Filler - Na samotě u hradu

Kapitáni Ruyichi Yoshiro, Naito Akachi, zástupce Rai Eshen a důstojníci Hoshi Kitsune a Izumi Amaru byli požádáni, zda by se mohli dostavit do kanceláře kapitána 1. divize. Údajně šlo o důležitou misi, která nesnesla odkladu. Nebylo příliš věcí, které by dokázali rozrušit kapitána 1. divize, přesto se jeho žádost mohla zdát lehce urgentní. Ale kdo mohl tušit, o co vlastně šlo? Nicméně tým, který si kapitán nechal svolat nebyl zdaleka ten nejslabší v Gotei 13, takže šlo nejspíš o něco velkého...

Dveře do kanceláře kapitána první divize se otevřely. Nebylo slušné vejít bez zaklepání, ale Yoshiro si to prostě neuvědomil. "Uhm," vydal ze sebe, když mu došlo, jak nezdvořácky vešel. Chvíli na Razakiho koukal, potom udělal dva kroky dozadu, zaklepal na dveře a vyrazil ke stolu.
"Ahoj," pozdravil kapitána komandéra Gotei 13. To taky nebylo moc slušné, ale byl tu první, takže nikomu nešel špatným příkladem. A navíc byli s Razakim dlouholetí kamarádi. You can't fight that.

Kitsune

Shinigami smska v podobě pekelného motýla mě spolu s mou vlčicí zavedla až ke kanceláři Vrchního kapitána. Vlastně mi jen řekla, že tam mám jít a Artemis už obstarala zbytek, jinak bych ještě příští Vánoce bloudila po Seireitei. Zevnitř jsem slyšela čísi hlas, že by už někdo dorazil? Buď a nebo vrchní kapitán trpěl samomluvou. Nicméně jsem zaklepala na dveře a po vyzvání vstoupila dovnitř. 
"Dobrý den." pronesla jsem a postupně se oběma mužům v kanceláři uklonila. Ano, byli tam dva, takže samomluva to opravdu nebyl. Cítila jsem se trochu divně sama v přítomnosti dvou kapitánů, ale alespoň tu se mnou byla Artemis.

Eshen

Zdálo se to důležité, a co bylo důležité, tam se na Eshena dlouho čekat nemuselo.
Jen, jakmile obdržel žádost, aby se dostavil do kanceláře kapitána 1. divize, Eshen nechal trénování, co měl zrovna na práci, a vydal se na cestu. Shunpem nešetřil, a za pár malých okamžiků se objevil tam, kde se objevit měl.
Dveře byly špatně zavřené, tak Eshen jen zaklepal a okamžitě vešel dovnitř. Yoshiro tu už byl, stejně tak Izumi-sotaichou, a stejně tak Kitsune.
"Kapitáni." pozdravil Eshen, uklonil se, a popošel na stranu, aby nestál ve dveří. Pak ještě pokývl Kitsune na pozdrav. Ke stolu nějak nespěchal, bral se spíš jako slabšího v tomto úkolu, ať už to bylo cokoli.

Amaru

Vběhl sem dovnitř hned za důstojnicí 2. divize. Dostla jsme zprávu že bych se měl dostavit do kancláře vrchního kapitána. Nějaká důležitá mise na kterou měl jít nějakej A-team. Teda asi A- team když jsem tam měl jít i já. Dobrý den řekl jsem protože jsem nevěděl jak mám pozdravit strejdu kterej je náhodou taky vrchní kapitán 13 dvorních jednotek.

