Yaita 矢板市

Sai Kazuma

Prozkoumával jsem ulice města a prozatím setrval nespatřen. Připomnělo mi to časy v Rukongaii, kde jsem se musel někdy stát neviditelným, abych přežil. Město nebylo v nejlepším stavu. Budovy poničené, všude nepořádek... Kromě těch roztomilých stvoření tu nikdo nebyl. Nevěstilo to nic dobrého. Necítil jsem se v tomhle prostředí zrovna nejlépe, ale nezbývalo mi nic jiného, než se přizpůsobit. Nemohl jsem v tuto chvíli vyšilovat. Prohlížel jsem si jednu poničenou budovu a všiml si něčeho velmi zvláštního. Bylo tam něco, co mi svým vzhledem nepasovalo k tomu místu. Nebylo to poškozené, bylo mi to poněkud povědomé. Zaostřil jsem... "To je..." Zaskočeně jsem sledoval přístroj na budově. "Eh..." Nechápal jsem, co tady dělá. Následně jsem stejné přístroje zpozoroval i na dalších stavbách. Sice jsem nevěděl, jak se oné přístroje jmenujou, ale věděl jsem, k jakému účelu slouží. Důležité je, že fungovaly. Buď z nějakého důvodu přežily to, co se zde dělo nebo je někdo uvedl do provozu až potom. Pokud je to ta druhá možnost, je tady pravděpodobnost, že celé město někdo sleduje. V tom případě o nás třech určitě ví. No, na to možná ani nepotřeboval ty sledovací přístroje. Zatím jsem zjistil, že tu možná bude i někdo další kromě těch mutantů, kteří mohou být jen prosté loutky. Ok, a co teď? Pochybuju, že bych mohl prostřednictvím těch přístrojů něco zjistit... Takový technik zas nejsem. Měl bych je zničit nebo nechat v nedotčeném stavu? Kdybych je zničil, někdo by možná ztratil přehled, ale také bych na sebe upozornil. No, zničit je můžu později. Dokud na mne nikdo neútočí, využiju čas, abych město prozkoumal důkladněji. Sice mám v současné době o jednu starost navíc, vyhýbat se sledovacím zařízením, ale snad něco najdu. Pokud ne... tak uvidíme, co bude dál.

Firel
60% už teď jsem skoro na hranici, ve které buď boj ukončuji, nebo se do něho nepouštím.
Podíval jsem se kolem sebe, vypadalo to tu jak po bitvě.
Vy hovada, vždyť jsem ještě ani nezačal. Těchto pár vteřin nic nedělání vyústilo v kompletní obklíčení mutanty.
Hado no.32 Okasen. Zařval jsem na mutanty zatímco jsem udělal otočku o 360°.
Po menším kido na rozloučenou jsem vyskočil do vzduchu, a protože v okolí po mě zbývalo dost reiatsu odrážel jsem se od něj.
Buďto je začnu kosit vyloženě po stovkách nebo budu nucen zrušit celé město.
Jistá dlouho potlačovaná část mého podvědomí mi našeptávala, že ta druhá možnost zní jako zábava.

Sai Kazuma

Oné přístroje byly opravdu rozčilující. Sledovaly každý pohyb ve městě včetně toho mého. Snažil jsem se jim vyhnout, ale určitě jsem to nedokázal u všech. Měl jsem sto chutí je všechny zničit a vyventilovat částečně svůj vztek. Případně trochu vytočit toho, kdo to tu sleduje. Už jsem začal přemýšlet nad tím, jak to udělám, když mě najednou něco vyrušilo. Podíval jsem se poněkud podrážděně směrem, odkud vycházel hlas. Už jsem měl svůj zlomyslný plán skoro vymyšlený. Nicméně ve chvíli, kdy jsem uviděl zdroj hlasu, se můj výraz změnil v zamyšlený. Stála tam mladá dívka v ne moc elegantním oblečení. Přemýšlel jsem, jak ji odpovědět... v takových situacích jsem nikdy nevěděl, jak se zachovat. "Zabít? Eee... No... nevypadáš jako ty monstra, co tady všude pobíhají městem, takže nemám zatím důvod. Přišli jsme sem zjistit, proč všichni zmizeli z tohohle města... ne zabíjet... lidí..." Pověděl jsem vcelku nejistě. Nevěděl jsem, jak to podat a tohle bylo to nejlepší, co jsem ze sebe v tu dobu mohl dostat. Neměl jsem tušení, jestli se na mě chystá zaútočit, ale raději jsem byl připraven na nejhorší. V ruce jsem držel zanpakutō, to jo, ale neměl jsem ho namířené směrem na ni, nemával jsem jí tím u ksichtu.

