Filler - Kdo přežije

Eshen

No, bylo to fajn si zase chvilku odpočinout. Eshenovi se někdy zdálo, jakoby slovo "odpočinek" dost rychle odcházelo z jeho jídelníčku. Jakožto podkapitán, a někdo, kdo se snaží pořád se zlepšovat, neměl moc času na takovéhle aktivity. Dost možná to byla škoda. Trochu klídku se někdy doopravdy hodí...
A ještě s Kitsune, o to lepší to bylo. Vlastně už by to ani nemohlo být o tolik moc lepší.. snad jen, kdyby tohle byla nějaká horská chata s pořádným vytápěním a rozhledem na okolní přírodu, a nebo pláž. Ale nemůžete chtít všechno, žejo...
Každopádně, Eshen si všiml, že se Kitsune vlastně docela ošívá. A taky ze sebe sundala Haori. Tedy, mokré haori - muselo jí být zima.. což taky potvrdila svými slovy, i když asi nevědomky.
"No, mně zima není, ale když se tak dívám na tebe.." pronesl žertovně, ale s trochou starostí v očích. To by bylo, aby kapitánka, a hlavně kamarádka, jen tak nastydla!
Napadla ho věta "Chceš s tím pomoct?", která by byla krásně Eshenovská a tak, ale pro jednou si ji nechal pro sebe, a postavil se. "Kouknu po nějakých větvích.." pronesl, a dal se trochu do lesa, aby našel něco, co by mohlo hořet. Ale ne daleko. Nechtěl se ztratit..

-> Eshen, Kitsune
Byl to les... v lese byla fůra stromů. A taky fůra větví na zemi... a taky na stromech. Konec konců, byl to LES!

Akachi Naito

Dále utíkal korytem, nevědě, jak dlouhá cesta ho ještě čeká. Bylo dost možné, že takhle dlouho nevydrží běhat. Stále utíkal, pouze jednou rukou zamířil na jeden z kamenů a vypálil další Byakurai, chtěl asi jen vědět, jak to dopadne. Byl docela v koncích a jediná cesta ven by možná byla ven z údolí. A tak se o to i pomocí shunpa pokusil. Tam by přeci jen kameny nemusely vyjet. Samozřejmě si během útěku dával pozor na menší kameny, co po něm vrhaly.

Eshen

A tak z LESA vybral ty nejsušší větve. Dobrá věc, že byli v LESE. Být tak v HORÁCH, tak by dost možná Kitsune umrzla.
No, to by ale asi taky mohlo být tím, že na horách zima bývá, žejo.
Každopádně, s tou kupou větví se vrátil ke Kitsune na břeh jezera. Udělal malé jakžtakž ohniště, vyklidil prostor, aby to nechytlo tam všechno.. no celkově.
Pak se pokusil oheň rozdělat pomocí svého kida.
"Budeš potřebovat s něčím pomoct?" zeptal se s úsměvem. Když už tu byli.. on byl chlap. Jestli něco chtěla, on by to měl zařídit..

Hoshi Kitsune

Kitsune se dívala za Eshenem, který se vydal najít nějaké dřevo do toho LESA plného dřeva. A pak, že gentlemani vymřeli.... pomyslela si Kitsune. Pravděpodobně to nebyla pravda, když se tak dívala na Eshena, který se o ní tak pěkně staral. Po chvíli se vrátil i s hromadou větví a udělal provizorní táborák. Jo, tohle by jí mohlo trochu zahřát. "Saké u sebe asi nemáš, co?" odvětila mu s úsměvem. Přece tu nepodlehne depresi...smích léčí, depky škodí.

-> Eshen, Kitsune
Oheň vesele zapraskal. Zřejmě bylo o něco snažší přežívat v divočině, když člověk uměl zapalovat oheň rukou. S ohníčku se vesele kouřilo a ihned vám byla menší zima. A to i přesto, že slunce se překvapivě rychle ztrácelo a přicházela tma. Ohníček doával okolí poměrně příjemnou atmosféru. Bylo to skoro na obraz "Eshen a Kitsune, panorama s mrtvou chobotnicí"

-> Akachi
Pokusil ses rychle vyšlphat z údolí ven. Bylo to patrně moudré řešení, protože kameny tě tam nemohly sledovat. Vyběhl jsi fofrem nahoru a kromě toho, že těn kámen trefil do holeně, tak jsi byl mimo jejich dosah. Kameny se chvíli vztekle koulely sem a tam a pak zmizeli v dálce...

