Podzemí

Kioshi Hikaku

Usmál se na staříka opravdu mile. Nebyl už tak nevrlý a působil dokonce trochu mile. Chtěl se ho zeptat za co tady dole vlastně je, ale to už nestihl. Prostě zmizel někde kdo ví kde. "Děkujeme vám." Řekl hlasitěji s nadějí že to starý muž slyšel. Bylo mu ho celkem líto. Být tady dole sám tak dlouho nemusí být asi to nejlepší. Dal se tedy na cestu, kterou jim ukazovala mapa, kterou měla Sayuri. "Jistě Shine, už jsi přeci velký kluk." Řekl se značnou dávkou ironie. Když došli k místu se zazděným vchodem, podrbal se na hlavě a přemýšlel jak dál. Nahromadil větší část reiatsu do pravé ruky, sevřel ji v pěst a udeřil do středu vchodu. Soustředil se na to aby udeřil na správné místo a nějak zvlášť si neublížil.

Kaneyama Sayuri

"Nashledanou..." zabrblala Sayuri tak tiše, že to sotva mohl slyšet Hikaku, na tož pak odcházející stařík. Znatelně si oddechla, když osaměli. Koukla na Shina. Bylo vidět, že o jeho slovech pochybuje, ale nic neřekla. Zaměřila se na mapu, na níž díky novému světlu lépe viděla. A šla podle ní se zbytkem skupiny, až došli nikam.
"Já... já... já tomu nerozumím," začala dívenka zmateně panikařit a důkladně si prohlížela mapu. Určitě šli někde špatně. Určitě je špatně vedla. A teď zabloudili a je to její chyba, protože špatně udala směr. Teď se odsud určitě už nikdy nedostanou, nikdo je tu nenajde a všichni tu budou muset zůstat na věky, bojovat o přežití s kanálníma krysama, co zmutovaly kvůli výparům z laboratoří dvanácté divize, pak ale taky zmutují, převezmou vládu nad podzemím, vytvoří si vlastní kolonii s armádou radioaktivních mutantů, se kterou pak ovládnou Seireitei, Rukongai a pak celé Společenství duší!...
Sayuri byla moc zaneprázdněná vymýšlením absurdních katastrofických scénářů, že si ani nevšimla, k čemu se chystá kapitán. Když už přeci, bylo pozdě. "P-po-počkejte!" vyhrkla, ale nestihla to v čas, při tom chtěla kapitána varovat, že by bušením do zdiva mohl narušit i celou stabilitu podzemí v jejich nejbližším okolí....

Kioshi Hikaku

Zeď se rozbila, jak doufal. "Řeknu vám to takto. Kazuma Sai, jeden můj dobrý přítel, tady dole jednou nadělal pořádnou paseku. Ztratil tady zanpakuto nebo jeho pochvu, už si to moc nepamatuju. Když to tu nespadlo tenkrát, tak proč by dnes?" Zasmál se nad touto příhodou. Ani nevěděl proč jim ji vlastně říkal. Za zdí bylo poměrně vidno, postarali se o to pochodně, které zde byli. "Kdo myslíte že se o ty světla stará?" Pronesl jen tak, strašně ho to ale zajímalo. Prach se snažil nevdechovat, taky že dovnitř vstoupil až trochu ustal.

Kaneyama Sayuri

"Ale-ale..." snažila se zoufale přijít na něco, čím by zbavila kapitána toho jeho lehkomyslného uvažování. Jenže jí to jednak nešlo, a pak také její zasády jí zabránily jakkoli se stavět proti ostatním. Proto nakonec jen zoufale polkla a nervózně se zadívala do chodby, kterou Hikaku odhalil.
"Já... já nevím. Bylo... to tu zazděné. Jak by se tam někdo mohl dostat a..." zase nedopověděla, celá se zatřášla. Prolezla dírou do chodby hned za kapitánem, ale dál se zůstala lehce krčit. Těkala očima z jedné planoucí pochodně na druhou, jako by každou chvíli měli vyskočit z držáků a zaútočit na ně.

Kioshi Hikaku

Když se mu koncentrace prachu zdála být únosná, rozhodl se vykročit do chodby. Přemýšlel nad Sayuri. Čeho se tolik může bát? Vždyť říct někomu svůj názor, připomínku, nebo tak podobně není nic zlého, ale tato dívka s tím má očividně problém. Její sestra se mu zdála být víc odhodlaná. Projel svou dívku letmým pohledem od hlavy k patě. Zase se musel usmát, svým způsobem mu přišla roztomilá, ale ne zas tolik co malá Haruka na jeho zádech, která na dívku ze čtvrté divize koukala taktéž. Zastavil se po pár metrech a zeptal se Sayuri na docela podstatnou otázku. "Jdu správným směrem, že ano ?" Tiše v to doufal, nechtěl se moc ztrapňovat.

