Yaita 矢板市

Firel
Část letu byla za mnou. Ovšem na mě vystartoval jeden z těch znetvořenců.
Sho Odvětil jsem jemu nechutnému řevu na pozdrav a výbojem reiatsu ho chtěl poslat zpátky, od kud přiletěl.
Vzhledem k tomu že nevypouštěl reiatsu, a ještě k tomu byl ve vzduchu. Takovéto "šťouchnutí" by ho opravdu mělo poslat zpět do baráku.
Nemůžu si dovolit bojovat tady dole proti přesile něčeho, co neznám. Pomyslel jsem zatímco jsem zkoušel proletět.

Shizuro

Konečně to bylo tady. Boj. Ta nejlepší část co mohla přijít.Byl jsem šťastný. Tahle situaci mi vyčarovala úsměv na tváři. "Tak pojďte k taťkovy. Jste tak oškliví, že si zasloužíte zemřít." řekl jsem  a spojil jsem čepele dohromady a pořádně je roztočil. Vrhl jsem se po nich a začal kosit vše co mi přišlo do cesty.

Sai Kazuma

Uvítací výbor dorazil. Bylo to od nich hezké, měli alespoň nějaké vychování. V tuto chvíli jsem byl obklíčen a měl dvě možnosti. Za prvé jsem se mohl snažit o útěk... teda o ústup. Druhou možnost jsem shledával jako tu zajímavější. A ta zněla asi takto – všechny je rozsekat. Samozřejmě jsem nevěděl, jestli se mi to podaří, ale to dělalo tuhle možnost tak zajímavou. Vytasil jsem zanpakutō a rozběhl se vstříc pochodujícím mutantům. Mohla to být sebevražda, ale zjevně mi to bylo jedno. Jedenáctá divize se nezapře, i přesto že do ní už nepatřím, odnesl jsem si z ní několik zvyků. Jeden z nich je – nikdy neutíkat před nepřítelem, ač bude šance na vítězství jakkoliv nízká. Nicméně, ani na jednu vteřinu jsem nepomyslel, že bych tady zemřel a prohrál proti těmhle... cokoliv jsou zač. Z dálky jsem vystřelil proti nepřátelům byakurai, bylo jedno na koho, když jich tu bylo tolik. Následně co se někdo přiblížil do mého rozsahu, započal jsem ihned útok. Většina seků byla směřovaná na jejich hlavy. Odseknout, rozseknout hlavu je vždy účinné. Prozatím jsem zvolil chaotický a naprosto agresivní typ útoku.

Shizuro

Tohle bylo divné. I při mé síle se jen zasekla. Ale nečekal jsem na nic. Navíc z druhé strany na mě doslova letěl další mutacosi. Neváhal jsem rozpojil čepele a tu druhou nezaseknutou jsem nastavil rovnou špičkou čepelí naproti mutacosimu. Musel, jsem ještě udělat speciální postoj abych se zapřel až naletí rovnou do mé čepele. Toho předchozího jsem aspoň podkopl a snažil jsem se z něj dostat čepel.

Firel
Přítomnost tří postav mě na moment vyděsila.
Ale rychle jsem se vzpamatoval, přerušil nitě, které mě díky hyaporankanům táhli do vzduchu a nechal svojí munici pokračovat někam dál do vzduchu.
Kyokko pronesl jsem tiše a doufal, že mě postavy nezahlédli. Pro jistotu jsem zakrytý ještě o pár metrů sletěl.
Jakmile jsem zaujmul taktickou pozici, začal jsem hodnotit situaci.

Firel
Postavy zmizeli. Takže to nakonec nepudeme pod kytky tak rychle jak jsme podle jejich plánů měli.
Hovada, první pravidlo srabů, ovládajících zástupy vygumovaných... Pohlédl jsem dolů na vzhled netvorů a pokračoval ve vlákně myšlenky.
...gum, zní. Vždy se přesvečte, že vaše příšerky sežrali či jinak terminovali svůj cíl.
Poté jsem nadále sledoval situaci dole, hyapporankanu se zastavili ve vzduchu protože zaprvé dorazili na svojí destinaci a zadruhé začínalo jít do tuhého.
Myslím že je na čase tuhle techniku nějak pojmenovat.
Zašeptal jsem, a z přikrčení, ve kterém jsem se schovával jsem se postavil.
Tisíc čepelí, rozsévající smrt. V tu chvíli jako bych se zasekl. Hyapporankany začali rychle padat zpět k zemi, cestou se ovšem všechny až na jeden rozdělili na stovku menších azuorvých tyčí s rudým prostředkem.
Takže k zemi padalo téměř tisíc hyapporankanů. Bylo opravdu těžké navigovat je tak, aby letěli na cíle a zároveň minuli shinigami.
Proto jsem stál ve vzduchu a soustředěně navigoval můj útok. Na pár vteřin jsem dokonce necítil zbytek svého těla.

