Stará svatyně (V)

Ruyichi Yoshiro

Podle instrukcí, které získal od své momentální navigace - Konan, se konečně dostali na místo.
Yoshiro přistál na zemi a postavil Konan na nohy. Rozhlížel se kolem sebe a snažil se vycítit jakékoliv podezřelé reiatsu z okolí. Nic. Podíval se na Konan a pokrčil rameny.
"Co teď?" zeptal se. Cítil, že na něj pomalu ale jistě dopadá nervozita. Chtěl to mít co nejdřív z krku. A navíc se bál, že může být pozdě. Něčemu takovému se ale snažil nevěřit.

Konan Hana

Byla jsem ráda, že pod honama opět cítím pevnou zem, ale Yoshirovi jsem to raději neříkala. První krůčky byly velmi krkolomné a já se musela Yoshira přidržovat. Netrvalo však dlouho a do nohou se mi vrátil cit a já mohla chodit normálně i bez opory.
Šel mi mráz po zádech, když jsem viděla tohle místo. Opět zpět. povzdychla jsem si pro sebe. Otočila jsem se na Yoshira a mávla na něho ať mě následuje do svatyně. "Pojďme... Po tom co mě přemohli, tak mě dotáhli sem do svatyně a zmáčkli nějaky skrytý knoflík, kterým uvolnili dveře. Nevím přesně jaký, byla jsem totiž převážně mimo, ale bylo to tady na tom oltáři." řekla jsem vše, co jsem si pamatovala. "Musíme vyzkoušet vše." dodala jsem. Ve svatyni jsem si stoupla na jednu ze stranu oltáře a začala jsme všechno mačkat.
Oltář byl z černého kamene a na sobě měl různé ornamenty květin, motýlů a slunce. Tu a tam byla květina vyzdobena pravými rubíny, smaragdy a diamanty. Asi šli špatně vyloupnou, jinak by je jistě zloději již odnesli.

Ruyichi Yoshiro

Chvíli pozoroval Konan, jak hledá správný čudlík, který by otevřel vchod dovnitř. Na to ale nebyl čas. Yoshiro použil shunpo a Konan zjistila, že stojí asi o dvacet metrů dál. Yoshiro byl pořád tam. Tasil zanpakuto a uvolnil své kapitánské reiatsu, kterým šikovně obalil svůj meč. Pak se napřáhl a sekl do země. Tohle by mělo stačit.

Konan Hana

Nejdříve jsem nerozumněla tomu, co se se mnou stalo. Prostě jsem najednou byla venku ze svatyně. Když jsem však ve svatyni uviděla Yoshira máchat zanpakuto, bylo mi vše jasné. "Muži, všichni jsou stejný. Jsou to barbaři." kroutila jsem hlavou. Takhle se níčí památky.
Ze svatyně se ozval ohlušující výbuch. Když se prach konečně rozptýlil, viděla jsem Yoshira celého bílého od prachu, rozdrcený oltář právě na ten prach a schody. Schody, ktere vedli dolů do podzemí. Strop svatyně se dobré dvě minuty nebezpečně třásl, ale naštěstí vydržel.
Došla jsem tedy nazpět k Yoshirovi a pozorně si prohlédla schody. "Asi jsi našel správný čudlík." zhodnotila jsem naši situaci.
Nechala jsem Yoshira jít jako první, aby kdyžtak nejdříve vybaflo něco na něho. Světla kolem schodů strašidelně poblikávali. Stačilo jen aby vyskočila příšera. Schody se stále klikatili dolů a ještě hlouběji dolů, až vyustili do obrovské haly. Něco však bylo špatně. Byl tu strašný nepořádek a puch. Po zemi se váleli papíry, rozbité sklo, ale i mrtvá těla, z nich šel největší smrad.
V místnosti se mi udělalo špatně. Musela jsem se od toho hnusu odvrátit. Hlavu jsem měla skovanou v dlaních. "Už je pozdě. Pozdě. Všichni jsou pryč." brečela jsem.

