Zachraňte Willyho

Amaru

A...ale kapitáne já to tu zvládnu opravdu řekl jsem
Bral jsem to jako ze me chce kapitan odklidit nekam do bezpeci a nelibilo se mi to. Já vás fakt nezklamu kapitane vypiskl jsem legracne

Yoshiro

Chvíli jsem váhal. Slíbil jsem vrchní kapitánce, že všechny přivedu zpět do Soul Society. Byli jste u toho. Opravdu nechci, aby se někomu z vás něco stalo. Opřel jsem se o zeď a chvíli přemýšlel. Amaru, rozkaz je rozkaz. Vím, že by jsi byl užitečný, ale mi budeme za chvíli zpět a budeme pokračovat v průzkumu. Dobře?

Izumi Amaru

Smutne jsem se podival do zeme a tvaril se pritom primo zalostne
Pak jsem jen kývl hlavou a pomalu se vydal ke vchodu. Tam sem si sedl na zadek do pisku a hlidal

Konan

Né že bych byla nějak mimo nebo pozadu, jen jsem se většinu času, co jsme se vydali tou pouští, do ničeho nehrnula a byla ticho. Nebyla jsem dívka v nesnázích, ale přišlo mi, že mě tak ostatní berou, zvlášť to bylo vidět u těch hlídacích psů. Ale co jsem asi chtěla. Byla jsem tady jediná holka, tak možná proto to gentlemanství.

Nakonec to ale dopadlo tak, že se o mě až přehnaně báli. Možná měli, možná ne, kdo ví. Taky jsem chtěla protestovat, ale Amaru byl rychlejší a neuspěl. Tak jsem si jen nahlas odfrkla a šla za Amarem ven hlídat.

Yasumaru

se mírně nervózně pousmál, když Konan dala tak ostentativně najevo svou nevoli.
"Tak si raději pospěšme, ať nenecháme dámu dlouho čekat..." poškrábal se trochu nesvůj na hlavě. Byl překvapený Yoshirovým přívětivým jednáním s podřízenými i ve chvílích, kdy bylo potřeba, aby dodržovali rozkazy. Začal si myslet, že Yoshiro jemu samotnému není až tak nepodobný, jak si původně myslel... Musel na něm obdivovat, že i s takovýmto liberálním přístupem si dokázal vybudovat respekt a řád, věci, které se jemu samotnému u lidí vzbuzovat nedařilo, alespoň se mu to tak zdálo.

Ve složení tří kapitánů jste pokračovali do nitra komplexu. oc jste toho neviděli, protože byla tma, žádné umělé zdroje světla jste nikde nepotkali. Až po nějaké chvíli klopýtání jste na konci chodby, kterou jste šli, začali rozpoznávat slabé světlo. Spolu s ním k vám dolehly i zvuky... dost děsivé zvuky. Lidské i nelidské sténání bolestí. Když jste došli až na místo, odkud to vše vycházelo, otevřela se před vámi rozlehleší sluje chlabě ozářená ze zdroje, který jste zatím neidentifikovali. Ta jeskyně byla skoro plná podivných bytostí... nebyli to ani hollow, ani lidské duše, ale něco mezi tím. Většina z nich vypadala, že trpí bolestí, někteří bez hnutí leželi, jiní jen smutně seděli či přecházeli sem a tam, od ničeho k ničemu.

Yoshiro

Proboha.... Na nic víc jsem se nezmohl. Zůstal jsem stát na místě jako opařený a hleděl na to, co tu bylo. Jako by na nich někdo prováděl nějaké odporné experimenty. Brát život, i když posmrtný, na tak lehkou váhu. Kdo by tohle mohl udělat?! Sami si to neudělali a jen tak se jim to asi taky nestalo. I kdyby to byli Hollow. Tohle si nezaslouží. Bylo na nich něco lidského, co mě nutilo cítit lítost. Velkou lítost. Nevěděl jsem, co s nimi dělat, ale nechat je tu v takovém stavu by nebylo hezké.

Amaru a Konan -> ucítili jste z jednoho směru reiatsu. Bylo velice silné a patřilo nějakému shinigamimu. Ale ani jeden z vás ho nepoznával, ovšem bylo pravděpodobné, podle toho, jak bylo silné, že bude patřit nějakému kapitánovi.

Když Yoshiro promluvil, upoutal na sebe tak pozornost několika nejbližších bytostí. Brzo už na něj a ostatní dva upírali oči všichni, co nějaké oči měli. Jeskyní se jako ševel neslo: "shinigami, shinigami!" V tom slově bylo možné vycítit něco jako naději. Brzo se ze středu těch nebohých stvoření vynořil muž. Tedy... ze všech ostatních vypadal asi nejvíce lidsky a pravděpobodně byl mužského pohlaví. Byl už starší a a´t už kvůli tomu nebo kvůli bolesti, kterou s obě dusil, šel ztěžka. Jeho oči ale byly i tak jasné.
"Shinigami? Co tu někdo jako vy chce?" zeptal se, ale v jeho slovech nebylo nic útočného, spíš nedůvěřivého.

