Trénink Ginken Aririki a Utsukushi Tsu

"Nová technika? Ty?", s udiveným hlasem prohlásila rudovláska v bílé košili. Reakce přišla poměrně rychle ze strany Hogo. Tsu doufal, že když se svěří svým nápadem nejprve Hogo, své milé druhé polovičce, mohla by mu s tím i nějak pomoct. Dopilovat detaily či poradit jak na to. Ale to se nedělo, a tak tam se sklopenou hlavou klečel před majestátním stromem probodávající tělo legendární bestie. "Ale-!", vtom ho přerušila Hogo. "Ale nezní to špatně... popravdě, jsem celkem zvědavá, co z toho nakonec bude, Tsu.", v očích se jí odrážely zlatavé paprsky. Ozvala se lehká rána v šumu větru a prudká elektrizující bolest projela Tsuovi hlavou.


Probudil se. Obklopovaly ho zbylé stromy, které tu zázrakem zůstaly. Nacházel se totiž na místě, ze kterého se před několika lety bralo dřevo na opravu Druhé divize. Vybavoval si časy, ve kterých byl stále pouhý začátečník a sotva přežíval. Nebýt onoho oslepující ohnivého paprsku, možná by tu teď nebyl. Proto nakonec pomáhal s opravou divize jak jen mohl. Nošení klád na opracování, natírání zdí divize, atd. Náhle se na jeho tváři objevil lehký úsměv. Přemýšlel, jak by dokázal pomoct teď.
Pomalu se zvedl, prázdná pochva na jeho boku se párkrát zhoupla a zrak utkvěl na čepeli jeho meče. "Hogo... mám na to přijít sám, co?", sevřel pevněji rukojeť meče. I když se cítil částečně zrazen, naplňoval ho pocit nadšení a odhodlanosti. Hbitým švihem rozsekl vedví několik stébel trav.
Naposledy byl na tomto místě, když jeden člen stejné divize po něm chtěl zjistit, zdali má kvality správného bojovníka. Protože neznal správnou odpověď a nedokázal definici vylíčit svými slovy, člen druhé divize ho doprovodil až sem. Začali trénovat. Zprvu to šlo lehce, chtěl zjistit, jaké schopnosti Tsu ovládá, následně ale oba dva aktivovali shikai a započal vážnější souboj. Bohužel byli nakonec vyrušeni a trénink řádně nedokončili. "Co asi zrovna děláš, Ricku?".
Zrovna vycházel na mýtinu, když vtom na něj někdo zvolal. Silueta postavy byla ostrá, ale slunce, které stálo za ní, nedovolovalo si neznámého lépe prohlédnout. Zjistit, kdo to přesně na něj volá. Šel tedy blíž. "Ah, Ricku. Dlouho jsme se neviděli.", zamával na známou tvář a doufal, že jeho obranný postoj opadne. Přecijen se znali, nebo si ho Rick nepamatuje?

Ginken-san sklopil své zanpakuto, takže si ho ještě pamatoval. "Také doufám, že jsem dospěl. Jinak by ten všechen poslední čas vyšel vniveč!", zasmál se. Tsu několik posledních let nic nedělal, než že se zlepšoval. Bylo by vskutku smutné, kdyby všechna jeho snaha a hlavně snaha Ojīchana nepřinesla nějaké to ovoce. Ale ne všechno se týká jenom dospělosti, že?
"Jsem rád, že furt existují lidé jako ty, Ricku. Popravdě, já se na posledních asi pět let vypařil. Možná to bylo nezodpovědné vůči divizi a Kapitánce, ale nelituji toho.", vtom se objevila Saisha, která se vyšplhala na Tsuovo pravé rameno. "Ty také ne, co?", řekl na Saishu, přičemž ji podrbal jedním prstem pod její roztomilou bradou. Existovalo něco, co na Saishe nebylo roztomilé? Ehm, Rick si Saishu mohl pamatovat, když si pamatoval i Tsua. Přeci jenom byl u toho, když se Saisha dostala do Tsuovi péče.
Vyslechl si Ricka, protože to vypadalo, že nebude končit pouhou otázkou a nechtěl mu skočit do řeči. Vypadalo to tak, že sem přišel se stejným účelem. Ano, trénovat. Někteří shinigami by měli plné ruce práce v divizi, někteří by šli na jedno se svými parťáky a parťačkami, ale tihle dva se tu setkali jenom s jedním motivem. Zlepšit a dopilovat své dosavadní schopnosti.
"Jsem tu úplně z toho samého důvodu. Měl jsem v plánu se naučit nějaké techniky s mečem, ale protože moje dovednosti se se mnou táhnou už od akademie, nevím jak to bude těžké, zdali vůbec možné.", chopil rukojeť svého meče pevněji, aby se ujistil, že tam skutečně je, že ho jeho meč nezradí. "Hogo...".