Ruyichi Yoshiro

Cestou dolů byl nesvůj. Nevěděl, co čekat, ale byl připravený čelit všemu. Ok, kromě toho smradu, to bylo moc.
Yoshiro se rozhlížel po špinavé, zabordelené a ještě ke všemu smradlavé, místnosti. Poškrábal se na bradě, pak se podíval na prsty, kterýma se poškrábal, byly celé bílé. Zdálo se, že jeho snaha dostat se dovnitř mu zajistila zimní maskování.
Nikdo tu nebyl a Konan z toho začala panikařit. Yoshiro si musel zachovat chladnou hlavu a promyslet si, co bude dál. Byl to kapitán. Nemohl si dovolit zhroutit se. Bylo to zbytečné, tím totiž své děti nezachrání. Zavřel oči a znovu se pokusil vycítit, jestli v okolí něco nezachytí. Soustředil se tak dobře, jak to jen dokázal. Otevře oči a pevně sevřel jílec meče. "Ne, někdo tu je."

Konan Hana

Zvedla jsem hlavu a podívala se tázavě na Yoshira. Měl pravdu. Když jsem přestala myslet na nejhorší, tak jsem si také všimla něčí přítomnosti. Co nejrychleji jsem si utřela slzy a postavila se do pozoru. Palcem jsem si trochu povysunula svou zanpakuto z pouzdra.
Někdo se k nim přibližoval a přitom si pískal. Asi si ničeho nevšiml. To čekání bylo nenesitelně dlouhé. Zpoza rohu se nakonec vynořila shrbená postava. Nebyla shrbená, protože byla stará, ale protože na zádech měla menší hrb. Kulhal na pravou nohu. Vypadal spiše jak bezdomovec, než jako člen nějaké skupiny. Na ramenou táhl široké dráty. Celou cestu se díval do země, takže si opravdu ničeho moc nevšímal.
"Ty?!"řekla jsem nenávistně. Teprve teď muž zvedl hlavu. V obličeji měl úžas. "Cože vy? Jak jste se sem dostali?" zeptal se. Ale to už jsem skočila k němu. Má zanpakuto se leskla na jeho krku. "Kde jsou mé děti?!" začala jsem se výhružně ptát. Ovšem muž se jen usmál a tak ukázal pusu bez čtyř zubů. "Něco za něco, Hana-san. odpověděl na to.

Ruyichi Yoshiro

V momentě kdy chlápek dořekl svou poslední větu, mu ramenem projel Yoshirův meč. "Tady máš něco, hajzle, teď mluv," řekl smrtelně vážným a chladným hlasem. Přitom se chlápkovi díval do očí.
Yoshiro se za ty roky ledacos přiučil. Nebyl to sice mistr mučení jako členové druhé divize, ale i tak dokázal způsobit hodně nepříjemnou bolest.
Až teď mu došlo, že to musel být jeden z těch, co unesli Konan. Ještě si dovoloval oslovovat jí takhle... Přitlačil na zanpakuto a zajel s ní hlouběji.

Muže Yoshirův nečekaný útok velmi překvapil. Široke dráty mu spadly z ramen. Sám muž poklekl bolestí na jedno koleno. Jednou rukou chytl zanpakuto co měl v rameni, aby už nešlo hlouběji, ale neměl dost sil, aby zanpakuto zadržel. Muž cenil na Yoshira zuby seč jen mohl. "Tím, že mě zraníš, tak ze mě nic nedostaneš." řekl paličatě.

Konan Hana

Yoshiro mě vlastně svým výpadem na muže odstrčil stranou.
Na hloupé řeči muže jsem se pousmála. "Co tedy říkáš tomu, kdybychom tě zranili mnohem, mnohem níž." řekla jsem strašidelně.
Muži na tváři zkameněl úsměv. Velmi rychle pochopil vážnost situace. "Dobře, dobře. Povím vám to." ozval se po dlouhém mlčení. "Ale už mě nechte!" stězoval si jestě.

Ruyichi Yoshiro

"Tak mluv," řekl a vytáhl z muže svůj meč. Do pochvy ho však ještě nevracel, zůstal na pozoru, aby mohl včas reagovat, kdyby se chlápek o něco pokusil.
Konan měla hodně dobrý nápad s tím zraněním mnohem níž. Sám Yoshiro při jejich slovech pocítil zvláštní nutkání dát nohy k sobě. Konan byla docela strašidelná. No...Vždycky byla trochu děsivá.