Akachi Naito

Povolali ho do kasáren 1.divize k vrchnímu kapitánovi. Akachi si tedy připadal opravdu důležitě. Nahodil tedy super výraz a namířil si to do kasáren 1.divize. Došel tedy ke dveřím do kanceláře kapitána 1.divize. Dvakrát zaklepal a vstoupil.
Vrchní kapitáne Izumi..
Pravil a lehce pokynul hlavou. Poté si všiml i kapitána deváté divize a dalších lidí. Nevěděl moc jak je pozdravit a nepovažoval to za moc důležité. Přeci jen Akachi moc na tyhle věci nebyl. Ale kapitána 9.divize určitě pozdravit musel, nechtěl si takhle rozházet vztahy.
Kapitáne Ryuichi..
Pokynul tedy i Yoshirovi. Poté se vydal k nim. Doufal, že se dozví důvod toho, proč si je sem vrchní kapitán zavolal. Nejspíš byl poslední.
Snad se na mě nečekalo..ale na hvězdy se musí čekat..
Pomyslel si a hustě se přitom usmál.
Poté si však povšimnul té bestie. Opravdu velký pes. Akachi si stoupnul do davu, ale co nejdále od toho psa. Byl celej vystresovanej, lehce se mu třásla kolena a dost se potil. No prostě děs. Pouze doufal, že s nima ten pes nepůjde na misi. To by se Akachi asi zbláznil.

Izumi Razaki

Seděl jsem ve své kanceláři a čekal, kdy dorazí můj tým. Nemusel jsem čekat příliš dlouho. Velice rychle se seběhl. Pokynul jsem jim, aby se posadili. Měl jsem tu sice jen 3 židle, ale oni se nějak poperou. "Zdravím vás všechny. Jsem rád, že jste dorazily takhle rychle. " řekl jsem. Potřeboval jsem dobrý tým a ten jsem taky našel. S tím, kolik kapitánů a zástupců bylo momentálně na misích, tak jsem dokázal sehnat tým, na který jsem mohl být opravdu pyšný. "Nejspíš vás zajímá, proč jsem si vás sem pozval. No... máme tu krizi." začal jsem. "Jistou vzdálenost od východního okraje Rukongai se nachází starý hrad. Upřímně netuším, kdo ho postavil a proč, ale stojí tam od nepaměti. Kolem žilo poměrně velké množství duší... v poslední době mi přišlo několik hlášení o mizících lidech. Vyslal jsem tam hlídku, ale nikdy se navrátila. Rozhodl jsem se vyslat tam druhou, silnější... nechtěl jsem riskovat. Bylo to 10 shinigami z 1. divize, včetně mého 7mého důstojníka... to bylo před 3mi dny... a žádná odpověď. Takže teď nechci riskovat už vůbec. 2 kapitáni, zástupce a 2 třetí důstojníci... možná je to overkill, možná jsou na hradě jen šíleně pohostinní a ti co jsem tam poslal skončili opilí někde pod stolem... ale obávám se nejhoršího..." řekl jsem.

Eshen

Eshen se pochopitelně nikam k židlím netlačil, i když si uvědomil, že vlastně je jedním z výše postavených ve skupině. Jednoduše napočítal pět lidí, a zdálo se, že skupina byla celá, protože Vrchní kapitán Izumi už začal mluvit. Pět lidí bylo hodně, zvlášť, když byli přítomni dva kapitáni.. a to jeden z nich Yoshiro. On sám byl zástupce, Kitsune byla třetí důstojník, a pak tu byl ještě jeden.. no, toho Eshen nikdy neviděl, ale nepředpokládal, že by měl jenom nosit pití.
Každopádně, kapitán mluvil, a Eshen poslouchal. Nebyl tím typem, co by něco poznamenával. A tak tam stál v rohu, a chytal všechny informace. Při posledních slovech kapitána se mu na tváři objevil úsměv.
"Jo, nějaký pití by se mi hodilo." pronesl si pro sebe, a čekal, co bude dál. Docela se na misi těšil. Byl tu Yoshiro, toho chtěl vždycky vidět bojovat, a byla tu i Kitsune, a s tou byla vždycky sranda, když šlo do tuhého.

