Ošetřovna

Daisenmaru Kenshin

Všiml si, že si někdo všiml jeho. A to se mu zrovinka začalo ulevovat, že mu svitla naděje. Nahodil svůj pevný neprorazitelný výraz a pohlédl na muže vykukujícího ze dveří jekési místnosti. Nelíbí se mi... Napadlo ho hned v duchu a beze slova, jen s menším zaváhaním jej po vyzvání následoval.
Vešel a po zádech mu přejel mráz. Teď by byl kdekoli jinde radši, než zde, ale po této úvaze si vzpomněl na zvlástní výraz doktůrka, když ho prvně spatřil. Hádal, že jeho stav nebude tak v pořádku, jak si myslel. On sám cítil, že ho některá místa značně bolí, i přes to by to nehodnotil tak špatně. Když si to tak vevnitř nenápadně prohlížel, napadla ho jedna otázka a tak zabloudil koutkem oka na doktora. Co mu říct, když bude chtít vědět, jak se to stalo? To mám Hirosaki-sensei napráskat? Pomyslel si a v duchu se s touto myšlenkou i poušklíbl. Rád by jí nějak vrátil to, že z něj udělala skoro hadráka, ne-li hadr.

Yasuo Saito

Gestem mu ukázal, at se posadí na jedninou postel místnosti. Sám si sedl na židli a přijel s ní blíže k lůžku. Ordinace byla docela malá jeden stůl, lůžko, židle a u stěn byli skříně se skleněnými dvířky, takže šli vidět různé krabičky obvazů a další lahvičky u kterých by shinigami raději ani nechtěl vedět, co skrývají. Z místnosti vedli dvoje dveře, jedny, kterými jste přišli a druhé, které byli ale ted zavřené. Doktor ke Kenshinoci natál ruku a zní začala vycházet zelená záře. Jak se jmenuješ? A co jsi prováděl, že jsi skončil takto?

Daisenmaru Kenshin

Chvíli mu trvalo, než mu příkaz doktorského gesta došel až do mozku a hned na to se tedy ohlédl na postel, na kterou si po sléze sedl. Nějak nepospíchal a tak jeho pohyby byly v tomto momentě opravdu pomalé, možná hlavně kvůli zraněním. Rozhlížel se kolem a hlavou mu pobíhali všelijaké myšlenky různých tvarů, barev i velikostí. Ze zamyšlení ho vytrhl až hlas onoho muže, který mu poskytoval pomoc. Pohlédl na něj s kamenným výrazem. Zeptal se na něco, o čem před chvíli on přemýšlel a nedomyslel. Jsem Daisenmaru Kenshin. Hlesl a nechal mezi další odpovědí a touto krátkou pauzu. To je dlouhá historie. Zkoušel jsem si kido... Odvrátil pohled a celkem dost tlumeným hlasem dodal. ...ale tohle bude zpíš z té kido zkoušky. Zamumlal, takže i kdyby to řekl normálně, stejně by tomu nebylo moc rozumnět.

Yasuo Saito

Poté co skončil s prohlídkou, přiložil k pacientovi i druhou ruku a začal s léčením. Zář byla ted mnohem intenzivnější. Já jsem Yasuo Saito, těší mě. Řekl velice mile. Poslední dobou tu mám jen samé zranění z tréninku kida....i když většinou je to spíše ze zkoušky kida, abych byl upřímný, ale to si nech pro sebe. Upřímně se usmál. Potom co už léčil Kenshina asi pět minut, opět promluvil. Mohl by jsi se prosím otočit, tvoje záda budou potřebovat taky trochu péče, zdá se, že jsi někde dost tvrdě narzil.

Daisenmaru Kenshin

Pokývnul hlavou na opětování pozdravu a víc už ani muk. Sledoval postupy doktora Yasuo Saita, jak se představil onen muž. Zmínil se také o velkém počtu pacientů raněných z tréninků kido, nebo jak to použil on, ze zkoušek v kido. Trochu sebou v ten moment cukl, jako by se chtěl zasmát, ale to nakonec neudělal. Takže sensei mi možná přeci jen říkala pravdu... Pomyslel si, jakmile si v tomto okamžiku vzpomněl na historku, co mu Rin řekla - o tom, jak zabila studenta, či něco podobného. Stále více věcí ho přesvědčovalo o pravosti tohoto příběhu. Až tady skončí, musí sensei najít, když ne kvůli výsledkům zkoušky, tak tu pravdu o studentovi vědět chtěl.
Nepřítomně zvedl pohled k Yasuovi a zaklepal hlavou, aby se probral a mohl vykonat prozbu. Ano... no, ty stromy na prostranství by měli být obložené polštáři, jestli nechtějí aby se o ně někdo přizabil. Pronesl mimoděk.