Kioshi Hikaku

Šel pořád dál a dál, už ho to začínalo unavovat, měl sto chutí tady udělat další díru, aby se podíval co je za zdmi. K jeho štěstí ho z nudy vytrhl Shin. "Co se?..." Nestihl to ani dopovědět, krysy byli všude kolem a hryzali ho už i do..... stehen. Bolelo to, ale Hikaku musel přemýšlet jak se jich zbavit. Dávka reiatsu by s nimi mohla něco udělat, ale ti dva by to odnesli taky a to zas nechtěl. Pořád se otřásal a vytahoval jednu pochodeň za druhou házejíc je na zem, aby krysy zahnal. Všiml si jejich netypických vlastností a ty ho zděsili. "Kioshi Hikaku, umřel na vzteklinu." Alespoň by měl vtipný popisek na hrob. Pořád nepřestával shazovat pochodně a otřásat ze sebe co se dalo. "Dělejte taky něco!" Okřikl své kolegy.

Kioshi Hikaku

Jeho plán s pochodněmi fungovala, no krys bylo pořád hodně. Shin měl pravdu, jeho jistě nejčastěji používaná taktika je jejich jedinou možností. Snažil se především ochraňovat Haruku, nechtěl, aby se jí něco stalo. Shazujíc ze sebe krysy, se dal na úprk. Ještěže cesta vedla pořád jedním směrem, nedovedl si ani jednoho z jeho dvou kolegů představit samotného někdy tady dole.

Kaneyama Sayuri

Byla tak nervózní ze... všeho, že třebaže tam byla jediná cesta, kterou mohli jít, tak jí kapitánova otázka nesmírně rozhodila. Rychle se začala ohlížet, jestli najde nějaký záchytný bod nebo něco, podle čeho by určitla, kde jsou. Nebo nějakou odbočku, co když minuli odbočku?!
Znovu vyjekla, když jí něco kouslo. A vyjekla ještě několikrát, když zjistila, co. Začala poskakovat na místě a snažně se pokoušela ze sebe krysy setříst a zahnat. Odkopávala nohama, ale účinek moc znát nebyl.
Nakonec se rozběhla za kapitánem a Shinem. Jenže běh a ona si moc nerozumněli. A jelikož běžela poslední, napadlo jí něco šíleného.
"Had- hadō #4: Byakurai!" křikla slabě. Útok namířila na davy krys linoucí se za nimi. Automaticky se u toho musela otočit, takže běžela po zpátku. Zakopla a spadla na zem.

Kioshi Hikaku

Krysy jim pořád činili problémy a když už se dali na útěk, tak se Sayuri ve snaze pomoct jim zapotácela a spadla na zem. Hikaku přemýšlel, ale moc času a udělal první co ho napadlo. prostoru tady bylo dost, tedy mnohem víc než když se o shunpo v úzkém prostoru pokoušel kdysi a to byl tenkrát pod vlivem alkoholu. Od té doby se, ale o kus posunul. Ve chvíli byl u Sayuri, kterou si přehodil přes pravé rameno a hned i u Shina a pokusil se je rychle ale opatrně přesunout o kus dál. Přeci jen ho jejich váha trochu zpomalovala, což mu napomáhalo a taky do toho nedal vše, nechtěl prorazit první zeď, která by mu stála v cestě.

Kioshi Hikaku

Byl rád že vše šlo podle plánu. "Sayuri? Myslíte že nám ty kousance můžou způsobit nepříjemnosti?" V tomto mohla být naprosto ve svém živlu a navíc ji to jistě zvedne sebevědomí. Rozhlídl se kolem sebe. "Proč si to myslíš Shine?" Trochu mu to tady připomínalo místo jeho minulé mise, tady mu však nehrozilo nějaké zaplavení nebo tak něco, alespoň tedy zde byla menší možnost zahynout. Přemýšlel nad tím kdo to tady všechno hlídá, ten stařík, kterého potkali přece nemůže vše zvládat sám. Hikaku zkontroloval taky Haruku, jestli se jí nic nestalo, ale byla tady malá pravděpodobnost, přeci jen ji bránil víc než sebe. Možná by to dítě vážně neměl brát na mise.

