Kavárna U Vysmátého Arrancara

Myamoto Usagi

První její slova mě potěšila, ale na venek jsem to na sobě nedala nijak znát. Asi bych za to měla so-taichou poděkovat. Ne že by to v mé předchozí divizi bylo špatné, to vůbec, ale devátá mi prostě sedí víc.... Řekla jsem s malým náznakem úsměvu. Ano, kromě této mám ještě další čtyři fotografie, bohužel mé přístroje byli dosti poničené, takže jsem nemohla pořídit více snímků. Muselo se to stát před tím, než mě našli....ale z toho si nic nepamatuji...... Náznak úsměvu mi z tváře zmizel stejně rychle jako se objevil. Jako by nestačilo, že si duše napamatuje svůj život jako člověk...........já mám velké mezery i v tomto..... Dopila jsem zbytek čaje a odložila jsem šálek na okraj stolu. Byla bych ráda, kdybys jsi mi sdělila vše, co o tom místě a jeho obyvatelých víš. Určitě by to moc pomohlo, ale nesepisuj to. Je mnohem snažší ukrást dokument, než osobu a její myšlenky................Až si utřídíš myšlenky, přijd ke mně do kanceláře, kde si o tom budeme moci promluvit. Tam to bude mnohem bezpečnější...

Kyouhei

měl hodně šťavnatých úkolů v zásobě, ovšem pro dívky. Yaoi fanynky byly pro něho spíše nějaké příšery, děsivé bestie, od kterých se raději rychle klidil pryč, než že by na nich obdivoval jejich krásy, které se jim nedaly upřít. Proto cucal svou kořalku a zoufale přemýšlel nad úkolem, který by ho z téhle šlamastyky s důstojností dostal. "Eeeeehmmmmm..." zamručel trochu zoufale. Rozhodně nebylo dobré nechat ji opít či jakkoli jinak utrhnout ze řetězu. Ale proč to nevyužít k vlastnímu prospěchu? "Tak jo, znič a vyházej všechny materiály, který máš na mě! A taky na kapitána Ukitakeho! Protože je kapitán a prostě se to nehodí!" vykřikl nakonec, šťastný, že ho něco napadlo.

Koi

přikývla. Sama si to musela v hlavě urovnat, v poslední době vzpomínky na město hollow přehlušily úplně jiné myšlenky. Po chvíli mlčení si odkašlala.
"Kapitáne... nevadilo by vám, kdybych... kdybych si tuhle fotku nechala?"

To co Kyouhei uviděl bylo...nepopsatelné. Rozesmátá fanynka najednou sklapla...pak otevřela nevěřícně pusu a párkrát jí otevřela a zavřela. Vypadala tak trochu jako nějaká ryba. Pak zbledla, zrudla, zmodrala a zfialověla...Kyouhei měl pocit, že ukázala dokonce barvy dosud světu neznámé. Pak propukla v hysterický pláč!

Fanynka

NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE! NE! NENENENE! NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!!! Valily se jí z očí krokodýlí slzy. Prosímtě Kyouhei...buď člověk...nenuť mě...udělám cokoli...dám ti pusu, ukradu sotaicho šumák, opiju se s tebou do němoty!!! Jen mě nenuť k tomu k čemu mě nutíš!!! Prosila tě div ne na kolenou. Pak se k ní přidaly i ostatní dvě...plakaly...a prosily...nabízely alternativy...společně tvořily docela zajímavý chorál.

Kyouhei

se mračil. Mohl si myslet, že to bude takhle! Tohle bylo přece proti pravidlům! Jenže výčet toho, co by fanynky udělaly, jen aby nemusely okleštit svou sbírku, mu vnukl ďábelský nápad. Chvíli se na ně díval, jak tam škemrají, a potom si důležitě odkašlal, aby zmlkly a poslouchaly, co jim chce říct.
"Notak dobrá, já se nad tebou smiluju. A dám ti jinej úkol. A sice... dej pusu sou-taichou!" Osobně si skoro nedokázal představit nic horšího.

