Filler - Kdo přežije

Akachi Naito

Postava nereagovala, takže Akachi přešel spíše na útočnou pozici.
Tak jak myslíš..
Pronesl spíš jen tak pro sebe a aby trošku nažhavil atmosféru. Už, už se chtěl vrhnout kupředu a sekat jako vždycky, když to něco zasáhlo něčí kido. Akachi byl svým způsobem rád, ale zároveň trochu zklamaný, že nemohl poměřit své síly i on. V tu ránu se ozval povědomý hlas. Ano, bylo to té kapitánky, co přechovávala toho chlupatého krvežíznivého tvora. Akachimu skoro až naběhl mráz po zádech.
Zdravíčko..
Pravil a trošku nuceně se zasmál. Samozřejmě si prohlížel okolí, jestli nespatří to zvíře. Nespatřil, takže mu spadl kamen ze srdce.
Vysvětlí mi někdo, co se tu děje?
Zeptal se a nahodil už jeho typický velký úsměv. A k tomu všemu dodal ještě dost cool mrknutí.

Eshen

Eshen byl rád, že se zdálo, že tenhle soupeř to už měl za sebou. Když slyšel konverzaci, a na něho volající Kitsune, vydal se kulhat směrem tam, kde se bavili.
Co pochopil, byl tam další kapitán. Dobré.. na něco. Na jednu stranu mu bylo trochu líto, že už to nebude dvojka Eshen + Kitsune v divočině, protože to vždycky stálo za to.. ale, byla to pomocná síla, a to se vždy počítá.
"Hádám, že ti dlužím jeden život.." pronesl s úsměvem držící se za zraněný bok, když tam došel. Pak ale nějaké mluvení nechal na kapitánech a spíš se snažil vycítit, jestli se neblíží něco dalšího ošklivého. Nebo i pěkného. Prostě, něco dalšího.

Prozatím se zdálo, že kolem je ticho. Jen tiché šumění větru ve větvích. Pokud tu byl někdo někde kolem, tak o sobě nedával vědět... vybuchlá příšera byla vybuchlá, nezbylo po ní vůbec nic... ani flek na zemi.

Hoshi Kitsune

Tak se přeci jen nepletla. Opravdu to byl kapitán desáté divize osobně. Kitsune vážně nechápala, proč se jí bojí..i teď jí přišel trochu nervózní podle hlasu. Ale to se jí asi jen zdálo, jelikož se za chvíli usmíval, což Kitsune viděla, až když přišla blíž. Hned na to se k nim dobelhal Eshen. "Nedlužíš, předtím si pomohl ty mně, takže jsme si kvit." usmála se na Eshena a poté se otočila zpět na kapitána. "To bychom také rádi věděli. Jste první kromě vybuchujících prasat, obřích chobotnic a neviditelných příšer, koho jsme potkali." odvětila Akachimu na otázku o co tu vlastně jde.
Kolem naštěstí vše vypadalo klidně a nenebezpečně. Kitsune by ale byla radši, kdyby zase vyšlo slunce a bylo vidět. "Myslím, že bychom neměli zůstávat na jednou místě moc dlouho, mohli bychom zase něco přilákat." nadnesla dobrou myšlenku, tedy myšlenku, která stála alespoň za zamyšlení.

Akachi Naito

Brzy poznal, že je tu s nimi i někdo další. Ano, byl to už známej vtípkař pod kapitán Eshen.
Zdravím i vás pod kapitáne..
Poznamenal s dalším velkým úsměvem. Poté si vyslechl kapitánku.
Ah jistě. Mě zase napadlo několik kamenů..
Znělo to trochu jako by si dělal legraci, ale myslel to smrtelně vážně.
Nejspíš máte pravdu. Určitě bych ale šel opačným směrem, než jsem přišel..tam jsou pouze močály a skály..
Pravil s dost znechuceným výrazem na tváři.

