Starý důl(Gulag)

Yasumaru

byl velice smutný. Zaprvé jeho tah nezabral a za druhé měl velice dobrý oběd a teď přišel vniveč. Toho druhého asi litoval víc, protože to první tak nějak čekal. Jak si tak na všech čtyřech na zemi truchlil pro svoje oblíbené speciality kavárny U Veselého Arrancara, někdo na něj promluvil. Yasumaru se snažil držet hlavu tak, aby onen člověk pokud možno neviděl jeho ošklivý oční důlek.
"Děkuji vám..." řekl, když mu staroušek pomohl na nohy. Ještě chvíli postával, ale potom usoudil, že teď asi nejlépe udělá, když poslechne. Hlavně kvůli dědovi, protože měl podezření, že by se mohl dostat do problémů, pokud by ho viděli vykecávat se s Yasumarem, který nic nedělá. Tak tedy začal velice váhavě přehazovat kameny. Šlo mu to se svázanýma rukama poměrně špatně, takže bral jen takové malé valounky. Ale potichu se prostě musel pána vyptávat.
"Co je tohle za místo? Proč tu jsou všichni tihle lidé?"

Stařeček

Když se na něj Yasumaru podíval, všiml si, že muži chybí většina nosu a že normální člověk by TO asi umlátil lopatou potkat HO na ulici.
Jakmile ti pomohl na nohy vrátil se ke kutání svým krumpáčem, který vypadal, že mu s každým dalším kopnutím ulomí obě ruce.
Kamínky které kutal ti padaly pod nohy.
Tohle...je pravá definice pekla!
Odpověděl smířeně stařeček, když se nikdo nedíval.
Pracovní tábor, kam posílají nepohodlné a ty, kteří nedokážou platit. Někteří se vzpouzejí, ale nakonec tě to tu semele.
Kutal vesele dál se smutným výrazem ve tváři.

Yasumaru

pochopil, že před tímto mužem svoje jizvy rozhodně schovávat nemusí, protože on sám vypadal strašně a poměrně děsivě. Ještě víc Yasumara zděsilo, když ho slyšel mluvit o pekle. Byla to slova člověka, který tu je už nepočítaně dní a ztratil naději, že ještě někdy uvidí slunce... Yasumaru sbíral kamínky, ale po chvíli se opět odhodlal k otázce.
"A kdo to má na svědomí? Kdo nás sem všechny přivedl?" zeptal se s postranním pohledem okolo, jestli je někdo nemůže slyšet. Toužil vědět, kdo za tímhle vším stál. Nějaká nepřátelská organizace? Hollow? 12. divize? Nebo snad 4. divize??

Stařík

Chvíli trvalo, než ti odpověděl, protože kolem vás zrovna procházel jeden ze strážných.
Někteří jí říkají Rodina, jiní Organizace, nebo taky Rada. Já jí říkám jednoduše - Mafie.
Pak začal kopat trochu blíže Yasumarovi.
Byly tu vždy, ale co říkali jiní vězni...hlavně ti z Rukonu...že boje Geotei 13 a nějaké organizace Rajmaj...jim umožnili takového rozmachu...
Už nedomluvil, ale rychle se vrátil k práci.

Hele dědulo...nepamatuješ si snad jaká jsou pravidla...žádný vykecávání.
Ozvala se jedna ze stráží a přišla blíže. Stařík neodpovídal a tak ho stráž srazila k zemi.
Neslyšels A101?
Stařík vyděšeně kýval hlavou.

Yasumaru

byl šokovaný. Takže mafie? Ano, o mafii v Rukongai hodně slyšel, ale tohle... Dávalo to však smysl. V posledních letech, s výměnami vrchního kapitána, nebylo Gotei 13 vždy v nejsilnější pozici, muselo být snadné pro organizovaný zločin získat na síle, především když byl Tougou celý poslední rok pryč... Najednou si ale stráž všimla, že si povídají. Yasumaru rychle přispěchal pánovi na pomoc.
"To nebyla jeho vina, to já jsem mluvil," zastal se ho. Byl by nerad, kdyby se kvůli němu někdo jiný dostal do problémů.