Yasuo Saito

Začal léčit studentova záda a remano, které na tom byli asi nejhuř. Můžu to zkusit navrnout učitelům, ale pochybuji o tom, že něco takového projde. Přeci jen těch stromů je tam hodně a navíc například podle tvého zranění bych usoudil, že to musel být opravdu silný náraz a u toho by polštář ani nijak výrazně nepomohl. Vřele se usmál. A pak už mlčky pokračoval v léčení. Asi za čtvrt hodiny byl hotový, odjel židlí od lůžka a zastavil se u jedné skříně ze které vytáhl nějakou lahvičku. Dojel zpět ke Kenshinovi a tu malinkou lahvičku mu podal. Jsou to prášky proti bolesti, protože tvá záda nejsou ještě úplně v pořádku, ale rameno a ostatní zranění by tě už zlobit neměla. Rozhodně by ses pár dnů neměl moc namáhat a kdyby se to nějak moc zhoršilo...víš kde mě najdeš. Odjel ke svému stolu a něco si tam na papír napsal, poté se podíval zpět na studenta. Ted můžeš jít, myslím, že nemá cenu tě tu držet přes noc. Nevypadá, že by se mu tady extra líbilo a navíc, když to není tak vážné, není tu ani důvod ho tu moc zdržovat...... Zvedl ruku a na rozloučenou mu s úsměvem zamával. Hodně štěstí, Daisenmaru-kun.

Daisenmaru Kenshin

Byl trochu lhostejný k doktorově reakci na nápad s obložením stromů na prostranství polštářema. Řekl to spíš jen tak, aby nebylo ticho, ale co by jiného mohl o takového miloučkého mužíka čekat, že. Nebyl to hovorný tip, co by se všemu řehnil, snažil se udržet si úroveň a tedy v tomto případě i pevnou tvář, aby na sobě nedal nic znát. Bylo by to značně neuctivé vůči chlápkovi, co ho léčil tak ochotně, i když to vlastně byla jeho práce. Tak bych ty stromy pokácel. Překážejí. Pronesl po vyslechnutí názoru.
Yasuo se zrovna přemístil svou pojízdnou židlí někam do pryč, když si začínal Kenshin myslet, že odsud vyvázne jen s takovým lehkým léčením. Převzal si od doktora prášky a pokynul hlavou jako poděkování a na srozumněnou. Mohlo mě hned napadnout, že je to drogový dealer.... Přiměřeným tempem se začal odebírat ke dveřím prohlížejíce si lahvičku, zda tam nenajde nějaké miniaturní písmo, které by neslo název této látky.
U dvěří se obrátil. Děkuji. Přeji klidný den. Hlesl a opustil místnost. By mě zajímalo, kolik za to pak bude chtít... Říkal si, hledíce na léky.

Yasuo Saito

Poté co Kenshin opustil místnost, zapsal si jeho případ do formulářu a založil si tu novou složku do kartotéky, pak se postavil a prošel dveřmi do místnosti, kde ležel jeho další pacient. Došel k Senichiho posteli. Omlouvám se za zdržení, ale zranění neporučím. Usmál se omluvně. Tak jak se dnes cítíš?
Sedl si pomalu na vedlejší postel, protože to lečení Kenshina ho malinko vyčerpalo. Jakmile dosedl, pokračoval. Prospal si celé dva dny. Asi to bylo únavou nebo možná si citlivější na prášky na spaní. Ale jak jsem řekl předtím, po dvou dnech už by jsi měl být schopný jít zase studovat. Otázka je jenom, jestli se na to už cítíš ty?

Senichi Asukai

Jak tak jsem vyděl doktora tak jsem se posadil :Pane doktore už mi je líp vůbec sem netušil že jsem prospal celé dva dny to tak rychle utíká.Ale v tom nějak mu vyschlo v krku a trochu ho bolelo břicho.:pane doktore prosím přinesl byste mě něco k jídlu a pití mam hlad a žízeň .Přitom se koukal z okna takovým divným pohledem jak kdyby se mu chtělo brečet.Už si i zakrýval oči aby to moc nebylo vidět.

