Umělý svět

Akisha Shihomaru

Jakmile jsem vstoupila do toho lesa, polil mě zvláštní pocit, že tu něco není v pořádku. Rozhlédla jsem se. Vůbec se mi to tu nelíbilo, ale při tom přemýšlení jsem zkoumala okolí a po chvíli toho koukání jsem uviděla keříky nižšího vzrůstu, které vypadaly jako by tam někdo prošel. "Nelíbí se mi to tu, ale už se mi nechce vracet... Jdeme dál." Šla jsem těmi keři a zvedala jsem nohy, abych o něco nezakopla a nanatloukla si úsměv.

Renmaru Houkazaki

"Niekto tu bol len nedávno. Ale ktorým smerom sa vybral?" nadhodil som, nakoľko som nemal šajny ktorým smerom ísť. Navyše to všade vyzeralo dosť rovnako. Tráva a stromy. Dá sa tu dosť ľahko zablúdiť. Skvelé miesto na úkryt, ibaže by sa dotyčná osoba ukryla nechtiac.

Kitsune

Kráčeli jsme podivným lesem. Každou chvíli jsem měla pocit, jakoby mě taa tráva chytala. Pokračovala jsem však dál s Artemis u boku. Následovali jsme Akishu a Renmara po již vyšlapané cestičce. Už abysme byli z toho lesa venku, nelíbí se mi, jak mě ta tráva chytá. Až budu chtít, aby mě něco táhalo za nohy, tak skočim do bažiny. Řekla jsem si spíš pro sebe a dál pokračovala po cestě.

Renmaru Houkazaki

Držali sme sa cestičky, prechádzali sme lesom hľadajúc niečo, alebo niekoho. Nakoniec sme narazili na zaujímavý úkaz.
"Pozrite sa tam." povedal som, keď som to zbadal. Pritom som obozretne pokračoval ďalej k stromu. Bolo to veru podivné. Najskôr les, potom čistina, hlina a nakoniec tento obrovský strom.

Akisha Shihomaru

Prodírala jsem se lesem... Vlastně jsem ani nevěděla kam jdu, ale něco mi říaklo, že mám jít pořád dál. Došly jsme na mítinku s hlínou, nikde nic jen hlína. Když nám najednou Renmaru ukázal mězi trávou velky strom a na něm ten prazvláštní úkaz. Šla jsem blíž. "Teda, buďto tam opravdu někdo je nebo je to tak udělané, že to vypadá jako obličej." Poznamenala jsem a zkoumala jsem očima ten zvláštní úkaz.

Kitsune

Šli jsme s Artemis za Akishou a Renmarem. Došli jsme na mýtinu, na které nic nerostlo, všude kolem byla jen hlína. Poté Renmaru na něco ukázal. Bylo to zvláštní, vypadalo to jako hlava. Akisha šla blíž a pronesla to samé, na co jsem myslela. Je to zvláštní, stejně jako celej tenhle les. Řekal jsem a Artemis na souhlas štěkla.

Renmaru Houkazaki

V tých poondiatých lianách sa nedalo ani pohnúť. Vyzeralo to tak, že si tu na nás niekto počíhal a nakoniec aktivoval pascu. Toto je fakt divné miesto. Neostávalo mi ale nič iné, ako porozmýšľať nad tým, ako z tohto vymotať. A to rýchlo. Mohlo by pomôcť preťať aspoň jednu lianu. Namieril som teda ruku, ktorú som mal pri tele smerom dole. Ak to výjde, budem mať menšiu popáleninu, ale budem čiastočne voľný. A ak nie, budem skúšať ďalej.
"Hado 31.: Shakkaho!"