Yaoi Fanynka

Vyskočí na nohy a otře si slzy. Jsi podlý...velmi podlý Kyouhei... Uvnitř však byla štastná a s ní i její kolegyně. Kapitánovy fotografie patřily k největším pokladům jejich yaoi svatyně pokud nebyly největším pokladem a fotky Kyouheie, i když nebyly tak cené jako kapitánovy, tak byly často velmi peprné a mnoho jich bylo společných právě s kapitánem...Všechny si tedy oddechly, že uchránily ty cenné poklady své sbírky. Počkej tady Kyouhei...za chvíli jsme zpět a boj se boj...jestli se nám poštěstí...úkol bude strašlivý! Pak se fanynka zvedne, následována svou kolegyní...třetí zůstanla jako záruka, že nepláchnou...přeci jen měli nějakou hrdost.

Mizuki

Seděl a usmíval se. Byl rád že je zase mezi svými...mezi lidmi, kteří se rádi baví a ne si prohánějí meče střevy. Byl rád, že může seďet, smát se, popíjet a hašteřit se s lidmi, kteří ho mají rádi nejenom pro jeho postavení, i když bývalé.

Myamoto Usagi

Samozřejmě, že nevadilo. Jak jsem řekla na začátku, je to dárek, takže je jen tvůj. Mezitím se u stolu 13. divize dělo něco opravdu velice zajmavého, snažila jsem se to ignorovat, ale i tak jsem poslala vysílačkou vzkaz pro jednoho výborného člena redakce, aby neprošvyhl, co se mělo stát v 1.divizi. Dáš si ještě něco? Zeptala jsem se Koi, abych zamaskovala svoji chvilkovou nepozornost. Zajmalo by mě, jak dlouho bude asi tak pryč Yori.....nemám nejmenší ponětí kolik druhů šumáku existuje, ale on si dá určitě záležet a když vezmu v potaz kolik různýc druhů všeho lidé dělají.............doufám, že jsem ho neposlala na několika měsíční misi...v téhle situaci by se to mě ani jemu nehodilo....

Baru

Ta hra se tedy vyvíjela dost divokým směrem. Líbat sou-taichou... doufala, že ona nic podobného nebude muset dělat. Ale bylo to příjemné, když se zrovna nemusela účastnit. Cítila se uvolněně a to pití jí dokonce začínalo chutnat. Mimoděk se zadívala na Mizukiho-san. Přemýšlela, jestli jí pomůže s tréninkem... Dřív jí to sliboval kapitán, ale ten určitě nebude mít te´d čas, Mizuki-san byl druhá nejlepší volba...

Koi

se mimoděk usmála a sevřela fotku v dlani. Pořád ale vypadala trochu roztřeseně.
"No, po pravdě, kapitáne... dala bych si něco ostřejšího, kdybyste nebyla proti..." řekla nezaobaleně, jak bylo jejím zvykem.

V tu chvíli se do lokálu vrátily obě fanynky. Ta zrzavá předstoupila před Kyouheie a namířila mu něco do obličeje. Byla to fotka...fotka zrzavé dívky která zrovna dávala hudlana šedivé seschlé stařeně...

Zrzka

Tak..tady máš svůj důkaz...úkol jsem splnila... Řekne hrdě a podá fotku té černovlasé, která ji v rychlosti rozcupuje a spálí na prach. Nechť hra zapokračuje.... Řekne a všechny tři vrhnou pohled na Kyouheie.

Flaška se opět roztočila pod vedením mocného osudu a spočinula hrotem na Baru...otázku měl pokládat Mizuki...

Mizuki

Oh...jaká milá shoda náhod...vypadá to, že bych měl položit otázku...takže...Pravda, nebo úkol? Usměje se mile.

