Hotaru Harubato - 3rd seat 11. divize

Jméno: Hotaru (Světluška)
Příjmení: Harubato
Věk: 70 let, vypadá na 17

Divize: 11

Vzhled:

Spoiler:

Na ruce nosí červenou stuhu, kterou si někdy stahuje vlasy.

Povaha:
Hotaru je silná a energická. Říká to, co si opravdu myslí. Stojí si za svými ideály a má potřebu prosadit se. Prosazování její vlastní vůle jí přináší spokojenost, ale jen málokdy je spokojená sama se sebou. Je nezávislá, ale přesto potřebuje lásku a pozornost. Miluje výzvy, přírodu, zvířata, žertování všeho druhu, galantnost a společnost. I když je ráda ve společnosti nevadí ji ani samota. Provází ji až dětská radost ze života, je velmi spontánní a bezstarostná. Je průbojná a ambiciózní, když se pro něco nadchne. Chtěla by mít všechno hned. Nebojí se překážek a nesnese, aby se jí někdo vnucoval. Má nekonečnou fantazii, je velký snílek. Ráda organizuje a rozhoduje. Je zvědavá ale i líná a spí, co nejdéle může. Přes její přátelskou povahu dokáže být velmi zlá a až neuvěřitelně krutá. Osobám, které nesnáší je schopna udělat ze života peklo. Umí se do krve prát za to v co věří a nikdy nic nevzdává. Miluje a potřebuje volnost a svobodu, nedokáže být někde zavřená.

Silné stránky:
Je upřímná, otevřená, přátelská, optimistická a štědrá. Ví, co chce, a umí si za tím jít. Je tolerantní a její myšlení není zatíženo předsudky.


Slabé stránky:
Má potíže přizpůsobit se něčemu, co se jí nelíbí, a předstírat, že je všechno v pořádku, což jí občas přináší těžkosti. Nedokáže dlouho udržet pozornost.


Nemá ráda:
Nesmyslná omezení, pravidla a zákony, které věčně porušuje. Nesnáší, když je bezmocná a nemůže nikomu pomoct. Nerada se přetvaruje, a vlastně to ani neumí.

Zájmy:
Věnuje se malbě a kreslení, je velmi šikovná na ruční práce. Ráda experimentuje a zkouší nové věci. Někdy je však jako hrom do police a rozbije vše, co se jí dostane do rukou. Když už jsme u toho rozbíjení, tak ráda věci ničí pokud může! Zkrátka demoliční práce je něco pro ní! Miluje hudbu a tanec. Je velmi zvídavá a jakmile dostane možnost se něco nového naučit či dozvědět, tak neváhá. Je sportovně nadaná a velmi vytrvalá a pilná, když jde o trénink s mečem. Miluje dobré jídlo a pití ale uvařit toho moc neumí.

