"Cukrové potěšení"

[name=ieyasu]Takahashi Ieyasu[/name]

Ieyasu tak potvrdil podkapitánovi, že stejně nemá, jak zastavit jeho zapojení, a tak ho nijak zastavovat nebude. Pak se tedy podíval na to, jak to vypadalo kolem té klíčové dírky, aby se dozvěděl, co se děje tam. No, a zjistil, že vůbec nic nezjistil. Mohl tam stát, přikyvovat a být like 'Yep, tady se rozhodně použilo reiatsu!', a to bylo tak všechno. Ieyasu pokrčil rameny. [rec=ieyasu]"Z tohohle nezjistím vůbec nic. Zdá se, že na to mě zavolali - nebo vyslali - až moc pozdě."[/rec] okomentoval to mladý shinigami. Když už byl tady, tak ukázal na dveře naproti na chodbě. [rec=ieyasu]"Kam vlastně vede tohle?"[/rec] zeptal se. Bylo to tam přímo na očích, a tak se ta otázka celkem nabízela.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Akkaku pokrčil rameny a nadhodil: [trec=akkaku]To je pravda. Hlášený už je to nějakou dobu. Ale věřím, že kapitán Maki měl lidí na jiných úkolech...[/trec] trochu u toho na kapitána zavzpomínal. Pamatoval, že měl podobnou strategii práce v 2. divizi jako Akkaku a I když se nikdy nepotkali, o důstojnících s velmi dobrými schopnostmi se ví i když pracují ve stínech. Nebo alespoň oni vědí o sobě... Trochu nyní litoval, že se neměli možnost poznat, protože by se ho rád zeptal, proč tak otálel s posláním vyšetřovatele. Z myšlenek ho vytrhla otázka na dveře.
[trec=akkaku]Záchod. Kancelář pana Yoru.[/trec] vysvětlil a ukazoval na jednotlivé dveře.

[name=ieyasu]Takahashi Ieyasu[/name]

Podkapitán Yoru k tomu řekl, že věří, že kapitán Maki měl lidi na jiných úkolech, a že to bylo hlášené už nějakou dobu. Ieyasu pokrčil rameny, zatímco si dál prohlížel okolí. [rec=ieyasu]"Netuším. Ale sám jsem se vrátil teprve pár dní zpátky z mise, takže otálení to nebude."[/rec] poznamenal. U toho ho napadlo, že taky tam je hodně lidí, co teda se nezdálo, že by na misi byli v tomhle století, ale... do toho Ieyasovi nic nebylo. Ten momentálně prostě chtěl dělat svoji práci a víc neřešit.
No, a součástí toho bylo trochu objevování, co tady bylo za rohem, a tak se Ieyasu zeptal na místnosti přes chodbu. A od podkapitána se dozvěděl, že tam jsou záchod a kancelář.. ah, proto ten konflikt zájmů. Whatever, Ieyasovi to bylo celkem jedno. Místo toho se zamyslel nad tím vším. [rec=ieyasu]"Vzalo se ještě něco? Z nějaké jiné místnosti? Měla nějaká jiná místnost znaky vloupání, stejně, jako tady?"[/rec] zeptal se na klíčové otázky, zatímco přemýšlel.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Nyní byl na řadě Akkaku aby znovu pokrčil rameny: [trec=akkaku]Pokud vím, tak ne. Na druhou stranu mizí věci i z jiných obchodů po celé ulici. Kdybych si měl udělat nějaký závěr, tak si někdo přilepšuje a nebo se snaží poškodit místní obchody a ekonomiku, ale na takový dohady je asi moc brzo. Možná by stálo za to optat se i jich... Taky bych rád vyslechl místní obsluhu nebo pana majitele. Majitelku ideálně radši ne...[/trec]
S tím se Akkaku rozhlédl ještě naposledy znovu. Věděl jak to tu běžně vypadá... Muselo tu být něco, alespoň jedna věc, která nebyla v pořádku nebo běžná. Začal nahlížet i za a pod police, kdyby náhodou předešlý den něco přehlédl...