Konan Hana

Yooo! zajásala jsem si v duchu. Tohle byl starý trik, ale vždy účinkoval.
Muž se ještě několikrát na Yoshira podíval pohrdavým tónem, ale pak vstal na nohy. Odfrknul si a začal kulhat k jedné ze vzdálenějších místností "Tudy." pokynul přitom.
V dostatečné vzdálenosti jsem se vydala za ním. V duchu jsem si říkala zaklínadlo na jedno z poutacích kid.
Jak šel muž první, tak mu nebylo vidět do tváře, ale já jsem cítila, jak se směje. Muž došel až do velkolepé místnosti, kde stál velký trůn. Normální člověk by se tam vešel tak dvakrát. Přeběhl mi mráz po zádech, když jsem si vzpomněla. Kulhající muž došel až k trůnu a zmáčkl jeden z diamantů. Ozvalo se tiché křupnutí a za trůnem se otevřela stěna. "Tudy se dostanete do nového sidla." řekl chraplavě muž.
Tak o tomhle ukrytém vchodě jsem nevěděla. Jak bych taky mohla. Přešla jsem přes celou místnost až k tomu vchodu. Nešla jsem dovnitř, ale nakoukla jsem do něho. Snažila jsem se, abych byla opatrná a ostražitá.

Ruyichi Yoshiro

Chytil chlápka pod krkem a zvedl ho do vzduchu. Yoshiro mu moc nevěřil, a kdyby to byla past, chtěl toho chlápka mít sebou, aby mu mohl rozkopat obličej.
"Půjdeš první," řekl muži a hodil s ním směrem ke vchodu, který se před chvílí otevřel a svým mečem mu pokynul, aby šel.
Po tom se vydal hned za ním. "A mezitím mi můžeš říct, na koho bychom tam mohli narazit." Yoshirovi na tom všem něco smrdělo. Bál se, aby jeho děti nepřišli k úhoně. Tedy, v případě, že ještě žily. Ohlédl se dozadu na Konan a hlavou jí pokynul, aby šla za ním.

Padouši vždy při hodu dobře letí a tenhle muž obzvláště. Doletěl přímo až ke vchodu. Avšak jakoby najednou ožil i jeho hladina reiatsu se zvýšila, ale na Yoshira pořád neměl. No ale jak ožil, tak během vteřiny vyskočil na nohy, chytil Konan za ruku, kterou jí zkroutil za její záda a přitáhl si jí k sobě. Zároveň se ozvalo tiché "cvak". Konan v tu chvíli ani nestačila zareagovat. Možná jen jakýmsi překvapeným citoslovcem „Aach“. "Haaa Haaa Haa. Pokus se o něco a podříznu jí." řekl s úsměvem o ucha k uchu a přitom vyndal lovecký nůž, který měl schovaný v botě, a přiložil ho Konan ke krku. Konan v tu chvíli chtěla využít zaklínadlo, které si předříkávala, ale nic se nestalo. Muž, který už nekulhal, se jí vysmál. "Náramky ženám sluší. Vždy jich mám pár sebou." Konan bylo jasné, že myslí náramek, který nedovoluje použít reiatsu. Ale teď se muž zaměřil pohledemhlavně na Yoshira. "Teď jsi na řadě ty. Náramek se ti bude hodit k vlasům." smál se a stále držel nůž Konan pod krkem. Byl si teď sebou velmi jistý.

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro si myslel, že si chlápek na nic netroufne, když byl v početní nevýhodě, ale troufl si. Možná by si to rozmyslel, kdyby na sobě Yoshiro měl svůj kapitánský kabát, který jasně říkal - s tímhle chlápkem si nezahrávejte, ale neměl ho. Možná si myslel, že je Yoshiro nějaký průměrný shinigami. Jak ale víme, opak byl pravdou. Kapitán se opravdu hodně naštval, když viděl, do jaké pozice se ho Quasimodo pokouší stavět. Yoshiro zvedl ukazováček levé ruky.
"Chci ti jen říct, že jsi udělal největší chybu ve svém životě. Podruhé. Poprvé to bylo, když jsi se svýma kamarádama unesl mojí těhotnou přítelkyni. A teď sis ještě dovolil znovu na ní vztáhnout ruku. Už nikdy v životě to neuděláš, to ti garantuju."
Yoshiro použil shunpo - svoje nejrychlejší. Dostal se chlápkovi do zad a usekl mu obě ruce u ramen. Dalším shunpem se pojistil, aby nůž nezranil Konan, chytil ho do ruky a hodil s ním na druhou stranu místnosti. Potom chytil Konan za ruku a přitáhl jí k sobě.

