"Cukrové potěšení"

"Cukrové potěšení" je celkem velký podnik, který je primárně cukrářstvím, ale vaří zde i dobrou kávu a pečou se i různé druhy pečiva, v pátky a soboty i polévky a větší jídla, vše té nejvyšší kvality a přitom za relativně rozumnou cenu. Podnik je sice prostorný, ale s buňkami k sezení velmi útulný.
Interiér je primárně z tmavého dřeva a rudého prošívaného sametu. V rohu za pultem jsou fotky majitelů a jejich syna Yoru Akkakua.

Byť nemusí, často zde obsluhuje velmi milý pár majitelů, starý tmavovlasý pán Yoru Ishida a jeho vysoká mlaději vypadající bělovlasá žena Yoru Yamato.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Prostory 2. divize --->

Akkaku se objevil ve dveřích a nenápadně proklouzl do jedné z buněk, které v cukrárně poskytovaly soukromí. Odtamtud se zadíval směrem k pultu, zda tam uvidí maminku, či nevlastního otce. Jeho matka by byla nepřehlédnutelná, vzhledem k tomu, že byla stejně vysoká jako on. Nevlastního otce by bylo těžší si všimnout, ale naštěstí měl kabinku která měla výhled prakticky čistě jen k pultíkům. [myslenky=akkaku]Myslím si, že čekali záživnější první den ve funkci. Ale ona nikdy nepochopila, že druhá divize není tak akční jako jedenáctá.[/myslenky]
Celou dobu sledoval pultíky a pokud zahlédl někoho z rodičů, začal mávat.

Akkaku -> V cukrárně nebylo zrovna nijak zvlášť živo, navíc to vypadalo, že od té doby, co jsi tu byl naposledy, najali tví rodiče někoho na pomoc. Občasné zákazníky obsluhovala mladě vypadající černovlasá dívka. Byl jsi trošku skrytý jejímu pohledu, takže docela trvalo, než si tě všimla. Stále po tobě pokukovala, jako by nevěděla, co má dělat. Nakonec se odhodlala a došla až k tobě.
"Dobrý den... chcete si něco dát?" zeptala se trochu neobratně.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Akkaku nebyl překvapený tím, že tu večer bylo málo lidí, ani tím, že tu byl někdo na výpomoc. Ovšem toto děvče bylo nové. Akkaku chvilku přemýšlel a pak se zeptal: [trec=akkaku]Yoru Yamato, má matka. Našel bych jí vzadu, že něco peče, nebo tu není?[/trec]
[myslenky=akkaku]Doufám, že se mi jí nebudou zase snažit dohodit, jako měli tu fázi 150 let zpátky, kdy si můj nevlastní otec myslel, že už jsem moc starý...[/myslenky] pomyslel si a prohlédl si jí. Akkaku sám vypadal, že je mu pozdních 30, takže její vizuální věk pro něj nebyl ukazatel a ani ho tolik nezajímal. Spíš ho zajímalo, jestli není z druhé divize, aby ho nedej bože nepoznala.

Akkaku -> "Ah... aha, takhle..." Dívka vypadala chvíli trochu zmateně. Párkrát se rozhlédla, jako by hledala odpověď někde v okolí. "Promiňte, majitelé tu nejsou. Tedy, jsou vzadu, úplně vzadu. Jak byla před dvěma dny ta velká bouřka, spadl kus střechy, aspoň myslím, takže to teď spravují," vysvětlila. Zřejmě kvůli tomu tu také byla, jelikož tvoji rodiče museli řešit něco jiného a nikdo jiný zaskočit za pultem zrovna nemohl.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Dívka vypadala lehce zmateně, ale samozřejmě jí to nevyčítal. Jen se zvedl a nadhodil: [trec=akkaku]Půjdu za nimi. Děkuji za pomoc.[/trec] pak udělal dva kroky a zastavil se: [trec=akkaku]Mimochodem nebuťde nervózní. Vypadáte mile a navíc i dobře. Pokud zůstanete milá, ale dodáte k tomu i sebejistotu, můžete to dotáhnout v životě daleko.[/trec]
[myslenky=akkaku]Proč mě napadlo něco takového říkat? Je vidět, že můžu být 300 let špehem a zabijákem a stejně mi doma budou z úst padat slaďárny.[/myslenky] peskoval Akkaku sebe během cesty dozadu. Ani nevěděl, že zde ta bouřka něco poničila. [myslenky=akkaku]Proč mi matka neposlala zprávu. Snad jí neposílala na SpiritScribu...[/myslenky] pomyslel si ještě se sebevyčítající vzpomnínkou na to pekelné udělátko v jeho šuplíku. Pak prošel přípravnou, kuchyní a suchým skladem do zadního meziskladu pro zásobování, kde doufal, že už objeví svoji maminku a nevlastního otce.