Eshen

"Příjemný večer přeji, kapitáne." pronesl Eshen s lehkým úsměvem. Jasně. Hodně příjemný večer, žejo. Idylka. Eshen si prohlížel okolí, mezitím co oba kapitáni měnili myšlenky a informace. Když se Akachi zmínil o kamenech, Eshenovi trochu povyzdvihl obočí překvapením a.. no, celkově, ale nechal to být. Dnes už viděl kupu divných věcí.
"No, posledních pár okamžiků jsme nebyli zrovna ti nejtišší." dodal k tomu všemu, pořád s úsměvem. Zranění ho pořád pálila, ale moc dobře věděl, že zůstat dlouho tady na jednom místě by mohlo znamenat.. no, mnohem více těch zranění.
"Myslím, že nemáme na co čekat." vynesl a otočil se od ostatních, prohlížejíc si tmu a okolí a všechno takové. Jestli nezmerčí nějakou neplechu. Nebo zabijáckého sviňáka. Nebo tak.
Znáte to, les.

Kolem byl tma a ticho. Až nebezpečné ticho. Neslyšeli jste vůbec nic, jen sem tam nějaké to šustění listů ve větvích. Přišlo vám ale, že už začínáte něco málo vidět. Už nebyla černočerná tma, spíš... obyčejná tma. To znamená, že už bylo vidět obrysy stromů a dalo se jít rychleji bez nebezpečí, že si rozbijete hubu

Hoshi Kitsune

Kapitánka druhé divize pozvedla jedno obočí. "Kameny?" ujišťovala se, jestli se nepřeslechla. Zároveň ale brala v potaz, že, když tu vybuchují prasata, mohou tu být i zlé útočící kameny.
Její návrh se podle všeho ujal a Eshen dokonce už vyrazil kupředu. A tak se k němu Kitsune připojila a čekala, že to samé udělá i Akachi. Ta tma a ticho, které je obklopovalo, Kitsune deprimovalo. Nelíbilo se jí to. Nikde nemůže být takové ticho. Alespoň, že tma už nebyla tak neprostupná. Kitsune dokonce začínala vidět i obrysy stromů. Takhle to bylo o dost lepší, nemusela se totiž bát, že si někde nabije čumec o strom. A rozhodně se tak dalo mnohem lépe dávat pozor na okolí.

Akachi Naito

A tak se vydal s ostatníma na cestu. Založil si ruce za krkem a potichoučku si pobrukoval. Přišlo mu to mnohem lepší, než hnusné ticho.
Ano, kameny. A házely po mně další kameny..
Pravil s velkým úsměvem a nadále pokračoval v pobrukování.
Takže doufejme, že po nás stromy nebudou házet další stromy..
Pravil a trošku podezíravě si prohlédl nejbližší strom.
Jinak, jste "ourajt" pod kapitáne?
Pravil, když se rozhodl pokračovat v cestě po prozkoumání stromu, který zřejmě nejevil žádné známky agresivity. Hodný strom.

Eshen

"Ahá.." poznamenal jen, když tam tak Akachi mluvil o tom, co ho přepadlo, ale aby se to uvedlo na pravou míru, vlastně mu docela i věřil. Dneska viděl vybuchující prase, co rozprsklo všude kolem žíravinu. To už asi něco znamená. Pravděpodobně jsou někde v Brazílii. Tam je tenhle druh bordelu..
Uchechtl se, když slyšel otázku Akachiho. "Jasné. Díky." pronesl jen tiše, protože.. to byl jeho styl. V jeho hlavě ale byla odpověď typu: "Kdyby to bylo ještě trochu víc rajt, tak už bych to přetočil a bylo by to left."
Každopádně, pokračoval dál v opatrné, a kolemsebe si všímavé chůzi, kde vyloženě hledal, kde se na něj něco dalšího nečekaného vyřítí.

Zlověstně tichý les vás doprovázel. Pokračovali jste dále, bohužel jste neviděli nic jiného, než stromy. Sem se objevily i nějaké nižší dřeviny, vesměs husté keře, které vám sahaly přibližně k pasu. Jinak tu bylo stále ticho a nikdo z vás neviděl ani neslyšel nic zvláštního...

Hoshi Kitsune

Kameny, co házejí jiné kameny....no, proč jí to jen nepřekvapovalo...Nechala ty dva, ať si povídají a když Eshen řekl, že je v pohodě, trochu se jí ulevilo. Byla ráda, že není vážně zraněný, i když bylo možné, že si jen hrál na tvrďáka a nechtěl to přiznat. Kitsune vážně nevěděla, co by dělala, kdyby v pohodě nebyl. Svým léčením by ho spíš zabila a u Akachiho to viděla podobně. Nicméně kolem se nic nedělo. Pořád jen samý strom...strom...strom..keř....strom...strom...a tak Kitsune pokračovala dál lesem spolu se svojí teď už větší skupinkou.

