Horský průsmyk (S)

Cesta trvala několik hodin. Oba kapitáni procestovali celou Rukongai a nějaký les, který Hikakovi nic neříkal. Yoshiro byl hodně rychlý, Hikaku ale také, takže mu stačil.
Už z dálky bylo vidět, že se kapitáni blíží do hor. A to hodně vysokých. Jenže místo toho, aby mířili nahoru, se Yoshiro obrátil k jedinému průsmyku, který rozděloval hory.

Yoshiro

Konečně se oběma nohama dotkl pevné půdy. Počkal, až dorazí i Hikaku a dal mu chvíli na rozdýchání cesty. Byla tam zima. Oproti Seireitei to byl obrovský rozdíl.
Yoshiro si otřel ruce o sebe a pohlédl na kapitána sedmičky. "Tady by nás nikdo neměl rušit."

Hikaku

Ruyichi byl opravdu rychlí, ale naštěstí jej měl Hikaku pořád v dohledu. Když dorazili na místo, které jeho učitel vybral, zaradoval se. "Konečně místo, kde je klid." Zima mu až tolik nevadila. Pohlédl na Yoshira a jen přikývl.

Ruyichi Yoshiro

Protáhl se a odzívl si. Rozhlédl se po okolí. Už to bylo dlouho, co tohle místo viděl naposledy. Moc se nezměnilo.
Kapitán deváté divize se rozhodl, že nejdříve ze všeho vyřídí formality. Přišel tedy blíže k Hikakovi a natáhl ruku.
"Kapitán deváté divize, Ruyichi Yoshiro," představil se oficiálně poprvé z očí do očí.
S Hikakem se předtím setkali jen na poradě a tam nebylo moc příležitostí k tomu, aby se poznali. Nevěděl o něm v podstatě nic, a pokud mu měl pomoct s tréninkem bankaie, bylo potřeba, aby o něm věděl všechno.

Hikaku

Když si Yoshiro prohlížel toto místo, Hikaku se na chvíli ponořil do svých myšlenek. Oči otevřel ve chvíli, kdy k němu Yoshiro přikročil. Podal mu ruku. "Hikaku Kioshi, kapitán sedmé divize, bývalí člen osmé." Yoshiro na něj zatím působil docela přívětivě, snad do budoucna budou vycházet.

Ruyichi Yoshiro

"Kapitáne Kioshi," oslovil mladého shinigamiho, "potřebuju, aby jste mi o sobě řekl všechno důležité. Hlavně vaše přednosti a slabiny. To, co dokážete."
Položil Hikakovi ruku na rameno, "zdá se, že vaše zanpakuto s vámi nechce spolupracovat. Pokud jste při poslední tréninku využil vaše schopnosti naplno a dostal se až na úplný limit, něco musí být špatně. Ale nebojte se, naučíme jí nebo ho, spolupracovat," řekl a několikrát Hikaka poplácal. Pak se otočil a šel si sednout na jeden z větších kamenů.

Hikaku

Při přesouvání ke kameni, ne který si šel Yoshiro sednout, začal Hikaku mluvit. "Mými přednostmi budou asi boj se zanpakuto a shunpo, co se týká kidō, lepší, pokud se to tak dá říct jsem v tom obranném. Pokud by vás zajímal shikai, ten využívám jak kdy, ale když už se tak stane, snažím se vymýšlet nové techniky se schopnostmi, které mi poskytuje."Když dorazili ke kameni, Hikaku se posadil na kámen menší, vzdálený zhruba metr od toho, na který se usadil Yoshiro. "Ještě něco vás zajímá?"

Ruyichi Yoshiro

"Vaše slabiny. Čeho se bojíte, tedy fóbie." Yoshiro dnes vypadal opravdu posíleně - po psychické stránce. Hikaku z jeho očí nedokázal vyčíst jedinou známku nějaké emoce. Bylo to zvláštní. Jeho hlas však zněl přívětivě a klidně.
Yoshirovo srdce však ale křičelo a kdyby teď držel svůj meč, pravděpodobně by vytvořil pár kráterů. Na to ale brzy pravděpodobně stejně dojde.