Akkaku -> Nenašel jsi nic, co by upoutalo tvou pozornost. Ale jak jsi správně řekl, bylo víc míst, kde byste mohli najít nějaké stopy. Možná někde proběhla nějaká krádež zrovna tuto noc, takže by tam stopy mohly být čerstvější.

[name=ieyasu]Takahashi Ieyasu[/name]

Ieyasu si vyslechl, jestli něco zmizelo i z jiných míst a dozvěděl se, že prý ne, že jen tady... ale že si není jistý, a že naopak někdo kradl i v okolí v jiných obchůdcích. Ieyasu se nad tím zamyslel. [rec=ieyasu]"Není to tak, že by to tady někdo vzal z výlohy, někdo se sem musel dostat buď hodně nepozorovaně během otevírací doby, a nebo... nějak, po ní."[/rec] zamyslel si. [rec=ieyasu]"Je to velký risk, vkrádat se do obchodů a brát jim zásoby jen kvůli poškození místní ekonomiky... ale zase nevím o někom, kdo by byl v Seireitei tak zoufalý, že by musel krást jídlo."[/rec] přemýšlel nahlas. Ano, v Rukongai by jich znal spoustu, ale v Rukongai to bylo jiné, tam teď nebyli, a jen tak se odtamtud někdo sem nedostane, že. Rozhodně ne někdo, kdo by měl reiatsu na otevírání dveří.
Tak jako tak, nakonec tedy jemně přikývl. [rec=ieyasu]"Rád bych si každopádně promluvil s obsluhou."[/rec] souhlasil rázně, a také se tedy vydal tím směrem, k obsluze. Nevěřil, že tady toho o moc víc vykoukají.

Ieyasu -> Když jsi vešel do prostoru cukrárny, dívka byla opět za pultem. Povídala si s nějakým mladým mužem, ale zdálo se, že se zrovna loučí. Culila se na něj a roztomile mu zamávala, když na ni také mávl a odešel ven. Na její tváři i po jeho odchodu zůstal šťastný úsměv, když si začala přerovnávat na pultě papíry na balení a rozložené krabice s logem Cukrového potěšení.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Akkaku souhlasně pokýval na Ieyasova slova a následoval ho ven do hlavní místnosti Cukrového potěšení. Na dívku se zadíval a opřel se o futra s tím, že jen pokynul Ieyasovi, aby šel za ní. [trec=akkaku]Nemá mě po včerejším průzkumu a dnešní snaze zamezit jí inkriminovat místo činu zrovna dvakrát v lásce...[/trec] vysvětlil jen, proč nechá rozpravu s ní na vyšetřovateli ze třetí divize.

[name=ieyasu]Takahashi Ieyasu[/name]

Ieyasu mohl vidět dívku, která ho tu přivítala a poslala řešit tenhle zločin, jak tam s nějakým mladíkem povídala, rozloučili se, a ten potom putoval někam do pryč. Velmi roztomilá scéna, Ieyasu se musel jemně pousmát, zatímco v hlavě mu přiskočil další podezřelý na dlouhý list. Mezitím mu k tomu podkapitán řekl, že má mluvit on, kvůli 'průzkumu' a 'snaze inkriminovat místo činu'. [rec=ieyasu]"Jak chtěla inkriminovat místo činu?"[/rec] zeptal se Ieyasu překvapeně. Znělo jako detail, co mu možná měl někdo říct.
Každopádně, když se to dozvěděl, posunul se tedy ke slečně, za pult jako normální zákazník. [rec=ieyasu]"Znovu zdravím."[/rec] pozdravil mile a s úsměvem. [rec=ieyasu]"Potřeboval bych jen pár odpovědí, než se vydám dál. Máte tu často šrumec?"[/rec] vysvětlil, co tedy vlastně chce, a pak se spíš přátelsky než jako vyšetřovatel zeptal na první otázku, která ale taky měla význam pro jeho vyšetřování.