Shizuro

Myslím, že je načase to trochu více rozjet. Pořádně jsem zabral a toho tunou vážícího a hubou zapáchajícího mutanta jsem odhodil. "Táhne ti z huby obludo. Jestli vy na mě tvrdou kůží, tak já něco na tvrdou kůži mám. Hoden!" řekl jsem a mé čepele se rozzářily. Blesky jimi proudily. "Je na čase vám ukázat jak vypadá válečný tanec." řekl jsem a chytil čepele jako boxery. A doslova jsem mezi mutanty začal různě otáčet. No prostě tancovat .

Firel
Všechno šlo jako po másle. Což samo o sobě byl opravdu velký problém...
Soustředěně jsem navigoval Hyapporankany do mutantů tak abych míjel kolegy. Pro mutanty to byl doslovný armagedon.
Kde je sakra nějakej problém? Plány NIKDY nejdou tak... Pomýšlel jsem si když v tu mě po zádech něco polechtalo.

Přibližně po pár vteřinách a pár kilometrech letu, který byl podobný kometě, takže mě pravděpodobně všichni viděli, jsem znovu nabyl vědomí.
Takže tyhle zrůdy vidí i přez kyokko... Proč mám pokaždé na misi takovou smůlu a potkám tak vzácný monstra. Vždyť tohle je třetí mise a na dvou z nich jsem potkal maskování ignorující nepřátele.
Když jsem se konečně dokázal zastavit, zahlédl jsem v dálce sérii výbuchů.
Doufám že tohle shizurovi nic neudělá... Říkal jsem si v duchu zatímco jsem sledoval doslovnou apokalipsu celého jednoho bloku města. A poté jsem se mimojiné začal konečně zase zajímat o okolí...

Shizuro

Série kido mě překvapila. Jediné co zombie mohli posledního vidět je můj překvapený obličej, který naznačoval, že to není dobré. "Aaaaaa!!!!!!!" začal jsem utíkat před sérií výbuchů. Pak mě přitom utíkání napadlo, že už jsem se mohl dávno odsud dostat. Vyhodil jsem jednu svoji čepel co nejvíce do vzduchu. Pak už jsem jenom za běhu hlesl. "Rakurai." Oběvil jsem se ve vzduchu, kde už jsem se koukal, kde je Firel. Pak už jsem jenom poněm začal křičet, že mě mohl zabít. Moje tvář vypadala jako ten jeden z meme xichtů FU. Protože ten pocit, když běžíte před sérií výbuchů by se dal přirovnat k pocitu, když běžíte na záchod s tím, že víte, že jste měly na oběd čočku nebo fazole. Jedno je, ale jisté. Že už víme, že město není úplně prázdné. Poté co jsem se uklidnil. jsem Firelovy navrhl, aby jsme se dostali k tomu mrakodrapu.

Firel
Rekapitulace... Řekl jsem si když jsem zjistil že mám chvíli klidu.
Město plných zatraceně hustých mutantů, ignorujíícch maskování, pravděpodobně navádění na reiatsu. Množství mutantů. Řekněme veškerá populace města mínus hovada co to způsobili.
Řekl jsem si zatím, co jsem očima zkoumal budovu.
Navádění na reiatsu by se později dalo zneužít. Dále... Tři postavy které to tady pravděpodobně řídí, možná řídí ty mutanty vlastní vůlí nebo si jen hodně dobře kryjí vlastní reiatsu a spokojeně sledují jak žerou všechno kolem. Byl bych raději za to druhé, aspoň bych mohl později sledovat jak jsou žráni vlastnímy výtvory.
Poté jsem namířil prst nad sebe a vyslal jeden slabý, avšak zatraceně zářivý byakurai. Tím jsem chtěl dát vědět kolegům svojí pozici.