Eshen

Oheň se mu podařilo poměrně bez větších problémů rozdělat, a měl z toho taky pořádnou radost. A i už i jemu začínala pomalu být troche zima, takže.. jo, bylo to dobré.
Trochu se bál, aby oheň nepřitáhl nějakou doopravdy nechtěnou pozornost, ale bez něj přežít nemohli, takže asi stejně neměli na výběr. A Kitsune by taky mohla chytit rýmu. A to se nesmí stát!
A ani si nevšiml, že už se docela stmívá. Tma už svými pařáty sahala oběma do výhledu.. ještěm že ten oheň je.
"Nedokážeš si představit, jak rád bych měl." pronesl, a upřímně se zasmál. Jo, to by bylo super. Udělal si trochu větší pohodlí, opřel se o strom, a zadíval se na hvězdy.. nebo alespoň do nebe, pokud hvězdy vidět nebyly. Byl to ten.. spíš tichý typ člověka, a tak ho zrovna nenapadalo nic ke konverzaci.

Hoshi Kitsune

Ohýnek si hezky plápolal a Kitsune začínalo být teploučko. Připadala si jako u táboráku, jen to opékání tady chybělo. Avšak s tou chobotnicí to riskovat první nehodlala. Další pokus o nechtěnou sebevraždu by nemusela přežít. A tak jen seděla v tureckém sedu a ohřívala se u ohně. 
"Dokážu..." pronesla rozhodně a pak se také zasmála. Když se Eshen zadíval na nebe, napodobila ho a udělala to samé. "Mimochodem...cos to před tím říkal o Bankaii?" zeptala se ho, když si vzpomněla na jejich předchozí debatu.

-> Eshen, Kitsune
Tma padla neuvěřitelně rychle. Ze šera byla během pouhých minut černočerná tma. Oheň osvětloval alespoň okolí. Jeho praskání narušovalo jinak naprosté ticho. Bylo naprosté bezvětří, takže ani listky nešuměly. Ptáci utichly... bylo to skoro strašidelné ticho.
"s něčím pomoct?" ozvalo se najednou odněkud.

Eshen

Tma byla hned na místě. Ohýnek dál plápolal, jak uměl.. Jediným zvukem, který se ozýval, bylo praskání dřeva, ale ani to nijak Eshenovi nevadilo. Ba dokonce naopak, on měl ticho rád, měl rád svoje kamarády, měl rád přírodu, a když se to tu vlastně všechno tak hezky sešlo.. nebýt tady nedobrovolně, tak by si skoro připadal jako na dovolené.
"No, ptal jsem se.." začal, ale pak ho něco přerušilo. A Kitsune to určitě nebyla.
Eshen vystřelil na nohy.
"Slyšela jsi to?" zeptal se, s mečem v ruce. To bylo hnusný. To bylo hodně hnusný. Eshen nemá creepáky rád. Jak za starých časů v ruinách. Jen to ne.

Hoshi Kitsune

Kitsune si užívala příjemné atmosféry a dokonce, i když jediné, co viděla byl oheň a ozářená Eshenova tvář, nevadilo jí to. Čekala na Eshenovu odpověď nebo spíše otázku a když už začal mluvit, ozval se nějaký další hlas. Kitsune zamrazilo. Vyskočila na nohy stejně jako Eshen, a vytáhla svou zanpakuto. "Jo." odpověděla mu a rozhlížela se kolem, snažila se něco vycítit, když už byla tma jak v pytli. Připomínalo jí to jejich první společnou misi v ruinách. Tma a divný hlasy...Doufala však, že tyhle jí nebudou chtít zabít.

Vyskočili jste na nohy a připravili se na cokoliv. Ale kromě praskajícího ohně jste neslyšeli vůbec nic. Pak někde v dálce zapraskaly větvičky, ale pak zase naprosté ticho.
"jak rád bych měl" ozvalo se najednou směrem od jezera. Vlastně se to ozvalo velice blízko. Tak blízko, že byste měli něco vidět... ale nikde nic...

Eshen

No, Eshen nevěděl, jestli je rád, že to Kitsune slyší taky. Kdyby to neslyšela, byli by v možná v bezpečí.. ale on by už byl asi dočista šílený. Kdyby to slyšela, byli pravděpodobně v nebezpečí ale.. zase mu alespoň zatím kompletně v bedně neruplo.
Otáčel se, jak hledal původce hlasu. Snažil se i vycítit nějaké reiatsu, cokoli..
Ale bylo ticho.. takové ticho..
Pak se to ozvalo někde od jezera, hned vedle nich. Eshen se tam rychle otočil. Až v tu chvíli si uvědomil, že to jsou jeho slova. Že je to něco, co je opakuje.. proč to ale sakra ještě neviděl?!
Třeba je to jen nějaký speciální terén, co vrací ozvěnu po dlouhé době a po kouskách..
yeah.. ne.