Akkaku -> Dívka se na tebe dívala opravdu divně, jako by tě měla za nějakého úchyla, a šla rychle obsluhovat paní s dítětem, co seděly u nejvzdálenějšího stolu.
Prošel jsi skrz všechny prostory a brzo bylo jasné, že "spadl kus střechy" bylo poněkud slabé označení toho, co se stalo. Tedy, byla to pravda, ovšem s tím spadl i kus samotného domu, takže jedna stěna meziskladu téměř neexistovala. Bylo to tím horší, že právě nad touhle částí měli tví rodiče v patře svůj byt, který nejspíš taky přišel k úhoně. Z ulice nebylo nic z toho vidět, protože tato část budovy stála směrem do dvora. Tedy... právěže už moc nestála. Už odněkud z kuchyně jsi slyšel, jak tvoje matka energicky pokřikuje, spíš sama pro sebe, aby se jí lépe pracovalo. Znělo to skoro jako bojový pokřik, přestože pouze vyklízela cihly. Tvůj otec je rovnal na dvoře, aby se ujasnilo, kolik je jich rozbitých a jaká přesně je škoda. Dírou ven jsi viděl povalený kus velkého stromu, zřejmě původce té celé zkázy.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Akkaku si vytáhl rukávy a šel pomoct otci, protože věděl, že je sice mladší než matka, ale věk k obyčejným duším není tak lítostivý. [trec=akkaku]Ahoj. Vy jste mi neposílali zprávu?[/trec] optal se během toho, co se prostě zjevil a začal skládat cihly. Pokud viděl maminku, tak na ní taky zamával, ale dal jí svým výrazem a prací najevo, že teď nechce mluvit, ale odskládat co nejvíce cihel, dokud je ještě světlo.
[myslenky=akkaku]Vypadá to tu tragicky. Kdyžtak pošlu nějaké peníze za poslední mise. Financí jsem za ty roky nastřádal dost a určitě neuškodí odplatit se za těch prvních pár let, kdy jsem občas potřeboval pomoc od nich.[/myslenky] přemýšlel a doufal, že Yamato pochopí, že práce je pro Akkakua jako vždy na prvním místě a popovídat si mohou až se setmí.

