Zachraňte Willyho

Yoshiro Ruyichi
Yasumaru Kuchiki
Mitoshi Antero
Konan Hana
Amaru Izumi

Yoshiro

Vyskočil jsem z Garganty někde uprostřed pouště. Začal jsem se rozhlížet. Vůbec se mi tu nelíbilo, i když ta tma byla celkem příjemná. Vždycky jsem měl radši noc jak den.. Teď si jí ale užiju až až..
Na duhou stranu ale.. Nesnáším písek. Prohodil jsem a otřepával si nohy.

Konan

Konečně jsem si mohla oddychnout, protože jsem vyšla z Garganty. Zastavila jsem se hned po několika krocích a začala si prohlížela okolí kolem sebe svým neutrální výrazem. Oproti prostředí v Seireitei to byla opravdu veliká změna. Všechno tu bylo takové jiné, vůbec jsem to nedokázala popsat. Stále jsem stála na místě a jen se rozhlížela.

Yoshiro

Po tom, co i poslední člen mého týmu vyšel z Garganty, otočil jsem se k nim. Nevypadá to tu zrovna útulně co? .. No, dostali jsme jasné rozkazy. Do Hueco Mundo bude vyslán ještě jeden tým, kterému bude velet Kapitán 11. divize. Oni dostali za úkol prozkoumat místo, kde se děly nějaké anomálie nebo co.. Tedy, jestli jsem to správně pochopil.. Každopádně..My máme jít na druhou stranu. Ukázal jsem prstem kamsi do pouště. Takže tudy.
Na chvíli jsem se zamyslel a přitom hleděl na cestu směrem, kterým jsme se měli vydat. Vypadá to jako nekonečná poušť...Jako by odtud vymizel všechen život. Znovu jsem se podíval na tým. Pokud by jste si cestou něčeho všimli.. Něčeho, co je podle vás neobvyklé. .. I sebemenšího...Dejte mi vědět. Rozumíte?

Mitoshi
Dopadl jsem do písku hned za Yoshirem.
Podíval jsem se dokola a nahoru na měsíc.
Vskutku velice nehostinné místo...
Nejsem si příliš jistý, že v tomto písku něco bude. Ale ano, řeknu vám...

Izumi Amaru

Gargana me vyplivla do pisku
Vztal jsem a oprašil se pořádne
Trochu poplašene jsem se rozhledl kolem sebe co se to vlastne děje
Teprve když jsem zjisitl kde jsem tak jsem se trochu uklidnil
Takze tohle je místo kde žijou všichni hollow jo? zeptal jsem se trochu vylekaně

Konan

Konečně jsem se přestala rozhlížet a poslouchala Yoshira. Když domluvil, tak jsem souhlasně přikývla, že rozumím. Znovu a lépe jsem si hodila přes jedno rameno svůj menší baťoh a pomalu jsem vykročila tedy směrem, kam Yoshiro ukazoval. Ještě jsem obrátila hlavu na ostatní, jestli i oni jdou.

Izumi Amaru

Snažil jsem se drzet se mezi lidmy
Citil jsem se bezpečněji mezi ostatnimi
Přece jenom tohle byla moje první mise
A navíc pekelne nebezpečná

Yasumaru

se celou dobu držel spíš na konci skupiny. Sledoval pozorně okolí a snažil se najít něco, podle čeho by se mohl orientovat. Ale skutečně tu nebyl vůbec nic, žádné hvězdy, žádné význačné body. Písek vypadal nedotknutě, byl tak jemný, že ani jejich stopy nebyly nijak zvlášť rozeznatelné a to byly staré jen pár sekund. Když se před nimi objevilo to podivné sloupoví, zadíval se na Yoshira. Bylo to ještě celkem daleko, tak byl zvědavý, jestli to obejdou nebo půjdou prozkoumat. Cítil uvnitř hollow reiatsu, o tom nebylo pochyb.

Mitoshi
Něco jsem našel taicho konstatoval jsem suše s znuděným pohledem a prstem namířeným na to cosi divného.
Ehm pak jsem změnil pohled. Co to je?
Vypadá to jako... strom? Bez stromu? natočil jsem hlavu a tupě na to koukal.

Yoshiro

Sledoval jsem to místo, které jsme mohli vidět už z dálky. No.. Jsme na průzkumné misi.. Měli bychom se tam podívat. Určitě taky cítíte to hollow reiatsu, které odtud vychází. Řekl jsem a pak se koukl na Mitoshiho, který zrovna cosi říkal. He? zHEptal jsem se ho.

Izumi Amaru

Hollow co? zeptal sem se priblble
Cejtil jsem neco divnyho, ale zda to bylo hollow reiatsu, tezko rict
Mozna to bylo jen to kure co jsem obedval

Mitoshi
Nad očkem mi naskočila žilka po Yoshirovém ignore-style.
Jenom jsem vzdychl a se slovy Ale nic se znovu zadíval na tu věc.

Yoshiro

Dobře... Jdeme.. Řekl jsem a vydal se ke sloupům. Cestou jsem se pořádně rozhlížel po okolí a nakonec se pohledem zasekl na měsíci. Vypadal dost zvláštně. Ne jako měsíc v našem světě. Nejspíš to byl jediný zdroj světla tady v Hueco Mundo vůbec. Smutné.