Tomisura Raiden

Raiden se objevil kousek od Yaity. V průchodu byl dneska klid, žádný žrout neotravoval, cesta byla rovná a přímá, když se však objevil, necítil z města absolutně žádné Reiatsu, což bylo doopravdy podezdřelé. Především proto, že tam měli řádit hned tři kapitáni najednou. Že by něco blokovalo jejích reiatsu, či podobně? Rozhodně to musel zjistit, když už sem tak pracně došel. Jen čekal trochu větší zábavu hned při nástupu na scénu. Byl přeci ten hrdina, co vždy přicházel poslední.
Pak se náhle ojevila exploze a hned v několikanásobném vydání. Inu, nedalo se nic dělat, vyrazil k nejbližšímu kaboom a doufal, že něco zjistí.

Tomisura Raiden

Když se Raiden dostal do města, dostal mírnou Reiatsu sprchu od ostatních kapitánů. Tak tohle bylo divný, blesklo mu v mysli a ohlédl se. Barieru tam nevycítil! Tohle bylo divný. Co to tu ti šílenci tropili, zatímco tu nebyl? Každopádně, nejblíže k němu byl pan výbuch - Firel. Tudíž se k němu vydal. Důkladně přitom rozpoznával i ostatní Reiatsu. Shizuka z knihovny a Shinichi... jeho reiatsu mu bylo trochu důvěrněji známo, protože to byl jednu dobu jeho zástupce... tu byli také a zřejmě aktivní. Docela se divil, že tohle město ještě nebylo celé zpopelněné. Tudíž se prostě Shunpem vydal k Firelovi, aby trochu uklidnil jeho výbuchy a zároveň mu pomohl... bůh ví s čím.

Firel
Úspěšně jsem si vyskákal do vzduchu.
Překvápko mutanťíčcí. A teď. Cože?! Moje mysl s překvapením zaregistrovala existenci kobilky.
Ani náhodou, vzduch je můj.
Miloval jsem svojí techniku, používání svého reiatsu v okolí. Teď jsem až zjistil, jak dokonale se to hodí v delších bojích, protože jsem příšerku jedním gestem, bez použití jakékoliv další zásoby vlastního reiryoku, poslal zpátky k zemi jedním pěkným červeným výbuchem.
Vzhledem k tomu, co tu dělám za ohňostroj usuzuji, že se ode mě všecho, co má nějakou inteligenci, bude držet dál.
Když jsem tedy měl nějaký ten čas a pěkný výhled k tomu, rozhodl jsem se začít konečně s tím, co mám v popisu práce: Plánováním a vytvářením alternativních metod.
Pokud najednou začnu utíkat jedním směrem, možná by se mi ovedlo natáhnout je do jedné ulice. To by pak mělo za následek další hromádku mrtvol. Upřímě doufám, že se nezačnou zvedat... Začal jsem si tedy promýšlet co budu dělat dál, využívajíc zbytky svého reiatsu v okolí k udržení všeho, co by se na mě chťelo vysápat, pěkně dolě.