Yasumaru

tak nějak čekal, že dostane po tlamě, takže byl připravený. Vydržel několik ran a v hlavě si představoval, co by se stalo, kdyby zabil stráže. Byl si jistý, že by to dokázal, díky povaze svého zanpakutou nikdy nespoléhal v kontaktním boji na jeho speciální schopnosti, takže by je určitě dokázal umlátit i kamenem, kdyby na to došlo. Jenže co dál? Nevěděl, kolik stráží je ještě někde v okolí, kudy ven a kam potom... Rozhodl se, že nejlepší bude, když zatím zůstane zde. Nebylo to příjemné, ale dalo se to přežít, navíc získával důležité informace, a to mělo svou cenu. Zvedl se a začal sbírat další kameny, i když po očku... ehm... ne že by měl na výběr... tedy po očku sledoval, jestli nebudou stráže ubližovat onomu starému muži. Už si toho jistě vytrpěl hodně a zasloužil si klidný důchod! Yasumaru nedokázal snášet násilí na slabých a bezbranných.

Yasumaru

Už ho z toho nošení kamene celkem bolela záda. Jako ano, byl to ošlehaný bojovník a tak dále, ale doma i kamínky na skalku nosili sluhové, takže zrovna v téhle oblasti byl nevytrénovaný.
Když je naváděli pryč z dolu, celkem se mu ulevilo, ovšem jen do chvíle, kdy se ocitl v mnohem zatuchlejším místě a měl pokračovat v práci. Naštěstí se naskytla přestávka ve formě válečné porady o vzpouře. Yasumarovi v oku zajiskřila naděje.
"Pokud bych neměl tahle pouta, dostal bych se ven snadno!" zašeptal starouškovi a snažil se zachytit, jak v vypadá onen muž, který by jim dokázal přijít na kloub, a jestli se mu to daří.

Stařík

To by bylo skvělé...konečně bych mohl zase vidět...své pekařství... Řekl s nadějí v obličeji tak zářnou, že Yasumaru litoval že nemá brejle.
Po téhle směně přijde pár hodin odpočinku, tak si pak promluvíme.
Muž byl postarší, ale ne starý. Tu a tam sebral ze země něco a většinou to zase odhodil. Když pak byby stráže mimo, tak tajně v chumlu lidí kutil něco v rukou.

Yasumaru

se obrnil trpělivostí a čekal. Napadlo ho, že by se mohl sám pokusit muži pouta uvolnit, ale potom si řekl, že asi těžko může přinést něco nového člověku, který se o to pokouší možná už několik let. Tak ho raději nechtěl urážet a nosil kameny. Přál by si, aby tu někde byla voda, protože už měl hroznou žízeň. I duše přece musely pít!

Yasumaru

měl sice žízeň, ale ne zas takovou. Říkal si, že čas téhle příšerné tekutiny nejspíš nadejde, ale teď ještě ne. Když ho zanechali spolu s ostatními v temné díře, zůstal ležet na zemi. Cítil se úplně zničeně. Všechno ho bolelo od práce i od ran, které mu dozorci a před tím ten muž, co se na něho proměnil, uštědřili. Věděl, že by měl vymýšlet plán, jak se odtud dostat a zabránit čemukoli zlému, co by mohl ten muž napáchat, ale byl tak strašně unavený... chtěl spát, aspoň chviličku... NE! Na to není čas! Ten chlap se teď prochází někde po Seireitei a má ve svých špinavých pařátech JEHO zanpakutou! A mluví s jeho rodinou a přáteli, klame je a ve stínech spřádá plány, jak jim ublížit! A co když je nezdvořilý a všichni si teď budou myslet, že je Yasumaru nezdvořilý? Co když nějak urazí Suki-chan a ona se s ním už nikdy nebude chtít bavit?? Co když zapálí knihovnu? Co když pomočí zeď první divize? Co když bude jíst s otevřenou pusou?? NEODPUSTITELNÉ! Ty strašné představy všech zvěrstev, co by mohl jeho dvojník vykonat, ho zcela probraly. Vydal ze svého nitra zuřivé zavrčení dvoudenního tuleního mláděte a držíc se za všechny možné části těla, které ho bolely, se zvedl a našel centrum odboje - staříka a kutila.
"Takže. Je čas se odtud dostat, pánové," pronesl rozhodným sotva slyšitelným šeptem, aby na ně nepřišli stráže. "Jak to vypadá s těmi pouty, mohl bych nějak pomoci? A co dál všechno víte? Počet strážných? Denní režim tohohle brlohu? Nejpravděpodobnější směr k východu? Řekněte mi všechno!" Byl opravdu najednou velice zapálený,

Muž s pouty

Podíval se na tebe, rozhlédl se okolo a pak promluvil. Když vše půjde dobře, tak bych mohl být nad ránem hotový.
Řekl a ukázal ti z drátů a různých zbytků sestavený paklíč, který měl jakousi malou elektrickou cívku.
Pokud to vyjde, tak to vyzkratuje pouta a ty si budou myslet, že jsou odemčená a tak nebudou sát vaše riatsu, a sundat je pak nebude problém...

