Stará továrna

Akio Ukitake

Po chvilce snažení se v jeho vědomí objeví obrovská...ehm...noha. A její mocný švih a ještě mocnější kop vykopne Akia z podvědomí tak bleskurychle, že se při probuzení posadí. pa se začne rozkoukávat. Chvíli mu trvá, než zaostří na Suki a Hitsuta. Pak se na ně zadívá zčásti překvapeně, zčásti nadšeně. Suki!Hitsuto...takže jste přišli. Ani nevíte, jak vděčný vám jsem. Zase si lehne, protože je dosti vyčerpán.Nepochyboval jsem, že příjdete. Jak se odvíjí situace na bojišti.

Suki Taiketo

Uskočila, protože Akio se posadil takovou rychlostí, že do ní málem vrazil. Chvíli na něj koukala jen tak vyjeveně. Zřejmě na tom nebyl tak zle, jak se na první pohled zdálo.
"Akio.." šeptla tiše. "N-na bojišti.. No nevíme, šli jsme za vámi a máme se tam dostavit, jak nejrychleji to půjde... Vše už začalo." vykoktala za sebe. Pořád z toho ještě byla trochu zmatená, ale cítila se šťastně, že zase mluví a je mezi nimi. Oči jí začaly zářit tak jako ve chvíli, kdy ho naposledy viděla..

Hitsuto

Hai.. řekl jsem Suki a sledoval jsem ji jak léčí kapitána Taicho... prďte na smrt ... vraťte se.. pomyslel jsem si a dál jsem sledoval Suki a Kapitána.
Když se kapitán posadil tak jsem se začal radovat Taichooo ! Jak vám je ? rychle jsem se optal když si zase lehnul. Jak jim to jde na bojišti nevíme ... ale až budete v pohodě tak to zjistíme řekl jsem a usmál se.

Akio Ukitake

Leží...cítí se slabý, jelkož má teď reiatsu na úrovni člena...což..je...velmi malá část jeho běžného reiatsu.Suki...kolik duševní energie mi stačíte doplnit...řekněme tak za 20 minut. Nechci vletět do boje slabý, ale také nemůžeme čekal až se mi navrátí mé plné síly. Pak koukne na Hitsuta. Rád tě tu vidím...cítím se tak nějak slabý..ale to bude v pořádku.

Suki Taiketo

Suki se zamyslela, koukajíc na Akia. Chvíli nemluvila jen se snažila přehodnotit své síly.
"Snad by bylo možné doplnit tolik duševní energie, aby se to vyrovnálo aspoň úrovni podkapitána, avšak opravdu nevím, čeho jsem za 20 minut schopná.. Moc často jsem neměla šanci dělat něco takového. Dořekla omluvně, pak jen opět přiložila ruce nad Akia a zavřela své kaštanové oči. Soustředila se a její tvář byla kamenná. Cítila už sice jistou bolest hlavy, ale to teď nemohlo stát v cestě. Akio bude na bojišti o milionkrát potřebnější než já..
"Jsem ráda, že jsme přišli včas.. Na první pohled to vypadalo dost hrozivě." lehce se pousmála mezitím, co doplňovala Akiovi duševní energii..

Hitsuto

zdálo se že mě Suki a Taicho k rozhovoru nepotřebují a tak jsem se začal dívat kolem, Tady se muselo dít něco hroznýho kouknul jsem se na kapitána Doufám že zas nepoužíval tu masku, s ní vypadal divně.. Pak jsem se znovu ohlédl po místnosti a sednul si Tak si aspoň odpočinu abych na bojišti mohl bojovat i za Suki.

Suki Taiketo

Zhruba po dvaceti minutach usilovného doplňování duševní energie Akiovi se Suki cítila hodně zesláblá. Bylo jí podivně z tak rapidního úbytku reiatsu a měla jisté podezření, že se jí v hlavě usadil skřítek, který jí do spánku buší mocným kladivem.
"To je nejspíš vše, co v tuto chvíli můžu udělat.. Omlouvám se." vydechla vyčerpaně a zář zmizela, pak si párkrát promnula spánky a nasadila optimistický úsměv, za který se snažila skrýt vyčerpání. Moc se jí to nedařilo a bylo vidět, že jí to opravdu dalo slušně zabrat.
Hlavně, že Akio bude v pořádku.. A bude jim moci pomoct..

Akio Ukitake

Za těch dvacet minut cítil, jak se mu tělo naplňuje energií. Avšak postupně si všímal, jak Suki slábne. Když je procedura u konce, cítí se mnohem lépe stále však hladina jeho sil sotva sahá k polovině. Posadí se. Suki, udělala jste toho tolik, že ani nevím jak se vám odvděčit. Postaví se a z těsa si strhá poničené zbytky haori, a tak zůstane pouze v shihakushu bez rukávů. Z kapsy(snad je má) vytáhne černou stužku, jejíž pomocí si stáhne stříbřité vlasy do koňského ohonu, aby mu později nezavazely v boji. Pak vezme Suki do náruče. Musíte si odpočinout. V tomto stavu vás na bojiště nepustím, na to mi na vás moc záleží. Mrkne na ní a pak přejde k Hitsutovi. Odvedeme dámu na ubikace a půjdeme podpořit Ayazaki. Chyť se mě Hitsuto. Hádám, že mým shunpem tam budeme rychleji.

Suki Taiketo

"Byla jsem ráda, že jsem mohla pomoci.. To nic nebylo." zažbleptala a ve chvíli, kdy se chtěla postavit na nohy, jí Akio vzal do náručí. Nejprve chtěla zásadně protestovat, že to přeci zvládne po svých, ale uznala, že na námitky není nejvhodnější doba. Takže jediná věc vyjadčujícím, co si v té chvíli myslela byla její tvář, na které se objevil mírně šokovaný, lehce nesouhlasný, ale nakonec spokojený výraz.
Odevzdaně opřela hlavou o Akiovo rameno a cítila, že její tělo má největší chuť odejít do říše snů.
Nepustí na bojiště?!
"Ne, já musím jít bojovat.. Potřebuju dokázat, že se na svou funkci hodím, já jsem chtěla být užitečná... Potřebuju.." Naléhavě mrmlala, koukajíc do jeho očí. Slova vyřkla sice neohroženě, ale podle jejího unaveného výrazu bylo vidět, že její tělo si myslí něco naprosto odlišného.
"Akio, díky.." šeptla někde mezi snem a realitou a zavřela své kaštanové oči.

Hitsuto

nezbývalo mi nic než souhlasit s kapitánem a tak jsem jen přikývl Hai.. a chytil se ho Nechápu proč zpochybňuje moje shunpo problesklo mi hlavou, přece jen jsem se shunpu věnoval asi nejvíce ze všeho ale bylo mi jasné že na kapitánské shunpo bych asi neměl.

Akio Ukitake

Bylo mu blbé zpochybňovat Hitsutovo shunpo, ale přeci jen jeho shunpo bylo jedno z nejrychlejších a i když neměl plnou energii, věděl, že tak to stihnou rychleji. Již jste prokázala to, že se hodíte na tu funkci víc než dost. Odpoví Suki, a pak se shunpem přesune pryč. Jen se po něm zavíří prach.