Sai Kazuma
 
Vykulil jsem na dívku překvapeně oči. "Takže víme, co jsou ti mutanti zač. Není divu, že nemají žádné reiatsu... teda, někteří by mít měli... jednu věc zjistíš a přinese to sebou jen další záhadu..." Prohlížel jsem si pečlivě dívku od hlavy až k patě. "Hmmm..." Můj pohled nakonec skončil upřený na její černé oči. "Takže jsi shinigami, i když z tebe necítím žádné reiatsu..." Velmi jsem jí nevěřil. Nicméně byla v tuhle chvíli jediná osoba s nějakými informacemi ohledně událostí v tomhle městě. Pak jsem ucítil známe reiatsu. Byl to můj ex-kapitán, Tomisura Raiden. Seireitei tu poslalo dost nebezpečného chlápka. Jsem rád, že je na naší straně. Mohl jsem se za ním vydat a spojit se s ostatními, ale nemůžu tuhle dívku jen tak opustit. Pořád může něco důležitého vědět. "Všichni se mění v monstra... jak k tomu dochází a kdo je za to zodpovědný? Mám na tebe hodně otázek, takže bys mi to mohla ulehčit a říct všechno, co víš." Následně jsem ještě něco dodal. "A nemusíš se bát. Nechci tě zabít nebo tak něco..." Samozřejmě prozatím.

Firel poslal kobylčího mutanta zpět k zemi a prozatím kraloval vzduchu, zdálo se však, že mutanti něco kují...společně. Jakmile jsi začal rozmýšelt nad alternativami, objevil se vedle tebe kapitána Tomisura.

Raiden se objevil vedle Firela, který měl pro změnu zamyšlený výraz.


Dívka

Pohlédla tak nějak stranou.
Já...nevím co se to děje...jsem shinigami! Nebo jsme byla než to všecko začalo...teď...nedokážu se spojit se svým zanpakuto, ani ho necítím...a kido nemůžu vyvolat...jediné štěstí je, že si mě ty...ty potvory nevšímají...
Když ses jí opět zeptal, vypadala zoufale.
Já..já...nevím! Přišlo to tak náhle...z ničeho nic se začala Yaitou šířit panika a oni. Útočili na všechno a na všechny...duše, hollow, shinigami...dokonce zabíjeli lidi, aby pak mohli útočit na jejich duše. Nám se nedařilo požádat o posily a poslední co si pamatuju, jak naši skupinu zahltila asi stovka těch zrůd...když jsem se probudila...byla jsme tam sama...v potrhaném oblečení a s tímhle...
Ukázala ti předloktí s velikým, zarudlým kousancem.

Sai Kazuma

Pečlivě jsem poslouchal, co mi údajná shinigami sdělovala. V těch slovech se mohlo ukrývat něco důležitého a ona sama si to nemusela uvědomovat. Nebo si to neuvědomím ani já sám. Vypadala pořád poněkud otřesená z toho zážitku, který v tomhle městě prožila. "Takže útočí na duše... to je pěkné, ale co tím chcou dokázat... vybudovat si nějakou armádu super monster?" Pohlédl jsem na její předloktí. Zamyšleně jsem se na něj pořád koukal. "Znamená to, že se taky promění v nějakou obludu? Může to být způsob, jakým dělají z ostatních své spojence... kousnutím..." Následně jsem se zahleděl znovu do dívčiných oči. Pokud se opravdu stane jedním z těch, nebude lepší ji zabít v tenhle okamžik? Potom by to mohlo být náročnější. Teď je praktický bezmocná. Nicméně může mít pořád nějaké cenné informace, které mi zatajila nebo si je v důsledku šoku nepamatuje. Rozhodl jsem se ji prozatím nezabíjet, ale nesmím ji spouštět z očí. Taky je tu otázka, proč jako jediná zůstala pořád v téhle podobě. Nemůže používat své schopnosti, stejně jako ty monstra, ale stále vypadá jako člověk. Samozřejmě to může být také jen hezký zahrané divadýlko nepřítele... Bylo tu mnoho věcí, na které jsem neznal odpověď, a to mě štvalo. "Jak se jmenuješ? A jaká je tvá hodnost?"

Kana Koroshi

K-kana Koroshi...21.člen druhé divize!
Viděla ti v tváři, že ji moc nevěříš.
J-já...říkám pravdu...říkám všechno...já opravdu nevím co se tady děje...jste první normální osoba, kterou jsem v poslední době potkala.