Akkaku -> Tvůj otec se nejdřív lekl, jak ses nečekaně objevil, ale hned se na jeho tváři objevil potěšený výraz. Možná maličko provinilý, když jsi zmínil, že ti o ničem nedali vědět. "Akka-chan! Tak rád tě vidím!" Když viděl, jak se s chutí pustil do skládání, ani se nesnažil tě obejmout, i když určitě to měl v úmyslu. Jenom se na tebe chvíli díval, než se k tobě zase připojil. "Víš, bylo to tak náhlé, ani nebyl čas... kromě toho jsme tě nechtěli vyrušovat z práce, na tohle stačíme. Víš, že na domě je stále nějaká práce..." začal vysvětlovat, proč tě nepožádali o pomoc.
Tvoje matka si tě nejdřív přes svou intenzivní činnost nevšimla. To byl jediný důvod, proč se její příchod o něco opozdil. Samozřejmě nepochopila, že nemáš teď zájem mluvit. Možná pochopila, ale nezajímalo ji to, protože ona mluvit chtěla a nehodlala na nic čekat.
"Ha! Náš syn! Zástupce kapitána!" vykřikla nadšeně a skočila po tobě se silým objetím. Bylo jí jedno, jestli u toho shodila pár komínků cihel nebo tak něco. Bylo na ní vidět, jak moc je nadšená. "Na tohle kašli, to nikam neuteče, ale hlavně! Jak to šlo v práci? Povídej! Dneska byl tvůj první den, nebo ne? Proto jsi přece přišel, svěřit se starým rodičům!" naléhala nedočkavě.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Když na něj skočila jeho matka, která byla stejně vysoká jako on, chybělo jen málo, aby si nedal líbací pauzu s nejbližším komínkem cihel. Cihly by to možná potěšilo, ale asi by to i znamenalo rychlý rozchod s několika zuby. [trec=akkaku]Ano... Byl... Mohla bys trošku povolit, mami?[/trec] zeptal se během toho co se jí ze sebe snažil setřást.
[trec=akkaku]Neuteče to, ale ani se to samo neudělá. Vyprávět mohu i během práce...[/trec] povzdechl si Akkaku a protože samozřejmě svou matku znal, pokračoval i v práci i ve vyprávění: [trec=akkaku]Byl to náročný den. Vlastně jsem se první den seznamoval s administrativou. Dostal jsem prakticky týdenní dávku papírů a nebýt zkušeností s rychločtením a toho, že se v dokumentech vyznám, tak bych to asi nezvládl. Kapitánka mimochodem vypadala, že jí jídlo potěšilo. A seznámil jsem se se slečnami z administrativního oddělení. Vypadají mile...[/trec]
Pak se Akkaku zamyslel. Vlastně se s nimi tolik neseznámil. Ale to mu nevadilo. Jemu šlo primárně o tu práci. [trec=akkaku]Upřímně jsem se nemohl zbavit pocitu, že to množství práce, co jsem dostal hned první den byla nějaká forma testu, jen za boha nemohu přijít na to, jaký byl.[/trec] zakončil to a podíval se na rodiče, hlavně tedy na matku: [trec=akkaku]Napadá něco vás?[/trec]

Akkaku -> Když tvoje matka slyšela vyprávění o administrativě, nejdřív protáčela oči a potom vypadala, že se jí dělá fyzicky špatně. Otec se jen lehce usmíval. Bylo jasné, kdo se stará v cukrárně o účetnictví. Když ses ale zmínil, že kapitánce chutnal tvůj dárek, Yamato zase ožila.
"Ha, no ještě aby ne! Je mladá, ale evidentně ne hloupá," pochválila Kitsune. Vyposlechla si tvou teorii o nějakém testu, potom se zachechtla a plácla tě po zádech, že jsi zase málem letěl. "Chlapče, to nebyl žádnej test. To byl tvůj život následujících pár století! Jesi sis myslel, že právě zástupce bude flákačka, tak jsi měl zůstat na Akademii!" vyjádřila svůj názor. "No a co kapitánka, jaká je takhle zblízka?" zajímala se dál. Už to bylo delší dobu, co byla ve výslužbě, takž Kitsune na kapitánském postu nezažila a byla zvědavá, jakého velitele její syn vyfasoval. Její hlas byl skoro až výhružný, jako by se snad měla vydat to napravit, kdyby slyšela teď něco, co se jí nebude líbit.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Když matka začala sázet moudra, jen se ušklíbl a nadhodil: [trec=akkaku]Neříkala jsi něco o tom, že jste s kapitánem házeli administrativu na neseniorní dûstojníky?[/trec] Moc dobře si pamatoval, jak vyprávěla o svých dnech podkapitánky a kromě boje a občasného pití s přáteli podle vyprávění moc nedělala.
[trec=akkaku]Kapitánka je celkem veselý typ, ale ne přehnaně. Moc jsem s ní nekonverzoval.[/trec] nadhodil a přivřel oči ještě více, než normálně. [myslenky=akkaku]Na co zase myslela? Že by snad Hoshi-taichou napadla, kdyby něco? Matka je silná, ale tohle by asi nedopadlo dobře. Nad čím přemýšlím, kdyby matka vyhrála, taky by to nedopadlo dobře![/myslenky] [trec=akkaku]Nemám co jí zatím vytknout a má navíc krásného psa. Přemýšlím, že bych jí udělal ty játrové sušenky pro zvířata.[/trec] I když se Akkaku snažil tvářit vážně, vzpomínka na Artemis ho přinutila se lehce usmát. Takovou by chtěl taky. Ale určitě to chce hodně času a Akkaku se chtěl soustředit na míse.