Izumi Amaru

Nenapadne jsem se schoval za kapitána
Docela jsem se začinal bát.
Proc já sem sakra jenom lez? Vzdyt si neumím poradit s hollow
Snažil jsem se dychat z hluboka a potichu

Yoshiro

Pokud by na nás něco zaútočilo.. Pamatujte si, že nehrajeme na žádný bezhlavý bojování. Taktika a sehranej tým.. To zaručuje výhru.. Každého z vás jsem si vybral kvůli nějaké funkci v týmu.. Amaru, ty výborně zvládáš útočné Kido. Konan, tvoje Zanpakuto má zvláštní schopnost, která může posloužit na odlákání nepřítele nebo jako návnada.. Jsou to sice motýli, ale Hollow jsou tupí a moc motýlů tu není.. Mitoshi, ty jsi zase Shinigami, který se specializuje na souboje a využívá v nich brutální sílu.. Yasumaru je tu jako můj zástupce. Takže kdyby se mi něco stalo.. Tedy, kdybych zemřel, Yasumaru mě nahradí.. Jsme na nebezpečné misi a můžeme tu umřít všichni, když si nedáme pozor.. Stačí maličká nepozornost a jste dole aniž by jste něco zaregistrovali.. Hollow se na vás může vyřítit přímo.. Ze shora.. Ze zad... Ale i ze země... Nepodceňujte je.. A udělejte vše, co vám řeknu.. Rozumíte? Promluvil jsem k týmu.. Teď už to opravdu vypadalo nebezpečně.. Hlavně ten divný pocit.. Celkem jsem se bál, ale to k tomu prostě patřilo.

Yasumaru

si uvědomil, že Ruyichi-taichou, velitel týmu, vlastně nezná jeho schopnosti. Cítil se jako naprostý hlupák, že ho to nenapadlo dřív a neřekl mu, jakého charakteru je jeho zanpakutou. Samozřejmě to měl udělat... no, snad dostane příležitost později. Každopádně by se Yoshirovi asi lépe plánovala strategie, kdyby členové týmu netajnili svou shikai, to si Yasumaru uvědomoval a styděl se. Ovšem ta divná nálada ve vzduchu ho za chvíli přivdla na jiné myšlenky. Našlapoval jako kočka z rukou na zanpakutou a rozhlížel se ostražitě kolem sebe. Něco tady nebylo v pořádku... dokonce i na měřítka Hueca Munda.
"Také cítíte přítomnost obyčejných lidských duší?" zeptal se svých kolegů napjatě, aby se ujistil, jestli se mu to náhodou nezdá. "To nedává přece smysl, co dělají tady?"

Izumi Amaru

Já teda vůbec nevím o čem to mluvíte
Necejtim zadne duse ani hollow vubec nic
rekl jsem trochu pateticky. Ale zas sem nelhal
Cejtil jsem jen mrazeni, proste sem se bal

Yoshiro

Zavřel jsem oči a začal se soustředit. Zní to dost šíleně.. Ale Kuchiki-taichou má pravdu. Proč by tu ale byli lidské duše? Zeptal jsem se řečnicky a pomalu se dal do kroku. Kdo ví.. Zašeptal jsem ještě. Buďte na pozoru.

Ovšem netrvalo to ani dvě sekundy a čas na přemýšlení vypršel. Z temného vchodu do komplexu se vynořila dvě stvoření. Velká byla asi 3-4 metry, hodně robusní a připodobnit by se nejspíše dala ke dvěma tříhlavým psům.

Spoiler:

Drželi se zatím u vchodu, ale agresivně vrčeli a měřili si vás nepřátelskýma očima.

Yasumaru

bleskově sáhl po zanpakutou při prvním náznaku pohybu, ale když se nekonal útok, zanpakutou nevytáhl, jen přelétl očima na Yoshira a očekával rozkazy.

Yoshiro

Tak skupino.. Právě jsme se dostali do dost prekérní situace. Jak jste si jistě všimli... Vytáhl jsem Zanpakuto a jako ukazovátkem jsem s ní začal ukazovat na ty trojhlavé psy. .. Tak před námi stojí dva velcí a zcela jistě hladoví, trojhlaví, psi. Ukázal jsem ukazováčkem nahoru a začal chodit sem a tam do stran.. To, že jsme tu narazili na hladové, nebezpečné psy o velikosti bagru, mě ani tak nepřekvapuje. To nad čím se pozastavuji, je to, proč mají 3 hlavy... Takže.. Otočil jsem se na skupinu.. Kdo mi řekne, proč mají tihle psi tři hlavy? Vypadalo to, jako bych z toho měl srandu a hrál si na učitele nebo co..

Amaru

Vytřeštil jsem oči na kapitána dělajícího blbosti před třemi, jako bagry velkými psy... Neměli bysme se spíš zajímat o to jak ten pocet halv zredukovat na zádnou? rekl jsem trochu rozpacite
Při nejhorsim sem se pripravil vymazat psa z povrchu svými kydy... teda kidem