Umělý svět

Akisha Shihomaru

Když už se zdálo být všechno marné, někdo se k nám přiblížil a z toho vězení nás vysvobodil. Byli oděni v shihakusho a mě to nutilo se zamyslet, co jsou zač. Nabídl ať jdeme za nimi. Nelíbil se mi, ale tu shihgami s ním jsem znala, už jsme ji někde viděla, ale nemohla jsem si vzpomenout kde. Moje mysl byla ještě uvnitř té kopule. Podívala jsem se na Kitsune s Artemis a pak na Renmarua. A šla jsem za tím mužem. Pak jsem se ještě zadrhla a rozhlédla jsem se, jestli někde neuvidím mou lahvičku. Nečekala jsem, že ji uvidím, tak jsem šla za nimi.

Renmaru Houkazaki

Odrazu rastlina povolila a ja som si mohol uvoľniť aj zvyšok tela. Odrazu sa objavili ďalší shinigami, ktorí vyzerali na to, že nie sú veľmi prekvapení, že nás tu vidia. Možno ich zastihol rovnaký osud. Odviedli nás odtiaľ na nejaké tajomné miesto, ktoré vyzeralo tak trochu ako lazaret. Nech sme boli kdekoľvek, vyzeralo to tu žalostne. Chlapík sa predstavil ako Jiro a očividne potreboval pomoc. Bolo to zjavné z jeho slov. Obzrel som sa okolo, nakoľko nebol nikto ochotný sa ujať slova, urobil som to napokon ja.
"Mám len dve otázky. Kto ste a aký máte problém?" nadhodil som.

Akisha Shihomaru
Lahvička tam opravdu už nebyla, tak jsem se vydala za nimi. Dovedly nás do skalního města a po úzké římse i do jeskyně, která sloužila, jako ozdravovna. Byl tam muž, který se jmenoval Jiro. Chtěla jsme něco říct, ale předběhl mě Renmaru. "Souhlasím, chceme vědět, kdo jste a pak vám pomůžeme, teda podle toho, co to bude a jestli to buda zase v našich silách." Pokud nebyl čas, tak jsem to chtěla hned vědět a pak s tím pokud možno pomoci.

Jiro se zatvářil trochu zmateně, jako by jste najednou začali mluvit cizí řečí. Po chvíli se však vzpamatoval. ,,To vám není jasné, kdo jsme? Není to dost vidět? Jsme shinigami, stejně jako vy. Tedy, vlastně ne tak docela," zarazil se v záchvěvu vzpomínek, které mu v ten moment začali kroužit v hlavě. Bylo na pohled jasné, že je to spjaté s nějakou nepěknou událostí a on se vám jí po sléze rozhodl převyprávět, ať už chcete, nebo ne.
,,Byli jsme shinigami. To bývávalo kdysi dávno, když ještě neexistovala tato krajina. Naše skupina, tak jak nás tu vidíte a pár dalších, byla nasazena do boje proti mocnému nepříteli pod vedením jednoho z nejlepších shinigami v Seireiteii. Byl vzorem nás všech a tak jsme ho ochotně následovali, ale náž nepřítel byl silnější, než jsme předpokládali. Nepamatuji si přesně, co to udělal, ale nějakou záhadnou mocí zaklel našeho vůdce ke stromu a jeho tělo i s kmenem obmotaly liány. Při tom děsivém souboji vznikl i tento les, který teď útočí na každého, kdo se do něj dostane. Vím, co vás teď asi napadá, proč jsme neodešli, když je to tu tak nebezpečné. Inu, nemohli jsme, slíbili jsme si, že našeho vůdce osvobodíme a po letech pátrání jsme i zjistili jak. On totiž není mrtvý, ne, na to byl moc silný, nás nepřítel ho jen uvedl do umělého spánku, hybernace, a ten může být přerušen. Až nastane ten správný čas, musí se kolem onoho stromu schormáždit sedm artefaktů, které dokáží to prokletí zlomit. Jakmile jsme se o tom dozvěděli, začali jsme je schromažďovat, ale jak teď můžete vidět, teď už toho moc nezmůžeme. Přesto se ona osudová chvíle blíží a my nemáme všechny potřebné díly schládanky. Rád bych vás proto požádal, zda-li by jste za nás ty zbývající artefakty nenašli. Byli bychom vám za to nadosmrti zavázáni." Dal vám čas vše vztřebat a pak se významně nadechnul. ,,Teď už víte, o co jde. Pomůžete?" Po té se doširoka usmál nad Akishinou poznámkou. ,,Jistě, že je to ve vašich silách, Shihomaru - Fukutaicho."