Ieyasu -> Dívka vypadala, že nemá úplně radost, že ji někdo zase přišel vyslýchat. Ale rychle to setřásla. "Hmm, neřekla bych, že často, ale občas ano," pokrčila rameny.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Na otázku jak chtěla inkriminovat místo činu jen pozvedl obočí a rychle zakroutil hlavou: [trec=akkaku]Znehodnotit. Používáním. Přeřek.[/trec] pak si zamnul kořen nosu. Takové přeřeky nebyly dobré. Na druhou stranu předešlý den strávil prakticky celý zpracováváním dokumentace druhé divize za zlomek času, který k tomu měl být určený.
Když se Ieyasu vydal promluvit si se servírkou, Akkaku sám jen prošel lokál a koukal po nějakém shinigami, který se sem skočil nasnídat s tím, že ho pošle do druhé divize se zprávou, proč se Akkaku dnes nedostaví.

[name=ieyasu]Takahashi Ieyasu[/name]

Ieyasu se překvapeně zeptal na to, co znamenalo, že se dívka pokusila inkriminovat místo činu, a opravil se, že tím myslel, že se pokusila to znehodnotit používáním. Prostě se pokusila dělat svojí práci. Iyeasu se kysele pousmál. [rec=ieyasu]"V organizaci, kde si nikdo nechodí daleko pro tasení meče, může takový přeřek znamenat životy, podkapitáne."[/rec] odpověděl mu suše. Nebylo jeho místo sice podkapitánovi něco takového říkat, ale to nebylo něco, co by Ieyasa moc trápilo, popravdě. Neměl s autoritou problém - to znamenalo, že se před ní ale ani neklepal. A hej, co se jeho týkalo, tohle bylo kinda jeho vyšetřování anyway.
Každopádně, úsměv, který neměl pro podkapitána za jeho přeřek mohl věnovat dívce, které nechtěl den dělat nepříjemný, jen potřeboval informace. Ieyasu se zeptal na první, jednoduchou otázku, a pak jen jemně přikývl. [rec=ieyasu]"Hmm. Dobré, že byznys se hýbe dál. Vzali někdy něco jiného, než z té spižírny tam? A je to něco, co se opakovalo, nebo se vám to stalo poprvé?"[/rec] zeptal se na nějaké rychlé otázky, zatímco přemýšlel. Dívka předtím vypadala nadšeně, že se objevil a možná vyřeší problémy, ale teď z ní šly jiné vibes. A vzhledem k podivnosti tohohle případu, kde bylo těžké hledat důvod, její jméno rozhodně patřilo mezi podezřelé.

Akkaku -> Uviděl jsi plešatého třetího důstojníka 11. divize, jak se krčí na ozdobné židli u nejzazšího stolečku a čte si knihu. Hodně se mračil a vypadalo to, že má s knihou trochu problémy. Měl ji zabalenou do papíru, takže jsi nevěděl, co čte.

Ieyasu -> Dívka se zamyslela. "Myslím, že nikdy nic jiného než potraviny nevzali..." pronesla tónem, jako by se tomu sama divila. "Aspoň co jsem tady. V jiných obchodech, pokud vím, je to to samé. Za tu dobu, co tu jsem, už se tohle stalo potřetí. Bylo to během jednoho týdne, navíc když si přičtete tu velkou bouři před pár dny, tak se nedivím, že na to nikdo ještě nestihl pořádně zareagovat," vyjádřila svůj pohled na věc.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Akkaku se objevil u důstojníka. [trec=akkaku]Copak čtete, Amaya-san?[/trec] zeptal se konverzačním a přátelským tónem, jakým se s přáteli mluví. Nebylo to proto, že by ho Amaya měl znát, právě naopak o tom docela pochyboval. Na druhou stranu u muže, jako byl Shinta Amaya si neměl v plánu hrát na zdvořilosti. Chtěl se dostat rovnou k věci. [trec=akkaku]Potřeboval bych od vás službičku. Nebude to samozřejmě jenom tak za dobré slovo. Mohl byste předat zprávu do druhé divize?[/trec] dodal. Měl autoritu dávat slevy, nebo útratu zadarmo a v tomto momentu to měl v plánu využít i kdyby to měl matce doplatit sám.