Akisha Shihomaru

Šla jsem blíž, ale než jsem se nadála, ležela jsem na zemi. Chtěla jsem vstát, ale to co mi zavdilo o nohy mě začalo omotávat úplně. Okamžitě jsem začala přemýšlet, jak se z tohohle dostat, ale to už jsem to měla skoro všude. Rukou jsem ještě stihla sáhnout do kimona. (Důvod, proč jsem byla tak rychle oblečená, byla ten, že jsem to hodila na shihakusho) Vytáhla jsem lahvičku, poslední záchrany. Doufala jsem, že to pomůže. Byla to malá průhledná skleněná lahvička se zlatým špuntem a nálepkou "Nesahat!" V lahvičce byla bílá tekutina. Byl to bylinný roztok, který jsem měla po babičce, která mi ho dala, když mi bylo pět. Tahle tekutina uměla jedinou kapkou zabíjet a květini z něj hnijí. Měla jsem ho pořád u sebe, jako spousty dalších bylinek a ty měly různé účinky a někdy i velmi překvapující. Prstem jsem jí otevřela a kapku jsem vylila na ty šlahouny... Doufala jsem, že to pomůže, kdyby ne, tak jsem byla ochotná použít Kido... V tom mě ale předběhl Renmaru.

Hotaru Harubato

Šla klidně za celou skupinou lidí a dávala pozor na les kolem. Chvilkami se cítila nejistě a to hlavně pro zvláštní a nedůvěřivé pohledy, které po ní ostatní házeli. Zarazila se po mužových slovech. "Co nebo kdo to je? A po kom jde? Možná bychom jim měli pomoci..." Než se však nadála už pokračovali v cestě. S výrazem ublíženého dítěte toužila po jasných odpovědích a tak dále následovala Jira doufajíc, že jí něco vysvětlí.

Renmaru - Vyšlo ti to, díky kidu jsi si na nějaký čas osvobodil nohy. To také dokazovalo, že se nejednalo o nějaké náhražky, skutečně to byli jen obyčejné rostliny, i když silné, tak ne nepřemožitelné. I když...
Neměl jsi moc času, neboť se po tobě sápalo dalších pár šlahounů. Ale většina z nich se zaměřila na tvé ruce, které po sléze byly pevně obmotané v zápěstí a rostliny ti je táhly za záda, aby jsi jimi nemohl moc manipulovat. Snad by se mohlo i zdát, že mají rozum a vědí, že znehybnění rukou jim dopomůže tě dostat do bezbranné pozice....

Akisha - Ani ty jsi nepolevila a vytasila se s něčím, s čím asi nikdo, četně mě nepočítal. Roztok rozpustil šlahouny na místech, kam dopadle seč jen jediná kapka. Ale podobně jako u tvých společníků, další šlahouny na sebe nenechali čekat. Tedy ano, nechali, aby jsi nabyla dojmu, že začínáš vládnout situaci. Na čež ti obmotala jedna liána zápěstí ruky, v níž jsi svírala lahvičku a hodně se utáhla. Je snad jasné, že teď jsi do jejího držení nemohla vložit tolik síly a tak, věř tomu, nebo ne, ale ty šlahouny ti jí vzali. Ale mělo to i světlou stránku. Už jsi byla z velké části zase volná a jediné, co ti zatím nedovolilo se hnout, byl ten šlahoun na zápěstí. A jako by se s každým ucuknutím ještě více utahoval a škrtil ti ruku. Jiné šlahounky se k tobě už začali po zemi líně plížit....

Hotaru - Muž o berličce kulhající si odkašlal. Nebyl to žádný stařešina, ale asi už dlouho neměl v pochodování přestávku a to snad ještě před tím, než byla jeho skupina napadena. Koukal před sebe, ale když se usnesl, že jde všechno jako na drátku, umínil si, že ti odpoví, i když se na tebe zatím ani nepodíval. Přesto byl na jeho tváři vidět zase menší úsměv. ,,Les. To ten les to dělá. Je živý. A když říkám, že je živý, není to jen tak. On se umí chovat, přemýšlet. Dokáže se bránit, když se mu něco znelíbí, ale my už jen těžko odhadneme, co ho tak pobouřilo. A normálně jde po nás, ale tentokrát se zdá, že má jinou zábavu." Po té z jeho tváře opět úsměv vymizel a nahradila ho vážnost. S tou se na tebe otočil. ,,Nemůžeme nikomu pomoc, když nepomůžeme ani sami sobě, byli by jsme jen další překážkou. Ať už se do křížku s lesem dostal kdokoliv, jistě se dokáže ubránit. Snad... Každopádně, naší prioritou je dostat do bezpečí naše muže. Po té vyšlu průzkumný tým, aby zjistil, co se děje. Pokud budeš chtít, můžeš se k nim také připojit." Nabídl ti. To už jsi si začala všímat toho, že zase zpomalujete. Les začal opět trochu řídnout a za stromy se začaly objevovat skaliska.