Akkaku -> "No jasně, musíš prostě vědět, jak na to," ušklíbla se po tvém popíchnutí ohledně administrativy. Nikdy se netajila tím, že to nebylo nic pro ni. "Umět delegovat úkoly na ty chudáky pod tebou je taky umění!" zazubila se. Vyslechla si tvůj popis kapitánky a zdálo se, že ji to dočasně uspokojilo. "No dobře. A zjistil jsi, jestli má ráda sladkosti? Mohli bysme ji někdy pozvat sem a udělat menší rodinnou oslavu," začala přemýšlet. Navzdory tomu, jak se mohla zdát, měla ráda, když mohla někoho pod svou střechou hostit. A vědět jsi, že to není žádný pokus o podlézání, protože i kapitány považovala za sobě rovné, taková už byla její povaha po letech služby coby zástupkyně jednoho z nich.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Při proslovu o delegaci práce níž se Akkakuovi div nedělalo zle, protože moc dobře věděl, jakým stylem se v jedenácté divizí asi 'delegovala' práce, kterou nikdo nechtěl dělat. Poznámky o šikaně si ale nechal pro sebe, protože chtěl věřit tomu, že drsně milující povahu měla Yamato ještě než měla svého syna.
Pak přišla bomba: [trec=akkaku] Sladké evidentně ráda má, ale nikam jí nezvi, součástí rodiny není, tak blízcí si nejsme a nejspíš ani nebudeme A JESTLI SE JÍ POKUSÍŠ DÁT SE MNOU DOHROMADY, TAK PŘÍSAHÁM![/trec] Akkaku neřval, měl však velmi rázný tón a přísný pohled. Spousta lidí by se pod tím pohledem a tónem zlomila. Akkaku však věděl, že tohle bude mít přesně jeden ze dvou výsledků. Buď matka pochopí, že překračuje hranice a stáhne se. Nebo začne zvedat hlas ona. A dost pravděpodobně bude zvát Kitsune na oslavu. I když nebude chtít. Ale lepší než dostat výchovný výprask nebo ještě hůř, dostat seřváno od jedné z nejhlučnějších žen v Seireitei: [trec=akkaku]Mysli na to, že jsi sama nechtěla, aby se vědělo, že bývalá podkapitánka 11. divize se po těhotenství nevrátila k povinnostem shinigami, ale usadila se a stala cukrářkou...[/trec] dodal jako pokus o argument, ale věděl, že po téměř pěti stech letech si skoro nikdo Yoru Yamato nepamatoval... A obával se, že jí to docházelo taky.

Akkaku -> Když jsi začal mluvit o dohazování, tvé matce zaskočila málem slina a začala se velice pobaveně chechtat. Trvalo nějakou dobu, než se trochu uklidnila. "Prej dát dohromady! Myslíš, že s tebou by se chtěla dát dohromady kapitánka? Hahaha, takhle vtipnej jsi nebýval!" smála se. Bylo to trošku urážlivé, na druhou stranu jsi věděl, že to možná nemyslí až tak vážně a vše je v rámci dobromyslné konverzace. Možná. Po tvé další větě ji smích trochu přešel a ona párkrát pokývala hlavou. Potom pokrčila rameny. "Od té doby už uplynulo hodně vody. Po pravdě se mi docela stýská po Gotei 13, bylo by fajn zase po delší době mluvit s někým zevnitř, chybí mi to," přiznala nečekaně oteveně. Tebe asi za toho správného insidera nepovažovala, nebo už znala všechny tvoje story a prahla po nějakých dalších.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Akkaku si povzdechl trošku uklidněně: [myslenky=akkaku]Tak aspoň už přešlo období, že jsem starý a měl bych si někoho najít.[/myslenky] proběhlo mu hlavou a ani ho nijak neurazila myšlenka toho, proč by se zrovna on měl líbit ženě, jako byla kapitánka Hoshi. Podle něj to totiž byla pravda, neměl jí co nabídnout.
Pak pokračovala tím, že jí chybí mluvit s někým že vnitř. Zde se trošku urazil, ale rozhodl se jí to dát žertovně najevo: [trec=akkaku]To ti v tvých 700 letech začala senilita, že jsi zapomněla, že máš vevnitř syna? Hmmm?[/trec] zamručel ještě na konci tázavě a lehce zatahal matku za tvář tak, jak to dělala ona jemu, když jí zlobil. Jen výrazně menší silou a jen krátce. Respekt k mamince byl pro Akkakua stále důležitější a je ještě důležitější, když maminka byla schopná syna doslova roztrhnout vejpůl.