Schopnosti:
Zanjutsu: 8+1 (za body)
Bakudo: 3
Hado: 5
Léčení: 0
Shunpo: 9

Historie:
Hotaru se narodila v bohaté rodině. Od mala byla vychovávána podle nejvybranějších společenských norem a předpisů. I když své rodiče a sestru milovala, nedokázala žít přesně podle jejich představ. Byla rebelkou a toužila si žít podle svého.
Když Hotaru trochu povyrostla stalo se jejím velkým snem uznání v otcových očích, které v té době patřily jen sestře. Chtěla se jí vyrovnat a nestát už více v jejím a otcově stínu. Otec byl mocný, bohatý a úspěšný a Hotaru si vedle něj připadala tak strašně malá. Matka byla zase krásná a inteligentní. Byla to dokonalá rodina a Hotaru se cítila velmi osamělá.
Po nějaké době na sebe Hotaru upozornila svými tanečními schopnostmi, které byly opravdu nadprůměrné, k tomu přidala ještě malbu a kresbu a svět se jí začal zdát veselejší.
Jenže, když jeden vstane, tak druhý musí spadnout a tak se stalo, že Hotařina sestra zemřela. Hotaru probrečela dlouhé dny a noci a když ji došly všechny slzy, začala chodit na kopec nad lunaparkem, kde přemýšlela o životě a smrti. Byla sama, uzavřená do sebe, mlčela mnoho dní. Po nějaké době se jí začalo stýskat po smíchu a veselých dnech. Když se pomalu začala vracet do normálního života zajeli s ní rodiče do blízkého lunaparku. Po dlouhé době to byl zase krásný den. Bavila se a smála jako dřív. V jednu chvíli zapomněla na všechnu bolest, kterou držela v sobě. Celý dlouhý den strávili v lunaparku až do zavírací doby. Cestou domů si matka vzpomněla, že si v lunaparku zapomněla peněženku. Otec se nabídl, že tam skočí ale at’ tu na něj počkají, že hned bude zpátky. Hotaru si krátila chvíli házením bonbonů do pusy a matka ji s úsměvem na rtech pozorovala. Slunce pomalu zapadalo za kopce a pohrávalo si se stíny. Černý obrys lunaparku se Hotaru tak zalíbil, že ho chtěla nakreslit. Pujčila si od matky tužku a načmárala si na ruku ten magický výjev. Byla spokojená. Jedna št’astná chvíle se ale roztříštila jako zrcadlo. Svět se zastavil, vítr přestal foukat a Hotařino srdce začalo být jak nejrychleji mohlo. Matka měla vyděšený výraz ve tváři. Vyskočila a rozeběhla se směrem k lunaparku. To co obě zaslechly byl mužský výkřik. Otec. Hotaru běžela jak nejrychleji mohla. Doufala, že se přeslechla, že se nic nestalo ale slzy jí začaly stékat po tvářích. Běžela směrem k tomu magickému obrysu lunaparku, který se ted’ zdál tak velký a strašlivý. Brána byla otevřená a v dálce stály čtyři postavy zahalené do černých hábitů. Jeden měl v ruce zbran’. Hotaru uviděla jednu postavu bezvládně ležící na zemi. Rozeběhla se směrem k ní. Vzala chladné tělo svého otce do náručí a prosila ho at’ se vrátí. Přestala vnímat své okolí. Jediné, co ji opět vrátilo do přítomnosti byl matčin hlas, který jí řikal at’ uteče. Hotaru se podívala nad sebe, kde stála její matka, která si právě stoupla jednomu z těch mužů do rány, aby ochránila svou dceru. Úsmívala se a naposled Hotaru pohladila po vlasech. Poté její tělo těžce dopadlo na udusanou zem. Hotaru se nemohla pohnout. Sklonila hlavu, podívala se na kresbu lunaparku na své ruce. Slaná voda z jejích očí dopadala na jemné linky tužkou. Hotaru zatnula zuby a podívala se na ty čtyři muže nad sebou. Chtěla se ještě prát ale poslední co stihla byla čtyři slova plná nenávisti. “Doufám, že všichni chcípnete...”