Senichi Asukai


Z akademie jsem vyrazil někam, kde bych se mohl napít, a tak po dlouhé době jsem narazil na kavárnu U Vysmáteho arrancara. Mělo to celkem pěkný název, ale byl jsem zvědavý, co bude uvnitř, když z venku to bylo celkem pěkné. Jen tak jsem se rozhlížel po okolí, jak to vypadá, pak jsem si řekl potichu "To je ale krásná krajina." sem si trochu povzdychl a vešel dovnitř. Rozhlídl jsem se po kavárně, kde by mohlo být místo, potom jsem viděl až vzadu, tak sem šel pomalou chůzí až někam dozadu kavárny a posadil jsem se. A trochu vyšším hlasem jsem zavolal číšníka, "Číšníku".

Taiketo Suki

Rozrazila jsem dveře stylem: Tak jsem tady! I když na mě nikdo nečekal. Mé kroky automaticky vedly k baru. Spěšně jsem si objednala a po chvilce si nesla k jednomu ze stolu menší láhev saké. Posadila jsem se spíš do zadní části kavárny. Viděla jsem tu sice několik známých tváří, ale neměla jsem potřebu se k nim nějak zvlášť hlásit, jen jsem jim lehce mávla rukou a věnovala se svému. Takže saké! Má pusa si ani nepamatovala, kdy něco tak dobrého pila. Začínalo mi docházet, že se poměrně zanedbávám..

Senichi Asukai--> Číšník k tobě během chvíle přiběhl. "Co si dáte?" řekl a upíral na tebe své modré oči.

Usagi -> Jako na zavolanou hned po Suki dveře rozrazil i Yori. Měl nezvykle naléhavý výraz ve tváři, když se k tobě přibližoval.
"Kapitáne," oslovil tě. "Mám velice zneklidňující zprávy," pronesl a čekal na tvou reakci.

Baru

A bylo to tady. To snad ne! Ale Mizuki-san určitě bude rozumný, ne? Ano, jistě že ano... Tak tedy...
"Úkol, Mizuki-san," špitla po chvíli rozmýšlení. Nechtělo se jí odpovídat na rafinované otázky a úkol od Mizukiho-san bude jistě mírný a zachová její důstojnost!

Mizuki

Se zahleděl na Baru a pak se na chvíli otočil ke dveřím...kouknul na stojan a pak zpět na Baru. Takže úkol? Dobrá...co kdybyste za úkol...šla se mnou na chvíli ven...něco...vám prozradím...berte to jako úkol vyslechnout mě... Usměje se a šibalsky na ní mrkne.

Baru

mimoděk zrudla, ale to bylo určitě z toho koktejlu, který pila. Snažila se nevšímat si divných pohledů, které po ní házeli všichni přítomní z 13. divize, a následovala Mizukiho. Nakonec, bylo to podle pravidel hry!

Mizuki

Poté co vyšel ven si zastrčil záhadnou katanu za opasek a Baru měla takový divný pocit, že právě TA katana ji sleduje. Víte Baru...i když jsem neskutečně rád, že jsem zpět mezi svými...stále vnitřně cítím, že sem nepatřím. Vím, že to bude znít, že si toho nevážím, ale už se necítím členem Gotei 13...navíc..už jsem toho zažil příliš...už něchcu zažít boje a způsobovat to co jsem způsoboval...chci žít v klidu..někde daleko od tohodle všeho...někde v Reálném Světě... Pak se na chvíli odmlčí. Vím že to bude znít troufale...ale...nešla by jste se mnou? Společnost jsem měl vždy rád a tu vaši především...Akia nemůžu požádat...má tu divizi...přítelkyni...bude mít Rodinu...nejspíš... Zahledí se na Baru...a Baru měla pocit že se nedívá na ní...né pohled se jí propaloval až dovnitř a on čekal jaká bude její odpověď hluboko uvnitř...neovlivněná..syrová.