Muži chvíli trvalo, než jsi uvědomil, že nemá ruce a už nedrží Konan. Ta bolest co přišla, když na to přišel, byla pro něho neúnosná. Začal strašné řvát, až zalíhali uši. Bolestí se sesypal na zem. Všude stříkala a tekla krev. Byl to nepříjemný pohled. "Ty šmejde! Chcípneš! A ty....ty děvko....nikdy svoje parchanty neuvidíš! AAAAAaaa!" vyhrožoval z posledních sil.
Konan těkala pohledem z muže na své nohy. Nemusela zrovna vidět tolik krve. Ale abychom nezapomněli, tak pořád měla ten náramek. Lekla se, když se muž zmínil o dětech. "Cože?..." šeptla jenom.
Nebylo poznat, jestli se muž směje, nebo brečí bolestí.

Ruyichi Yoshiro

Samozřejmě, že byl trochu rozhozen z toho, co chlápek říkal, ale snažil se mu nevěřit. Kdyby je lákal do pasti, tak by se nikdy nepokusil vzít Konan jako rukojmí a vyhrožovat. Yoshiro věřil, že mluvil pravdu, když zmiňoval jejich novou základnu.
"Uvidíme," řekl a zasunul zanpakuto zpět do pochvy. Konečně pustil Konan ze svého sevření a rychlejším krokem se vydal chodbou.
"Konan, postarej se o něj. Už ti nic neudělá, snaž se ho udržet naživu. Možná ho ještě budeme potřebovat. Já se půjdu podívat dál."
S tím se rozběhl a po několika metrech použil shunpo, aby se co nejrychleji dostal na místo, o kterém Quasimodo mluvil jako o jejich nové základně.

Konan Hana

"Cože? Néé, počkej..." nestačila jsem ani zaprotestovat. "Paličáku!" zakřičela jsem za Yoshirem. "Já se o sebe umím postarat. Měla jsem to pod kontrolou." rozčilovala jsem se teď sama pro sebe. "K sakru." Nakonec jsem se otočila na již polomrtvého muže. "Proč mám zrovna tebe udržet naživu?" zeptala jsem se, ale od muže přišlo jen jakési uchechtnutí. Přistoupila jsem k muži a prohledala mu kapsy, kde jsem našla klíč od náramku, takže jsem si náramek mohla sundat a zahodit daleko od sebe. S nechutí jsem si přisedla k muži a snažila jsem se mu zacelit díry po rukou, aby přestala téct krev.

K Yoshirovi se z druhého konce tunelu (podle reiatsu) blížila skupinka několika osob. Podle reiatsu šlo dobře zjistit, že to bude jedna ze silnějších jednotek, protože duševní tlak byl silný, a kdyby všichni najednou zaútočili na kapitána, tak by mohl mít problémy. Skupinka se zastavila, když ucítila tlak kapitána. Roztáhli se po šířce chodby a připravili se k boji.

Yoshiro

Ucítil několik silnějších reiatsu, ale nezastavoval. Shunpem dál mířil chodbou. Svoji zanpakuto svíral v pravé ruce a chystal se je všechny rozsekat. Neměl čas na zdržování se s nějakými poskoky. Pokusil se je tedy všechny - jednoho po druhém seknout tak, aby se jim už nepodařilo vstát. Nesnažil se je přímo zabít (což se vylučuje se slovem rozsekat, ale to je vedlejší). Někdo z nich se mohl hodit, kdyby náhodou potřeboval nějaké informace.

Yoshiro -> První tři jsi vyřídil bez problému, čtvrtý už však odporoval. Byl to lepší šermíř než vypadal. Odvrátil tvé útoky a tvrdě se pustil do boje. Na jeho obličeji bylo poznat, že si to náramně užívá, protože už dlouho takové potěšení neměl. "Mhuaaa. Teď poznáš bolest." vysmíval se ti a útočil shora, zdola, zprava, zleva.
V šermu byly síly vyrovnané, ale přerušil vás něčí hlas. "Ach no jasně. Kaido. Jediný kokot, který nechápe rozkazy." Poblíž vás se objevil mladý muž. Jeho výraz byl znuděný, vlasy rozcuchané, postava však samý sval. Než stačil Kaido něco udělat, mladý muž pokračoval směrem k Yoshirovi: "Hele ty..noo..prostě ty. Chce si s tebou promluvit šéf. Říkal něco o dohodě. Tak co?" zeptal se tě. V klidu čekal na odpověď.

