Horský průsmyk (S)

Hikaku

Hleděl na muže a bylo mu ho opravdu líto, kdyby uměl jen trochu léčit, mohl by mu pomoct. "Ano Shinigami" Odpověděl a následně se zeptal. "Co se tady stalo? Banditi?" Něco mu tady stále nesedělo, pořád se měl na pozoru. S hrůzou v očích však hleděl na masakr kolem. Ať to bylo cokoliv, nemělo to slitování.

Muž zakroutil hlavou a sykl bolestí. Trochu odkryl ruku, kterou si zakrýval ránu a Hikaku mohl vidět, že má celý bok rozseknutý a rána byla opravdu velká. Nemohl přežít. 
"Ne-ne-e.." vykoktal s obtížemi a krvavou rukou chytil kapitána za zápěstí, "prosím, moje dcera.. Má.. Má to..Má jí.. Má.." Jeho stisk byl v jednu chvíli opravdu silný. Kdyby Hikaku nebyl takový svalovec, pravděpodobně by měl otlačeniny. "Prosím," řekl muž a naposledy vydechl. Pustil Hikakovu ruku, která sjela k zemi.

Hikaku

Bylo mu toho muže líto, ale nebyl čas tady truchlit zavřel muži a strhl mu z krku jakýsi medailónek, hodlal ho dát jeho dceři, určitě by byla ráda. Netušil co má teď dělat, muž mluvil z posledních sil a z jeho slov šlo pochopit buď to že někdo nebo něco má jeho dceru nebo jeho dcera má něco nebo někoho. Vstal a rozhodl se co nejrychleji prohledat okolí a najít někoho muži podobného. Byl opravdu zmatený s něčím podobným se ještě nesetkal, ale i tak zachovával klid, byl to přeci jen kapitán.

Ruyichi Yoshiro


Bělovlasý kapitán šel ke svému kolegovi, "dozvěděl jste se něco?" zeptal se a ukázal na rozbitou bránu, "něco jsem tam našel. A nebude se vám to líbit. Myslím, že bychom se měli posadit, Hikaku," Yoshiro Hikaka poprvé oslovil křestním jménem v jeho přítomnosti, takže to znamenalo jen jediné - shit just got real. Yoshiro se posadil na ohořelou lavičku a položil si lokty na kolena.

Hikaku

Zůstal stát s jednou rukou volně svěšenou vedle těla. Druhou natáhl směrem k Yoshirovi, držel v ní medailon toho muže. Pořád viděl jeho obličej. Nebyl na to zvyklí, bylo mu ho přeci jen líto. "Tohle patřilo muži, který vedle mě umřel. Banditi to údajně nebyli." Posadil se vedle Yoshira. "Měl dceru a ta údajně má něco, nebo něco má jí, z jeho slov nešlo poznat jak to myslí, zkusil jsem ji tady najít, ale nepovedlo se." Na Yoshirově prstu bylo něco otřesně slizkého. "Co to je?" Ukázal na sliz. "Co se tady do prdele stalo Yoshiro? Ty to víš že jo?"

Ruyichi Yoshiro


Yoshiro přivřel oči a pravou rukou se pohladil přes jizvu, "vím, co zaútočilo na tuhle vesnici. Myslel jsem si, že jsem ho zabil, ale..." Kapitán se odmlčel. 
"Předtím, než jsem získal tuhle jizvu, jsem tam měl tetování, nepřipomínalo to nic konkrétního a každý, kdo mě potkal na ulici si o mně myslel, že je to jen znak mé výstřednosti." Věnoval Hikakovi pohled, který říkal, že to tak nebylo. "Opak byl pravdou, to tetování jsem nenáviděl a přál jsem si ho nikdy nemít. Byla to připomínka mé slabosti a neschopnosti ochránit mé blízké. Dárek na rozloučenou od hollowa jménem Arakanzel. S mými kolegy ze třetí divize jsme jej lovili téměř dva měsíce. Vyvraždil mnoho malých vesnic a nenechal nikoho naživu. Vždycky za sebou nechal jen tohle," ukázal Hikakovi sliz na ruce. "Myslel jsem si, že jsem ho zabil."