Sai Kazuma

"Normální osoba? Já? To mě ještě pořádně nezná, ale nechám ji přitom. Sice jsem našel někoho, kdo tu byl před námi, ale vůbec nepomohl..." Povzdechl jsem si... "Mohl jsem čekat, že to nebude takhle jednoduché..." Podíval jsem se směrem, odkud vycházelo reiatsu kapitána Tomisuri a toho druhého. "Asi by bylo dobré se spojit s ostatními..." Pověděl jsem a následně mi něco došlo. Byla tu jedna věc, kterou řekla Kana, když jsme se potkali. Rychle jsem se otočil zpět směrem k ní, vypadalo to, že jsem si něco uvědomil. "Předtím jsi se mě ptala, jestli jsme VÁS přišli zabít... jsou tu další, kteří přežili ten útok?" Sice říkala, že jsem jediná normální osoba, kterou v poslední době potkala, ale v poslední době neznamená nikdy.

Tomisura Raiden

Raiden našel Firela, toho šíleného pyromana, jenž vyhazoval město do povětří. Trochu kriticky si prohlédl jeho okolí a hlesl: "Teda, ty teda víš jak si to tu vyzdobit, chceš tu založit skládku?" Mírně u toho zívl. Čekal tu větší vzrůšo, ale zřejmě ještě neviděl vše, co ho to mělo čekat. "Takže, jaká je situace? Poslali mě sem, abych zjistil, co se děje, protože vaše Reiatsu prý zmizelo. A je fakt že dokud jsem nepřekročil hranici města, tak jsem vás taktéž necítil. A mám pocit, že ta bariera asi nebude tvoje práce, co?" optal se ho a ohlédl se po směru ze kterého přišel. Docela ho zajímalo, jestli i jeho Reiatsu už bylo nepoznatelné. Možná by to mohlo mírně vyděsit lidi v Soul Society.

Firel
Celou dobu sledoval mutantíky dole a až podle reiatsu poznal, že raiden stojí vedle něj.
Je jich tu hafo. Řekl jsem klidně a dál sledoval dav všetvarých potvor dole.
Já nemám sebemenší problém je smažit, ale jeden byl schopnej poslat mě přez půl města jednou ranou zatímco jsem zaměřoval obklíčené kolegy.
Pomalu jsem se zvedl, bylo mi jasné co bude následovat.
Možná by jsme je měli najít. Naposled co sem je viděl tak měli trable.
Řekl jsem Raidenovi a stále sledující mutanty podemnou jsem začal zaměřovat reiatsu v okolí.

Kana Koroshi

Mo-mohli bychom... Rozhlédla se okolo.
Nejdou sice po nás, ale až nás uvidí...půjdou...
Když ses jí pak zeptal, koukala ze strany na stranu, jako by hledala radu, jestli ti to říct nebo ne. Pak se asi rozhodla.
D-Dva...dva další....jsou tu...h-hollow...ale ten je pořád někde zalezlý...a pak ten druhý...jde z něj strach...je...fakt fakt divný...
Vypadalo to, že fakt mluví pravdu, nebo je opravdu kvalitní herečka.

Firel a Raiden zaměřili Reiatsu...kapitán 10.divize bojoval, jeho Reiatsu bylo lehce zachytitelné...naopak kapitán 13.divize skoro nebyl cítit. Pak se okolí začalo otřásat...DUM-DUM-DUM...netrvalo dlouho a mezi domy vyšel mutant...měl...přinejmenším 50 metrů na výšku a vypadal dost hladově.

Sai Kazuma

Vypadala nerozhodně, když odpovídala na mou otázku. Nevěděl jsem z jakého důvodu. Proč by chtěla zatajovat takovouhle informaci? No, nebudu to řešit, už tak nechápu hodně věcí, nechci si lámat hlavu s další... Rozhodl jsem se jí věřit. "Takže hollow a podivín... To mi to moc neulehčuje... Nemyslím, že hollow bude spolupracovat s shinigami, i když zkusit se to může a s tím druhým bude možná těžká řeč..." Podrbal jsem se z levé strany na krku... "Co teď? Mám se spojit s ostatními? Nebo jít hledat ty dva, o kterých mluvila Kana?" Nevěděl jsem, jak pokračovat. V rozhodování ohledně takových situací nejsem dobrý. Proto dávám přednost sólovým misím. "Víš, kde ti dva jsou?" Pověděl jsem a natočil se směrem, kde se nacházeli kolegové shinigami.