Firel
Táááák, teď o mojí pozici ví celé město. Měl jsem sto chutí se shunpem přesunout na druhý konec města jen pro možnost pomyslet si: "A teď zas ne"
Každopádně se ze mě stala černá díra na průsery, mutanty, holowy, nemutanty a já v tu chvíli nechtěl rozjímat jaká všehcna havěť se ke mě chystala přiběhnout.
Bylo mi jasné jedno. Tahle párty bude chtít možná větší kalibr než normální kida.
Zrovna v tuhle chvíli by jsem byl opravdu rád, kdybych mohl překročit limitaci, jakou jsou cesty ničení a poutání.
Stál jsem klidně, na to v jaké jsem byl situaci až příliž klidně.
Dost už mudrování, tornádo: Na cestě. Zásoba bomb... Na chvíli jsem se zamyslel a propočítával svoje reiryoku, podle zkušeností jsem teď mohl být na nějakých 85%. Vypustil jsem tedy svoje reiatsu do okolí.
Zásoba bomb: na cestě. Kolem mě začal pomalu kroužit vzduch.
Ukrývat svoje reiatsu nepomohlo, zaměřili se na mě, protože i když jsem nevypouštěl žádné reiatsu, byl jsem pořád jediný bod s reishi v okolí. Tak to teď zkusíme trochu ztížit.
zatímco se ke mě přibližně celé město začalo stahovat, tak jsem si tedy připravil bitevní pole ve svůj prospěch.

Sai Kazuma

Povedlo se mi je setřást. Ztlumení reiatsu fungovalo. Teď jsem si jen představoval, jak mlátím hlavou do železného sloupu. Mohl jsem to udělat hned na začátku a vyhnout se těmhle potížím. No, nikdo není dokonalý. Nemohl jsem přece vědět, že to vyvolá takovou odezvu. Stojíc v nějaké uličce jsem přemýšlel nad mým dalším krokem. Podle toho, kolik reiatsu najednou vypustil Byakurai-kun, jsem usoudil, že je připraven na boj... možná by to lépe vystihovalo slovo masakr. Kdybych tam v tuhle chvíli vběhl jako hrdina, pravděpodobně bych tam způsobil více problému než užitku. Navíc Byakurai-kun bude určitě v pořádku, věřím mu. Může to samozřejmě znít jako výmluva pro – "nechce se mi tam", což je vcelku pravda, ale kdyby se někdo ptal, budu to zapírat, jak jen to půjde. Shizuro bude určitě také v pořádku, je to jeden z největších bláznů (v dobrém slova smyslu), které znám. Přišli jsme sem vyšetřit, proč odsud všichni záhadně zmizeli. Prozatím tady máme jen hromadu řvoucích a dotěrných bytosti, alespoň něco tu připomíná domov.  Navíc... Nemyslím, že by nám ty potvůrky něco řekli, kdybychom uspořádali hromadný výslech. Pravděpodobně neumí ani mluvit. Kdo ví, co se zde skrývá za tajemství. No, já nemám ani nejmenší tušení, ale určitě to nebude nic příjemného. Mezitím, co se X-Meni zabývají něčím jiným než mnou, musím toho využit. Nenápadně jako Sam Fisher ze hry Splinter Cell jsem nakoukl z uličky ven, abych se ujistil, že v dohledu nikdo není. V případě že jsem nikoho neviděl, ani necítil, vyrazil jsem na cestu, hlavně nenápadně. Rozhodl jsem prozkoumat okolí, jestli nenarazím na něco podezřelého, teda kromě těch kreatur pohybujících se po městě. Samozřejmě hlavně nenápadně.

Shizuro

Ten 3 metrový mutant vypadal docela roztomile. I s tím jeho výrazem, že mě chce zabít. Hodil jsem na něj jeden z mých krásných ďábelských úšklebků. Protože moje měrka krvelačnosti se právě naplnila a má touha zabíjet zdvojnásobila. "Tak pojď mutante. Prvně tě naporcuji a pak si u nás v archívu najdu na tebe kuchařku, protože já už mám hlad!" řekl jsem nahlas a připravil se do bojové pozice. Dlouho to netrvalo a vyrazil jsem proti němu.

Firel
S nadšením jsem sledoval jak se na mě začali rojit potvůrky ze všech směrů.
Poznámka do "pokud to tu přežiju": Sehnat si nějaký to oko na zadní část hlavy. Teď bych fakt bral možnost. sledovat si záda.
Nezaujatě jsem zamířil pěstí do nejbliší skupinky s miniobrem.
A s tichým "Shakkaho" Pěsť uvolnil. Přímo před skupinkou, v bezpečné vzdálenosti ode mě, nastaly dva výbuchy, na každé straně toho většího mutanta jeden.
Otočil jsem se o 90° a postup opakoval. Začal jsem se tam pomalu točit do kola, rozsévajíc destrukci třicáté první úrovně.