Yoshiro

Byl to sice žalostný pohled, ale i tak nevím, kdo to je. Nemůžu mu hned vykvákat všechno o naší misi tady. Klidně by to mohla být nějaká past nebo tak něco. My.. Chvíli jsem přemýšlel o odpovědi. My jsme sem nějak zabloudili. Než stihl muž cokoliv dalšího říct, vypálil jsem na něj svoji otázku.Mohl by jste mi říct, Kdo jste a co se to tu děje? Opravdu mě to zajímalo. Kdyby se jednalo o nějaké experimenty nepřítele, nemusel by náš průzkum být zbytečný.

Ama-chan

Musím to říct kapitánovi. Někdo má asi trable... řekl jsem
Rozběhl jsem se dolů abych to řekl kapitánu Yoshirovi
Kapitáne kapitáne kapi... volal jsem když jsem běžel dolů
V naproste tme jsem zakopl a dolu ke kapitánovi jsem se spíš dokutálel s dost osklivou boulí na hlave
Kapitáne nekdo bojuje nedaleko odsud, nejaky kapitan asi...
řekl jsem než jsem se rozhlédl po mistnosti. Pak se mi zvedl zaludek

Yoshiro

Amaru, něco jsem řekl ne?! Pak mi ale pověděl o tom, že někdo nejspíš bojuje nedaleko odtud. Ken-chan měl jít na druhou stranu ne? Podíval jsem se na Yasumara. Kuchiki-taichou, myslíte, že to tu zvládnete? Zeptal jsem se ho. Měl bych se tam jít alespoň podívat. Nebyl jsem si tím jistý, ale dalo mi to znovu naději, že by to možná mohl být Razaki. A pokud bojuje, může mít problém.

Amaru

Půjdu s váma kapitane
nabídl jsem se a rozbehl jsem se za nim
Sice jsem nevedel zda tam k něčemu budu, ale moje kido se mohlo hodit vzdycky... aspon sem v to doufal

Konan

Zbystřila jsem, když jsem ucítila neznámé reiatsu na úrovni kapitána. Nestačila jsem ještě nic udělat a Amaru už utíkal dolů za kapitány. P-Počkej... Snažila jsem se ho uklidnit, ale to už byl pryč. Tsch. Zmatkař jeden. Odfkla jsem si. Okamžitě jsem chytla rukojeť své zanpakutou. Schovaná ve stínech jsem pomalu vyrazila směrem za neznámým reiatsu. Své reiatsu jsem o něco stlumila, abych nebyla tak snadno objevena.

Yasumaru

Měl sice chuť otočit se na patě a následovat Yoshira, jelikož tady se mu zůstávat nechtělo a ta zpráva o kapitánském reiatsu zněla znepokojivě, ale nedal to na sobě znát, možná jen sekundovým zaváháním. Potom rázně přikývl.
"Samozřejmě."

Mitoshi
Při sestoupení do komplexu jsem se začal cítit hodně nervórzně. Navíc to reiatsu. Prostě všechno. Pak se objevil jakýsi chlapec.
Jděte Taicho řekl jsem Yoshirovi.
Nějak to tady uhrajeme

Yoshiro

Bleskově jsem vyrazil ven.. Amaru za mnou. Konan, pojď. Možná vás budu potřebovat oba. Spěchal jsem co nejrychleji to šlo. Možná to bylo trochu nezodpovědné, protože Amaru a Konan mi nejspíš nestačili, ale neztrácel jsem se jim z dohledu.

Yasumaru

se ohlédl za odcházejícím Yoshirem, a pak pohledem setkal s Mitoshim a přikývl. Ty bytosti stejně nevypadali nijak nebezpečně, aspoň prozatím.
"Prosím, pokračujte," vyzval muže, který se s nimi dal do řečia nyní byl trochu rozčarovaný tím, jak ho Amaru hrubě přerušil a Yoshiro nevychovaně ignoroval. Ale takové detaily už mu náladu asi zkazit nemohly, takže jen upřel unavené oči na Yasumara a znova se dal do řeči.
"No, tak to je jedno... zkrátka se vsadím, že s tímhle jste nepočítali. Má to na hollow různé účinky, možná i pár pozitivních... jenže někdy, když se věci opravdu hodně, hodně nepovedou, se může stát něco horšího než že hollow umře... něco, co vidíte tady kolem sebe." Yasumaru na něj stále koukal. "Hollow se vrátí do podoby duše, kterou byl dřív!" řekl muž už docela podrážděně, protože čekal, že shinigami budou inteligentnější a aspoň něco si domyslí.
"Počkejte, to chcete říct..."
"Jo, přesně tak. Jenže se nevrátí úplně. Více či méně pořád zůstává hollow... Já jsem měl štěstí, že jsem se vrátil skoro celý, ale i tak to pořád cítím... všechny činy, které jsem vykonal jako hollow... A ono to není přirozené, takhle by duše nikdy neměly existovat, hrozně to... bolí." Yasumaru se zhrozeně podíval na Mitoshiho.