Shizuro

"Je jako kámen, ale i skály se dají drtit a nejsou nezničitelné." řekl jsem si pro sebe a pořádně sevřel čepele. Nejvíc mě rozptylovaly ty jeho oči. Měl jich deset a každé úplně jiné a co bylo nejhorší všechny koukaly na mě. Můj úkol byl jasný zlikvidovat mu všechny oči. "Ty určitě z kamene nebudou." Použil jsem párkrát rychlé shunpo a už jsem byl u jeho hlavy. Čepele jsem zabodl do prvních dvou co mi přišli do rány. "Teď by to chtělo trochu kido pomoci." Nebyl jsem na něj expert, ale zvládal jsem ho dostatečně. "Buď rychlý jako zvuk! Hado no.6 Shirubāpin!" hlesl jsem nahlas aby kido bylo silné. Z mé ruky vystřelilo nenápadných 10 stříbrných jehel a doufal jsem, že tím vyřadím i jeho zbylé oči. Pro jistotu jsem si udržel od něj odstup kdyby náhodou začal vyvádět.

Tomisura Raiden

Raiden vnímal dost dobře svoje okolí, co se hladin Reiatsu týkalo. Přeci jen v tom měl praxi okolo 200 let. Shizuka bojoval a Sai, jehož Reiatsu znal Raiden dost dobře byl sotva zachytitelný, což bylo vcelku zvláštní. Zřejmě neměl takové problémy, jako měli momentálně oni. Ten 50ti metrový kolos byl vcelku zajímavý. "No, řekl bych, že to nebude zase takový problém. Možná mají sílu, ale jelikož jsou tak velcí, tak nebudou tak pohybliví. Spustíme menší Kido-show?" ušklíbl se na svého kolegu. Sám měl v útočném Kidu dost velké zkušenosti. Použil tedy shunpo a objevil se kus před hlavou toho monstra. Zaměřil si jeho oko a zahřímal: "Raikoho!" Od ruky mu vyletěla blesková smršť žluté barvy, která by měla očička poměrně zlikvidovat.

Firel
možná bys měl vědět... Chtěl jsem Raidenovi říct, že moje zásoba reiryoku brzi bude na polovině ale byl jsem umlčen hlukem vysoko úrovňového kida. Což není zrovna dobré.
Byakurai. Zařval jsem najednou tak nahlas, že to přehlušilo i Tomisurovo raikoho.
Z pravé ruky, kterou jsem mezitím stihl namířit v téměř rovnoběžném směru s raikohem mutantovy do druhého oka, vyletěl až příliš jasný modrý paprsek o velikosti pěsti.

Kana Koroshi

Vypadala, že se jí do toho moc nechce ale asi tě na druhou stranu nechtěla naštvat takže začala.
T-ten hollow...je někde v centru...v nějaké budově...říká...že...že něco musí zkoumat tak se tam někde usadil...nevím kde přesně...a a ten druhý...
Odmlčí se.
...ten se furt pohybuje po městě a je...je nějaký divný...on...sbírá ty monstra...a pak si je odnáší...bůhví k čemu...
Saiovi se zdálo, že je někdo sleduje.

Obrovský hollow, nebyl zrovna rychlý a to že mu vrážíš meče do očí ho asi dvakrát nepotěšilo. Když jsi začal odříkávat kido, monstrum si dalo přes zbývající oči ruku a rozběhlo se na tebe. Bodlinky se mu dost bolestivě zabodaly do ruky, zatímco se řítil na tebe a byl připraven tě bodyčkovat. Zaříkávání ti zabralo nějaký čas, takže jsi měl jen minimum času uhnout, i když sis držel vzdálenost. Štěstí pro tebe, kdybys mu byl pro ruce, čapl by tě a asi prohodil nějakou budovou. Takhle o tebe při uhýbání jen zavadil obřím ramenem což tě vyvedlo z rovnováhy a tys přistál v jedné z uliček.