Všiml si, že Rickův postoj se znova změnil. Poprvé mu to nepřišlo až tak zvláštní, ale teď mu to přišlo jako by ho něco rozrušilo. Netrápili ho třeba křeče? Nakonec mu to nedalo a musel něco udělat. Položil mu ruku na rameno a stiskl. "Nesmíš se tím nechat porazit. Musíš to překonat a ovládnout své tělo!", řekl Rickovi zcela vážně. Věděl, že křeče nejsou sranda. Sám je párkrát měl. A i když přesně nevěděl, co jeho senpaiovi bylo, snažil se ho nějak povzbudit.
Po chvíli dal svoji ruku z jeho ramene pryč. Udělal pár kroků dozadu, přičemž se na patách otočil a šel dál. Krátkými kroky vytvářel mezi ním a Rickem slušnou vzdálenost. "Co kdybychom si dali odvetu? Minule to nedopadlo moc jasně.", otočil se zpět na Ricka a pozvednutím meče ho vyzval. Snad mu nenarušoval jeho plány...
Saisha mu mezitím seskočila z ramene a odešla bůhvíkam. Zajímavostí bylo, že svůj meč držel jenom ve své pravé ruce. Levačku měl za zády jako by držel zabodnutou dýku v jeho zádech. Byl připraven na cokoliv.

Rick se také podělil o nějaké osobní informace z posledních pět let. Zajímavostí bylo, že i přes to, že chodil na mise a tréninky, tak se vyhýbal určitým lidem... Koho tím myslel? A proč se jim vyhýbal? Něco jim dlužil? Provedl jim něco? Vypadalo to tak, že toho tam bude víc. Tsu vůbec netušil, co se v Seireitei posledních pár let dělo. Věděl, že většina byla zničena a že se staví od znova, ale tam to nějak končilo. Zřejmě by si měl doplnit vědomosti...
"Bolest k našemu povolání už patří.", s odvážným pohledem odpověděl senpaiovi. Nijak neřešil a ani ho nenapadlo, že by mohlo být něco zvláštního na jeho hlase, protože Rick vypadal jako člověk, který takové hlášky sypal z rukávu dennodenně. Jestliže měla slova Tsua zastrašit, vyvolala v něm pravý opak. Jasně žluté jiskřičky mu zazářili v modrých očí.

Jak jsem už psal v předešlém postu, Tsu skutečně hodlal bojovat pouze jednou rukou. Jeho nová technika vyžadovala perfektní balanci mezi sílou úderů, celkovou rychlostí a precizností. Musel se dostat za své vlastní limity a ty následně překročit. Je skutečně možné, aby takováto technika vznikla?
Rick dovolil Tsuovi zaútočit jako první. Nom, spíš chtěl, aby zaútočil jako první Rick, ale co se dalo dělat. On přijal jeho výzvu, tak musel přijat i on tu jeho. Simple.
Tsu nehodlal vymýšlet nějaký speciální opening attack, který by Ricka rozhodil psychicky na milión kousíčků, takže začal dost jednoduše. Rick si mohl všimnout, že jeho tělo se lehce prohnulo kupředu, přičemž se okamžitě ze svého místa vypařil. Shunpem se přemístil přímo před Ricka cca na délku jeho meče. Následoval horizontální sek na Rickův krk.