Hoshi Kitsune

Kitsune se tedy rozhlížela kolem a nic necítila, neviděla a už zase neslyšela nic kromě praskání ohně. Tedy dokud to něco nepromluvilo odněkud od jezera. Společně s Eshenem se tím směrem otočili, ale nic neviděli. Tady si někdo rád hrál na schovávanou a taky rád imitoval. A podle všeho se Eshen té věci líbil, jelikož opakovala jeho slova. Kitsune ani nevěděla, jestli chce vědět, co to je....ale stejně byla zvědavá. Vlastně jí štvalo, když něco nevěděla. hlavně, když nevěděla, jestli je to přítel nebo nepřítel. Nebo alespoň, jestli je to bezpečné nebo nebezpečné...třeba je to nebude chtít sežrat...třeba...snad...

Uslyšely jste opět praskání větviček. Tentokrát už časté a blížilo se, jako kdyby někdo šel lesem vaším směrem. Z lesa se zablesklo, jednou... dvakrát. A v tu chvíli se na okraji světla, které poskytoval oheň vynořila osoba. Byl to shinigami. V ruce držel meč, udělal krok směrem k vám a padl na zem. Ze zad se mu kouřilo... měl tam obrovskou spáleninu...

Eshen

Tohle bylo divné, šíleně divné. Byl tam Shinigami. To samo o sobě bylo divné. S něčím bojoval.. to bylo taky hodně divné. Přišel z úplně druhé strany.. a vůbec, ale vůbec to ty hlasy nevysvětlovalo. Ale alespoň měli něco jiného na soustředění. Ten Shinigami lehl. Měl na zádech spáleninu, což nebylo dobré. S něčím bojoval, a pravděpodobně prohrál.
A teď tu byl Eshen s Kitsune... jakoby byli sami.. ale teď už věděli, že skoro určitě nejsou.
Eshen nevěděl, jestli má vyrazit, nebo, co dělat. Připravit past? Pomoci tomu chudákovi? Najít to, co ho zničilo?
Pochyboval, že by to musel hledat. Spíš počítal s útokem.
Postavil se do naprosto bojepřipravené pozice, a snažil se vycítit reiatsu. A nebo pohyb. A nebo zvuk. Nikam ale zatím nevyrážel..

Hoshi Kitsune

Jak tam tak hledali tu Eshenovu imitaci...dobelhal se k nim jakýsi shinigami a padl k zemi. Kitsuniny reflexy zareagovali a okamžitě zkontrolovala tomu muži se spálenými zády tep. Jestli žil, mohl jim říci něco užitečného a jestli ne...alespoň jim mohl být ukradený... Tak jako tak zase vyskočila na nohy a připravila se na to, kdyby se to něco, co napadlo tohohle chudáka, rozhodlo napadnout i je. Při tom se stále pokoušela cokoliv vycítit. Její instinkty pracovaly na plné obrátky. Netušila, jestli to nějak souvisí s těmi hlasy nebo ne, ale rozhodně to zatím vypadalo více nebezpečně.

-> Eshen
Cítil si reiatsu z lesa, ale patrně šlo o zbytky reiatsu toho shinigami který ležel před vámi. V naprosté tmě jsi neviděl nic víc, než co osvětloval oheň. Slyšel jsi ale jak něco zašumělo v listech stromů...

-> Kitsune
Shinigami zvedl hlavu. Podíval se na tebe. Nepoznávala jsi ho, ale v Seireitei byly tisíce shinigami, které jsi neznala. "Jsou... ve stromech. Pozor n..." vyhekl z posledních sil. Jeho zranění bylo příliš vážné. Okamžitě ses připravila, ale v okolní temnotě jsi neviděla vůbec nic...

Hoshi Kitsune

Onen shinigami řekl Kitsune pár informací...vlastně jen jednu, ale i ta se hodila. A pak padl..už navždy. Kitsune neměla čas truchlit nad neznámým shinigami. Měla jiné věci na práci, třeba přežít, alespoň do dalšího svítání.
Kitsune tedy stála poblíž Eshena připravena se bránit kdyby něco. "Je to ve stromech. A je toho víc než jeden..." podělila se s ním šeptem o získané informace. Avšak, i když tohle všechno věděla, nic neviděla. Neměla ráda stvůry schovávající se ve tmě. Těch si užila dost už v ruinách. Dokonce jí i napadlo vypálit do korun stromů kido ohnivou kouli, ale to by ty věci mohlo jen vyprovokovat...nemluvě o lesním požáru, který by se mohl nemile zvrtnout.