Hikaku

Pohlédl na kapitána a napjatě poslouchal každé slovo. Yoshiro toho měl opravdu hodně za sebou. Při jeho pohledu, který tvrdil opak o jeho tetování jen přikývl. Pak Yoshiro pokračoval a Hikaku viděl jak se trápí. "Arakanzel?Takže to kvůli němu zemřel ten muž a zbytek vesnice." postavil se a zadíval se do dálí. "Yoshiro." Oslovil kapitána deváté divize a položil mu pravou ruku na rameno. "Tehdy, to nebyla žádná slabost. Věřím tomu že ne. Byl jsi jistě mladý, předpokládám že ti bylo tenkrát tolik co mě." Poskládal si v hlavě obraz sebe a Yoshira v jeho věku."Teď jsi kapitán, kapitán, který pomáhá někomu kdo ti  možná připomíná tebe samotného."Odmlčel se následně rázným tónem řekl. "Pokud jsem opravdu jako ty, alespoň trochu. Ber to tak že tě chci zbavit tvého pocitu slabosti, který tady nemá žádné místo. Zničím Arakanzela."

Ruyichi Yoshiro

"Kapitáne," oslovil Hikaka po delší odmlce a podíval se mu do očí se strašně důležitým výrazem, "ještě se neznáme tak moc na to, abychom si tykali," zasmál se, "navíc tykání nabízí starší osoba!"
Postavil se a oplácal si z ruky ten sliz, "tak jdem. Zabijem toho hajzla, ať už je klid," shunpem odstartoval hon na svého starého známého. Cítil, jak ho bolí celá jizva, bylo to ale nejspíš jen v jeho hlavě. Připomněl si staré rány a bál se, že když konfrontují Arakanzela, tak se rány otevřou. Nedejbože, aby znovu použil svoje prokletí.

Hikaku

Cítil pocit velikého studu. "Ehh, " Hledal ta správná slova, nakonec se mírně uklonil ", omlouvám se kapitáne, nechal jsem se unést." Viděl v Yoshirových očích, strach, ale i odhodlání a to ho těšilo. Možná to bylo díky jeho slovům možná ne, ale každopádně to bylo dobře. Nadechl se a vyrazil shunpem za svým kolegou. Taktéž se bál toho co je čeká a doufal v to že to nebude tak hrozné jak to z úst kapitána devítky vyznělo.

Ruyichi Yoshiro

Oba kapitáni se řítili obrovskou rychlostí tmavým lesem s opravdu vysokými stromy. Bylo mnohem lepší cestovat mezi stromy kvůli maskování.
"Arakanzel není obyčejný hollow, kapitáne," řekl Yoshiro, když zpomalil a zařadil se vedle Hikaka. "Bude o nás vědět dávno před tím, než ho napadneme. Můžeme se jen snažit oddalovat to."
Yoshiro vypadal ustaraně a sám moc dobře věděl, že k tomu má pádný důvod. Doufal, že Hikakova kariéra kapitána neskončí tak rychle, jak začala. Bál se jeho odhodlání. Po očku se na něj podíval: "vůbec nevíš, proti čemu tady stojíme..."