Hikaku

"Slabiny říkáte." Zamyslel se."Pravděpodobně zbrklost a nevědomost toho, kdy přestat a vyřešit situaci nějak jinak než bojem. Fóbie pravděpodobně žádná, leda že bych se po tom co to tady dokončíme začal bát vás. Mimochodem, ještě k přednostem. Před mým zmizením i po něm jsem se snažil nějak zdokonalit používání reiatsu, tudíž jsem se snažil využívat malé dávky k větším účelům, podařilo se mi to a nadále tuto techniku, nebo jak to nazvat zdokonaluji." Yoshiro na něj působil přívětivě, ale zároveň netušil co si o něm má myslet.

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro přikývl a na poznámku o tom, že by se Hikaku mohl začít bát právě bělovlasého kapitána, se jen zákeřně pousmál.
"Děkuji." Poškrábal se na pravém obočí, které ho trochu svědilo a rukama se opřel za zády o kámen.
"Řeknu vám to takhle," začal docela vážnějším tónem, "jsou jen dvě možnosti, jak odtud za několik dní odejdeme. Buď se vrátíme oba a nebo jen já. Chcete do toho jít i s tímto? Protože opravdu existuje riziko, že trénink vašeho bankaie nepřežijete, kapitáne. Nechci nějak přeceňovat svoje schopnosti a ty vaše naopak podceňovat, ale šetřit vás nebudu." Přivřel oči a prohlédl si kapitána od hlavy k patě, "můžu vám ale slíbit, že pokud tento trénink přežijete, budete silnější, než kdykoliv předtím."

Hikaku

Pousmál se podobně jako Yoshiro. "Kdybych do toho nešel s tímto, byl bych tady?"Začínal cítit napětí a to se mu po dlouhé době zalíbilo."Věřím v to že se vrátíme oba a abych vás namotivoval, slíbím vám jednu věc, pokud mě opravdu nebudete šetřit, jak říkáte a oba se v pořádku vrátíme. Nakoupím za vás ty grili co dlužíte."
Začal si prokřupávat prsty a krk.

Ruyichi Yoshiro

Když Hikaku řekl slovo - grily, Yoshirovi se zamotala hlava. Hikaku o žádných svých fóbiích nevěděl, Yoshiro je znal moc dobře a grilofóbie byla jedna z nich.
"Kapitáne Kioshi, myslím, že to nebude nutné, stejně na ty grily už dávno zapomněli." Yoshiro byl spokojen s tím, že grily byly takovou legendou a pomalu se na ně zapomínalo. Tedy, aspoň si to myslel. Když o nich věděl i tento mladý kapitán, muselo to znamenat jen jediné - tohle se s Yoshirem potáhne do konce života. Za opilost se platí.
"Obávám se ale, že vaše nadšení brzo přejde. Pokud jste bankai trénoval a vyčerpal svoje síly na maximum, tak už stačí jen přinutit vaši zanpakutou, aby se vám ukázala. Tentokrát vás do bezvědomí upadnout nenechám, ale věřte mi, že se znovu dostanete až ke svým limitům." Yoshiro vstal a shunpem se přesunul o několik metrů dál. Byl k Hikakovi otočen zády.
"Budeme spolu bojovat. A pokud se nám to podaří, ovládnete bankai. Na stejném místě, kde jsem ho před lety ovládl já. Když jsem zde vytvořil tento průsmyk."

Hikaku

Po slovech "Když jsem zde vytvořil tento průsmyk." Hikakovi cuklo v oku. Stál na vzdálenost přibližně padesáti metrů od Yoshira. Prohlídl si pořádně celý průsmyk. "Pokud to dopadne stejně jako u vás, ten průsmyk tady nebude." Čekal tedy co se bude dít dál. Jeho zásoba reiatsu již byla kompletně obnovena a Kabashi v sobě možná taky ještě špitku do zásoby měl.

Ruyichi Yoshiro

"Doufejme tedy, že se to nestane," řekl a pravou rukou sáhl za sebe. Pevně sevřel jílec zanpakuto a upřeně se zahleděl na kapitána sedmé divize. "Připraven, kapitáne Kioshi?" zeptal se, ale ještě netasil.
"Má potenciál. Navíc..." Yoshiro si vzpomněl na den, kdy byli jmenováni všichni noví kapitáni, pročítal si jejich záznamy. Ve skutečnosti o Hikakovi věděl spoustu věcí. Znal jeho výsledky z akademie, jeho přednosti. Kolik misí splnil. "Je mladý. V takovém věku a tak silný. Bojím se, abys nevymazal z povrchu mě, až aktivuješ bankai," řekl si v duchu.