[name=ieyasu]Takahashi Ieyasu[/name]

Podkapitán nijak nezareagoval na jeho poznámku, a prostě se sbalil někam jinam, řešit si něco vlastního. Zvláštní cesta, jak něco vyšetřovat, ale, co se dalo dělat. Ieyasu se místo toho soustředil jen na rozhovor s tou místní dívkou, aby se dozvěděl, co se to tu tedy vlastně dělo. Ta mu potvrdila, že nikdy nevzali nic jiného, než potraviny. Zvláštní to zločin, tenhleten. Každopádně, dívka prozradila, že za tu dobu, co tu je, tak se to stalo potřetí, všechno během jednoho týdne, a když se k tomu přičte bouře, že to dává smysl. Ieyasu trochu zamrkal. [rec=ieyasu]"Promiňte, bouře? Co se tu dělo? Vrátil jsem se z mise teprve předevčírem, tak nevím, co se tu dělo."[/rec] přiznal Ieyasu, a o žádné bouři mu nikdo neřekl.
Tak jako tak, Ieyasu se zamyslel nad tím vším. [rec=ieyasu]"Jsou tu nějaké obchody, co prodávají jídlo, ale zatím nebyly vykradeny?"[/rec] zeptal se zvědavě. Dost možná tohle nebude slečna vědět, ale rozhodně to byla otázka, kterou zkusit musel. Také mu přišlo divné, že to bylo potřetí a pořád tu nebylo něco, co by tomu mohlo pomoc - na vyšetřování se většinou volá po jednom problému, ne, když už to proběhlo třikrát a může se stát znovu... a co Ieyasu viděl, tak tady žádná extra opatření neměli.

Akkaku -> Bohužel ses nedozvěděl, co Amaya říkal na tvůj návrh, jelikož tvoje další slova po "co to čtete" poněkud zanikla. Amaya vyskočil k židle jako by ho něco píchlo, takže židle letěla někam na zem a převrátila se. Stůl taky, přece jen nábytek cukrárny byl rekreační, ne zátěžový. Vylilo se kafe, které měl Amaya před sebou. On sám se tvářil naprosto vyděšeně, jako by na něj někdo zaútočil. V tom duchu se také napřáhl svou tlustou bichlí a máchl s ní po tobě, což doprovodil zařváním. Samozřejmě to upoutalo pozornost všech přítomných, jak taky jinak.

Ieyasu -> "Prostě byla velká bouře. Zničila pár střech, spadly stromy a tak, hodně pršelo a byl šílený vítr, víte? Hodně lidí má starosti s tím a ještě nějací holomci do toho kradou, věřil byste tomu?!" kroutila dívka hlavou, když ti rychle vysvětlila, jak byl život obchodníků teď komplikovaný. Na tvou další otázku bohužel pomalu zakroutila hlavou. "Tím si nejsem jistá. Je to asi možné, ale fakt nevím."
To byla chvíle, kdy vás vyrušil literární útok od stolu, ke kterému před tím zamířil zástupce druhé divize.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Akkaku byl zklamaný a smutný, že se někdo takový dostal na seniorně důstojnický post. Vzhledem k letícímu nábytku už útok čekal jen... [myslenky=akkaku]Knihou?![/myslenky]
Kniha prolétla prazdným prostorem jak Akkaku ukročil do zadu a do strany a dopomohl si Shunpem. Věřil si na střet na blízko s kýmkoliv, ale jedenáctou divizi opravdu neměl v plánu podceňovat. Po úkroku byl natočen bokem a klepal si na podkapitánský odznak. [trec=akkaku]Mohl byste si se mnou V KLIDU promluvit?[/trec] zeptal se, ale byl připraven rovnou uhýbat dál... A v případě potřeby důstojníka neutralizovat, aby nenapáchal ještě více škody.