Hikaku

 Pořád se bál a po Yoshirovych slovech ještě víc, ale co jiného mohli udělat než se za ním vydat, kdo ví kolik by toho ještě napáchal. Pokračoval dál vedle Yoshira, když v tom mu hlavou prolétlo to jméno. "Arankazel!?" Vyhrkl nahlas. Najednou se zastavil uprostřed kruhu tvořeného stromy. Výraz v jeho tváři byl najednou strach a vina sama.
 "Ne to nemůže být on." Říkal v duchu sám sobě. Předtím mu to jméno nic neříkalo, ale teď, když se nad ním zamyslel mu způsobilo nával vzpomínek. "Yumiko." hlesl.
Jak na ní mohl zapomenout. Už dávno si na ni nevzpomněl, pravděpodobně se bál smutku nebo něčeho podobného. Sáhl do náprsní kapsy a vytáhl malý medailón, podobný tomu co vzal muži ve vesnici, otevřel jej a podíval se na malé fotografie dvou dětí. Hikaku a jeho sestra Yumiko. Jak dlouho už ten medailón nevytáhl, jak dlouho nevyslovil to jméno. Po tváři mu stékaly slzy.
 Při pohledu na jeho sestru si byl plně jistý. "Je to on."
Arankazel, ten hollow co jeho sestru připravil o život.
"Slíbil jsi jí že ji pomstíš a místo to si na ni zapomněl? Hikaku padl na kolena s hlavou sklopenou k zemi s jednou rukou podepírajíc celé své tělo, které najednou vážilo tolik, že to nemohl unést. Druhou ruku měl volně svěšenou vedla těla a na prstech mu vysel onen medailón. "Srabe. Bál si se toho že to nedokážeš a úplně jsi to vypustil z hlavy." Byl na sebe přísný, musel být, několik let si na svou sestru opravdu ani jen nevzpomněl.
Klečel tam a pořád si v hlavě opakoval to jméno."Yumiko, Yumiko, Yumiko..."
Úplně zapomněl na Yoshirovu přítomnost. Byl sužován pocitem, který už dlouho nezažil, tentokrát to ale bylo horší, tolik výčitek, tolik znovu otevřených ran. Pořád nedokázal pochopit, jak na to vše mohl zapomenout.
 Yoshiro mohl vidět jak po jeho tváři ztékají slzy a jak se celý potí.

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro si brzy všiml, že míří kupředu bez Hikaka. Zastavil se na jedné z tlustých větví a hledal ho za sebou. Nikde ho neviděl, tak se shunpem přesunul o pár desítek metrů zpátky a konečně kapitána sedmé divize našel.
Stál uprostřed kruhu, který tvořily stromy a vypadalo to, že na něj přišla nějaká emocionální chvilka.
Bělovlas přišel blíž. "Děje se něco?" zeptal se. Doufal, že to nebude nic vážného. Pokud měli Arakanzela dostat, museli si pospíšit.

Hikaku

I druhá ruka mu padla na zem, medailón se na štěstí nějakým způsobem zavřel a tak se do něj nedostala nečistota. Pláč byl čím dál větší a zloba na sebe sama taky. prsty obou ruk zaryl pevně do země a pevně stiskl v pěst. V tu chvíli s u něj objevil Yoshiro.
"Arankazel." Řekl s jasným vzlykáním. Pořád hleděl do země a snažil se přestat brečet, nešlo to.

Konan Hana

Od kasáren 9. divize jsem vypálila jako střela, přesto jsem se nedostala ani k tréninkovému místu Yoshira a Hikaka. Skákala jsem si po větvých stromů a cítila se jako správný ninja. Jenže teď nebyl čas hrát si na ninnju. Vzpamatovala jsem se tedy a přidala do kroku. Bála jsem se o své děti. Kdoví jak dlouho to bez matky vydrží, jestli vůbec.

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro sledovala hroutícího se Hikaka s jistou dávkou nechápavosti. "Co se děje, kapitáne?" zeptal se a přikrčil se k němu.
Bylo mu Hikaka líto, ať už šlo o cokoliv, ale nemohli si dovolovat ztrácet tu čas emocionálním hroucením. Arakanzel mohl vyvražďovat další vesnici a jediné osoby, které byly schopné zastavit ho, byli oni.

