Umělý svět

Renmaru Houkazaki

Nakoniec sa celá vec urovnala, lenže ochota týchto výrastkov pomôcť nám ma trochu prekvapila. Veď koho nie? Najskôr nás chcú zabiť, okradnúť a niekoho aj zneuctiť a teraz nám chcú pomôcť? Zdravý rozum mi bráni v tom, aby som týmto deckám veril. Preto som stále v strehu. Odrazu sme sa ocitli na križovatke. Kedysi tu možno bola tabuľa, ktorá ukazovala ktorým smerom kam, no tento svet je, zdá sa, plný prefíkaných stvorení.
"Navrhujem...ententiky." doložil som na Akishinu otázku. Tak či onak, nikto nevie, čo by sa mohlo diať či už by sme sa vybrali hocijakým smerom.

Akisha Shihomaru

Renmaru navrhnul nápad, ale kluci přeci jenom nějak poradili. Nevěřila jsem jim, ale pro mě za mě. Dojdem kam dojdem. "Tak teda rovně." Pokračovali jsme rovně, kam nás kluci navedli. Zpomalila jsem a šla společně vedle Kitsune a Hotaru, ať si chlapci jdou vpředu.

Hotaru Harubato

Chlapce, kteří šli s nimi trochu podezřívala, ale to asi všichni. A možná jsou nevinní a snaží se jen pomoct.. Nemohla se rozhodnout. Alespon' měli někoho, kdo jim ukáže (snad) správnou cestu. Šla tiše, neměla zrovna náladu na dlouhé debaty. Tento svět se jí vůbec nelíbil. Lidi byli zvláštní, les oživlý a nějak moc věcí se je pokoušelo zabít. Doufám, že alespon' v tom jezírku nebude plavat něco shinigamižravého..." Pomyslela si s povzdechem. "Jak dlouho ještě půjdeme?" Zeptala se kluků netrpělivě. Byla unavená a cesta ji přišla moc dlouhá.

Hotaru Harubato

Super...Pomyslela si na jejich odpověd'. "Hmm, takže chcete říct, že jste tam ještě nikdy nebyli...a asi ani nikdo, z vaší vesnice." Pomalu se začínalo stmívat, i když už jsme byli blízko zmin'ované hory. Hotaru chvíli pozorovala havrana kroužícího kolem, poté se zeptala ostatních. "Půjdeme i přes noc nebo se někde utáboříme?"

Akisha Shihomaru

Otázka zda půjdeme u přes noc mě nutila uvažovat... Spěchápe??? Ne, takže proč se neutábořit. Mluvila jsem si pro sebe. Zadívala jsem se na horu před námi a pak na havrana. "Vzhledem k tomu, že nevíme kam vlastně jdeme, tak se utáboříme... Musíme najít nějaké vhodné místo, kde nabereme sílu na zítřek." Odpověděla jsem Hotaru. Rozhlédla jsem se kolem.

Renmaru Houkazaki

Takže, sme na ceste, ktorá je možno nekonečná, nakoľko je toto veľmi nepredvídateľná krajina. Nápad na utáborenie som bral všetkými desiatimi. Kráčame už celé hodiny a za chvíľu padne tma.
"Budem na hliadke ako prvý. Aspoň dozriem na tých výrastkov." navrhol som. Každopádne som potreboval ujasniť si, kam sme vlastne dostali a v noci budem mať dosť času na rozmýšľanie.

Netrvalo to dlouho a slunce zapadlo. Na krajinu se vrhla tma, která se může zjevit pouze v hororových filmech a proto ta chytřejší většina z vás se rozhodla usnout. No a Rennmaru, ten měl šanci vidět noční představení, které už nejspíš jen tak neuvidí. Skupinka sov se rozhodla si udělat z protějšího stromu svůj sněm a následně rozjela houkavou párty. Do toho nedaleko v polích byla slyšet prasata, která pekelně rozhrabovala jakoukoliv zeminu, o které si mohly myslet, že bude obsahovat něco dobrého. Když začalo tohle představení, vylezl konečně z mraků měsíc. Velmi jasný a kulatý, musel být v úplňku.

(Jestli chcete, můžete se podělit o své sny, ale prakticky je vzhůru asi jen Rennmaru)

Renmaru Houkazaki

Spať sa mi veľmi nechcelo sediac na zemi sa mi naskytol dosť divný pohľad. Sovy žúrovali a prasatá robili bordel. Mesiac mi na chvíľu zlepšil viditeľnosť, ale správny bojovník svojim zmyslom neverí. Preto som neustále v strehu. Navyše celý tento svet bol dosť divný. Prečo som sa podujal na prvú hliadku? Možno preto, lebo som sa tu bál zaspať. Prečo? Lebo by som aj tak asi nezaspal. Vyčkával som do rána.

Akisha Shihomaru

Ulehly jsme ke spánku. "Až toho budeš mít dost, pak mě vzbuď." Řekla jsem Renmarovi a potom jsem ulehla a zavřela jsem oči. Většinou spím tak, že mě probudí úplně všechno, ale tentokrát jsem usnula hned, co jsem oči zavřela. To bude zdejším ovzduším. Spánek jsem měla klidný a bezesný.