Akkaku -> "A co kdybyste si šli dát něco k snědku? Už tady otročíme docela dlouho a taky bych něčím malým nepohrdl..." vložil se do vašeho špičkování tvůj otec. Za roky života s vámi oběma poznal, kdy je ideální čas, abyste přestali.
Matka se na to úplně netvářila, ale aspoň se nechala jeho slovy rozptýlit ke změně tématu. "Jak jako k snědku, nejdřív práce!" ohradila se.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Akkaku už přivíral oči a připravoval se, kdy dostane ránu, nebo další odpověď, která mu bude znít hloupě, když se do toho vložil otec: [trec=akkaku]Mamka má pravdu, tohle se musí udělat co nejdříve. Ale mohl bys mi jít udělat ten Masala čaj a nakrájet mi k němu grep a připravit mléko a třtinový cukr.[/trec] navrhl s lehkým úsměvem. Čas nebyl k osobám, které neměly probuzenou spirituální sílu tak vlídný jak k jiným, takže věděl, že je nejspíš už unavený a zasloužil si klidně už skončit. Matka na druhou stranu...
[trec=akkaku]Tak jdeme na to. Jako když jsem byl alý? Kdo naskládá víc, vyhrává rohový kousek koláče?[/trec] nadhodil s lehkým úsměvem, protože sice nebyl zastáncem dělat z práce hru nebo soutěž, ale věděl že matku tím vyhecuje k extrémním výsledkům...

Akkaku -> Matka se toho samozřejmě hned chytla a díky soutěžení jste to měli hotové za chvíli. Otec s přikývnutím odešel dovnitř. Rád to přenechal bláznům, jako jste byli vy dva.
Během rozhovoru jsi skoro zapomněl na to, proč to vlastně celé děláte - část domu tvých rodičů byla v rozvalinách. Cihly byly poskládané do úhledných komínků a teprve byl vidět plný rozsah škod. Jeden roh bytu tvých rodičů potřeboval spravit, dost velký kus střechy a vzniklá díra bohužel zasahovala i do skladu, který rozhodně nebylo radno zanechávat živlům. Matka ale jen vypadala spokojená se svou prací a nic dalšího jí až tak velké vrásky nedělalo. Hlavně proto, že vyhrála váš závod.
"Tak pojďme na ten čaj," prohlásila konečně.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Bylo hotovo. Akkaku si oprášil ruce a koukal na škody. Vůbec to nevypadalo dobře. Pak se koukl na narovnané cihly a došlo mu, že prohrál. [myslenky=akkaku]Jak dlouho po výslužbě si ještě udržíš kondici? A jak silný ještě musím být, abych tě dohnal...?[/myslenky] přemýšlel, když se s matkou vypravil na čaj.
[trec=akkaku]S pozicí podkapitána přišel i vyšší plat. Tím, že bydím v divizích a za posledních dvě stě let jsem nashromáždil snad vše, co člověk k životu potřebuje, mohu vám přispět na opravy. A chodit pomoct samozřejmě.[/trec] nadhodil, když usedl k čaji, spíš směrem k otci. Tohle byla debata, kterou chtěl vést spíše s tím rozumnějším rodičem, ostatně Akkaku ho ani nevnímal jako nevlastního, byť měl k matce o dost blíž.