Renmaru Houkazaki

Podarilo sa mi uvoľniť si nohu. Tou som zaprel o zem, aby som sa pokúsil nejako pretrhnúť aspoň zopár tých pahýľov. Zatiaľ sa mi omotávali okolo rúk, takže som si musel švihnúť. Pomocou jednej voľnej nohy som sa pokúsil všetkou silou uvoľniť aj druhú a následne aj zvyšok tela. Nič však zatiaľ nenasvedčovalo tomu, že by sa mi to mohlo podariť.

Akisha Shihomaru

Zabralo to, ale jen na chvíly, když už jsem se konečně postavila, kolem ruky jsem zase měla šlahoun, který mi tu ruku snad chtěl urvat nebo co. V ruce jsem svírala lahvičku, až jsem už neměla v ruce sílu a pustila jsem ji. "Sakra! Když si představím, že mám takové rostlinky doma!" Zaúpěla jsem. "Už toho mám tak akorát dost!... Hado no 33: Sökatsui!" Tušila jsem, že budu muset něco rychle vymyslet, ale v tuhle chvíli jsem se nemohla vůbec soustředit. Podívala jsem se na ty šlahouny. "Pokud už nechcete další kapku jedu, tak se ode mne kliďte, mám jich celou zásobu." Prohodila jsem tiše, jakokdyby k těm rostlinkám. Sice jsem něčekala, že mi budou rozumnět, ale mezitím jsem se snažila vymyslet něco chytrého.

Kitsune

To že mě tráva tahá za nohy ještě zvládnu, ale aby mě spoutávali šlahouny bůh ví čeho, to nevydejchám. Pomyslela jsem si. Svázalo mi to nohy i ruce a jak se zdálo, nešlo to jen tak přetrhnout. Najednou mě něco napadlo, tím něčím byl Byakurai, jenže kytky v sobě mají vodu, takže vodí elektřinu. Nechtěla jsem skončit jako lidský toust, tak jsem tento plán zavrhla. Poté mě napadlo něco úplně jiného a rozhodla jsem se to použít. Bakudo 9:Hōrin S pomocí Hōrinu jsem chytila svou zanpakuto a dostala jí do své ruky. Jōshō suru Akamaru! Vyvolala jsem svůj shikai a následně použila jednu z jeho schopností. Nightmare. Má zanpakuto se změnila ve stříbrného draka, který okamžitě použil své plameny, aby mě, Artemis i ostatní zbavil těch otravných kytek. Nestál při tom na zemi, ale vznášel se ve vzduchu. Poté, co nás osvobodil, jsem se s Artemis shunpem přenesla také do vzduchu a doufala, že tam se na nás, ty šílené asi zmutované kytky, nedostanou.

Renmaru - Tohle ti nijak nepomáhalo, normální síla očividně nedokázala přetrhnout ty šlahouny. A mimo to, ruce jsi měl za zády iž svázané jako pouty, když s tebou šlahouny trhly a dost prudce, takže jsi při svém snažení bohužel neudržel rovnováhu a spadnul. Bylo to překvapivé ale rostliny dokonale přestali věnovat svou popínavost tvým nohám a snažili se ti co nejvíce znehybnit ruce, paže a vše v horní části těla. Ale na hlavu, ne, té se snad taky úmyslně vyhýbaly.