Yasuo Saito

Trochu se narovnal, když Senichi řekl, že už je mu o něco lépe. Spánek je kouzelná věc. Prohodil mimoděk a pak se zase postavil. Něco ti donesu, mělo by ti to pomoct se plně uzdravit. Otočil se a zamířil si to ven dvěřmi do chodby. Po asi půl hodině se vrátil s podnosem na kterém byla sklenička pomerančového džusu a talíř Kari. Moc krásně to vonělo. S upřímným úsměvem podal podnost pacientovi. Není to nic extra, ale doufám, že ti to bude chutnat. Pak se zase posadil na vedlejší postel a čekal.

Senichi Asukai

Otočil jsem se ke stolu koukl na jídlo a pronesl jsem : Děkuji za jídlo. A rychle jsem hltal po té co jsem se najedl odložil jsem talíř a vypil pití. Ach to bylo dobré teď už můžu odejít. Zvedl jsem se a šel Naschledanou

Yasuo Saito

Trochu zmatený z rychlého odchodu pacienta ze sebe dostal jen prosté. N...Nashledanou. Ještě chvilku pak hleděl zaraženě na dveře, kterými Senichi odkráčel. Poté se ale vzpamatoval. Povolení k opuštění ošetřovny jsem mu dal tak co..... Pomalu se zvedl, sebral podnost z nočního stolku a i s ním zamířil zpět do ordina, kde měl v plánu se na chvilku natáhnout, protože v posledních dnech toho opravdu moc nenaspal

Juichi

Tréningové priestranstvo>>>

Prebral som sa z bezvedomia ako keď iný usína, pomaly pomaličky a zrazu úplne. Najprv som nič nevidel. Len tmu a potom tmavý odtieň červenej. Vtedy som si uvedomil, že mám stále zavreté oči, tak som vyvinul to úsilie a otvoril som ich. Obzrel som sa naokolo. Stále som bol omámený a vnímal som len polovicu a aj tú som dosť flegmaticky proste príjmal a nepremýšľal. Eh, kde som? Čo sa stalo? spýtal som sa neadresne a skusmo som pohol rukami a nohami a skúšal svaly. Rozhodne boli stuhnuté ale mnohé tiež boleli. Nijak strašne o to sa postaral môj vysoký práh bolesti, ale stále som cítil tú bolesť.

Juichi> Probudil jsi se hned chvíli poté, co tě přinesli na ošetřovnu.
Vedle sebe jsi viděl sensei ze cvičení a pravděpodobně ošetřovatele.

Yasuo Saito
Ošetřovatel právě přišel k lůžku, na které mu přinesli dalšího pacienta.
Tak se na to podívejme... Řekl když se k tobě dostal.
Celkem lehké popálení. Chvíli si tu poseď a budeš v pořádku.
Oznámil Juichimu a začal ho léčit.

Aki Maki

Po odvedení své práce poděkoval všem že mohl sledovat jejich trénink a vydal se svojí vlastní cestou. Šel směrem do kasáren 10. divize.

Juichi

Ľahol som si späť a odpočíval kým mi ošetrovateľ liečil popáleniny. Zvláštne, ani neviem kde som ich zohnal. Sakra, musel som proste odpadnúť a spáliť sa pri náraze. keď ošetrovateľ skončil otočil som sa na ostatných študentov v miestnosti s otázkou. Takže? Kto vyhral? a tváril som sa tak nevinne ako som len vedel aby som neschytal od sensei ešte prídavok.

Rin
Na otázku "Kdo vyhrál?" Odpověděla s celkem agresivním pod tónem.
Nečekaná návštěva pár kapitánů.
Vysvětlila Juichimu a poté pokračovala už trochu klidněji.
Byl to pěkný pokus. Ale nechal jsi se nachytat. Shakkaho by jsi díky seki odrazil nazpět, ovšem jakékoliv kido proudového charakteru, jako je například sokatsui nebo okasen to nezastaví. Proti tomu se spíše používál enkosen, pokud tedy není možnost uhnout.
Po chvilce čekání se zvedla před tím než odešla jen dodala.
Vypadá to že se věci zase dali dohromady. Jdu dát dohromady výsledky zkoušky.

Všetkých sem nasledovala a čakala skôr na chodbe než, aby sa trepala niekam na izbu. Tam by jej predsa nič neublížilo. Potom sa dívala za Makim ako odchádza preč a len mu zamávala a niečo pípla potichu o tom, že sa s ním tiež lúči. Dívala sa za ním tak dlho dokiaľ nezmizol, akoby ho mala už vidieť naposledy a potom sa otočila smerom k ostatným a čakala. Keď ich prepustila, tak najskôr premýšľala kam pôjde. Nakoniec sa rozhodla, že pôjde študovne a tam sa aj vydala bez povšimnutia.