Kaneyama Sayuri

Vyděsila se, co s ní teď bude. Automaticky zavřela oči, ale když se nestalo to, co očekávala, otevřela je. Vlastně to bylo ze strachu, protože jí něco začalo unášet pryč. Chtěla se tam tomu obřímu krysákovy vyvlíknout ze sevření, ale v čas zjistila, že velekrysa je ve skutečnosti kapitán. To jí nepomíhalo, připadala si jako přítěž.
Pohled na tu velkou místnost jí zneklidňoval. Ihned se začala rozhlížet, jestli je tu i jiný východ než ten, kudy sem přišli. Kousance úplně vypustila z hlavy, než je Hikaku opět připomenul. Sayuri se zamyslela.
"A...ano. Od jedné, dvou by to možná nebylo tak hrozné, ale... ale tam jich bylo... bylo..." lapala po slovech a v očích se jí odrážela čirá hrůza při vzpomínce na armádu hlodavců. Celá se zatřásla. "Já... já... mohla bych zkusit ty rány vyléčit. Tedy, zabránit tomu nejhoršímu," polkla a snažila se uklidnit. "Ale až se vrátíme, měli bychom se nechat prohlédnout," vykuňkla ze sebe. Měla hodně velké obavy o to, jak moc byly asi ty krysy radioaktivní.
"Kikuchi-san? Co... co to vlastně přesně hledáme?" zeptala se dívenka rozechvěným hláskem. Ať to bylo cokoliv, toho shinigamiho to děsilo, takže to samo sebou děsilo i jí.

-> Některé kousance vypadali opravdu špatně. Určitě by se měli vyléčit. Krysy se až k Haruce nedostaly, takže ta naštěstí byla jako jediná v pořádku. Shin mezitím ukázal někam dozadu za turbíny. Z dálky to nebylo moc poznat, ale jako kdyby tam někdo byl. "Noo...je to....stroj v gigai těle....a ...jak to říct....je dost nebezpečná." soukal ze sebe Shin

Kioshi Hikaku

"Určitě to můžete zkusit." Řekl Sayuri a naznačil ji, aby se do toho pustila. Vyslechl si Shina a jeho odpověď ho překvapila. "Stroj v gigai? To už vážně nevíte co by?" Pak položil pravou ruku na rukojeť svého meče. "Asi předpokládám správně že ta vody tady nám nepomůže, protože jste to jistě udělali vodě odolné." Přemýšlel nad tím, že by to zkusil utopit. Doufal v to že mu ti dva pomůžou. Neznal moc tyhle udělátka dvanácté divize, vždy si vystačil sám se svým rozumem a Kabashim.

Yasuji

Vlastně dvanáctou divizi neurážel, pouze konstatoval a upozorňoval na to že by si měli dávat větší pozor. Shin ho mile překvapil. Usmál se. "Tak vidíš přeci jen to v sobě máš." Pak se zahleděl na objekt jejich zájmu. "Zdá se, že to tedy budeme muset rozflákat." Uchopil rukojeť pevně v pravé ruce a mírně zanpakuto povytáhl s uvolněním trochu svého reiatsu. Bral to jako trénink a taky důležitou věc. "Přidáte se?" zeptal se Sayumri, ale nespouštěl oči z jejich nepřítele.

Kioshi Hikaku

Zhluboka se nadechl a pořádně vzdychl. "Proč? Proč by to neměl být dobrý nápad?" Teď vážně nechápal proč tady dole jsou. Že by se nakonec ze Shina vyklubal šílený vědec, který předpokládal, že s ním na misi půjde alespoň jeden kapitán, kterého bude potřebovat k nějaké ohavnosti. Přejel Shina pohledem od hlavy až k patě. To by musel být sakra dobrý herec, aby to byla pravda. "Takže?"

Kioshi Hikaku

Podíval se na Shina a zeptal se jen na jediné. "Můžu to tedy rozbít nebo ne?" Nezajímalo ho, co to je, i kdyby to umělo vařit saké z ničeho. Bylo to nebezpečné a tak bylo nutné se toho zbavit. I když ho celkem těšilo, že Shin řekl něco jako bojová jednotka, alespoň to bude zajímavé. Hikaku položil Haruku na zem a nechal ji někam odplazit, odlézt. Nechtěl, aby se ji něco stalo.

Kioshi Hikaku

Přikývl a začal pomalu kráčet ke stroji. Vytáhl pomalu katanu pravou rukou omotanou obvazy a ačkoliv jí držel hrotem k zemi, byl připraven. "Každý stroj má nějaký vypínač ne? Shine? Pokud by to šlo, mohl bych se ji pokusit jen vypnout a nepřišel bys o ni." Řekl, aby svému kolegovi trochu zlepšil náladu. Vypadalo to, že mu na jeho výzkumu dost záleží a Hikaku mu ho nechtěl pokazit