Kitsune

Za mnou do kanceláře vešel Eshen, konečně nějaká známá tvář, a skoro ve stejnou chvíli tam vběhlo i jakési dítě, ne, shinigami. Nakonec přišel ještě jeden kapitán, kterého jsem neznala. Všimla jsem si, že se dost potil a také se mu klepala kolena. Co je to s ním? Ještě ani neví, co je to za misi a už se bojí? pomyslela jsem si. Na rozdíl od Artemis jsem si nevšimla, že se takhle začal chovat potom, co jí uviděl. 
Poté začal vrchní kapitán mluvit. Vlastně se jednalo o průzkum. S mými zkušenostmi z průzkumů....no, určitě se něco zvrtne. Jen už žádné obry, prosím. 
Počkat. Zástupce? Ten prcek je zástupce? Ne, nemá pásku. Tak kdo teda....zamyslela jsem se a pohled mi padl na Eshena. Měl na ruce podkapitánskou pásku. Tak trochu jsem na něj žárlila, přeci jen byl shinigami mnohem kratší dobu, jak já. Zároveň jsem mu to ale přála. Tak jako tak, bylo fajn mít tu někoho známého. Nemluvě o tom, že s Eshenem se člověk nenudí. Nic jsem ke slovům vrchního kapitána nedodávala, neměla jsem ani co.

Amaru

Takže? zeptal jsem se. Takže vlastně máme jít do toho hradu? A tam asi zjistit kam zmizeli všichni ti lidi a shinigami a až to zjistíme tak se s tím vypořádat a vrátit se vítězně domů? tak aspoň jsem tu misi chápal já. Když nás mělo jít tolik a z toho 2 kapitáni tak to asi bylo dost důležitý. Teda ze všech těch lidí jsem znal jen svýho bývalýho kapitána a věděl jsem že ten je jeden z nejsilnějších shinigami v celé Seireitei. Takže to fakt nevypadalo že bych se měl něčeho bát.

Akachi Naito

Ten pes se mu vůbec nelíbil, proto na vyzvání vrchního kapitána přistoupil a usadil se na jednu ze židlí. TOho psa nyní neviděl, ale stejně měl ten divnej pocit, že tu někde s nima je. Snažil se na něj však nemyslet. Vrchní kapitán se docela rozpovídal. AKachi ho tedy s vyloženým zájmem poslouchal. Bylo to opravdu zajímavé a navíc to vypadalo na pořádnou akci.
Takže žádné další informace o hradě.
Pomyslel si.
Přijde mi dost nerozvážné tam takhle posílat shinigami a nezjistit si o tom bližší informace.
Vyloženě nesouhlasil s kroky, které učinil vrchní kapitán. Pokud šlo o nějaký průzkum, tak měl určitě volit shinigami z druhé divize. Naprosté podcenění situace. Když takhle přemýšlel, tak docela zapomněl na přítomnost toho chlupatého tvora. Jenže chyba, Akachi si chtěl ještě jednou překontrolovat zbytek týmu a tak se otočil na své společníky. Poznal zde pouze kapitána 9.divize, ale pouze od vidění samozřejmě. O zbytku lidí neměl páru. A potom tu byl ona. Krvelačná bestie. Okamžitě zase uhnul pohledem zpět na vrchního kapitána.
Nepokusil se někdo zjistit bližší informace o tom hradě? O jeho původu, majiteli..
Zeptal se s poměrně klidným výrazem ve tváři.
Ať mě ta bestie nesní, prosím..

Izumi Razaki

Očima jsem si ještě jednou přejel po svém týmu. Ano, byl jsem si celkem jsitý, že pokud to měl někdo zvládnout, tak oni. "No, ano, je to víceméně tak. Potřebuju, abyste zjistili, co se tam děje, kam zmizeli lidé co žily v okolí toho hradu a kam zmizeli hlídky, které jsme tam vyslal. Pokud to bude možné, tak tento ptoblém vyřešit, případě ostranit..." řekl jsem. Bohužel o původu hradu jsem měl podstatně méně informací, než bych rád. "No, kontrukce tohoho hradu předchází vznik Gotei 13... takže o něm opravdu nemáme informace o tom, kdo ho postavil a kdo v něm žil. Posledních 1000 let chátral a sporadicky se v něm střídali nevýznamní obyvatelé... jelikož je tak daleko od Rukongai tak pro nikoho z předchozích kapitánů nebyl důležitý... " dodal jsem.