[name=ieyasu]Takahashi Ieyasu[/name]

Ieyasu si tak vyslechl, jak to bylo s tou bouří. Jakože, nedozvěděl se nic závratného, prostě to, že tu bouře byla, že zničila nějaké střechy, spadly nějaké stromy a celkově to asi nebylo období dobré pro bussiness, protože to znělo, že venku bylo poměrně dost nebezpečno. Netuším popravdě, jak je to v Seireitei s počasím, a jestli tam bouře bylo něco, co se semtam stalo, a nebo jestli to znamenalo, že Raiden zase trénoval vypařování vlastní divize, ale tak jako tak, nic příjemného. Slečna si každopádně ještě na 'holomky' postěžovala. Ieyasu na to přikývl. [rec=ieyasu]"Přinejmenším neslušné... doopravdy by mě zajímalo, jaký mají motiv."[/rec] přikývl na souhlas s tím, že jsou to holomci indeed. Na jeho další otázku už slečna nevěděla. [rec=ieyasu]"Čas si to zjistit sám, hádám!"[/rec] poznamenal s úsměvem, a pokývl na slečnu. [rec=ieyasu]"Zatím se tady opatrujte, a držte se na pozoru. Kdyby se vám něco nezdálo, tady je moje číslo..."[/rec] podal slečně lísteček, kam stihl napsat svoje SpiritPhone číslo, než se vedle strhlo..co se tam strhlo? Ieyasu otočil hlavu tím směrem, a překvapeně zamrkal. Pak si ztěžka vzdychl. Trochu se obával, co to dostal za spolupracující materiál. Věnoval slečně tázavý pohled kolem toho, co se tam dělo, jestli jako je to něco, co se jí tady stává nebo tak, ale nijak se do toho nezapojoval - naprosto neměl proč.

Akkaku -> Když opadlo z Amayi prvotní leknutí a uvědomil si, s kým mluví, nejevil už další známky agrese. "Ehm, ano, samozřejmě... fukutaichou. Pardon." Stále vypadal paranoidně, ale aspoň nikoho už nemlátil.

Ieyasu -> Když jsi slečně podal papírek s číslem, zatvářila se trochu dotčeně. "Ale já mám přítele," pohoršila se nad tvou troufalostí. Potom ale už její pozornost upoutal hluk v cukrárně. Vyrazila tím směrem zamračená a naštvaná, že tady někdo hází nábytkem a rozlívá kafe, čímž jí přidělává práci.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Akkaku se podíval na Amayu a suše nadhodil: [trec=akkaku] Začneme tím, že se omluvíte obsluze a... Já vám pomohu uklidit. Vy se tím teď netrapte, vím, že máte práce dost a důstojník to co napáchal s mou pomocí i uklidí.[/trec] poslední věta byla mířená k servírce, která s k němu mířila. [trec=akkaku]Kde jsou úklidové prostředky vím.[/trec] dodal ještě, aby jí dal najevo, že má tuhle situaci pod kontrolou.
[myslenky=akkaku]Co to bylo za reakci? Kdo na otázku co čte rozboří půlku kavárny?[/myslenky] přemýšlel během toho a koukal po očku na obě strany, protože čekal na potvrzení od Amayi a na cokoliv, co si pravděpodobně vyslechne od servírky. Tak nějak tušil, že se skóre za poslední dva dny si možná něco vyslechne taky, ať je nebo není synem majitelky. [myslenky=akkaku]Já se na to snad radši vykašlu a půjdu radši zpátky do divize...[/myslenky]

[name=ieyasu]Takahashi Ieyasu[/name]

