poněkud pomalejšímu protivníkovi, který byl teď navíc omámený ránou do hlavy. Aktivoval sice shikai, ale zatím to nevypadalo nijak moc nebezpečně, i když raději se rozhodl nenechat se tím praštit. Takže tak jako tak to zase vypadalo na kido... Yasumaru se s povzdechem zvedl ze země, kam byl tvrdě odhozen. Kido tak neměl rád... bylo to nečestné a nesportovní, ale lepší než umřít v gulagu. Shunpem se přesunul kousek stranou, aby Seki Taberu nevěděl hned, ze kterého směru to přijde, a odtamtud vystřelil další Byakurai. Ovšem nebylo to zezadu, aspoň tolik cti si chtěl Yasumaru zachovat.

Seki

Roztočil svou tonfu a ta odrazila kido stranou. NA jeho tváři se objevil škleb. Bude to chtít víc než tyhle laciné triky Kuchiki! S roztočenou tonfou vyrazil proti Yasumarovi. Nebyl sice nejrychlejší, ale jelikož nešel Yasumaru do zad, nemusel se Seki otáčet a mohl hned provést výpad. Seki pak udeřil tonfou zboku na Yasumarova žebra.

Yasumaru

mírně zkřivil obličej, když se jeho kido netrefilo, opět. Ale to už se na něj chlap řítil. Než stačil udeřit, Yasumaru se odrazil a vyskočil do vzduchu, nad jeho hlavu. Když začal opět padat, připravil si ten neforemný kyj, který se mu podařilo ukořistit, k dalšímu úderu do Sekiho hlavy. Možná s pomocí setrvačné síly nabrané v pádu by se to mohlo podařit a mohl by ho alespoň omráčit nebo si vyrobit nějakou lepší šanci pro jeho poražení... Ve zlomku sekundy, kterou měl k dobru, se rozhlédl po okolo stojících mužích, co dělají.

si pro sebe zaskřípal zuby. Takže takhle to opravdu nepůjde. Rád by se vyhnul boji zblízka, ale vypadalo to, že na něj bude muset dojít. Padající balvany ho celkem vylekaly, kido už nechtěl riskovat. Zahodil tedy neforemný kyj, který by ho jen zpomaloval, a skokem se dostal k Sekimu.
Říká se, že člověk nemůže věrohodně napsat postavu, která je chytřejší než on. Jaká to smůla, že nevím absolutně nic o bojových uměních... chudák Yasumaru. Nicméně... Yasumaru měl naštěstí dobrého učitele a to Tougoua, díky kterému snad dohnal to, v čem kvůli mě zaostává.
Takže se Yasumaru sklouzl k Sekimu po zemi a pokusil se mu podrazit nohy, aby ho mohl snadněji a jistě velice sofistikovaně zmlátit. Doufám, že ho Tougou naučil dostatek na to, aby se nenechal sám trefit tou věcí, kterou na něj Seki mával. Pokud se mu nepodařilo protivníka skolit na zem, tak využil svojí mrštnosti, kterou Seki zrovna neoplýval, a pokusil se ho sofistikovaně zmlátit i ve stoje. A tím sofistikovaně myslím, že ho nemlátil ho zubů, ale do holeně nebo do krku, prostě do citlivých míst, kde ho mohl zranit i s menší silou. Ale ne do rozkroku, protože na to byl moc velký gentleman.

Seki

Byl opravdu pomalý, ještě po těch ránách do hlavy, takže mu podjet pod nohama a mlátit do zad nebylo tak těžké. Jedna z Yasumarových ran zasáhla podkolenní jamku, druhá krk. Seki zavrávoral a pokusil se otočit, ale pouze dostál další ránu, která ho přinutila se opřít o skálu a oddechovat.
Se-seš pěkná...štěnice..Kučiki! Vydechoval těžce.

nezaváhal, protože chtěl využít chvilkové uvolnění tempa k ukončení celého souboje. Vrazil tedy Sekimu koleno do žaludku a chytl ho za vlasy.
"Shakkaho," pronesl příkaz k vytvoření kida a soustředil svou duševní energii. Ne moc, jen tak akorát, aby to muži odpálilo hlavu a zároveň nezasáhlo už tak nestabilní šachtu. Počítal s tím, že si na tuto vzdálenost možná popálí ruku od vlastního kida, ale byla to nejjistější metoda. Nechtěl, aby se Seki znova vyhnul.