Akachi Naito

Byl spokojený s odpovědí pod kapitána a tak pokračoval rázným krokem se skupinou kamarádů ( ). A jelikož Akachi byl velký filozof a neuměl být moc ticho, tak se rozhodl začít další konverzaci.
Co když všichni umřeli a my jsme jediní přeživší a budeme muset založit nový Soul Society a naplnit ji dalšími shinigami? No máma je jasná, ale co táta?
Zasmál se a dvakrát nadzvedl obočí. Snad každému muselo dojít, že to není zrovna super vážná konverzace a měla sloužit spíš na zlehčení atmosféry. V tom byl Akachi opravdu dobrý. Myslím..

Eshen

Eshen celou dobu pozoroval, co je kolem, a tak nějak letmo poslouchal něco, co by se skoro snad i dalo nazvat rozhovorem..
Ticho vzniklé po větě Akachiho prořízl poměrně hlasitý zvuk něčeho, co znělo přesně, jako když se někdo velmi silně praští dlaní do čela. Nic jiného ale Eshen neříkal, a s úšklebkem značícím "srsly" se plahočil po lese dál, pořád ostrý jako ostříž a.. no, znáte to, prostě dával zatracený pozor, co je kolem, a kam vlastně šlape. Nechtěl šlápnout přeci do nějakého.. no, zbytku toho divokého prasete, že.

Slova kapitána 10. divize projela tichem lesa, jako kdyby křičel přes megafon. Plesknutí Eshena znělo jako výbuch. Ticho lesa bylo na chvíli narušeno. Potom nastala chvíle ticha. A do toho jste uslyšely tiché zvuky mnoha malých nožiček... ze všech stran

Hoshi Kitsune

Kitsune si tak šla vedle Eshena, sledovala okolí a poslouchala oba své společníky. Pak ale kapitán desáté divize řekl to, co řekl, a Eshen to okomentoval dosti hlasitým facepalmem. Kitsune se zastavila a Eshen vedle ní si mohl všimnout vražedného výrazu, který nasadila. Dokonce jí i cukalo jedno oko a koutek. Když se ale otočila na Akachiho, hrál jí na tváři úšklebek. Poplácala Akachiho po rameni. "Hodně štěstí s roděním, MÁ-TI..." zdůraznila schválně to slovo, aby to pochopil a šla dál. Chvíli dokonce litovala, že ho nenechala napospas tomu neviditelnýmu zmetkovi.
V tom, ale uslyšela zvuky jakýchsi mini nožiček. Šlo to ze všech stran. Kitsune se to moc nelíbilo. Spousta nožiček znamenala hmyz a hmyz byl fuj.... "Slyšíte to taky?" zeptala se svých společníků a hledala nepřátele i očima.

Akachi Naito

Už, už chtěl reagovat na facepalm a následující rýpnutí kapitánky druhé divize. V tom ale zaslechl spousty kroků všude okolo nich. Což následně okomentovala i kapitánka.
Děti jdou..
Pravil s menším úsměvem. No prostě si nemohl odpustit další poznámku, co na to říct. Jeho ruka však ihned sáhla po rukojeti zanpakuto. Levou rukou udělal všem známe gesto "Pssst". Snažil se přesněji lokalizovat zdroje zvuku.

Eshen

Brutálně v sobě potlačil potřebu se začít pořádně tlemit, když Kitsune smetla Akachiho ze stolu. A právě i tak, jak se soustředil tak nějak trochu na něco jiného, byl dost možná posledním, kdo ty zvuky slyšel.. ale jen o chvilinku.
Automaticky vytáhl zanpakutou a otočil se k ostatním zády, aby jim je kryl. Očima slídil všude kolem, aby si mohl všimnout nepřátel.. nebo hodněnohého nepřítele, jako první. Jeho myšlenky se vrátili k těm otráveným pavoukům v Hueco Mundo. Na čele mu vyrašila kapka potu.
Soustředil se ale plně na případného nepřítele, nebo.. cokoli, co to kolem bylo.