Ruyichi Yoshiro

"Dej to párátko stranou, pitomče, ať si neublížíš," řekl Kaidovi a svojí zanpakutou zasunul zpět do pochvy po tom, co se shunpem vyhl všem jeho útokům a přesunul se za něj zrovna ve chvíli, kdy přišel ten další chlápek. Yoshiro sice nedržel svůj meč, ale věřil, že při nejhorším by se dokázal ochránit svým reiatsu, které muselo být nepochybně větší, než tady u těch. Navíc se rozhodl, že touto krátkodobou spoluprací nic neztratí a navíc se dostane k šéfovi. "Dobře."
Yoshiro rozhodil rukama a pokynul chlápkovi, ať ho vede.

Konan > Chlápek upadl do bezvědomí. Vlastně se zdálo, že je mrtvý. Nedýchal. Ale aspoň už nekrvácel, Konan se totiž podařilo zacelit rány pod rameny.
Směrem od vchodu do skrýše se ozvalo zadupání. "Hejááá, je tade někdo?" Mužský hlas byl následován postavou, která slezla dolů do podzemní pevnosti. Chvíli tam chodil a díval se, jestli tam někdo není. Po pár minutách si všiml Konan. "Hejá, děvčico, co tade sakreš děláš?"
Muž byl starší, což šlo poznat z jeho šedých vlasů. Měl i pleš, ale tu si zakrýval slaměným kloboukem. Největším znakem jeho stáří byly vrásky na jeho obličeji.

Yoshiro -> "Výborně. Konečně rozumný člověk." usmál se mladý muž a pokynul rukou směrem odkud přišel. "Vrrrr. Zabiju tě. Oba dva!" Bylo slyšet zá vámi. To se Kaido rozčiloval. Dokonce práskl svou zanpakuto o zem. Mladý muž si ho však nevšímal a v klidu pokračoval dál.
Došli jste až k východu. Jak jste přecházeli z temného tunelu do osvětlené místnosti, tak tě na chvíli ozářilo světlo. Když jsi tvé oči zvykly, mohl jsi vidět spoustu dělníků jak pobíhají z jedné místnosti do druhé, tahají za sebou kabely a nářadí. Do nosu Yoshira praštil pach kovu a spáleného kovu. "Toho si prosím nevšímejte. Renovujeme." uklidnil Yoshira mladý muž a vedl ho dál do jiné místnosti. Ostatní místnosti nebyly o nic lepší. Nepořádek byl všude. Konečně jste dorazili do jedné z menších místností, kde se skupina tvořená z můžu i žen o něčem radila. Mladý muž vedle tebe významně zakašlal, a tak na sebe upozornil. Skupina se na vás otočila. Najednou z ní vyběhla tak třicetiletá žena a zamířila k vám. "Přeji dobrý den. Je neobvyklé, že tu máme někoho s tak vysokým reiatsu. Jistě jste tu s tou mladou slečnou s modrými vlasy, že? Takže kvůli dětem. No mám pro vás nabídku." Vychrlila na Yoshira žena, jako kdyby ji nemohl odporovat.

Konan Hana

Byla jsem na sebe pyšná, že jsem ještě za tu dobu nezapomněla léčit, ale přesto mi ten chlápek asi umřel. Což nebylo chvályhodné. Jelikož nedýchal a puls jsem také na krku nenachmatala, začala jsem mu masírovat srdce, jenže jsem nebyla v tunelu sama. "Našla jsem tu zraněného muže. Snažím se mu pomoc. Ale asi jsem přišla pozdě." zalhala jsem. Člověk nikdy neví, kdy se mu taková lež hodí. Přestala jsem masírovat chlápkovi srdce, ale po očku jsem sledovala muže se slaměným kloboukem. Co tady chce? ptala jsem se sama sebe.

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro celou dobu nic neříkal. Prostě sledoval chlápka a nechal se dovést až k nějaké skupince lidí, které se o něčem radila. Nevěděl, jestli je ta ženská šéf této organizace nebo co že to vlastně bylo, ale působila tak. Yoshiro překřížil ruce na hrudi a zamračil se. "Jakou nabídku?" zeptal se.
Nebyl si tak úplně jistý celou touto situací, do které se mu podařilo dostat se. Pokud tu někde byly jeho tři malé děti, nemůže naplno vypálit svoje reiatsu a vyvraždit to tu. Navíc se mu to tak trochu příčilo. Pokud byla možnost, jak se pro tentokrát vyhnout boji, chtěl to zkusit.