Hikaku

Zapřel se pevně o své ruce a nějak se dokázal postavit. Poodešel k jednomu ze stromů a se slzami na tváři pohlédl k nebi. "Děje se to, kapitáne, " Na chvíli se odmlčel aby si to dokázal v hlavě srovnat.", že hollow, který vám způsobil tolik trápení, je ten samí hollow, co zabil moji sestru." Byl rád že se s tím mohl hned někomu svěřit a tak pokračoval dál. "Yumiko, byla má starší sestra a nikdy se k nikomu nechovala špatně, vlastně myslím že spoustu mích vlastností mám právě díky ní. Jednou byla na misi, která se jí stala osudnou. Hollow, kterého jejich skupina pronásledovala jim dal pořádně zabrat, hnali se za ním několik měsíců. Ten den ho konečně dohnali, nikdo nebyl schopen se k němu přiblížit, ne že by nechtěli, ale údajně je ovládl strach nebo tak něco. Jediná Yumiko se mu postavila a způsobila i nějaké to zranění. Ovšem neobstála a on jí zabil. Slíbil jsem sám sobě že jí pomstím, ale místo toho jsem na ní úplně zapomněl." Chvíli zase mlčel, nebylo lehké vše to ze sebe dostat. "Když jste mi řekl váš příběh a jméno toho hollow, na nic jsem si nevzpomněl, ale teš, když jsem si to znovu opakoval, nastal u mě nával vzpomínek. Stydím se za sebe." Pořád stál opřený o ten strom a se slzami v očích hleděl na nebe. Shodou okolností bylo dnes úplně stejné počasí jako v ten den kdy Yumiko zemřela.

Konan Hana

Konečně jsem dorazila na místo jejich tréninku, který mi předtím ukázal počítač. Bylo to tu takové prázdné a hlavně pobořené. Jak jsem se tak rozhlížela, našla jsem i krev. Tohle musel být velmi tvrdý trénink...Joooo, taky bych potřebovala. Jsem strašně slabá a neumím ani bankai. Pomyslela jsem si smutně. Cítila jsem, jak se do mě únava postupně zakousává. Ale já zatnula zuby i pěsti, abych chvíli ještě vydržela...Stačilo se chvíli soustředit a hned jsem věděla, kterým směrem pokračovat. Takže hurááá za nima...

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro se postavil, protáhl se a popošel o několik kroků dál od Hikaka. "Dobře," řekl dost chladným hlasem. "Takže Arakanzel vám zabil sestru," otočil se zpět směrem ke kapitánovi sedmičky. "Jenže tím, že se tu teď zhroutíte a budete brečet, ničemu nepomůžete, kapitáne. Chcete pomstít svoji sestru? Hodláte to udělat jak? Slzami? Seberte se, uchopte svůj meč a pojďte za mnou sakra nebo nám ten hajzl uteče."
Konečně se dostal na tu správnou vlnu. Tohle by mohlo dost zrychlit Hikakovo dosáhnutí finálního uvolnění svého meče - bankaie.
Bělovlasý kapitán na chvíli jakoby ucítil závan známého reiatsu. Ohlédl se, ale znovu to zmizelo. Muselo se mu to jenom zdát.

Hikaku

Yoshiro to nechápal, on neplakal proto, že mu Arankazel zabil sestru, tedy z části ano, ale hlavně proto že na zapomněl. "Zapomněl jsem na ni to je to. To co mě do tohoto dostalo, jak by asi bylo vám kdyby jste zklamal sám sebe." Pak zmlkl. Poslední slova říkat neměl. Došlo mu to co Yoshiro říkal v té vesnici o tom jak nedokázal ochránit své blízké. Hikaku si nasadil medailon s fotkou sebe a své sestry na krk. "Už nikdy nezapomenu!" Odepnul zanpakuto od pasu a položil si jej i s obalem na rameno, držíc ho za rukojeť. Yoshiro si mohl všimnout že Hikaku už nepláče, ba naopak směje se a víří kolem něj ohromná dávka reiatu, jakou už dlouho nevypustil a zdaleka to nebylo jeho maximum, naštěstí vše přebytečné reiatsu putovalo do katany, což bylo jen dobře, možná to bude muset použít, ne tak jako když višel z nemocnice, ale opravdu pro vážnou věc."Omlouvám se kapitáne. Najdeme toho hajzla."Hleděl při tom Yoshirovi do očí a měl v nich podivuhodný zápal. Pak shunpem zmizel.

