Zachraňte Willyho

Yasumaru

nejdřív trochu zmateně na Yoshira koukal a potom se přihlásil.
"Ruyichi-taichou, není to třeba proto, aby svým nezvyklým vzezřením zmátli a rozptýlili nepřítele? Nebo aby mohli svému nepříteli ukousnout hlavu, zatímco mu jinou hlavou trhají nohu?" zkusil, co ho momentálně napadlo. Doufal, že to řekl dobře... na Akademii si často věci pletl, i když se snažil ze všech sil všemu porozumět dobře. "Amaru-kun, to je docela zajímavá početní úloha!" pochválil pak Amara za jeho příspěvek.

Yoshiro

Špatně! Copak jste neviděli Harryho Pottera? Určitě něco hlídají! Třeba nějaký poklad.. Měli bychom to zjistit... Otočil jsem se na psy. Nesnáším, když někdo ubližuje zvířatům, takže je nebudeme zabíjet.. Odlákáme je pryč.. Ale budeme potřebovat návnadu.. Otočil jsem se na Amara s ďábelským pohledem. Pak mi ale došlo, že už asi moc nemyslím.. Zatřepal jsem hlavou.. Tedy... Odlákám je pryč.. Troufnu si říct, že jsem tu z nás nejrychlejší, takže až budou dost daleko, tak se prostě přesunu Shunpem zpět k vám.. Jděte pryč, hned!! Vykřikl jsem a vyběhl přímo proti těm psům. Čekal jsem, že se po mě vrhnou a jakmile se tomu vyhnu a rozběhnu se pryč, prostě poběží za mnou. Pak tu byla ještě jedna možnost. Že poběží za týmem. Pak bychom jim asi museli ublížit, což jsem fakt nechtěl. Psy jsem měl vždycky rád.

Mitoshi
A nebo se taky Ruyichi-taicho spletl a ti psi jsou z jiné mytologie že ano...
Třeba z řecké... a hlídají vchod do pekla.... řekl jsem jenom dívajíc se na Yoshira mizícího v dáli.
Tak počkáme...

Izumi Amaru

A napadlo nekoho ze ty psi kašlou na mytologii a prostě jsou to nějací hnusní mutantní hollow? Nebo něco horšího? A jsou tu aby sezřali všechno co jim přijde do cesty? zeptal jsem se
Nejak sem netusil jak by mytologie pomohl tady v Hueco bůhvíkde

Teorie byly různé, ale stalo se něco, s čím ani Mgr. Ruyichi, PhD., nepočítal. Psi se po něm skutečně vrhli. Jeden po něm kousnul, a když mu hubě zůstal jen kousek haori, dal se zuřivě za Yoshirem. Nutno podotknout, že byl rychlejší, než si kapitán původně myslel. Druhý pes zůstal stát před vchodem. Chvíli koukal po svém bratrovi, který také mizel v dál v patách kapitána s hebkými vlasy, potom pohled bestiálních očí obrátil zpět na skupinku. Vypadal naštvaněji než před tím a jeho vrčení bylo hlasitější.

Yasumaru

sledoval vývoj Yoshirova plánu a potom se otočil na Mitoshiho. Byla to němá, blesková otázka, jestli má jít Yoshirovi na pomoc, nebo se o to Mitoshi postará. Nebylo potřeba slov, byli spolu jako kapitán a zástupce sice jen na pár isích, ale ani tak Yasumaru nepochyboval, že ho Mitoshi bezchybně pochopí.

Yoshiro

Ok.. Běží za mnou jeden pes.. Díval jsem se za sebe, takže jsem si moc nevšímal cesty před sebou. Opravdu to vypadalo jako by mě chtěl sežrat. Kdyby GM použil výraz vlk místo psa, tak bych ho i možná byl schopný zadupat do země a vrátit se k týmu. Dostal jsem ale něco jako nápad. Vytáhl jsem Zanpakuto.. Vzleť, Tenshi! V rychlosti jsem Zanpakuto v shikaii zabodl do země a zabrzdil o něj.. Cosi jsem zašeptal a uskočil do strany v momentě, kdy se po mě pes vrhl. Zanpakuto jsem tam nechal.