Mitoshi
Opětoval jsem Yasumarův pohled.
Ale tohle nemůže... jak se to stalo? Kdo to vytvořil?
Tohle je hodně krutý osud i na Hollow... řekl jsem.
Tohle asi byla ta nejhorší věc co jsem za posledních pár dní, moŽná i měsíců, viděl.
Co by to udělalo s Shinigami? napadlo mě

Konan

V klidu a opatrně jsem postupovala k onomu místu, když v tom kolem mě něco prosvištělo, až mi vlasy vlály. Huh? Slyšela jsem něco jako Konan pojď a v dáli vyděla bílé haori. Chápu. Hned jsem vyrazila za tou bílou šmouhou přede mnou.

Yasumaru

"To je dobrá poznámka, Mitoshi-san..." obrátil se zpět na muže. "Víme, že na okrajích Soul Society vznikly nějaké trhliny, ale shinigami je určitě nevytvořili, za to se můžu zaručit!" Muž si ho skepticky měřil.
"Že ne? Asi neznáš všechny tak dobře, jak si myslíš." Yasumaru na to jen zakroutil hlavou.
"Jsem si jistý, že nikdo ze Seireitei - "
"O Seireitei ale nebyla řeč, žejo," skočil mu muž do řeči, čímž ho zmátl už úplně. Několik duší v okolí zase začalo sténat bolestí a dívali se na Yasumara a Mitoshiho prosebně.

Mitoshi
Chcete říct že Shinigami to byl, ale né nikdo ze Seireitei? zeptal jsem se.
Začínalo to nabírat jiný směr. Tohle totiž mohlo změnit charakter celé mise.
Z mého přemýšlení mě ale přerušily ony bytosti.
Yasumaru-taicho... nepomohlo by jim kdyby jsme zkusili duševní pohřeb?

Yasumaru

To, co jim řekl onen muž, ho velice zneklidnilo. Byl obeznámen s tím, že mimo Seireitei několik shinigami operuje na vlastní pěst, ale nikdy by ho nenapadlo, že by byli schopni něčeho podobného. Dobro duší mělo být pro shinigamiho na prvním místě.
"Mezi hollow se proslýchá, že to byli shinigami. Většinou se jim všichni smějou, protože si myslí, že tímhle získáme víc síly a nakonec je díky jejich vlastnímu výtvoru porazíme jednou pro vždy. Ale já říkám... bude to konec hollow. Vím, že nás shinigami nenávidí, ale to neospravedlňuje tyhle muka," řekl muž a zdálo se, že dál už se mu mluvit nechce. Naopak na Mitoshiho návrh se zatvářil, že je to dobrý nápad.
"Myslím, že je to na místě," odpověděl Yasumaru Mitoshimu. Neměl tušení, jestli to, co se proslýchá mezi hollow, se dá brát jako ověřená informace, ale jakožto shinigami měli povinnost pomoci duším v nesnázích, aby se mohly znova obrodit. Vytasil svůj zanpakutou.

Mitoshi
Ladným pohybem jsem vytasil zanpakuto.
Neuškodí jim to v jejich současném stavu? zeptal jsem Yasumara, ale trochu ta otázka byla mířená i na toho tiskového mluvčího.
Pokusíme se vás očistit. řekl jsem A taktéž vám chci slíbit, že se pokusíme tu trhlinu zavřít všemi dostupnými prostředky.

Yasumaru

Mitoshiho slova na něj zapůsobila. Přikývl, aby vyjádřil, že i on udělá, co bude v jeho silách. Potom přistoupil k jedné duši, která k němu byla nejblíž. Přiložil jí konec jílce svého meče na čelo... ale nic se nestalo. Zamračeně se podíval na Mitoshiho.
"Jsou na půli cesty mezi hollow a plusem... nemůžeme provést konsou..."

Mitoshi
A nesvedl by s tím něco Satoshi-taicho? zeptal jsem se tiše, možná i trochu soucitně.
Přeci jen nevypadají že chcou být hollow...