Raiden i Firel byli celkem bystří. Obří mutant byl pomalý jako peklo a když se objevili ti dva před jeho očima, neměl vůbec čas něco udělat. I jeho víčka se zavírala pomaleji než opona v divadle. Oba kida jej zasáhli do očí což mutant těžce nesl.
Ghwráááááááááááááááh
Ozvalo se mohutné zaryčení, které otřáslo celým městem. Monstrum se zapotácelo a popošlo dozadu, kde narazil do budovy. Pak se stalo něco nového. Kolem zraněných očí se začalo otvírat plno dalších...malých. Vypadalo to, že se někteří dokážou adaptovat.

Tomisura Raiden

"Co jsi chtěl?" zeptal se Raiden Firela po provedení kombinovaného útoku. Přitom sledoval, jak se ten Hollow kácel na budovu. No, bourání už asi nešlo zabránit, obvzlášť, když stáli proti něčemu takovému. "Víme, co jsou zač?" optal se ještě svého kolegy než velmi rychlým pohybem vytasil svojí dlouhou zanpakuto. "Tohle se mi nelíbí. Pokud umí nahrazovat zničené části tímto způsobem, budem brzo v rejži. Ale jestli je to stejné jako lidé, musíme vyhledat ty správné místa, kde bychom mohli ukončit jeho život. Já ho znehybním, ty mu zatím prostřel nějakou tepnu. Buď na noze nebo na krku, výběr nechám na tobě," pronesl ještě a Shunpem zmizel pryč. Objevil se té zrůdě u nohou, čepel obalenou porcí čistého reiatsu pro zesílení švihu a prudkým sekem ťal po achilovce. To samé pak zopakoval u nohy druhé, pokud mu to napoprvé vyšlo.

Na otázku, co jsem chtěl jsem se chystal odpovědět, byl jsem ovšem znovu přehlušen. Tentokrát řevem mutanta, poté co jsem se na něj podíval jsem zahlédl stovky očí.
To bude problém, budeme ho muset zabít jedním útokem.
Vypadalo to, že Raidem myslel na totéž, ovšem chtěl ho spíše znehybnit a porcovat, než prostě zabít na místě.
Když Raiden zmizel, aby přeťal mutantovi achilovky, podíval jsem se na vzdálenost kolen mutanta od země.
Poté jsem zamířil na krk mutanta, přibližně ve výšce, kde by se jeho krk měl nacházet po pokleknutí.
Počkal jsem než Raiden sekl a stroze prohlásil "Okasen." Chtěl jsem mu jednou horizontální vlnou oddělit hlavu od těla.

Raiden zaútočil na achilovky což byl i pro kapitána náročný úkol. Normální monstra byla zatraceně odolná, ale tohle...bylo jako sekat do zdi příborovým nožem. Kdyby Raisen neobalil svůj meč reiatsu, nejspíš by udělal jen málo škody. První achilovku však úspěšně přeťal, když se blížil k druhé, tak jej dřív než stihnul tnout zasáhl letící autobus. Raiden i autobus skončili v jedné z budov.

Firel použil silné kido, což byl dobrý nápad, ale kido nebylo dost silné. Zanechalo v tvorovi dost velkou rýdhu, ale né dost na oddělení hlavy. Navíc se začala rána zacelovat, což nebylo dobré. Pak uviděl Raidena a autobus, jak ve vzájemneém objetí odletěli stranou do budovy.
¨

Kana Koroshi

D-dobrá..to je myslím dobrý nápad! přikývla hlavou. Pak jste se vydali někam přes město a kana šla očividně za tebou.
Netrvalo dlouho a uslyšel jsi za sebou.
Ehm-kam jdeme...jejich reiatsu není tímhle směrem.