Hotaru se probudila ve špinavém městečku. Zapomněla na vše z minulosti. Jediné, co jí zůstalo byla kresba lunaparku na ruce, která nešla smazat. Ta kresba ji děsila a pokaždé ji přeběhl mráz po zádech, když ji spatřila, ale nevěděla co znamená.
První dny v Rukongaii trávila na ulici. Nevěděla, co by měla dělat nebo kam jít, až se seznámila s černovlasou dívkou, která ji nabídla bydlení v jejich domě a stala se její nevlastní sestrou. Tak se Hotaru dostala do milé ač velmi chudé rodiny. Pomalu si začala zvykat na tento život. Pracovala a pomáhala v domácnosti. Byla velmi št’astná, ale čím déle tu žila, tím více zjišt’ovala, jak těžký je život zde. Snažila se pomáhat chudým a nemocným. Každou noc usínala s myšlenkami, jak jim pomoci. Všichni v rodině si všimli, že se Hotaru snaží pomoci všem okolo a jak začíná být vyčerpaná. A pak přišlo to osudné ráno. Hotaru se probudila se slunečními paprsky, které ji šimraly na tváři. Zjistila, že všechny věci její starší nevlastní sestry jsou pryč. Hotaru vyběhla z domu a zastihla svou sestru ve dveřích. Ptala se, kam jde a jestli se vrátí, že na ní bude čekat. Sestra se jen pousmála a objala Hotaru. “Má milá Hotaru, rodiče mi řekli, že mohu jít a ty bys měla taky. Tady tě nic nečeká. Viděla jsem to Hotaru, ty máš v sobě něco velmi silného a vím, kam tě to nejvíce táhne....do Akademie pro Shinigami.” Sestra měla pravdu. Už od prvních dnů, co se o akademii Hotaru dozvěděla toužila tam nastoupit. Chtěla jít za svými sny, ale nemohla tu rodiče a sestru jen tak nechat. “Vím, že se bojíš o rodiče, Hotaru. Ale oni to zvládnou. Přijdou nový lidé a oni se jich ujmou, jako jsme se ujali tebe. Běž za svými sny a neohlížej se zpět.” Sestra si nazula boty a vykročila z domu do slunečného dne. “Ale nee-san....kam jdeš?” Hotaru vyběhla za sestrou. “Chci si projít celý svět. A možná se jednou vrátím. Už to tady prostě nevydržím.....hlavně nedělej žádné hlouposti a jdi do akademie, jasný?” Hotaru sklonila hlavu. “Co když...co když se tam nedostanu...co když nejsem dost dobrá....” Sestra se zastavila a popošla k Hotaru. Sklonila se a položila svou ruku na Hotařinu hlavu. “Hlupáku, ty jsi víc než dost dobrá! Musíš si trochu věřit Hotaru. Já v tebe budu vždycky věřit a rodiče také. Dokážeš cokoliv si umaneš a já na tebe budu vždycky pyšná.” Naposled objala Hotaru a pomalu se vydala na svou cestu. Hotaru se usmívala. “Děkuji ti, nee-san.” Zašeptala Hotaru a nechala svá slova unášet lehkým větrem. Poté se vrátila domů. Zabalila si věci a zašla za rodiči. Doufala, že na ni nebudou moc naštvaní, ale jejich reakce ji překvapila. Oba byli velmi št’astní. “Netrap se Hotaru, my to tu zvládneme a jsme velmi št’astní, že ses takhle rozhodla. Nemohli jsme tě tu více držet, nebot’ potřebuješ volnost a tady tě to velmi vyčerpávalo. Navíc by sis měla splnit své sny.” Matce stékaly slzy štěstí z očí a naposled vzala do náruče svou malou dceru. Poté se Hotaru rozloučila s otcem a odešla do světlé budoucnosti.
Akademie byla obrovská. Kolem bylo mnoho Shinigami a Hotaru se cítila trochu malá oproti nim. Sebrala, ale všechno své odhodlání, byla přijata na akademii a začala nový život.


Zanpakuto

Jméno: Tatsu

Vyvolávací příkaz: Jomei = sviť!

Duch zanpakuto:

Spoiler:

Vzhled v základní formě:

Spoiler:

Povaha:
Tatsu je malý, rozmazlený, velmi nabytý dráček, který si rád hraje a zlobí. Je docela tvrdohlavý a tak si s Hotaru skvěle rozumí! Často se provokují a hádají o nesmysly. Když zrovna někde nelétá, nezlobí nebo nespí, tak se nechává hladit a rozmazlovat od Hotaru. Je to nezkrotný malý dráček, stejně zvědavý, optimistický a bojovný jako Hotaru. Nesnáší, když se o něm mluví jako o roztomilém, malém, dráčkovi a ještě více, když na něj někdo začne šišlat. I přes všechno poštuchování Hotaru miluje jako svou starší sestru.