Hikaku

Pousmál se."Nechme tomu volný průběh."Opravdu to tady nehodlal srovnat se zemí, ale jeden nikdy neví. Na otázku ohledně připravenosti odvětil. "A vy kapitáne?"Čím dal najevo, že připravený je.

Ruyichi Yoshiro

Kolem Yoshira začalo vířit reiatsu, které odfoukávalo všechno v okolí pryč. Tasil meč a jeho kapitánské reiatsu vyletělo do výšin.
Hikaku ucítil kapitánovu přítomnost ve svých zádech, ale přitom ho pořád viděl před sebou. Yoshiro už ale byl ve skutečnosti za ním - taková byla jeho rychlost. Byla to technika shunpa utsusemi.
Svým mečem mířil Hikakovi přímo mezi lopatky.

Hikaku

Tasil zanapkuto společně s Yoshirem. Sledoval tu nadměrnou dávku reiatsu, kterou vypustil. "Plýtvá" Hikakovo reiatsu nedosáhlo takového efektu, dosáhlo zhruba tří čtvrtin toho co Yoshirovo, za to ho bylo ohodně míň koncentrovaného. Když ucítil reiatsu v zádech a nepřítele viděl před sebou, dal na reiatsu a přemetem vpřed s nohou vymrštěnou k výkoupu do míst kde by se mohl Yoshiro nacházet se vyhnul možnému napadení, pokud tam tedy byl.

Ruyichi Yoshiro

Hikaku však kopl do prázdna a ucítil bolet z oblasti zad. Yoshiro stál na stejném místě, kde předtím tasil meč. Ten byl teď od Hikakovy krve. Yoshiro sekl vzduchem, čímž svoji katanu od krve očistil.
Yoshiro byl starší a probojoval se už tolika souboji, že ho mohlo překvapit jen máloco.
Namířil na Hikaka prst, vypadalo to, že chce použít nějaké kido. Pak ale znovu zmizel a zaútočil na kapitána sedmičky. Tentokrát se však objevil před ním a sekal vertikálně odspodu směrem k Hikakově bradě.

Batman:

Hikaku

"Šmejd."Vypustil z úst po zásahu do zad, neotálel a okamžitě se přesunul shunpem pryč. Konkrétně do zadu od místa kde se měl objevit Yasumaru a v zápětí se opět přesunul jinam začal se pohybovat po okolí nepravidelně aby jej Yoshiro nemohl tak lehce zaměřit. Bolest zad byla nepříjemná ale lepší tohle než být během chvíle zmrzačen komplet.

Ruyichi Yoshiro

Očima sledoval Hikakův pohyb. Potom ale mladého kapitána ztratil. Byl hodně rychlý.
Oběma rukama pevně sevřel jílec a zavřel oči. Do okolí rovnoměrně vypouštěl duševní energii a snažil se vycítit Hikakovu přítomnost, aby mohl předpovídat jeho příští krok.
Pokud by dokázal odhadnout, kam se kapitán sedmé divize přesune, mohl by zaútočit.
Yoshiro věděl, že tento trénink se protáhne na pár dní. A na těch pár dní musel Hikakovi udělat ze života peklo.

Hikaku

Sledoval svého soupeře a všiml si jak se začíná soustředit. Na jeho místě by udělal to samé a taky s tím počítal. Záměrně se nepohyboval maximální rychlostí. Avšak teď jeho vnitřní tachometr přetáčel ručičku. Přemísťoval se v rychlejších intervalech na různá místa. "I teď mě zaměříš?"

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro zmizel a objevil se opodál - sekl mečem. Hikaku si všiml, že má rozseknutý rukáv od haori. Kdyby kapitán sedmé divize nebyl tak rychlý, jak byl, pravděpodobně by přišel o ruku a ačkoliv teď byly jeho pohyby nepředvídatelné, zdálo se, že Ruyichi Yoshiro bude opravdu silný oponent. Stál na místě, na kterém se před chvíli objevil a dál se se zavřenýma očima soustředil. Byl připravený se bránit.

