Kavárna U Vysmátého Arrancara

Kanashi

Usmál se na Yuki a pověděl: Dlužíš? Co bys my prosím tě dlužila?
Sáhl do kapsy a vytáhl z ni balíček peněz.
Přepočítal kolik má platit dohromady a pak položil peníze na stůl.
Pak vstal a zeptal se: Půjdeme?
Musím si ještě koupit tu novou Mangu. A navíc Naru už musí čekat.

Yuki Yaname

Už teraz ti dlžím tú chvíľu času čo som sa nenudila, a ešte k tomu aj ten pohár .. hmm . Zasmiala som sa a postavila som sa. Okej ideme. Prikývla som ešte a vyrazila som smerom von kde bol ten jeho čokel a ja som si k nemu čupla, začala som ho drbať za ušami a prihovárala som sa mu pri tom.

Kanashi

Vyšel ven společně s Yuki.
Když byl venku zadíval se směrem na právu k obloze.
Naru jen radostně vrtěl ocasem a štěkl na Yuki asi dvakrát.
Ach jo.. kde jsou ty časy na Akademii plné holek.
Vyhrnul si rukáv a podíval se jako kdyby na hodinky, které neměl.
To je už tolik hodin? Musím udělat ještě hodně věcí.
Přišel blíž k Yuki a sehnul se k ní.
Promiň, ale pro dnešek musím jít. Ale vsadím se že se ještě určitě potkáme.
Pověděl Yuki a ještě chvílí počkal. Pak se vydal směrem k obchodu z mangou.

Yuki Yaname

Okej, aj ja by som už mala ísť, tak teda, musím ísť trénovať, divil by si sa koľko sa v Rukongaii nachádza úchylov, Uškrnula som sa a zamávala som mu pri čom som si to zamierila k cvičisku.

Yoshiro

Dveře do kavárny se rozrazily. Yoshiro stál v nich a zdvihl nad hlavu obě ruce. "Kremrole!" Vykřikl jako William Wallace, když vedl svoji armádu do války v boji za svobodu. Rázným krokem se vydal ke stolku a posadil se. "...A karamelové věnečky.." Chvíli koukal do stolu, no a pak si prostě uvedomil, že ani nepozdravil, takže se podíval na obsluhu a přikývl hlavou. "Um...Dobrý den.." Byl teď zákazníkem jako kdokoliv jiný. I když byl kapitán. Musel se tedy chovat slušně.

Yoshiro

zvedl hlavu směrem k obsluhujícímu, který mu právě přinesl to, co si Yoshiro objednal. Pravou rukou si odhrnul pár vlasů, které mu padaly do očí a druhou rukou nahmatal jednu kremroli. Tu pomalu přiložil k ústům a zakousl se. Yoshiro právě prožil chuťgasmus, protože to bylo opravdu výborné. Dokonce musel zavřít oči, aby si to pořádně vychutnal. Když dojedl sousto, vrátil se myšlenkami k obsluhujícímu, který ještě stál u Yoshirova stolu. "Dal bych si... Něco tvrdšího, chápete..Tentokrát tu už ale věnečky mám..." Yoshiro pokrčil jedno obočí. "....Děláte tu horkou čokoládu?.." Zeptal se..

Yoshiro

Se znovu zakousl do jemné kremrole a na chvíli se zamyslel. "Dejte mi chvíli.. Musím si to rozmyslet.." Pokračoval v pojídání kremrole.. Pak další. No a nakonec se rozhodl. "Se šlehačkou.." Odpověděl se souhlasným (souhlasil sám se sebou, chápete) přikývnutím. Nechápal jednu věc.. Jak to, že se nerozhodl hned, když tolik miloval šlehačku v horkých čokoládách? To teď ale bylo vedlejší. Yoshira teď trápila mnohem těžší otázka. Kremroli nebo karamelový věneček?

Yoshiro

"Děkuji.." Poděkoval obsluhujícímu, když dostal svůj šálek horké čokolády se šlehačkou. Trošku si usrkl a pak se pustil do toho všeho ostatního. Za chvíli byl přejeden zákusky a jenom se tam líně povaloval na židli. Už skoro zapomněl na to, že je v Seireitei ještě spousta práce, která se sama neudělá. V kapse nahrabal nějaké to platidlo a položil to na stůl. Pak se vytratil..

---------------------------------------------------------------------------------------------