Akisha - Stále si se pohybovala a ten tvůj nový rostlinný náramek na zápěstí se ti neustále utahoval. Vypálenmu Sokatsui, ano, je to neuvěřitelné, ale šlahouny se tomu vyhly! Za to se pak na pár vteřin zastavili, když jsi jim začala vyhrožovat. Možná jsi nejednala jako takový blázen, kterým ses v tom okamžiku zdála být. Jenomže tvý, ehm, nepřátelé nečekali na pozvání a znovu se po tobě začali plazit. Narozdíl od Renmara ti ovinovaly i nohy.

Kitsune - Vše ti vycházelo přesně tak, jak jsi chtěla. Zvláštní? - ne. Podezřelé? - ano.

Díky plameni ze zanpakuto od Kitsune jste byli osvobozeni, ale pak velice nečekaně jeden ze šlahounů srazil práve jí z oblohy, kam se shunpla. A že to byla rána a k tomu překvapivá, protože to bylo, jako by ten šlahoun taky uměl rychlý krok, z nenadání se objevil u ní a pak, pak už tam nebyl. Jakmile skoro dopadla na zem, už jste nikdo nebyl ovázán šlahouny, za to se kolem vás začala tyčit zeď právě z nich, ta se nahoře nad vašimi hlavami začala spojovat, až jste zůstali uzavřeni v jakési kopuli z rostlin... sem tam ze zelené "zdi" vážně vykukoval rozkvetlý kvítek....

Hotaru Harubato

Nejdříve nevěřila slovům, která Jiro říkal. Les žije?? Rozhlédla se kolem. Možná na tom něco bude. Nevěděla čemu má věřit, ale raději poslouchala zkušenějšího průvodce. "Ráda se poté vydám s průzkumným týmem do lesa. Ale jak jsi říkal, ted' je nejhlavnější dostat zraněné do bezpečí." Pokývala jemně hlavou a pousmála se, aby dala najevo, že je opět plně soustředěná na tento úkol. Za chvíli již les řídnul a v dálce uviděla skaliska. "Že bychom byli blízko našeho cíle?"

Akisha Shihomaru

Ty šlahouny mi zabraňovaly přemýšlet neustál upínat na ně. Po mé výhružce se sice zastavily, ale ne moc a nakonec mi ovazovaly i nohy. Šlahoun na ruce jsem tam měla pořád, až jsem tu ruku už necítila. Když se začalo dít něco překvapivého. Šlahouny se začaly nad námi spojovat a u vrchu se objevil malý kvítek. "Tak a jsme v háji úplně!... Nějaké nápady???" Zeptala jsem se a snažila se z toho vymotat.

Renmaru Houkazaki

Spadol som, keď ma tie pahýle obopínali ešte väčšmi. Takto mi môžu omotať hlavu a bol by som v ríši snov. Ale nesmel som dovoliť, aby sa to stalo. Snažil som svoj zanpakutou dostať von z púzdra, ktoré som mal pripútané pri tele. Dostal som sa už v väčších malérov a teraz ma má spútať nejaká rastlina. Nebola to práve prívetivá predstava. Kolegyniam sa darilo o čosi lepšie. Nohami som si pomohol, aby som aspoň čiastočne vytriasol čepeľ z púzdra.