Senichi Asukai

"Dobrý den, já bych si dal dvě saké." Hned jak jsem to dořekl tak odešel, byl celkem rychlý jeho styl chození. Potom jsem se otočil a všiml si, že přišla nějaká holka, přišla mi nějaká divná, tak jsem pořád na ní zíral, až ke mně přišel číšník s mou objednávkou, položil jí na stůl a po chvíli odešel. A já jen stihl říct "Děkuju". Pak jsem vzal ty dvě saké a zvedl se a pomalu jsem kráčel k té holce. Co jsem k ní přišel tak jsem položil saké na stůl a zeptal se jí. "Mohu si k tobě přisednout?" Pak jsem na chvíli odmlčel a zase začal mluvit "Jo, abych nebyl takový nezdvořák tak se ještě představím, já jsem Senichi Asukai z druhé divize." A vzápětí se zeptal "Kdo jsi ty, a vůbec z jaké divize?"

Suki Taiketo

Tváře mi příjemně zrudly, když jsem lehce upila saké. Už to bylo dlouho, co jsem si naposledy dala něco alkoholického. Hlavně, abych to nepřehnala. Chtěla jsem sice u skleničky zavzpomínat na staré časy, ale kdybych se pak nemohla od stolu postavit, zřejmě bych zadělala na nepříjemné klepy. To vážně nepotřebuji, dám si jen trošku.
Z ničeho nic mě oslovil nějaký muž. Když mi automaticky začal tykat, trošku jsem se podivila. "No, můžete.. Nemám nic proti tomu.. Já jsem Taiketo Suki, podkapitánka 6. divize, těší mě." řekla jsem a trochu se i pousmála. Ten muž asi nechtěl být nezdvořilý.. Nejspíš..

Senichi Asukai

Tak jsem se posadil a také se na ní pousmál, vzal jedno saké a popošoupl ho k ní a řekl "Koukám, že už máš jedno saké, ale tu máš jedno, koupil jsem ho pro tebe." Trochu jsem polkl, byl jsem totiž malinko nervózní, nikdy jsem se ženou takhle napřímo nemluvil a ještě k tomu s podkapitánkou. Pak mě nějak nenapadalo, na co se jí zeptat, tak jsem si radši vzal do ruky saké a trochu si cucl, až se mi udělalo divně, protože jsem nikdy nepil takový nápoj. Potom jsem položil saké a začal na ní mluvit "Promiň mi, že jsem ti začal tykat, moc se ti za to omluvám." Potom jsem odmlkl a zeptal "Co kdybychom si tykali, to je dobrý nápad ne?"

Taiketo Suki

Dívala jsem se na něj trochu vyjeveně. Přiznám se, že na takový přístup jsem nebyla zvyklá, už dlouho se nestalo, že by ke mě jen tak někdo nakráčel a chtěl si popovídat. Moje funkce sebou nesla i jisté mínusy, shinigami měli pocit, že se v mé přítomnosti musí chovat zdvořile a uctivě - takže odměřeně. Ani jsem si nechtěla představovat, jaké to někdy musí mít kapitáni. Každé plus sebou musí nést i mínus, tak to nejspíš má být.
"To je skvělý nápad, už dlouho jsem si tak neposeděla. Děkuji, za saké.." řekla jsem vesele a pak se uchechtla. "Saké je silný nápoj, měli bychom pomalu, jinak si moc nepopovídáme. Na takové ostré pití už nejsem zvyklá, není to jako kdysi."culila jsem se. "Takže z druhé divize, ještě jsme se asi neměli šanci potkat. Jak dlouho už si u své divize? A co tě sem vůbec dneska přivedlo? Alkohol?" zubila jsem se, přičemž jsem vypila saké, které mi koupil. Tváře jsem musela mít rudé a v krku mě pálilo.