Stařík

Nad ránem dochází ke střídání stráží, to bude naše cesta ven. Říct vám cestu ven...nemohu, protože je natolik složitá, že jen já sám i jí pamatuju dobře díky detailům v tunelech. Proto vás taky vyvedu ven...
Pak tiše zašeptal.
Ostatní dělníci jsou připraveni začít dělat rambajs, aby jste měl větší šance.

Yasumaru

zapáleně přikyvoval. Doufal, že všechno vyjde podle nejlepší předpovědí a za několik málo hodin již budou všichni tito otroci, včetně něho, volní!
"Vadilo by vám, kdybych se zatím na chvíli vyspal?" optal se potom trochu zahanbeně, nicméně pokud by došlo na boj, měl by být odpočinutý.

Stařík

Ale jistě chlapče...řádně se prospi...my tě vzbudíme, až to bude hotovo...
Poplácal tě po rameni a ukázal ti na hromadu plesnivých hadrů, asi nejlepší místo na spaní tady dole.

Jakmile Yasumaru zabral, zdáli se mu podivné sny. Šel k zrcadlu a upravoval si vlasy. Pak najednou se jeho odraz chopil meče a začal Yasumara honit. Yasumaru utíkal dlouhou uličkou plnou...domácích spotřebičů. Když Yasumaru doběhl k pokladně, zjistil, že má v rukou košík plný zboží...když však chtěl zaplatit, zjistil, že nemá peníze...v tu chvíli se prodavačka proměnila v ošklivého chlapa a začala řvát, že hold bude muset zaplatit tělem. Yasumaru začal utíkat, ale jak zjistil měl jen strašně krátké nožky...utákal co mu nohy stačily..všech 200 protože najednou byl stonožka...když už to vypadalo na nejhorší, ocitl se najednou Yasumaru v náručí Suki, která ho odnášela do bezpečí. Chvíle klidu však vzala za své, když prsatá Suki dostala obličej Izanagiho.
Jsi bezcený kus šrotu Kuchiki! A proto tě jdu prodat, abych si koupil nové švestky.
Yasumaru se s trhnutím probudil...byl celý zpocený...teda...doufal, že je to pot, jinak to bylo celkem trapné.

Yasumaru

chvíli civěl do tmy a nemohl si vybavit, kde je. Trvalo mu celkem dlouho, než si to uvědomil, jeho boule na tom měli velkou zásluhu. Byl na jednu stranu rád, že tady není Izanagi-san... na stranu druhou kromě tohoto detailu jeho sen o moc horší než skutečnost nebyl. A o Suki už se mu tedy zdály hezčí sny...
Protřel si oči. Já vím, že jsem bezcenný, nemusíte mi to říkat, Kentaro-san...
Posadil se a snažil se poslouchat, aby zjistil, co se kolem děje.

Stařík

Přišel k tobě a pomohl ti postavit se.
Už máme skoro hotovo, ale za chvíli přijdou stráže....musíme si pohnout.
Pokynul ti rukou a vedl tě k muži s paklíčem.

Yasumaru

mlčky přikývl, následoval starého muže a snažil se tvářit co nejvíc nenápadně. Snažil se co nejvíc koncentrovat, protože to vypadalo, že brzy už půjde do tuhého a to si potom nebude moct dovolit zaváhat nebo udělat chybu. Bohužel neměl svou zanpakutou ani žádnou jinou zbraň... ale pořád ještě měl kidou, takže se nebylo třeba nějak zneklidňovat.

Muž s paklíčem začal pracovat na tvých poutech, zatímco jej stařec sledoval. Vypadalo to na trochu déle než jen pár chvil, ale ve světě intrik a napětí nikdy nejde vše tak jak by si jeden přál. Netrvalo dlouho a dorazily stráže.
Stařec koukl na Yasumara. Zdržím je!
Pak zmizel v hloučku lidí.
Yasumaruovi pouta zatím držela pevně.


Co se to tam děje? Ozval se drsný hlas.
Ihned mu odpověděl stařec.
Ale...jen..jednomu z nás se udělalo špatně...nic důležitého...nemusíte se obtěžovat.
Po chvíli se ozval onen hrubý hlas.
Tak na toho simulanta se podívám...