Yoshiro

Hej, ty vořechu! Tak takhle jsme se nedomluvili! Do meče mi nekousej! Jako vocamcaď, pocamcaď! Zakřičel jsem na toho psa. Zvedl jsem ruku a ukázal na něj.. No tak, buď hodnej a pusť!! Ten meč je fuj! Fuj! Ble-e! Nesmíš! To není jídlo.. Snažil jsem se mu nějak dát najevo, že Tenshi není Pedigree..

Mitoshi
Kývnul jsem na Yasumarův pohled a shunpem jsem zmizel.
Když Yoshiro dopadl na zem, objevil jsem se vedle něj a zanpakuto v ruce se po zašeptání příkazu proměnila.
Hnusná to obluda, viďte? A mimochodem, cumle vám meč... to už ale Yoshiro békal na psa a snažil se mu něco naznačit.

Pes zavrčel, když se k prvnímu chlapovi přidal ještě jeden. Pustil meč z huby, vlastně z jedné z hub, že ano, a udělal pár kroků k nim, takže měl teď Tenshi pod nohama. Hned nezaútočil, chvíli si měřil své protivníky. Každého očima na jiné hlavě.

Yasumaru

"Hádám, že tenhle je na nás, Amaru-kun," usmál se na Amarua a kývl směrem k druhému psovi, který stál uprostřed vchodu do komplexu.

Yoshiro

Podíval jsem se na Mitoshiho, který právě dorazil... Docela jsem si oddychl, když jsem ho viděl. Vypadal tak sebevědomě v tom haori. Nenápadně jsem se usmál a znovu se podíval na psa. Ač se mi to vůbec nelíbí. Budeme mu muset nejspíš ublížit, Mitoshi.. Začal jsem se sbírat ze země. Ale teď si jdu pro svoji Zanpakuto. S těmito slovy jsem se rozběhl proti té tříhlavé bestii. Zamířil jsem prstem proti jedné z jeho hlav.. Cesta destrukce číslo 4.. Byakurai!!

Mitoshi
Kapitánův zásah mě upřímně překvapil.
Čekal jsem že pes uhne. A on... spíš to nic.
Když ale vyskočil po Yoshirovi, tak jsem okamžitě zareagoval.
Vyběhl jsem do místa, k Yoshirovi, kde bych se podle mých výpočtů měl setkat s tím psem. Měl jsem v plánu mu dát ránu kladivem do břicha.

Izumi Amaru

Namířil jsem prstem na vlka
Hado: #33 Sōkatsui vystrelil jsem po nem svoje kido
Nechtel jsem zatim pouzivat silnejsi kido
Druhou rukou jsem vytahl Zanpakuto

Yoshiro

To, že jsem s Mitoshim pracoval několik let mělo své výhody. Skvěle jsme spolu dokázali spolupracovat. Jakmile jsem cítil Mitoshiho Zanpakuto za svojí hlavou, šel jsem na kolena - tj. do skluzu na kolenou. Plánoval jsem se dostat pod psem až ke své Zanpakutou.

Rychlost dvou kapitánů byla i na tříhlavého psa moc. Než se stihl s chutí zakousnout do šťavnatého Yoshirova stehýnka, dostal kladivem do hřbetu takovou ránu, že se zakňučením odletěl pár metrů stranou a zůstal tam ležet. Ještě žil, ale byl otřesený.

Podobně jako pes honící Yoshira, ani ten druhý u vchodu do komplexu se kidu nevyhnul. Byla to přímá rána bezchybným kidem a když odezněl záblesk oslnivého, modrého světla, pes byl pryč.

Yasumaru

pohlédl obdivně na Amara.
"Amaru-kun! To bylo snazší, než jsem myslel. Dobrá práce! Jen..." pohlédl zpět ke vchodu, který byl teď prázdný. "Škoda, že jsme ho nemohli očistit pomocí zanpakutou. Potom by jeho duše mohla žít dál..."