Senichi Asukai

Co domluvila tak jsem se na ní trochu uculil a upřeně díval, jak na mě mluví tak s klidem. Já úplně takový roztřesený a ona v pohodě, to mi přišlo divné. Potom jsem si zase cucl saké pak se jí koukl do očí a začal mluvit "No, já jsem u své divize hodně krátce teprve jsem vyšel z akademie, takže ještě ani nevím pořádně, co dělat, tak jsem vyrazil sem." Pak se znovu uculil a po té jsem začal mluvit "Jo, abych to ještě dopověděl, já tu nejsem kvůli alkoholu, já jsem tu jen tak si posedět, protože nevím, co dělat." poté, co jsem to dopověděl, vzal jsem si saké a trošku více upil.

Baru

jen zamrkala a otevřela pusu. Čekala cokoli, ale tohle tedy ne. Vůbec nevěděla, co by měla říct.
"Já... tedy... Mizuki-san, opravdu nevím, tohle... je to tak náhlé..." Co ji nejvíce šokovalo byl ale fakt, že o jeho návrhu opravdu uvažuje, místo aby ho hned zavrhla. Všechno, co znala, bylo přece tady, a že by měla odejít někam pryč s tímto mužem? Co to vůbec bylo, nějaký neslušný návrh? Nebo žádost z přátelství? Nevěděla, co si o tom myslet a jak to má vnímat. "Proč? Proč chcete, abych šla s vámi?" pohlédla na něj trochu nechápavě. Byla pravda, že zrovna před ním často opakovala, jak se cítí jako shinigami neužitečná, jak to není pro ni... Nebo snad mohl vycítit také to, že se po nedávném zranění necítí vůbec dobře?

Taiketo Suki

S klidem jsem ho pozorovala a docela mě pobavila jeho nejistota. Bylo vidět, že v některých záležitost ještě nerozvážně tápal. Jako by byl ze mě nervózní? "Takže krátce ještě bez úkolů, no, to se ještě nakupí.. Uvidíš.. V kasárnách je většinu času vždycky co dělat." hlesla jsem a upila svého saké, přičemž mi oči občas sklouzly k mého spolusedícímu nebo kontrolovaly kavárnu. "To tě šlechtí, já nechci.. Ať to vypadá, že já tu kvůli alkoholu jsem!" zazubila jsem se. "Potřebovala jsem se jen odregovat, být shinigami není lehký úděl... Pořád se toho tolik děje.." sýkla jsem, čímž jsem nadhodila depresivní téma o tom, jak to nemáme lehké. Já jsem si prakticky neměla na co stěžovat, ovšem saké už mi do hlavy lehce stoupalo.. Ústa se nedala zadržet.

Mizuki

Se na chvíli odmlčel, cítil že váhá a nechtěl říct něco, co by jí odradilo. Je to jednoduché. Znáte mě...já znám vás...dokázale jste mě najít tam, kde mě ostatní měli za mrtvého. Usměje se. Nechci vás do toho nutit...byl to pouze návrh...já odcházím a přišlo mi, že mít někoho jako vy sebou je neocenitelné...jste chytrá, hodná a nerada bojujete a i když vím, že tím 13. divize zasadíte ránu...bylo by škoda ztratit někoho jako vás v nějaké další nadcházející bitvě, kterých se tu odehrávají stovky. Usměje se. Ale to je na vás...nechci a ani bych nemohl vás nutit...ale myslím, že ani vy nechcete být tady...vaše zranění...cítím, že už to není jako dříve.

Taiketo Suki

"Promiň, už budu muset jít." řekla jsem nakonec a pomalu se zvedla. Byla jsem si vědoma toho, že mě v kasárnách určitě čeká ještě práce. "Uvidíme se později." pousmála se, zaplatila a odešla.
____________________________________________________________________________

Senichi Asukai

Potom, co odešla Suki tak jsem vzal nějaké ty peníze, položil je na stůl zvedl se a odešel.