EDIT:
Byla vám dána jistá doba na to, aby jste si to nechali projít hlavou. Po té se Jiro zvednul a opírajíce se o berličku, kterou měl vedle svého křesílka, vás zavedl na venkovní římsu před vchodem do jeskyně. Pak ukázal na východ. ,,Schází nám ještě čtyři artefakty, které znázorňují vodu, vzduch, světlo a tmu. Nejlepší by bylo vydat se nejdříve na východ, za světlem. Odtamtud by jste měli přinést vodu ze Zrcadlové tůňky. Další body pro vás zatím nejsou důležité." Jiro se po krátkém vysvětlení zase usmál, ,,hodně štěstí, mládežníci," a pak se odbelhal zpět do tmavých útrob jeskyně. To bylo znamení pro vás všechny, Akisho, Hotaru, Renmaru a Kitsune, mohli jste vyrazit.

Po dobu mé nepřítomnosti vám bude šéfovat dead wind

Akisha Shihomaru

Všechno jsem to pozorně vyslechla a nakonec jsme kývla. "No, tak fajn... Uděláme to." Souhlasila jsem s pomocí a vydala s za ním, když nám řekl, kde bychom to asi tak měli hledat. Když odešel podívala jsem se na všechny. "Tak jdeme." Vyzvala jsem je a vydala se směrem na východ.

Renmaru Houkazaki

Jirovi sme prisľúbili pomoc, nakoľko bol môj predpoklad až na pár detailov správny. Aj tak sme nemali na výber, ináč by sme skončili ako oni. Alebo sme už možno tak skončili. Uväznení v zajatí kapitána, ktorý je v zajatí stromu. Vydali sme sa teda hľadať tie veci, ako nám Jiro povedal. Cesta išla rovno, ale bolo jasné, že tento les má pre nás prichystané nejedno prekvapenie a preto som cmúľal lízanku o niečo pomalšie. Bola už moja posledná a už bola pomerne malá. Keď ju docmúľam, budem v koncoch.

Akisha Shihomaru

Cesta byla klidná, nic nenasvědčovalo tomu, že bychom měli být zase uvězněni v tech kořenech a liánách. Šly jsem tiše, až mi to lezlo na nervy. Byli slyšet jen neše kroky a práci okolo. Měla jsem jakousi potřebu začít mluvit. "Myslíte, že tam někde něco najdem???" Nahodila jsme otázku, protože už to ticho bylo nesnesitelné. Uznávám někdy je být sticha k užitku, ale potřebovala jsem mluvit a ani nevím o čem.

Kitsune

Slíbili jsme Jirovi pomoc, proto jsme se vydali na východ. Kráčeli jsme si lesem, ptáčci zpívali, sluníčko svítilo a tak jsem si šla s rukama za hlavou. Najednou se Artemis zastavila, chytila mě za nohavici. Podívala jsem se na ní a ona ukázala hlavou na dva obrovské duby u cesty. Svižně jsem došla své společníky a potichu jim řekla. Artemis někoho cítí za těmi dvěma stromy.

Akisha Shihomaru

Všimla jsem si, že Kitsune zrychlila krok k nám. Její slova mě překvapila. "Já s Renmaruem, půjdeme normálně a vy dvě si každá vezměte jeden strom." Zašeptala jsem skoro neslyšně, ale moji společníci to slyšeli. Šla jsem nezajímavě dál, jako by se nic nedělo, zbytek jsem nechala na nich.

Renmaru Houkazaki

Tiež som cítil stopy reiatsu pri tých dvoch stromoch. Podkapitánka síce poslala tie stromy preskúmať, ale mal som divný pocit, že pomedzi tie stromy len tak neprejdeme a ak hej, tak sa niečo stane. Ale na druhej strane, ak tu niečo je, možno nás to nechá prejsť a bude nás to sledovať. Napriek tejto špekulácií som obozretne pokračoval ˇˇdalej.

Kitsune

Jen jsem na souhlas kývla a spolu s Artemis jsme zmizeli každá k jedné z postav, které byly schované za stromy. Aretmis jednu z nich chytila zuby za ruku tak, aby nemohla utéct a zároveň jí neublížila a já tu druhou chytila ze zadu za ruce ze stejného důvodu. Co jste zač? Zeptala jsem se jich a ani jedna z nás se neměla k tomu je pustit bez odpovědi.

(Gome, moje chyba. )

Kitsune

Seděla jsem si tak v té síti v koruně jednoho z dubů a ten skrček na mě mířil mečíkem. No bezva, nejdřív otravný kytky a teď otavný spratci. Tak malí a už úchylní. Zakroutila jsem hlavou nad tím, co chtěli po Akishe a poté jsem ještě na toho prcka ukázala prstem a řekla. Nechci nic řikat, ale umim zabíjet i pohledem, takže bejt tebou pustíš mě z té sítě po dobrym, dřív než se ti něco stane. A navíc nemam ani vindru. Má slova byla vlastně pravda, prstem už jsem na něj ukazovala, takže stačilo říct Hadō no. 4. Byakurai a skrček by už nikoho neokrad. Tak jsem si seděla v tý síti a čekala, co se stane.