Konan > Muž se na tělo podíval okem profesionála. "Ale ten je mrtvé jako kedlobna, děvčeco. Néspeš to belo těm vébochem. Sem se seděl v křesélko pěkně ja? No a čto se kněžko. A najednou jebaněca jak z neba, tak sem sa šel poděvat, co sa stalo a věděm tě tady s mrtvoló." Zkusil se přikrčit, ale když mu ruplo v zádech, pomalu se zase narovnal. "Meslém, že bes měla jet preč, děvčeco, tomoto ož nepomožeš."

Yoshiro -> Žena se šibalsky pousmála. Dala ti ruku kolem ramen a odtáhla si tě stranou od ostatních. V dostatečné vzdálenosti Yoshira pustila a postavila se před něho. "Těší mě, že chcete jednat. Víte, provádím výzkum a objevil se malý zádrhel. Jak to říct...potřebuji vaše reiatsu. Výměnou za to dostanete...hmmm...dejme tomu dvě děti." pronesla žena klidným hlasem. Vůbec ji nebylo blbé smlouvat o dětech, jako o kusu zboží.

Konan Hana

Muži se slaměným kloboukem jsem rozuměla každé třetí slovo, ty ostatní jsem si musela doplnit. Avšak myslím, že jsem pochopila, co mi chtěl říct. "Ano ta rána byla hlasitá." přikývla jsem a přitom pomyslela na Yoshira a jeho způsob řešení otevření tajných dveří. Postavila jsem se na nohy. "Máte pravdu, musíme pryč. Podívám se, jestli ještě v tunelu někdo není. Vy zatím raději jděte do bezpečí." řekla jsem tomu dědovi, nechala mrtvého chlápka mrtvým a vydala se hlouběji do tunelu za Yoshirem a za dětmi.

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro se znovu zamračil. Myslela to vážně? Pokud ano, tak se mu hnusila, hodně. Zakroutil hlavou a zkusil to po dobrém.
"Mám protinávrh, dostanu všechny svoje děti a na oplátku vás nezabiju." Byl opravdu hodně naštvaný. Co si to vůbec dovolovala? "Já nevím, jestli si uvědomujete, co říkáte. Unesli jste mojí těhotnou přítelkyni, vymazali jste jí paměť po tom, co porodila a ty děti jste si tu nechali, jako by patřily vám." V očích se mu rudě zablesklo. Shit just got real. "Takže vám radím, dejte mi moje děti a nikomu se nic nestane." Yoshiro byl připraven kdykoliv tasit meč.

Konan > "Děvčeco, to teda ne-ne! Mesleš se že já sa jen tak posero z něčeho? Nene! Já su sice staré, ale nenehám mladó nevinó děvčicu pobéhat po nějakéch troskách!" No a s tím se stařec vydal pomalu za Konan.

Yoshiro -> Žena byla klidná. Založila si ruce za záda. "Pane kapitáne, uvědomte si, že nejste v pozici, kdy mi můžete rozkazovat. Můžu vám slíbit, že ať nás všechny zabijete a prohledáte novou centrálu, své děti nenajdete." oznámila žena Yoshirovi, pak se otočila na patě a zamířila zpět ke skupince. "Nechám vás v klidu si to zatím promyslet." dodala ještě žena než se přidala ke skupině.

Konan Hana

"Ehmm...no...ach jooooo." Neměla jsem sílu odporovat. Ach joooo. Další koho musíme chránit. povzdechla jsem si v duchu. Chtěla jsem už u sebe mít své děti.

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro vzdychl. Možná měla pravdu. Co když je měli schované na nějakém jiném místě daleko odtud? Yoshiro pokrčil rameny. "Všechny tři. Chci je vidět." Řekl když odcházela. Dost nahlas, aby to slyšela. "Pokud je neuvidím, tak nic nedostanete. Jak mám vědět, že vůbec žijí a vy mi tu nelžete?" zeptal se.

Konan > Brzy jsi tomu chlápkovi stejně utekla. I když si šla pomalu, pořád se zastavoval a kochal se.