Ieyasu tam podal slečně papírek s číslem, a ta se zatvářila dotčeně a řekla mu, že má přítele. Ieyasu obrátil velmi zřetelně oči v sloup, a skoro z něj bylo slyšitelné to 'bruh.' [rec=ieyasu]"Dobře, tak až váš přítel vyřeší tyhle krádeže, tak mi taky můžete dát vědět."[/rec] odpověděl velmi sarkasticky a popravdě otráveně. Ieyasu byl normálně dobrý s lidmi, ale když někdo najednou zasáhl čistou stupiditou, tak to bylo něco, co ho dokázalo vyhodit z jeho coolu a místo toho pak přecházel z milého na pěkně snappy. No, nešlo nic.
Každopádně, on už neměl co říct, a stejně tak servírka šla řešit to, co tam dělal Podkapitán. Ieyasu se zhluboka nadechl, a prošel kolem té spouště, co tam nechali za sebou. [rec=ieyasu]"Podkapitáne, jdu se podívat kolem, do ostatních postižených podniků. Až tady budete hotov... s čímkoli, co děláte... tak se připojte."[/rec] sdělil mu jen, jaký je další plán, a nechal ho tam dál dělat cirkus, a vyšel ven na čerstvý vzduch, kde se nejprve pořádně nadechl. A pak, pak se vydal do prvního dalšího obchodu, co viděl.

Akkaku -> "Eeee... oukej," pokrčila rameny dívka. Přejela pohledem Amayu od hlavy až k patě, jako by pochybovala, že je to dobrý nápad, ale brala to tak, že jsi jí nadřízený jakožto příbuzný majitelů, takže se potom obrátila na patě a vrátila se k pultu. Taky proč by se vzpouzela tomu, že nemusí uklízet, že ano. S Amayou už to bylo trochu horší, tvůj přístup jako k nějakému parchantovi ze školky se mu moc nelíbil, i když jsi ho přesahoval hodností. Zdálo se, že to chce začít dávat dost jasně najevo, ale potom jakoby se uklidnil. Trošku se vydýchal, a potom řekl.
"Jo, uklízet si po sobě svou škodu je správný," pronesl, jako by to byla nějaká mantra o které se snaží sám sebe přesvědčit. "Ostatní lidi nejsou naši sluhové... dokonce ani ty ze čtvrté divize." Poslední slova už si zamumlal skoro jen pro sebe.

Ieyasu -> Tvoji super chytrou a ultra břitce ironickou poznámku slečna přes kravál neslyšela, takže bohužel zůstala bez odezvy. Možná si už navždy bude myslet, že jsi byl nějaký žebrák, co si myslel, že mu jen tak zavolá.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Akkaku došel pro hadr, mop, prostředky a utěrky a dál se s Amayou do úklidu. Nebyl ten typ, který by ho nechal uklízet samotného a stál nad ním jak nad malým dítětem. Ale taky nebyl typ, který by ho nechal to odfláknout a hlídal, že vše vypadá perfektně. Zároveň zkontroloval, jestli nábytek utržil nějaké větší poškození, které bude vyžadovat opravy. Pak se na Amayu podíval a nadhodil: [trec=akkaku]Vím, že se o vaší divizi tvrdí, že ani neumíte číst, ale to si tu image snažíte udržet a proto se bojíte, že by vás někdo viděl s knihou?[/trec] trošku sarkasticky se u toho usmíval, ale bylo vidět, že chce reálné vysvětlení toho, co se právě stalo.

Akkaku -> Ukázalo se, že Amaya je v úklidu ve skutečnosti dost zručný a efektivní. Někdo to i v divizi dělat musel a nebyl vždycky po ruce otrok ze čtyřky, že ano. Během toho si knihu bezpečně schoval někam do shihakushou. Potom si opráčil ruce a párkrát se protáhl.
Po tvojí otázce se na tebe podíval s přimhouřenýma očima. Jeho výraz byl smrtelně vážný.
"Nic jste neviděl," řekl prostě. Mohl jsi to vzít jako výhrůžku nebo ne, ale určitě to bylo doporučení.