Hotaru Harubato

Hotaru po ránu nikdy neměla moc dobrou náladu a ráno ji hrozně vytáčeli pozitivně naladění, uřvaní a hluční lidé. Nejdříve dlouze zívla a potom se podívala na kluky. "Nějaký moc veselý takhle po ránu, ne?" Zamumlala s více než zjevnou únavou a prohrábla si dlouhé vlasy. Když jim však chlapci ukázali na velkou horu, trochu se uchechtla a plácla po čele. "Proč je proboha ta studánka na nějaký hoře...proč cesta na takovýhle místa je vždycky nebezpečná a nepříjemná?!! Doufám, že ty ostatní artefakty budou na lepších místech..." Poslední větu si zamumlala do dlaně, takže chlapci ani ostatní ji nejspíše neslyšeli. Jakmile se trochu probrala, začala se pomalu připravovat na cestu.

Akisha Shihomaru

Renmaru ji ani neprobudil, takže mu asi hlídka nevadila. Při tom řevu pomalu a líně otvírala oči. Slunce už pěkně vylezlo a jakmile se otočila na záda začalo se mračit. Povzdechle jsem si. "Asi bude pršet." Poznamenala jsem tiše, i když už to muselo být každému jasné a vyloupla jsem se na nohy. Sbalila si těch pár švestek a podívala se po ostatních a pak na horu. "To bude pěkná štreka... Tak vyrážíme, ne???"

Hotaru Harubato

Hotaru se také dívala na nebe. Nevypadalo to moc dobře. I když měla déšt' a bouřku ráda, tak to nemuselo být nejpříjemnější počasí pro ostatní navíc, když se snažili vyšplhat na horu. Vlasy si zamotala do úhledného copu a vydala se za Akishou, na jejíž otázku bez velkého nadšení přikývla. Poté pokračovala v cestě s ostatními. I když bouřka by nebyla špatná. Pomyslela si a s úsměvem pohlédla na svou zanpakutou.

Renmaru Houkazaki

Po prebdenej noci na hliadke som mal pochopiteľne zmiešané pocity, ale na invektívy detí som veľmi nereagoval. Pokračovali sme teda v ceste. Odrazu sa začalo mračiť.
"Pche, je to len dážď." reagoval som na Akishine slová. Zdalo sa, že to bude pekná ranná prechádzka. Pravda ak sa nepretiahne do neskorých nočných hodín. Kráčali sme a nič nenasvedčovalo tomu, že by sa tak nemalo stať. Moja dôvera v tých chalanov nebola veľká. Utekali nám a niečo medzi sebou hovorili. Možno to boli len posmešky, ale ja som ich nespúšťal z očí.

Hotaru Harubato

Cesta utíkala rychleji než Hotaru předpokládala a než se nadála, již stáli na úpatí hory. Chvíli zírala nahoru. "Ve skutečnosti, jsem ještě na žádnou tak velkou horu nelezla." Pronesla s úsměvem. Popravdě nelezla ještě na žádnou horu, ani za živa, ani po smrti. Rozhodně ji to přišlo jako zábavná věc. S neskrývaným nadšením začala šlapat do kopce. "Ehh...do čeho vůbec nabereme tu vodu?" Pomyslela si najednou.

Akisha Shihomaru

Na úpatí hory to nebylo tak daleko, jak jsem předpokládala. Nahoru jsem začala šplhat, jako poslední a moc problémů mi to nedělalo. Jen když někomu spadl od nohou kousek kamínku, tak to proletělo těsně vedle mě, ale tomu jsem se zdatně vyhýbala. Kluci byli někde nademnou a pořád měli tolik elánu, že jsem se divila. Já jsem nikam nespěchala, takže jsem lezla, tak, že jsem měla elánu pořád stejně, ale věděla jsem, že určitě ne napořád.

Hotaru Harubato

Hotaru se dlouze podívala na chlapce, který si z ní utahoval. Pozvedla jedno obočí a s pohledem prohnané lišky se provokativně usmála. "To říkej mým zádům, které při výstupu na horu dlouho uvidíš." Ušklíbla se a pospíchala nahoru. Pche...výšky mi nedělají žádný problém, špunte. Pomyslela si s úsměvem a plná elánu šplhala stále výš a výš. Byla tvrdohlavá, soutěživá a neměla ráda jakékoli prohry. Když se pro něco rozhodla, dokázala jít i přes mrtvoly, což mohli ostatní hned poznat, když se jim Hotaru začala pomalu vzdalovat. Samozřejmě by se jim neztratila, jen si udělala značný náskok, aby dostála svým slovům.

Kitsune

Dostali jsme se až k hoře, na kterou jsme měli vylézt. Hotaru se na ni vrhla jako první a hned za ní naši dva průvodci. Artemis mi skočila na záda a začali jsme šplhat také. Celou cestu nahoru jsme se drželi u Akishi, jelikož s vlkem na zádech se nešplhá zrovna nejrychleji. Po cestě nahoru jsem si broukala písničku, kterou jsem si pamatovala ze života.

Renmaru Houkazaki

Cesta bola dlhá, no nakoniec sme sa dostali do bodu, odkiaľ sme liezli už úplne vertikálne. Nemali sme však žiadne istenie a jediná cesta pre nás bola smerom hore k prameňu. Ak to všetko bude len mýtus, prisahám, že tie decká to oľutujú. Na posmešky na moju alebo na stranu niekoho iného som ignoroval. Som už raz taký. Počujem, čo sa mi páči.