Yoshiro

Vzal jsem ze země Tenshi a vrátil jí do pouzdra.. Dobrá rána, Kapitáne.
Pomalu jsem přišel k Mitoshimu a dal mu ruku na rameno. Mohl by si to prosím dokončit... Já.. Může to být obrovská krvelačná bestie, která mě chtěla sežrat... Ale pořád je to pes a já na to nemám srdce.. Se sklopenou hlavou jsem Shunpem zmizel a objevil se po boku Konan za Yasumarem a Amarem.. V pořádku? Zeptal jsem se všech.

Mitoshi
Nic se nezměnilo uchechtnul jsem se když Yoshiro zmizel.
Pak jsem tedy vykonal onu nepříjemnou povinnost.
Snažil jsem se to přenést tím, že to mělo tři hlavy a nebyl to pes.
Zachvíli jsem se taktéž objevil za nimi.

Yasumaru

"Díky tady Amaruovi-kun jsme nemělli sebemenší problémy," oznámil Yoshirovi s úsměvem a u toho poplácal Amarua po rameni. Zdálo se, že i Ruyichi-taichou a Antero-taichou si se svým hollow poradili... ne že by o tom Yasumaru pochyboval. Vypadalo to, že cesta do podivného komplexu je volná... Jakmile si to Yasumaru uvědomil, zase ho znepokojilo podivné reiatsu, které odtamtud cítil. Byl zvědavý, co tam může být...

Amaru

Jo vsechno je v pohode
Ten pes někam zmizel
rekl jsem trochu apaticky. Nejak sem nechapal ze bych toho psa dostal fakt tak snadno navic tak snadnym kidem

Yoshiro

Dobře... Výborná práce.. Pochválil jsem Amara. Asi bychom měli jít dovnitř. Držte se u sebe. Pomalu jsem zamířil do toho komplexu. Neměl jsem z toho dvakrát dobrý pocit, ale o to víc mě to hnalo dopředu k tomu, abych co nejdřív zjistil, co se tam vlastně děje.

Amaru

Zazubil jsem se na kapitána nefalšovaně Amarovským usměvem
Konecne se mi podarilo udělat jednou dobrý dojem. Ted ho udrzet dyl jak 5 minut jeste.

Vešli jste dovnitř. Kolem vás se rozprostřela tma a obklopilo vás to podivné, zneklidňující reiatsu. Teď už jste si vyli jistí, nebylo to hollow reiatsu, bylo v něm něco z obyčejných lidských duší, možná až moc z nich. Ta kombinace působila... nezdravě. Něco muselo být hodně v nepořádku. Měli jste z toho hrozně nepříjemné pocity, téměř děsivé. Dalo by se to přirovnat k tomu, co cítí obyčejný člověk, když vejde do tábora nemocných leprou a cítí kolem sebe puch hniloby a smrti. Takové to bylo, jen místo zápachu vás prostupovalo reiatsu.

Yasumaru

"Ruyichi-taichou..." ozval se Yasumaru, sotva jste ušli pár metrů dovnitř. "Myslím, že by někdo měl zůstat venku na hlídce," řekl a nenápadně kývl hlavou ke Konan a Amaruovi, kteří šli před ním. Myslel hlavně na to, že je tady zřejmě nečeká nic pěkného a možná by neměli ty dva děsit víc, než bylo bezpodmínečně potřeba.

Yoshiro

Dobrý nápad, Kuchiki-taichou. Přikývl jsem. Amaru, Konan.. Vezměte si na starost hlídku venku.. A dávejte pozor. Nikam nechoďte, zůstaňte tam a hlavně spolu. Kdyby se rozdělili, mohl by to být problém. Už i tohle, že je mám nechat samotné venku, mě celkem děsilo. Tady vevnitř to ale fakt nevypadalo nejlépe. To reiatsu bylo strašně nepříjemné. Já sám bych odtud nejradši co nejdříve vypadl. Ale musel jsem jít dál. Jako velitel skupiny.

Mitoshi
Když měli Amaru a Konan odejít, nic jsem neříkal.
Jen mi v hlavě létaly pochybnosti.
Nechat je samotné venku? Pravda, oni si poradí ale i tak.
I to reiatsu které přicházelo ze vnitř mi nic na morálce nepřidalo. Nedokázal jsem si ho vyložit slovy.