Eshen

Eshen stál, poslouchal, a plně se soustředil. Přemýšlel o tom, kdo, co a jak. Otázky jeho spolubojovníků byly na místě.. nebo alespoň otázky kapitána, o kterém Eshen neměl ponětí, ale byl z desáté, jak všechno napovídalo.
To, že se o hradě nic nevědělo, Eshena nijak neznervózňovalo, ani nepřekvapilo. Když šli tehdy do ruin, nikdy jim neřekli, co mají dělat. Vlastně ani co mají hledat. Takže.. to bylo něco, na co si člověk snad i zvykne, když pracuje jako Shinigami... že prostě informace často stojí za vtip o mámách.
Každopádně, zajímala ho jedna věc, a tak se rozhodl, že se prostě zeptá. Potřeboval nádech, protože tu byl prostě mezi až moc vysoce postavenými lidmi, ale když mluvil, jeho hlas byl naštěstí vyrovnaný. Kdyby tady začal mutovat, Kitsune by se pravděpodobně namlátila smíchy.. a Yoshiro by si dal věneček. To dělá vždycky.
"Ty duše, co zmizely. Naprosto náhodné, nebo si vybírají nějaké speciální..? Nebo nemáme informace?" zněla otázka. Eshen se bál, že ví odpověď. Vážně, měli by jmenovat "informační" divizi. To by tak strašně pomohlo..

Izumi Razaki

Tým měl otázky, což bylo znamení, že je to dobrý tým. Jen pitomci vyrazí naslepo. "Jediné informace co jsme dostali je "lidé mizí ve dne i v noci" takže zřejmě mizeli náhodně... pokud tam byl nějaký vzorec, tak ho tamější lidé neodhalili... a informace od shinigami bohužel nepřišli žádné... ale třeba zjistíte nějaké informace tam... samozřejmě pokud tam ještě vůbec někdo žije..." řekl jsem trochu negativně. Možná jsem byl paranoidní, ale bylo lepší počístat s tím horším... člověk pak mohl být jen příjemně překvapenej

Kitsune

Ten kapitán desáté, podle znaku na zádech, byl zvláštní. Kouknul se po nás všech a když dorazil k nám s Artemis, uhnul pohledem. To jsme tak děsivé nebo co? 
O hradě jsme nevěděli tedy prakticky nic, ani o těch zmizeních. Lidi se ztrácejí kdykoliv, takže žádný rituál ani nic podobného. Prostě normální průzkumná mise, na které jsem zvyklá. Nic nevíme a vědět nebudeme, dokud si to sami nezjistíme. Pokud půjde vše jako obvykle, narazíme na potápěče, minotaury a obry...takový běžný den. 
"Co mi to jen připomíná." řekla jsem si potichu. Pokud mě Eshen slyšel, což bylo dost možný, když stál hned vedle, mohlo mu dojít, že tím myslím misi v ruinách.
Žádné otázky mě nenapadaly, přeci jen ty nejhlavnější už asi padly.

Akachi Naito

Dobrá tedy..
Prohlásil a s klidným úsměvem se postavil.
Myslím, že víme všechno. Tedy nevíme, ale asi ani více nezjistíme..
Zasmál se a pohlédl na zbytek skupiny. Tomu chlupáčovi se samozřejmě pohledem vyhýbal.
Myslím, že můžeme vyrazit. Čím dříve tam budeme, tím větši šanci na záchranu zmizelých máme.
Věděl, že tu není jediný kapitán. Hodil tedy pohledem na kapitána 9.divize, jestli souhlasí. Přeci jen, byl ve své funkci déle. Akachi se mohl chlubit spousty věcmi, ale zrovna titulem dlouholetého kapitána ne.

