Prokletí klanu Izumi - úvod

       "Roku 1027 došlo k poslednímu boji, když armáda generála Ruyichiho oblehla a po několika týdnech dobyla hrad a tím konečně ukončila ničivou rebelii, která sužovala celý region po 3 roky. Historikové často zmiňují, že právě tato bitva předznamenala..." pokračovala učitelka ve svém výkladu před interaktivní tabulí.

"Ty vole, to je ale nuda..." postěžoval si sousedovi student sedící ve 2. lavici u dveří.

"Chcete nám snad něco říct, Izumi?" otočila se učitelka na studenta a zpražila ho přísným pohledem. Když se nedočkala žádné reakce, tak pokračovala ve svém výkladu.

"Jak jsem říkala, právě tato bitva předznamenala vzestup klanu Ruyichi, který měl vliv na další dění v Japonsku až do konce období Heian." dokončila učitelka větu, ale než stihla začít další, tak hodinu ukončil zvuk zvonku. Studenti se začali rozcházet na další hodiny a učitelka mezitím vypínala tabuli.

"Koho sakra zajímá nějakej pitomej klan Ruyichi, beztak jsou všichni mrtví..." postěžoval si student opět svému kolegovi.

"Klídek Amaru, proč tě to vůbec rozčiluje? Radši mi řekni, jestli budeš mít večer čas si trochu zahrát, naši nejsou doma, takže můžu hrát dokud nepadnu únavou." odpověděl mu a oba chlapci se rozešli na další hodinu...

       "Amaru? Podíval ses dneska na učení? Ne, spolkni tu lež a mazej si něco zopakovat před spaním, jinak ti ten počítat hodím z okna." ozval se mimořádně otravný soprán, kterým každá otravná matka disponuje. Ale co se dalo dělat, matka je matka a takhle byla z těch, který byla schopná 2 hodiny stát nad člověkem a řezat ho přitom vařečkou, jen aby se ujistila, že kouká do sešitu a ne do zdi. Sám tomu nechtěl věřit, ale donutil se vypnout počítač, vytáhnout z tašky sešit a náhodně ho otevřít. Zamžoural do sešitu a první slova který přečetl byla "A nějakej ten Rejči-týpek rozsekal obránce na kaši a pak byl nějakou dobu důležitej". Tohle se fakt nedalo. Vzal sešit a hodil ho na zem, však zejtra v autobuse bude taky čas na učení.

       V domě se už dávno nesvítilo, když kapky deště začaly bubnovat na okenní tabuli. Venku se schylovalo k pořádné bouřce. Amaru, to se ví, už dávno spal. Jeho plyšový Darth Vader už dávno přistál na sešitě dějepisu, společně s dekou a levou ponožkou. Jeho spánek rozhodně nebyl klidný. Mlel sebou, vrtěl se a celkově rozhodně nepůsobil dojmem, že by jeho sen obsahoval rozkvetlé louky plné jednorožců. Těžko mohl tušit, že příběh černě oděné postavy, která ho ve snech trápila co si dokázal vzpomenout, se začal odvíjet právě tehdy, v ten den, kdy se při obléhání hradu střetly poprvé osudy klanů Izumi a Ruyichi...