Když ho Hotaru poprvé uviděla, začala se smát a řikat, jaký je to malý, roztomilý dráček. Klekla si k němu hladila ho a šišlala na něj jak na malé dítě, když v tom dostala silnou elektrickou ránu, po které následovala chvíle škodolibého smíchu a poté slova, at’ už o něm nikdy nemluví jako o roztomilém, malém, dráčkovi a hlavně at’ na něj nešišlá nebo dostane silnější ránu. Hotaru se zvedla a utrousila pár vděčných slov k dráčkovi. Najednou ji ale z pusy vyšla slova jako malý, rozkošný, na mazlení a ňuňu.... následovala chvíle ticha a světelný záblesk, který prošel celým dívčiným tělem a rozsvítil ji jako světlušku. Od té doby už Hotaru tyhle slova v Tatsuově přítomnosti nikdy nevyslovila.

Shikai:
Hotaru vládne silou blesků a tak se při vyvolání shikaie rozsvítí celá zanpakuto, doprovázena zvukem hromu. Celým mečem začne procházet velmi silný až smrtelný výboj elektrického proudu. Hotaru musí nosit speciální rukavice, aby ji proud také nezasáhl. Tento útok má ale svou nevýhodu. Pokud bude Hotaru svou zanpakuto dlouho držet v tomto tvaru, sama po nějaké době začne pocit’ovat, jak se do ní dostává elektřina i přes ochranné rukavice. Jestliže bude v boji dále pokračovat může jí to silně zranit a dokonce i zabít.

Druhý útok se jmenuje Mamoru. Hotaru musí podržet čepel meče proti nebesům. Na zanpakutou se otevře zářivé oko, které sleduje nepřítele. Celý meč začne zářit, nebe se zatáhne a jakmile Hotaru švihne mečem k zemi, z nebes se snese blesk, ze kterého se vytvoří dva draci. Oba dva poslouchají Hotaru na slovo a mohou na nepřítele útočit jak z dálky, vystřelí z tlamy kulový blesk, který po doteku s něčím vybouchne, tak i z blízka, pokud se jich nepřítel dotkne, dostane velmi silnou elektrickou ránu. Draci se mohou kdykoliv spojit v jednoho velkého draka, který má útoky 2x silnější. Nevýhoda tohoto útoku je, že je velmi vysilující pro Hotaru a draci ničí téměř vše v okolí, a tak musí také Hotaru dávat pozor. Nesmí se jich ani s rukavicemi dotknout a bylo by smrtelně nebezpečné vyvolat draky třeba v úzkém prostoru.

Vzhled v shikai:

Spoiler:

Draci v útoku Mamoru:
Dva draci vypadají takhle:

Spoiler:

Když se dva draci spojí, vytvoří jednoho velkého:

Spoiler:

Vnitřní svět:
Ve vnitřním světě je nekonečné moře, které se jemně mísí s modrou oblohou. Nebe a “zem” jsou si tak blízké jak jen mohou. Proplétají se mezi sebou a jen těžko jde poznat, kde končí moře a začíná modré nebe. Není zde zima ani vedro ale fouká vítr, který však netvoří vlny, jen si pohrává s Hotařinými vlasy a šeptá jí do uší nevyslovitelná slova. V dáli jde vidět obrys lunaparku, ke kterému se i přes všechnu Hotařinu snahu nejde přiblížit. Stále tam stojí a představuje bolest a strach, které Hotaru v sobě skrývá.
Poklidný, téměř dokonalý svět se mění podle nálad Hotaru. Může zde zuřit opravdové peklo,může se objevit proměnlivá duha a nebo může vyjít slunce, jehož paprsky se odráží na vodní hladině a rozzáří každý kout tohoto světa.

Spoiler: