Ren Susumu - 6. divize

進蓮
Jméno: Ren 蓮
Příjmení: Susumu 進
Divize: 6
Hodnost: Člen
Barva reiatsu: Žlutá

Vzhled:

Spoiler:

Výška: 184,2 cm
Váha: 72,8 kg
Ren má tmavě modré vlasy a oříškově hnědé oči. Jeho postava je sportovního typu, což nejde dohromady s tím, kolik jídla za den pozře, a když vezmeme v úvahu, že téměř vše to jsou sladkosti. Nosí klasickou shinigami uniformu s trochu poupravenými rukávy a na hlavě nosívá téměř pořád zelený klobouk. Po absolvování akademie si nechal na pravé předloktí vytetovat symbol divize (kamélie), ke které patří a tou je samozřejmě šestá.

Historie:
Jeden ze způsobu, jak se dostat do Soul Society, je přímo z lidského světa, to ovšem není můj případ, pakliže já jsem se v Soul Society narodil. Přesněji řečeno narodil jsem se v prvním okrese Rukonu, který nese název, Junrinan. Rodiče, které doteď nenávidím, byli oba alkoholici a ze svého syna si udělali v dětství slušně řečeno sluhu, jelikož jeho povinnosti bylo je i jejích přátele obsluhovat a aby to nestačilo, zastupoval jsem také boxovací pytel, na kterém si všichni vybíjeli své negativní pocity. Věděl jsem, že tohle už dlouho nevydržím, a proto jsem tajně, když všichni spali, trénoval sebeobranu a to jak beze zbraně tak i pomocí svého ručně vyrobeného dřevěného meče který byl také v dětství můj jediný kamarád a nesl jméno Nono, které jsem mu přidělil já osobně. Můj individuální trénink nepřišel nazmar, pakliže jsem se díky němu jednoho dne dokázal vyprostit ze spáru své rodiny.
Potom začala, má druha etapa života, v té době jsem byl takměř v takovém pubertálním věku. Konečně jsem se nemusel obávat toho dělat si, co chci já a ne ostatní, mohl jsem žít svůj vlastní a v jisté míře svobodný život. Ovšem nebylo to takové růžové, jak jsem si myslel, poněvadž mě pronásledovaly další nepřátele jménem hlad a vztek. Pro své dobro jsem se dopustil, musím přiznat i několika zločinu což byly ve větší míře krádeže. Také jsem se musel nějakým způsobem zbavit toho nadbytečného vzteku, který ve mně hluboko dřímal a čím déle jsem žil, tím více onen vztek rostl. Z tohoto důvodu jsem se začal zúčastňovat pouličních rváček a společně s Nonem jsme toho dost zažily – poznal jsem jak chutná porážka, vítězství, bolest a smutek. Pomalí jsem měl pocit, že mě tyhle pocity budou pronásledovat až do mé smrtí. Ovšem jsem nikdy nelitoval svého rozhodnutí.
Za svůj mizerný život jsem nikdy dobře nepoznal co je to radost nebo štěstí – teda až do příchodu Jeho. Tím myslím Ryouchiho kterého jsem potkal na své cestě při jedné rváčce. Proti mě stála přesila a v tu chvíli by vás napadlo utíkat, ale to já neudělal, pakliže jsem toho utíkání před problémy měl už plné zuby. Držel jsem se, co nejvíce jsem mohl, ale stejně to nestačilo a pořád jsem prohrával, a když jsem pomyslel na útěk, přede mnou se objevil světlovlasý muž a pomohl mi dostat se z téhle zapeklité situace. Nikdy jsem ještě neviděl takhle silnou osobu. Když jsme se potom dáli do řeči, poznali jsme, že naše minulost je v mnohá směrech dosti podobná a světlovlasý muž jménem Ryouchi mi nabídl možnost cestování s ním. Velmi dlouho jsem neváhal a nabídku přijal.
Naše společná cesta netrvala nijak dlouho, ale i za ten krátký čas jsme se dokázali dobře poznat a stát se přáteli. Teprve až jsem cestoval po boku Ryouchiho poznal jsem pocit radosti i štěstí. Naučil mě mnoho věcí a to od toho jak být extra líný až po techniky na balení holek. Ryouchiho jsem začal pokládat za svého staršího bratra, ale můj pohled na něj se později změnil. Stalo se to, když jsme zrovna přespávali v opuštěné chatrčí blízko lesa. Potom co jsem se ráno probudil, rozhlédl jsem se kolem sebe a Ryouchi nikde nebyl, naproti mně ležel jen jeho zelený klobouk, který nikdy takhle nenechal povalovat na zemi. Vyšel jsem ven a několik hodin ho hledal. Bylo to ovšem marné a Ryouchiho jsem již nikdy nespatřil. Asi dva roky potom jsem se plahočil životem zase sám a nechtěl jsem si už nikoho pouštět blízko k sobě. Také jsem začínal pociťovat vůči Ryouchimu obrovský hněv a chuť se mu pomstit za to, že mě takhle bez jediného slova opustil. Taky jsem to měl v plánu, pakliže jsem neměl nic lepšího na prácí a pomsta mi připadala jako dobrá věc. Nicméně jsem moc dobře věděl, že ze svými schopnostmi proti němu nemám sebemenší šanci. Hledal jsem způsob jak zesílit a jediné co mě napadlo, bylo stát se shinigami, jelikož jsem slyšel, že to jsou opravdu silní bojovníci a já viděl šanci naučit se něco nového. Z tohohle důvodu jsem se vydal vstříc Seireitei a zamířil studovat Shinigami akademii. Nečekal jsem, že to bude takhle náročné, ale nakonec se mi podařilo na Shinigami akademii vydržet až dodnes. V současné době se počet mých přátel rovná nule a v kolektivu jsem byl jako ten chladny a odtažitý týpek který mohl působit namyšleně, ale nikdy neposuzujte knihu podle obalu.

Schopnosti shinigami:
Zanjutsu: 9
Shunpo: 7
Bakudo: 5
Hado: 4


Jméno: Kurasuniji (Černá duha)
Vzhled v základním stavu:

Spoiler:

Vnitřní svět:

Spoiler:

Duch zanpakuto:

Spoiler:

Vyvolávací příkaz: Nemuri… (Spi)
Vzhled: viz vzhled postavy
Typ zanpakuto: Vodní element
Schopnosti:

Aoi Kiba (Modrý tesák)

Švihem zanpakuto vyšle proti mířenému objektu nebo nepříteli dva rotující vodní tesáky. Mohou do objektu nebo nepřítele narazit a vytvořit tak nepěkné zranění nebo svůj cíl probodnout.

Aoi Hogosha (Modrý Ochránce)

Kolem Rena se vytvoří vodní tornádo (taková bariera), které stoupá směrem k nebi a chrání ho před okolními útoky. Když je uvnitř vodního tornáda nemůže se téměř vůbec hýbat, protože by ho rotace tornáda zranila. Pokud na tornádo zaútočí někdo zvenčí například pomocí zanpakuto, odhodí ho to pryč. Tornádo nejde udržovat stále a po určitém čase se zruší (prozatím ho Ren dokáže udržet plus mínus jednu minutu).

Schváleno :-) Můžeš začít hrát v Akademii :-) Akademiová GM měla tak trochu otřes mozku... ale snad už je to dobré :-D