Rozseknutý rukáv na jeho nové vestičce, kterou si sám udělal ho pěkně naštval. Věděl že takhle to dlouho nepůjde, bylo potřeba něco udělat. Začal zaříkávat a pořád používal shunpo.Po dokončení zaříkávání pronesl"Hadō #4. Byakurai." Prst mířil na Yoshiruv pravý bok, Druhý Byakurai vystřelil ze předu, tentokráte bez zaříkávání a v rychlosti. Nebyl to odborník na hado, ale přeci jen to mohlo něco způsobit. Shunpem se přesouval v blízkosti Yoshirova levého boku, ke kterému taky mířil svůj sek, od zad směrem k břichu. Pokud se mu to podařilo pokračoval v shunpu.

Ruyichi Yoshiro

"Hm," jeden blesk, dva blesky... Oba byakuraie letěly obrovskou rychlostí na bělovlasého kapitána a na jeho levý bok ještě ke všemu útočil Hikaku.
Problém byl v tom, že kapitán sedmé divize momentálně čelil nejrychlejšímu kapitánovi.
Hikakova čepel rozsekla Yoshirův bok a oba byakuraie ho zasáhly. Hikaku si byl jistý tím, že to viděl, jenže. Ucítil opravdu hodně nepříjemnou bolest a to hned dvakrát.
Yoshiro tam nebyl - znovu použil techniku shunpa utsusemi.
Hikaku padl k zemi. Měl na zádech bodnou ránu, stejně tak na hrudi. Yoshiro se objevil před ním.
"Rozcvička je za náma," oznámil a zasunul svůj meč zpět do pochvy. "Rány, které jsem vám zasadil nejsou moc hluboké, měl by jste si je vyčistit a pokud to umíte, pokusit se je vyléčit. Až to uděláte, kapitáne, promluvíte si se svojí zanpakuto v poloze jinzen. Poté budeme pokračovat." Yoshiro se na patě otočil a šel si sednout na stejný kámen, na kterém odpočíval předtím.

Po zasáhnutí Yoshira se mu na tváři oběvil úsměv. Rychle však pominul. "Co to? ... " Díval se na Yoshira a poslouchal co mu říkal."Tak rychlí. Úžasné."
Nechal Yoshira poodejít a začal si čistit rány. Nebylo to až tak hrozné, ale i tak mu to trvalo dlouho, není přece ze čtvrté.
Po ošetření ran šel rovněž na kámen kde seděl předtím, udělal to co mu Yoshiro řekl a jen doufal v to že Kabashi nemá špatnou náladu.

Ruyichi Yoshiro

Sledoval kapitána sedmé divize, jak si sedá na vedlejší kámen. "Příště ho asi budu muset nakrájet trochu víc."
Rukama sáhl za kámen, kde byla hnědá kožená taška, kterou ukradl někde v Rukongaii, když sem cestovali. Její obsah byl taktéž odcizen. Byla to ale nehoda, jelikož si zapomněli vzít zásoby, tak museli improvizovat. Peníze u sebe neměli a přece tu nebudou hladovět.
Položil si tašku na stehna a rozepnul knoflík. Chvíli si prohlížel jídlo a zvažoval, co by si mohl dát. Nakonec vytáhl nějaké podivné sušenky, o jejichž složení se radši nezajímal, protože by to jeho žaludek nemusel ustát. Když se zakousl, rozhodl se, že to zase tak špatné není.
Při žvýkání sledoval kapitána sedmé divize, který seděl v poloze jinzen, zaměřil se na jeho zranění. Sečná rána, kterou Hikakovi způsobil jako první byla znovu otevřená. Ony záda se léčí dost blbě, když si tam sám skoro nedosáhne. Znovu sáhl do tašky a vytáhl obvaz. Sundal ze sebe tu hnědou koženou věc a slezl z kamene. Přišel zezadu k Hikakovi a tasil meč. Kapitán sedmičky byl teď v limbu, takže nemohl vnímat nic z toho, co Yoshiro dělal. Ustoupil a jedním sekem mu rozsekl haori i shihakusho. Nějak to z něj strhal a začal mu obvazovat ránu na zádech. Určitě to nebylo nějaké prvotřídní lékařské řešení a kapitán čtvrté divize by z toho asi začal mlátit hlavou do zdi, ale Yoshiro lékař nebyl, takže aspoň to ho snad omlouvá.

Kabasi

Hikaku se octl ve svém vnitřním světě. Nejdříve Kabashiho neviděl, ale potom si všiml, že se jeho jednooký anděl válí na jednom z uhlazených kamenů nedaleko jezírka.
Hlavu si podepíral rukama a koukal se na nebe. Nezdálo se, že by si Hikaka všímal.