Yoshiro se podíval na Razakiho, potom na členy své mise, uchechtl se a ještě na kapitána první divize mrkl. Pravda byla taková, že se Yoshiro začínal cítit starý. Jako by jeho "generace", tedy spíše kapitáni a zástupci, kteří funkce zastávali v době, kdy on sám byl povýšen do pozice kapitánské, už byli kompletně nahrazeni těmi novými, kteří potřebovali spoustu informací o misích, než se na ně vydali. Kde byly ty časy, kdy se ve třech vrhli do neznáma, aby se nakonec utkali s armádou hollow? Yoshiro vždycky patřil k těm unáhleným kapitánům, kteří svým schopnostem věřili dostatečně na to, aby si byli jistí tím, že ať už celý tým potká cokoliv, bude schopný je ochránit a vzít za ně na sebe plnou zodpovědnost. 
"Jdeme," rozkázal. V místnosti byl služebně nejstarší. Dokonce byl kapitánem déle, než samotný kapitán první divize. Na to se tu sice nehrálo, na misi přece šli dva kapitáni, nebyl si ale moc jistý tím, jestli by velení svěřil někomu, kdo ani správně nezná jméno svého kolegy z kapitánského sboru. Navíc okolo všeho hrozně moc kecal. 
"Držte nám palce, kapitáne," zamával na Razakiho. Nemohl ho tu přede všemi oslovovat křestním a tykat mu. Došel ke dveřím, otevřel je a vyšel z kanceláře.

Eshen

Jo, tak odpověď Vrchního kapitána nebyla žádným překvapením. Nevěděli naprosto nic - stejně, jako snad vždycky. A poznámku Kitsune taky slyšel. Potichu se uchechtl.
"Každou misi, kterou tady kdy dostaneme." doplnil Kitsune potichu, tak, aby to slyšela jen ona. Pak se ještě chvilku povídalo. Nový kapitán desáté se zdál takový ten hodně ukecaný.. takový ten Cpt. Obvious. "Čím dříve tam budeme, tím větší šanci na záchranu zmizení..".. no, well, to že se tam dostanete rychleji vám ještě střeva v břiše neudrží.
Každopádně, když už se Yoshiro, kterého měl Eshen jako jasného vůdce celé operace, rozhodl vyjít, nebylo nač čekat a o čem diskutovat. Eshen se jen otočil na Kitsune, a nabídl jí průchod dveřmi před ním, protože to byl prostě Eshen. Jakmile (jestli) ta prošla, vydal se hned za ní. Nebylo nač čekat a jestli jim Yoshiro uteče, tak už vážně budou muset doufat, že hrad obývají zástupci bohatého Ponylandu a dávají chudým najíst a přístřeší.

Akachi Naito

I on samozřejmě počítal s tím, že kapitán 9.divize se ujme velení. Přeci jen, kapitánem opravdu nebyl zrovna dlouho. Ale přesto i on se chtěl cítit trochu uznávaný. Snad bude mít ještě v budoucnu příležitost se předvést. A tak tedy vyrazil za Yoshirem.
Akachi doufal v trochu akce. Né, že by přál těm zmizelým shinigami něco zlého, ale když už se tady sešli v takové síle, tak by byla trochu nuda, aby jenom zjistili, že se tam několik shinigami pěkně najedlo a popilo. Tak tedy pokračoval v cestě. Schválně se držel vepředu u Yoshira. Měl k tomu dva důvody, nebýt jakožto kapitán odbýván a druhý, důležitější, nebýt tak blízko toho psa.

Kitsune

Nad Eshenovou odpovědí jsem se také uchechtla. "Jo, to bude ono." pověděla jsem stejně potichu. Jojo, už to začínalo. Já věděla, že s Eshenem bude zábava. 
O kapitánovi desítky jsem opravdu nevěděla, co si myslet. Začal tady povídat něco o tom, že čím dřív, tím líp a celkově působil jako člověk, co  toho dost namluví. K tomu se tu klepal a byl nervózní. Byl to zvláštní shinigami. 
Jakmile náš nejmenovaný vůdce Ruyichi-taichou vyrazil ke dveřím a hned za ním druhý z kapitánů, mi Eshen nabídl projít dveřmi před ním. Odkdy je z něj gentleman. napadlo mě, ale jeho nabídku jsem přijala a vyšla spolu s Artemis před ním. Hlavou se mi honilo, že pokud je ten hrad až někde za rukongaiem, bude to celkem dlouhá cesta, avšak se shunpem by to neměl být problém. Začínala jsem být zvědavá, co nás čeká. I když mi něco říkalo, že až to zjistím, budu si přát, abych to nevěděla.

