Kavárna U Vysmátého Arrancara

Akio Ukitake

Děkuji..vaše služby jsou jako vždy...perfektní.Usměje se a usrkne si trochu čaje načež se mu na tváři oběví blažený úsměv.Děkuji za přání. A s chutí se zakousne do věnečku.

Akio Ukitake

Žvýkajíce onu pochutinu...vyslechne motýla.Vydíte to Suki..to je těžký život kapitána...velmi mě těšilo a snad se ještě někdy uvidíme.Vstane a zamíří k šíšníkovi...dá mu peníze za jídlo + ještě jako vždy za přátelský přístup. Pak se otočí..Zamává Suki a vyrazí směr kasárny 1.divize na poradu.

Suki Taiketo

"Také v to doufám a děkuji moc.." pousmála se a taktéž Akiovi zamávala. Snad jen podle smutného odlesku v jejich očích bylo poznat, že jí to trochu mrzelo. Nedalo se nic dělat, plně to chápala.
Proto se sama pustila do loupáku a upíjela čaje, vychutnávala si tu chvíli, kdy se nemusela honit za hollow a mohla si trochu odpočinout. Neměla přeci proč smutnit..

Koramachi Bukimi

Vešla jsem do kavárny, abych si někam na chvíli sedla. Hmm, tak tady jsem ještě nikdy nebyla, pomyslela jsem si a rozhlížela se kolem. Je to tu celkem pěkný... Šla jsem si sednout k prázdnému stolu, který byl až úplně vzadu u zdi. Nechtěla jsem totiž být moc nápadná..

Suki Taiketo

Uběhla už nějaká ta doba a Suki mezitím stačila popřemyšlet, spořádat máslový loupak a vypít všechen čaj. Bylo jí dobře, rameno nebolelo a ta neskutečně nádherná atmosféra této kavárny jí prostě okouzlila.¨
Nemůžu tu dál zůstat, je třeba vrátit se do kasáren, třeba budu moci s něčím pomoct.. Pomyslela si v duchu, rozloučila se s obsluhou a nezapomněla jí pochválit. Poté se vydala do kasáren 6.divize s úsměvem na tváři. Rozhlížela se kolem, bylo tu stále hodně práce.. Taková rána se hned nezahojí..
Začala si prozpěvovat, od kasáren jí dělilo pár kroků.

Koramachi Bukimi

Podívala jsem se na číšníka, pozdravila ho a zamyslela jsem se. Ještě jsem nepřemýšlela o tom, co bych si dala. Hmm... začala jsem vykoktávat. Dala bych si... nějaký zmrzlinový pohár.. tvarohový koláč.. a pomerančový džus, jestli máte, řekla jsem tak najednou, co mě zrovna napadlo.

Koramachi Bukimi
Když se číšník vrátil s tím, co jsem si objednala, dala jsem se do jídla. Hmm, tady bych se mohla stavovat častěji, pomyslela jsem si nad tak dobrým jídlem a občas jsem se ještě koukala po kavárně, abych si ji lépe prohlédla.

Koramachi Bukimi

Když jsem dojedla, tak jsem uvažovala, že bych už pomalu šla zpátky, když v tom se u mě opět objevil ten číšník. No, není kam spěchat, klidně tu ještě můžu chvíli zůstat. Podívala jsem se na čísníka. Hmm, můžete mi donést ještě jeden pomerančový džus, odpověděla jsem mu. Ještě si zde teda posedím.

Koramachi Bukimi

Ha, další džus, usmála jsem se při pohledu na mé oblíbené pití. Začala jsem džus popíjet, pomalu, abych nemusela ještě jít. Myšlenkama jsem byla kdoví kde, ale pevně jsem svírala svou sklenku plnou pomerančového džusu a upíjela, s pohledem upřeným před sebe.

Kuchiki Yasumaru

bez bázně a hany vpochodoval do dveří kavárny.
"Dobrý den!" pozdravil, což na chvíli vyrušilo všechny od poslechu smyčcového kvarteta, které tu dnes odpoledně hrálo. Yasumaru si ničeho nevšiml a šel rovnou k pultu, na tváři milý úsměv. "Promiňte, měl byste chvilku? Delší chvilku?" zamával na číšníka v sexy vestě, kterému padal pramínek vlasů do tváře.

Yasumaru

byl rád, že narazil na tak milého a ochotného člověka, určitě se s ním nějak domluví.
"Samozřejmě, tak tedy, rád bych koupil něco na zub pro šestou divizi!" řekl bezelstným hlasem.

Yasumaru

"Tedy, vy myslíte na všechno! To mě ani nenapadlo, ale nějaké pití by se určitě hodilo!" upřímně obdivoval číšníkovu duchapřítomnost. Pak si zamnul bradu. "Hmmm... máme teď nižší stavy... a někdo nemá rád sladké, někdo drží dietu... takže tak sto kousků by mohlo stačit!" usoudil a snažil se tvářit, jakože si objednává dva ovocné košíčky a kafe... doufal, že to pak bude číšníkovi méně nápadné.

Suki Taiketo

Poté, co přitlapkala s Yasumarem do kavárny, držela se spíš za ním a nechala, ať to vyřídí. Ta nádhená vůně čaje a zákusků jí opět ohromila, chtě nechtě se začala rozhlížet. Hlava jí těkala kolem a očka sjížděly okolí, chviličku nevnímala. Ovšem, když se začalo dít něco, kde by Suki mohla být užitečná, hned procitla a hrnula se dopředu.
"Vidíte, říkala jsem, že tu jsou milí.." hlesla tišeji a pak se zarazila.. Dostatek peněz Sama přitom instinktivně šáhla do kapsy, ale ta zela prázdnotou, polkla a doufala, že kapitán je na tom s momentálními úspory lépe.

Yasumaru

Kdyby se jednalo o divizní peníze, asi by Yasumaru zaváhal, ale zhledem k tomu, že byl více než ochotný použít na to finance rodu Kuchiki, jen se usmál.
"Samozřejmě, nemějte obavy!" řekl s úsměvem a začal hned nakukovat do krabic, aby zjistil, co v nich je. Pak se podíval vyčítavě na číšníka. "Ale kokosovou roládu já nerad!"

Koramachi Bukimi

Když jsem popíjela svůj džus, všimla jsem si, že do kavárny přišel náš kapitán. Uhm, co ten tu dělá? A s kým to je? pomyslela jsem si a raději džus dopila. Poté jsem zanechala peníze na pultu a vytratila se z kavárny.