Nee to vážně není třeba...měl by jste zůstat tady...
Pak se vše semlelo dost rychle. Yasumaru uslyšel řev muže, pak několik tupých ran...pak dalších a ihned na to křik všech otroků, kteří se začali tlačit dopředu a útočit na své protivníky. TI však vytahali meče a začali do pracovníků nemilosrdně sekat...

Yasumaru najednou pocítil, že jeho reiatsu už nic netlumí. Pouta sice stále držela, ale byla teď v podstatě jen kus kovu.

Yasumaru

byl najednou volný! A před sebou měl skupinu spoluotroků a jejich hlídačů, kteří byli naprosto pomíchaní v jedné hromadě. A neměl žádný plán. Což bylo docela špatné, protože nepatřil k nejlepším stratégům, ba naopak. Vypustit reiatsu? Ne, to by zasáhlo i nevinné a navíc by to tady mohlo celé spadnout. Hadou? Ne... to by všechny zabilo. A taky by to mohlo celé spadnout. Yasumaru měl tedy jen dva nápady, buď všechny spoutat a nebo zneškodnit hlídače jednoho po druhém pomocí shunpa a rány něčím tvrdým do hlavy. Ale to by mohlo zabrat delší čas a možná by mezitím zemřel někdo, kdo zemřít nemusel... Tak tedy poutací kidou! Které nebylo rozhodně jeho silnou stránkou. Fuuuuu... ne, Yasumaru, klid. Klid. Použij něco jednoduchého a účinného, to zvládneš. Natáhl před sebe pravou ruku se vztačeným ukazováčkem a prostředníčkem a řekl:
"Sai!" Doufal, že se mu podaří svázat všem přítomným ruce za zády. Co s nimi dál... to se uvidí, teď chtěl hlavně zabránit dalšímu boji.

Spoiler:

Yasumaru

nebyl ani tak překvapený tím, že se to povedlo, jako spíš tím, že to spoutalo pouze stráže. Pokoušel se svázat všechny, protože v tom příšeří ani nedokázal rozpoznat, kdo je na jaké straně... Mrzelo ho to, protože po pravdě chtěl zabránit veškerému krveprolití, i tomu, co se rozpoutalo teď. Ale asi to bylo lepší než opačná varianta a otroci dostali šanci se pomstít.
Potom si všiml starého muže, se kterým mluvil, a rozběhl se k němu. Chtěl se zeptat, jestli je v pořádku, ale nějakým zázrakem mu došlo dřív, než to řekl, že by to byla blbá otázka. Neřekl tedy nic, jen na něj opatrně položil ruku a zkusil, jestli by mu nemohl nějak pomoci svou omezenou schopností léčit. Jedním okem (ne že by jich měl víc) pořád ale sledoval, jestli se neblíží další stráže. Byl by rád, kdyby se ostatní uklidnili a nějak zorganizovali, ale nevypadalo to, že má cenu jim to říkat. Přes ten řev by ho stejně neslyšeli, nikdy neměl moc silný hlas. Zatím se tedy zajímal především o staříka.

Stařík

Pootevřel zdravé oko a podíval se na tebe.
Tvé léčení, i když mu nemohlo pomoci, mu alespoň pomáhalo od bolesti.
Jsi...jsi hodný člověk! Vidím ti to na očích...taky...
Najednou se zadrhl, chvíli to vypadalo, že je mrtvý, ale pak opět promluvil.
Jsi silný...a statečný...jen tomu musíš sám věřit...tak jdi...já...už jsem jednou nohou v hrobě...zase...zajímalo by mě...co je po posmrtném životě...
Zahleděl se do stropu a jeho bezzubá ústa e roztáhla do úsměvu. Více už neřekl...byl mrtev.

Yasumaru

Jeho srdce pokleslo. Nebylo to poprvé, kdy mu někdo zemřel před očima, ale to neznamenalo, že to pro něj bylo jednodušší. Chvíli setrval vedle staříka a věnoval mu tichou modlitbu a přání, aby vše, co ho teď čeká, bylo dobré, ať to bylo cokoli. Potom se zvedl.
"Hej, hej, všichni! Přestaňte a uklidněte se! Za chvíli tu budou stráže, musíme se na ně připravit!" zakřičel jak nejsilněji uměl. Pokud to nefungovalo, dovolil si o něco zvednout své reiatsu, aby dal všem najevo, že mu mají věnovat pozornost, a potom jim to zopakoval.