Ruyichi Yoshiro

Hikaku sice použil shunpo, ale jen do chvíle, než ho Yoshiro zastavil. Držel ho pevně za rameno a díval se mu do očí. Ukazováček volné ruky si přiložil ke rtům. "Pssst."
Hikaku ucítil, jak Yoshirovo reiatsu kleslo na hodnotu, která jen tak nejde vycítit.
"Myslím, že jste ho přilákal," řekl Hikakovi tiše a ještě jednou a rukou, kterou ho držel za rameno, si ho přitáhl blíž k sobě. "Zůstaňte tady."
Yoshiro poté použil shunpo a zmizel pryč. Netrvalo to dlouho a ze stromů se vynořil stín. Nejdříve nešlo vidět, kdo nebo co to je, ale zanedlouho Hikaku uviděl humanoidní postavu s roztrhanými andělskými křídly.

Hikaku

"Přilákal? Ale..." Přeruší ho Yoshiro se slovy, aby tady zůstal. Co mu zbývá, Yoshiro má jistě nějaký plán, přece by ho tu nenechal jen tak. K jeho smůle nechal. Postava, která se vynořila ze stromů musela být rozhodně Arankazel, podle popisu, který obdržel tenkrát od členů skupiny, kteří byli s jeho sestrou na misi. Rád by se udržel na uzdě a opravdu se o to snažil, ale city, které v něm vřeli ho přemohli. "Hajzle..." Zařval a vystartoval proti svému protivníkovi s katanou v ruce. Bylo mu jasné že ho asi odhodí stranou jako nic, jsme přeci jen v anime a tak už to hold v anime bývá. I tak to zkusil.

Hikaku > Arakanzel před sebe nastavil ruku a Hikaka skutečně odpálila nějaká tlaková vlna. Přesně tak, jak to v anime bývá.
Hikaku ucítil masivní nárůst hollow reiatsu v okolí. Stromy za Arakanzelem sebou začaly podivně škubat, jejich slabší větve se utrhly a odlétly někam pryč.
S nataženou rukou před sebe pozoroval Hikaka svýma velkýma fialovýma očima. "Hehehe..." Zasmál se výsměšně.

Hikaku

Hehe? Ty se budeš smát ty svině hnusná?Hikaovo reiatsu nabralo té podoby co předtím, opět většina z něho putovala do jeho katany. Zdaleka to opravdu nebylo jeho maximum, přece ho nevypustí jen tak někde jako Satoshi, o kterém mimochodem neví. "Víš ty do prdele, kdo já jsem?" Nechtěl tím říct "jsem prostě Boss." spíš něco jako. "Jsem bratr jedné z tvých obětí a taky ten co tě zabije." Hikaku zmizel, zvolil stejnou taktiku jako když bojoval s Yoshirem. Shunpem se přesouval sem a tam a mohl být kdekoliv. Použil hned to nejrychlejší co mohl, tudíž Arankazel tu a tam mohl vidět Hikaka na mnoha místech najednou.

Konan Hana

Byla jsem zrovna na konci zpustošené vesnice, když se mi Yoshirovo reiatsu ztratilo. "Né, to né." vyhrkla jsem ze sebe. Tohle se mi fakt dělo naschvál. Najednou se objevilo jiné reiatsu. "Někdo bojuje"? zeptala jsem se sama sebe. Trochu jsem naklonila hlavu na stranu. To reiatsu mi přišlo stejné, jako ty zbytky z tréninkového místa. Prostě mi to nedalo a já se vydala tím směrem.