Renmaru Houkazaki

Zbojníci nás zaskočili. Ale boli len dvaja. Aspoň len dvaja sa ukázali. Nejaké detská so zbraňami. Ďalšie. Neviem ako ostatní, ale mňa vyjednávať s deťmi dnes už akosi omrzelo.
"Zdá sa, že je to patová situácia. Vyzerá to, že nemáme inú možnosť." upozorňovať ich na to, že sme v presile by zrejme nič neriešilo. Nech vedia s kým majú tú česť. Šatka mi padala na oči a tak som mal akoby jedno oko zakryté. Ale na tvári sa mi objavil opäť výraz Clinta Eastwooda prežúvajúceho steblo trávy. Ja som však precmúľaval lízanku.
"Takže. Viete, že my sa vám nevzdáme a my zasa vieme, že nás len tak nezabijete. Zložte zbrane a dohodneme sa. Beztak má kolegyňa pravdu. Nemáme ani floka." povedal som. Už som si v duchu premýšľal svoj plán. Ten chalan za mnou je odo mňa niečo viac ako pol metra, čiže by som sa ho mohol zbaviť rýchlym kopom do brucha. Ešte predtým naznačím, že vytiahnem zanpakutou, čo by ho mohlo zmiasť. Následne budem mať dve sekundy na to, aby som odrezal Kitsune z pasce. Ale ešte je tu niekde Akisha, ktorá by mohla s mojim plánom zatriasť. Sledoval som každú kvapku potu na zlodejovej tvári a počúval som šuchot každého stebla pod nohami toho za mnou. Počujem aj lanko na kuši, ktorou na mňa mieri. Čo sa asi stane teraz?

//Doufám, že jste na mě nezapomněli...

Hotaru Harubato

Hotaru se loudala za menší skupinkou shinigami, když došli k obřím stromům. Překvapivě nikoho necítila, ale její společníci ano. Byla zaskočena, když je přepadli mladí piráti a trochu se tomu pousmála. Nebyli ale v situaci, kdy se mohla smát. Na slova ostatních souhlasně kývala a připravovala se na nějaký zásah. Neměla ráda, když na ní někdo mířil a už vůbec ne, když mířili na její společníky.

Hotaru Harubato

Pohřebáci...to docela vystihl... Pousmála se. Hotaru se chvíli rozhlížela po ostatních, jestli souhlasí s poodhalením jejich cíle těmto pirátům. Když se nikdo neozýval, rozhodla se sama. "Možná byste nám mohli pomoct. Hledáme jakousi studánku či jezírko, které by mělo být na východě, tedy směrem, co vede tahle cesta." Pohodila hlavou tím směrem. Prozatím nezmin'ovala Jira ani důvod jejich cesty, možná z ostražitosti a také proto, že nikomu cizímu moc nevěřila.

Renmaru Houkazaki

Nakoniec sa prejavili moje prvotriedne vyjednávacie schopnosti a z nebezpečných lupičov, ktorí by nás radi pripravili o život a v prípade kolegyne aj o šaty a cúdnosť, sa vykľul len pár zvedavých deciek, ktoré chcú vidieť kus svojho sveta za sprievodu osôb, ktoré už majú dovolené piť a fajčiť, a poskytnú im náležitú ochranu. Priblížil som sa k podkapitánke.
"Je tá voda jedným z tých artefaktov?" spýtal som sa, nakoľko som inštrukcie nášho terajšieho zamestnávateľa akosi prepočul, nakoľko som venoval pozornosť sledovaniu okolia.

Akisha Shihomaru

Založila jsem si ruce na prsou. "Tady se nikdo svlíkat nebude!" Zavrčela jsem. "A i kdybych nějaký prachy měla, tak vám je stejně nedám... Žádný malý děti nám tu nebudou nadávat do pohřebáků!" Sledovala jsem toho s kuší, když ten nahoře seskočil dolů a všichni mluvili o nějaké vodě, pak se nabídly, že nám pomůžou. Zamračila jsem se. "Pomohly???... Pro mě za mě." Prošla jsem kolem nich a šla poklidně dál.

Akisha Shihomaru

Šla kousek před nimi a tak jako orvní ořišla ke křižovatce. Těch kluků si moc nevšímala, upřímně byli jí úplně ukradení. Zastavila jsem se a koukala se, kudy máme jít dál. Značka tu byla zničená a tak nám to moc nepomohlo. "Tak a teď kudy?" Breptala jsem si spíš pro sebe. Koukla jsem dozadu. "Když jste nám chtěli pomoc, kudy teda dál???" Zeptala jsem se kluků. Chtěli nám pomoct, tak ať nám tedy pomáhají, pokud to teda vědí. Neměla jsem ani ponětí, kam vlastně jdeme, ale když už jsem byla tady, tak mě zajímalo, co vlastně najdeme, jestli teda vúbec něco.