Eshen

Když se Kitsune vrátila od, teď už skoro určitě mrtvého, Shinigami, s konečně alespoň nějakými informacemi. To bylo dobré, ale i tak. Eshenův pohled instinktivně přešel nahoru, do korun stromů. Dál svýma očima hledal pohyb, tvář a podobu těch, kteří by je tu ohrožovali. Nebylo tam ale ani nijak moc světla, bohužel. A Eshen si se svými Hado schopnostmi nevěřil dost natolik, aby použil Shakkaho jen pro svícení. Nevěřil, že by to osvítilo dost. A hodit to do stromu.. no, asi by měli na svědomí celý les, dost možná včetně sebe.
Postavil se zády k zádům Kitsune tak, jak to dělají v cool filmech, aby jeden kryl záda druhému. Les byl všude kolem nich. Stejně tak stromy.
Tohle se mu vůbec nelíbilo. Ani trochu.

Akachi Naito

Zatnul zuby a trochu zasyčel od bolesti, když ho kámen zasáhl do holeně. Houbovitá tkáň a podobný věci, bolest jak pes. No každopádně byl rád, že se těch kamenů zbavil. Chvíli tak seděl a odpočíval, přeci jen utíkal slušnou chvíli. Akachi se nakonec rozhodl, že bude cestovat ve tmě. Přeci jen měl nějaký výcvik z 2. divize, ve které kdysi dávno působil a tak se spíš řídil pravidlem, že ve tmě půjde méně vidět on, takže by to teoreticky měla být menší šance na přepadnutí. A tak tedy po chvilce odpočinku vstal a vydal se po hřbetu údolí dále podél potoka, směrem pryč z hor. Tedy, alespoň tak doufal.

-> Eshen, Kitsune
Hleděli jste do tmy. Byla to nejhorší možná situace - vás osvětlovalo světlo vašeho malého ohníčku, takže jste byli dobře vidět. Naopak vy jste neviděli nic... jen jste tušili, že tam někde ve tmě se schovává někdo, kdo pravděpodobně smrtelně nebezpečný. Najednou nějaká neviditelná síla odhodila Eshena stranou do trávy... jako kdyby ho trefilo beranidlo. Kitsune něco chytlo pod krkem, sevřelo jí to neuvěřitelnou silou a zvedlo do vzduchu...

-> Akachi
Pokračoval jsi po tmě. Dařilo se ti zatím držet bez větších problémů směr, ale bylo občas náročné pokračovat po nepříliš širokém hřebenu. Cítil jsi ale jak jsi klesal. Po několika desítkách minut rychlého klesání sis všiml, že kolem začíná růst vysoká tráva.Velice vysoká, také pevná země se měnila na bažinu... za tmy jsi toho přiliš jiného neviděl...

Akachi Naito

Blátíčko a vysoká travička se mu vůbec nezamlouvala. Jediné pozitivum na tom celém byl fakt, že se konečně dostal z hor. Nejhorší bylo, že tady někde nemohl ani zůstat a odpočívat, jelikož by to bylo nejspíš pořádně nebezpečné. Přeci jen, nevěděl jak hluboký a žravý může močál být. Už ho tu chtěla zabít partička kamenů, tak se nedalo nic předvídat. Rozhodně vytasil meč a zkoušel bodnutím hloubku před sebou a zda-li to může přejít. Sem tam odkryl ve volné chvíli i kus vysoké trávy před ním, aby se mu snadněji postupovalo.

Hoshi Kitsune

Stále nic neviděla a Eshen podle všeho také ne. Najednou ho něco odhodilo stranou a Kitsune ucítila na svém krku něčí stisk....a to pořádně silný. Až teď jí začalo docházet, že motat se kolem ohně byl špatný nápad, že tím byly akorát moc na očích. To se na kapitánku assassinské divize nehodí...styděla by se za to, kdyby na to byl čas, což nebyl. Měla momentálně dost jiných problémů a starostí, jako třeba uvolnit svůj krk ze sevření. Kitsune zvýšila své reiatsu ve snaze útočníka zahnat nebo rovnou vypařit. Při tom se jednou rukou pokoušela rozsekat nepřítele a druhou se zbavit toho, co jí svíralo tak silně krk, který ještě bude potřebovat.

Eshen

Eshen byl najednou něčím odhozen, což jednoznačně nebylo dobré. To, že tam Kitsune levituje ve vzduchu.. pochopil, že jí asi něco drží pod krkem. I když ho tělo z nárazu bolelo, už namířil rukou na místo, kde by stál normálně člověk, co by ji držel, a už už chtěl poslat Kido.
"Trefíš jí." ozvalo se mu ale uvědomění v hlavě. Nebyl to nejlepší nápad.. a kdyby ublížil Kitsune, už by si to neodpustil.
Tedy, ne, že by jeho Kida jí mohli nějak vážněji ublížit, ale to si v tu chvíli vůbec neuvědomil.
A tak ho nenapadlo nic, než zashunpovat s katanou tam, kde by bylo "za útočníka", kdyby tam nějaký byl, a pokusit se seknout tam, kde by asi tak měl břicho.