Horatu Odpověď se ti nedostala, ale mohla jsi si tím být jistá, když z ohromné skály táhnoucí se daleko do dáli, začali z jeskyň vykukovat hlavy lidí. Ono, nebylo jich zase moc. Ani ta parta, co tě vláčela sebou, si nesměla dovolit pšlhat do vyšších pater, zraněné složili hned v nějbližším otvoru. Avšak i tam se museli vyškrábat. Bylo ti to odůvodněné tak, že na zemi je to moc nebezpečné. A pak, pak se začalo svolávat zdejší obyvatelstvo. Ti zůstali venku, jen jeden z nich, hnědovlasí muž s páskou z látky přes čelo předstoupil před Jira, který byl z obou stran obklopen jedním z můžů, jenž doprovázeli výpravu.
,,Co se děje, Jiro? Zburcoval si všechny jen proto, že jsi sem přivedl nějakou holku?" Zabručel onen muž a spočinul na tobě pohledem dost nepříjemným. ,,Ne, mám pro tvojí skupinu úkol. Zajděte do lesa. Něco se tam děje, pravděpodobně sem vniknul někdo nepovolený. Jo a ta holka půjde s vámi. Jmenuje se Hotaru Harubato." Na čež se Jiro obrátil též k tobě. ,,Hotaru, tohle je Saburo, vrchni velitel průzkumných jednotek." Představil vás a pak už byl nejvyšší čas vyrazit. Onen Saburo neutrousil ani pozdrav, jen nevrle zabručel. ,,Doufám, že nebude zdržovat." Na čež se vydal ven z jeskyně, aby vše oznámil svým lidem.

Renmaru:

Akisha, Renmaru, Kitsune - Než jste stačili vymyslet, co si počít v takové situaci, začalo se dít něco dalšího. A zřemě pro některé nepříjemného, zvláště pak pro ty s klaustrofóbií, neboť se stěny pomalu ale jistě začali smrskávat. A ne jen stěny samozřejmě, i strop se snižoval. Mělo jste okolo sebe dost prostoru, ale jak vidno, ne na dlouho. Chce to myslet, a to rychle, pokud nechcete, aby se z vás stali shinigamské sardinky.

Akisha Shihomaru
"No to si děláte legraci!"Zaúpěla jsem, když se to začalo smrskávat. Ctělo to lán, ale hodn rychlý plán. Napadlo mě Kido, ale kdo ví, jestli se to nezačně smrskávat ještě rychleji. Ale za zkoušku to stálo. Natáhla jsem ruku. "Hado no 31: Sokatsui." Nechtěla jsem, aby ze mě nic nezbylo a až se odtud dostanu, tak ze všech kdytek co mám doma udělám popel. V tu chvíli mě napadlo to zapálit, ale nevím jestli by to pomohlo. Z rukávu jsem vytáhla sirky, co jsem našla někde v pokoji, ani nevím, kde se ta vzaly, možná jsem je odněkud donesla nebo fakt nevím. Vytáhla jsem jich hned několik, poklekla jsem rychle k zemi, škrkla a přiložila je k šlahounům. Vlastně jsem ani nečekala, že to pomůže, ale nehodlala jsem se vzdát.

Hotaru Harubato

Skalní vesnice přišla Hotaru více než zajímavá. Koukala se po okolí a snažila se pomáhat se zraněnými.
Velitel Saburo byl dost nevrlý. Jen slova "nějaká holka" Hotaru dost vytočila. Překřížila ruce a opovržlivě si ho prohlížela. Zdálo se, že si vzájemně nepadli do očí. Jakmile však promluvil Jiro, Hotaru se vzpamatovala a ze slušnosti se na představení alespon' lehce uklonila. Hned poté však Saburo něco zamumlal. Abyste nezdržovali spíš vy mě... Pomyslela si uraženě. Když velitel průzkumných jednotek odešel, Hotaru se ještě otočila na Jira. "Děkuji, že mohu jít do lesa s vašimi jednotkami a doufám, že jsem vám alespon' nějak pomohla."

Renmaru Houkazaki

Akoby toho nebolo dosť, začalo sa celé prostredie scvrkávať. Problém bol v tom, že my nie. A čo sa stane so shinigami, ktorí sú v drviči odpadu? To isté, čo s odpadom. Kedˇ mi to ako-tak došlo, pridal som dôraz na úsilí. Pokračoval som v pokusoch o oslobodenie sa. Podarilo sa mi vytiahnuť ešte viac čepele zanpakutou v pokuse preseknúť aspoň pár pahýlov. Alebo vyčkávať, že niekomu sa podarí vyslobodiť sa a následne pomôcť mne.