Akkaku -> Tvůj masala čaj i s grepem na tebe už čekal, zdálo se, že to otec právě stihl. Také pro svou manželku připravil její oblíbený nápoj jako odměnu za tvrdou práci.
Důvod, proč jsi chtěl mluvit spíš s ním byl jasný. Ale dokud byla Yamato u stolu, asi nebyla šance, že by se nevyjádřila.
"Tak prr, ty chytráku. Nenapadlo tě, že kdybysme potřebovali pomoc, řekli bysme si o ni? Za koho nás máš, že snad chceme charitu od vlastního nezdárného dítěte? Drzost!" Tvoje matka nebyla z lidí, kteří by snadno přijímali jakékoli laskavosti. Nakonec, ne nadarmo se cítila jako doma v drsné 11. divizi, zvlášť v minulosti, než se divizní tvrdá disciplína a pravidla aspoň trochu rozvolnily. Upřímně jsi nedokázal poznat, jestli je to jen hrdost nebo skutečně mají věci pod kontrolou a vystačí si sami. Ani z otcovy tváře jsi toho moc nevyčetl, ale lehce se usmíval.
"Neměj starosti, Akka-chan. Ty máš své vlastní starosti a my své, každý se chopí svých úkolů," pronesl mírným hlasem.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Zatímco se mu maminka rozháněla rukama div ne před obličejem, si Akkaku prostě dřepěl a upíjel svůj kvalitní čaj. Vždy si vždy do šálku nalil trochu čaje, přidal třtinový cukr, vymačkal trochu grepu a dolil kozím mlékem. Kombinace byl trochu zvláštní, ale velmi chutný nápoj. [myslenky=akkaku]Snad jediný čaj, který kdy uznám s cukrem a mlékem. I když třeba ve světě je ještě nějaký další, který nebude barbarství.[/myslenky] přemýšlel a napůl nevnímal Yamato, protože přesně věděl, že mu maminka něco takového řekne.
Pak promluvil otec a Akkaku se na něj podíval a tázavě nadzvedl obočí. Ano, každý měl své problémy, ale ten Akkakuův byl přílišné množství papírů na vyplnění, rodičům padala střecha na hlavu... skoro doslova. Akkaku ale nic neřekl a jen počkal, jestli otec něco dodá, nebo mu třeba dá náznak, že si o tom promluví později. Zároveň po očku pozoroval maminku protože věděl, že neměla ráda, když jí nevěnoval dostatek pozornosti, k čemuž se mohlo schylovat.

Akkaku -> Místo abys dostal nějaké znamení od svých rodičů, k vašemu stolu přišla dívka, která obsluhovala. Snažila se tvářit, že se nic neděje, ale úplně se jí to nedařilo. Přejela vás pohledem a potom se sklonila ke tvě matce a zašeptala jí něco naléhavě do ucha. Když si to Yamato vyslechla, její obličej se okamžitě zamračil. Rozčileně třískla do stolu.
"Zase? Kolik?!" Vyskočila na nohy a spěšně s dívkou odešla někam dozadu.
Otec za nimi hleděl a i jeho obličej se zasmušil. "Uff. Když prší, tak leje, jak se zdá," povzdechl si trochu utrápeně. Poposedl si, jako by mu židle byla nepohodlná. Spíš mu ale bylo nepohodlné, že se tě tady snaží přesvědčit, že je všechno v pořádku, když evidentně v nepořádku je víc než jedna věc.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Akkaku se zamračil a porozoval svou matku odejít. Ne však zrovna klidně, sám se během toho zvedal. [trec=akkaku]Moudrý člověk během takových dešťů přijme nabízený deštník...[/trec] nadhodil s chladným výrazem bez jakékoliv emoce. Věděl, že to jeho rodiče nemají rádi, byť každý z jiného důvodu, ale nedokázal si pomoct.
Potom vyrazil za matkou s tím, že na otce jen udělal standardní náznak s prstem přes rty. Jeho kroky byly dokonale neslyšné a stopa jeho reiatsu byla najednou prakticky nedetekovatelná. Bylo mu jasné, že matka by mu neřekla co se děje, pokud by na ní nezatlačil... nebo pokud by nevěděla, že poslouchá.

Akkaku -> Dosledoval jsi matku s dívkou k velké spíži. Jasně jsi slyšel jejich rozhovor.
"Jak můžou být zase pryč? Už jsme tady měnili zámek snad třikrát!"
"Já vím, Yamato-sama, ale podívejte se sama..."
Obě vešly dovnitř.
"Sakra, to se mi snad zdá. Všechny kompoty jsou pryč, a zrovna jsem koupila ty drahý meruňky!"
"A podívejte."
"Ne... tolik snad ještě nikdy nevzali, plesnivý krysy! Jak mám vést cukrárnu, když nemám z čeho dělat cukroví?! A přitom jsem vůbec nic neslyšela, jak to do háje dělají?!"