Viděli jste v lese kolem sebe rychlý pohyb, ale byl tak akorát mimo hranici viditelnosti. Ať to bylo cokoliv, bylo toho hodně a bylo to velice rychlé. A bylo to všude kolem vás. Zatím se to ale nepřibližovalo...

Hoshi Kitsune

Kitsune se na Akachiho slova ušklíbla. Ať už v tom lese kolem nich bylo cokoliv, bylo to rychlý jak veverka sjetá kofeinem. Teda spíš veverky, jelikož toho bylo podle všeho víc. Kitsune ten pohyb nestíhala sledovat očima, až tak to bylo rychlé. Vůbec se jí to nelíbilo. Nejprve vybuchující prase, pak obří chobotnice, na to neviditelná potvora a teď tohle. Bylo to všude kolem. Naštěstí se to ale nepřibližovalo. "Eto...co takhle to vzít vzduchem?" nadnesla možný nápad, jak se z toho dostat a při tom si připravila ruku na zanpakuto.

Eshen

Připraven zaútočit, stejně tak jako připraven padnout zoufalstvím z té neustálé bídy tím, jak všude všechno šlo vždycky špatně, se pořád otáčel, a snažil se ty cokoli to bylo chytit pohledem. Nevěděl nic, až na jedno - že jich tam je určitě víc, než jen ti tři shinigami. A to je vždycky špatné.
Uslyšel Kitsune promluvit. Byl to dobrý nápad. Až moc dobrý.
"Ty.. hele. To mi zní až moc jednoduchý. Určitě na to tyhle mrchy budou mít nějakej trik, kterým nás dostanou dolů, a schytáme to ještě víc." řekl otráveným hlasem. "Ale možná nám nezbývá, než to zkusit." dodal, a mrkl očkem po Akachimu. Čekal, co k tomu i Černej máma řekne.

Akachi Naito

Sledoval ten pohyb a vůbec se mu to nelíbilo. Akachi si zakládal na své mobilitě a to něco vypadalo taky dost rychle. V tom Kitsune nadhodila něco o cestě vzduchem. Znělo to docela fajn, ale Akachi rozhodně nechtěl být ten první, kdo skočí do vzduchu.
Pro mě za mě..
Procedil skrz zuby a vytasil zanpakuto. Chtěl jí mít v ruce, aby mohl okamžitě zareagovat na něco, co ho mohlo chtít zastavit.

Ve chvíli, kdy Akachi vytasil meč se z lesa vynořilo obří množství malých ještěrek. Byli jich desítky, pokud ne víc. A všechny se řítili přímo na vás. A byly všude... byly maximálně 30 čísel vysoké, ale měli ostré drápky a zuby. A byli i na stromech kolem...

Hoshi Kitsune

Najednou se z lesa vynořila horda ještěrek. Kitsune nejprve ztuhla při pohledu do těch plazích očí, pak jí ale došlo, že to jsou ještěrky a ne hadi. To Kitsune trochu uklidnilo, avšak nepolevovala na ostražitosti. Moc se jí nelíbilo, že se ty potvory producírovaly i na stromech a bůh ví, jak dobře uměli skákat. "OK, vzduchem to asi nepůjde." podotkla. "Povstaň, Akamaru!" vyvolala kapitánka svůj shikai a tak během okamžiku držela místo katany meč dlouhý jako ona sama. "Karyū!" pronesla a její meč obklopily plameny.

Eshen

"Jo.. no, já tam první kdyžtak nejdu." řekl naprosto jasně a upřímně, ale vypadalo to, že se stejně i všichni ostatní vzdali tohohle nápadu. Bude se zůstávat, a bojovat. Najs.
Každopádně, okamžitě vyvolal Shikai. "Sekej, Kurokamakiri!" pronesl, a připravil si obě čepele. Už ještěrky zaútočily... nebylo nač čekat.
Celkově, ještěrky.. tohle celé byl takový béčkový horrorfilm.
Každopádně. "Střílej, Kurokamakiri." ozval se znovu Eshen, a tři čepele se oddělili od jeho levé ruky, aby se daly do sekání malých nepřátel. Nechtěl se sám moc zapojovat do přímého boje, když byl zraněný...