Amaru

Tohle bude šílená mise. To mi bylo jasný. Ruyichi-taichou byl do všeho hrozně hrrr ten druhej kapitán by snad prokecal celej život než aby byl hrrr a ty druhý 2 mi nepřišli zase tak důležitý. Ruyichi s tím druhým kapitán šli první a ty druhý za nima takže jsem šel hold poslední. No aspoň jsem měl meatshield

Izumi Razaki

"Fajn. Hodně štěstí při misi a ne abyste se nechali zabít proboha... víte kolik je s tím papírování?! A to ani nemluvím o tom, že bych za vás musel hledat náhradu..." řekl jsem. Netušil jsem sice, zda na mě budou brát ohledy, ne jako ti shinigami, co bezestopy zmizeli. Když všichni zmizeli, tak jsem ... ale to je jedno, už byli pryč a moje role v tomhle filleru skončila...

Když jste vyšli ven z divize, tak na vás čekala dlouhá cesta k hradu. Stačilo přejít jen celou Rukongai a byli jste tam... byl to jen starý hrad. Co by se jen mohlo pokazit...

Akachi Naito

A tak na ně čekalo velkolepé dobrodružství. Dlouhá cesta Rukongaií, až k samotnému hradu.
To bude na dlouho...
Rád by použil shunpo, ale nevěděl jak na tom jsou ostatní členové skupiny. A tak tedy pokračoval vedle Yoshira. Akachi si nebyl jistý, jestli si ho Yoshiro vůbec pamatuje. Tedy, asi určitě ví o jeho přítomnosti, ale aby znal i jméno. To už je záhada.
Máte nějaký plán?
Zeptal se znenadání Yoshira. Akachi věděl, že první dojem je opravdu důležitý, jestli chce zapadnout do kapitánského sboru a být respektován. Co tedy udělat lepšího, než se trochu zkamarádit s ostatníma kapitánama. A tak se tedy pokusil začít něco jako konverzaci. Pravou rukou si mezitím začal lehce upravovat stuhu na svém copu, bylo důležité aby v akci vypadal dobře.

"To zjistíme, až tam dorazíme, kapitáne," odpověděl svému kolegovi z desáté divize. "Z informací, které nám vrchní kapitán poskytl, jsme se nedozvěděli žádné klíčové informace o tom, co by nás na místě mohlo čekat a na základě toho nemůžu přijít s žádným plánem." Usmál se na Akachiho. "A mimochodem, je to Ruyichi, ne Ryuchi," připomenul mu to, jak předtím zkomolil jeho jméno. Pokud chtěl být respektován, musel si pamatovat správně jména svých kolegů. To je přece základ ne?

Eshen

Eshen se prostě tiše vydal za ostatními. Dlouhá cesta mu, paradoxně, zrovna moc nevadila. Člověk má možnost připravit se v hlavě na cokoli, co má přijít. A Eshen byl rád připravený.
Každopádně, mezitím co se přemisťovali, kapitáni měli konverzaci o strategii, ve které nedávalo smysl je jakkoli narušovat nebo přerušovat. Už jen proto, že k tomu Eshen neměl co říct. Byl ale hnedka za Yoshirem a tím.. no, z desáté. Už to byl podkapitán, a mohlo se stát, že by ho na něco třeba bylo potřeba. Těžko říct. Ale rozhodně nehodlal stát vedle a nic nedělat.
Podíval se ale na Kitsune. "Co myslíš, že tam najdem?" zeptal se potichu. Zajímal ho její názor.