Ošetřovna

Firel
Bylo mi líto že jsem Shizuku nemohl položit do křesla nebo na židli, tam by to aspon vypadalo že jenom usnul.
Položil jsem ho tedy na lůžko.
Na lekci kida to trochu přehnal, do jednoho útoku dal veškeré své reiatsu.
Vydal jsem se do kasáren první divize, poptat se kde bych mohl pomoci.

Yasuo Saito

Jen přikývl, že chápe a dal se do okamžitého léčení. Zelené světlo bylo obzvláště jasné v té nepříliš světlé místnosti. Reiatsu studenta bylo skutečně velice nízké. Musel se více soustředit a po nějaké době se mu na čele objevili malé krůpěje potu. Shizuka, už ale začínal vypadat lépe a to ho jen pobídlo k většímu snažení. Byl v léčení opravdu skvělí i když by to o sobě nikdy sám netvrdil a tak byla léčba brzy hotova. Poté nechal Shizuka odpočívat a sám se šel posadit vedle do ordinace.

Shizuka Hotake

Po nějaké době jsem se probral. Mé první slova byly. Tak co povedlo se?! ale pak jsem zase usnul.

Další den:

Probudil jsem se bylo krásné ráno. Pomalu jsem vstal z postele, oblékl jsem se a zamířil jsem ke dveřím pryč. Děkuji za vše. poděkoval jsem a odešel jsem.

Yasuo Fukushima
neb ho na trénovacím place asi všichni okázale ignorovali a nebo bylo experimentování s kido tak zajímavé svým účinkem,že nebyl slyšet ani vidět. Nehodlal to řešit a raději zašel na ošetřovnu.
"Hej je tu někdo? Potřeboval bych trochu spravit ruce ...tedy jestli by to bylo možné."
zajímal se. Chvilku počkal a pokud mu nikdo neodpověděl tak aspoň své ruce omyl polil dezinfekcí a ovázal a šel zpátky pro případ, že by se třeba objevil někdo kdo s nimi zkoušky v kido dodělá.

Senichi Asukai

Říkám:Je mi dobře, ale co se to stalo kde to jsem?

Připomínky: Jak už jsem psala minule, zkus se více rozepisovat. Jednověté přízpěvky nejsou dobré. Doporučila bych si rozhodně přečíst toto: https://bleach.forumczech.com/t1046-psani-prispevku


Yasuo Saito

Mile se na studenta usmíval, ale nepřestával se soustředit na léčení jeho těžce spálené ruky. Jsi na ošetřovně. Jsem doktor Yasuo Saito. Přinesli tě sem ostatní žáci. Podle toho co říkali jsi se pokusil o kido 62. úrovně, to je nebezpečné....neměl by jsi přecenovat své síly, měl jsi štěstí, že jsi z toho vyvázl, tak lehce. Stále mluvil velice přátelským a uklidnujícím tonem. Byl jsi několik hodin v bezvědomí, tvá hlava utpěla velice vážné zranění, ale už by to mělo být v pořádku. Tvá ruka na tom není taky moc dobře, ale zahojí se. Budeš si tu muset u nás ale nějaký čas poležet. Přestal mluvit a svůj pohled obrátil na zranění, zelená zář byla náhle mnohem intenzivnější.

Senichi Asukai

Koukl jsem se na ošetřovatele,takovým blbým pohledem jako kdyby se mi chtělo zvracet.A radši jsem to zadržoval protože jsem nechtěl pozvracet ošetřovatele protože jsem měl to zranění a nevěděl jsem kde je kyblík.

Yasuo Saito

Jakmile byl hotov s léčením, vytáhl ze záhybů svého pláště obinadlo a ruku velice rychle ale zároven jemně ovázal. Ted už by se to mělo jen lepšit. Usmál se. Měl by jsi se prospat, to hojícímu procesu jen pomůže. Pokud by jsi něco potřeboval, budu hned vedle. Ukázal na jedny otevřené dveře, které pravděpodobně vedli do ordinace. Stačí jen zavolat a hned tu budu. Postavil se, zasunul židly zpět ke stěně a počkal, jestli nebude mít pacient ještě nějaké přání.

Senichi-> Postupně ustupovala ta hrozná bolest i z ruky, pomalu, ale jistě. Když doktor přestal s léčením, byla bolest už jen velice malá, ale stále jsi to cítil. Nepřestávalo ani to tupé tlačení na hlavu, ale aspon to už nebolelo. Cítil jsi ovšem, že s tou rukou nejde moc pohnout a kdyby ses o to pokusil asi by to bylo velice bolestivé.

Senichi Asukai

Podíval jsem se na ošetřovatele,smutným pohledem.A říkám: Já už tu nechci být je mi dobře a ležet už mě nebaví, chci trénovat.
A najednou se ta bolest vrátila tak že až mu vystřelila ruka.

Yasuo Saito

Se usmál při studentových slovech. Má odvahu to se mu musí nechat......ale v tomhle stavu by to nedopadlo dobře. Veř mi, rád bych tě pustil, ale to ted nejde. Budeš si u nás muset poležet dokud se to aspon obstojně nezahojí. Řekl bych že to budou nejméně, tak dva dny. Na chvilku se odmlčel. Náhle se otočil a zamířil si to do ordninace. Z chvilku byl zpět a v jedné ruce nesl sklenici vody a v druhé dva prášky, všechno položil na stolek vedle Senichiho postela. Ten žlutý je proti bolesti, samozřejmě že bolest jen tak nezmizí, ale s ním to bude lepší. A ten modrý je na spánek. Bude se ti po něm lépe usínat. Samozřejmě, pokud nechceš nemusíš si je dávat, nechám to n tobě. Opět se usmál. Tak kdybys mě potřeboval, budu v ordinaci. S těmito slovy si to namířil do otevřených dvěří a cestou zhasnul hlavní světlo, takže tuto místnost osvětlovala už jen lampička na Senichiho stolku.

Senichi Asukai

Posadil se na postel a koukl na prášky a řekl si: ty jo tak já je sním abych se dřív uzdravil, to bolení mě štve.Jen tak si řekl pro sebe, vzal prášky a zapil je přinesenou vodou.V tu chvíli si vzpomněl že chce něco zdravotníkovi.Zavolal na něj:Pane zdravotník.

Yasuo Saito

Stihl si sednout pouze ke stolu, kde chtěl začít pracovat na nezbytných formulářích, ale pak uslyšel od vedle volat studenta. Vztal tedy a vrátil se zpět do místnosti s lůžky. Přišel až k Senichiho posteli, všiml si také, že už snědl oba prášky. Usmál se. Potřebuješ něco? Pronesl uklidnujícím tónem.

Senichi-> Když jsi se posadil tlačení i bolest v ruce se o něco zintenzivnili, ale né tak, že by se to nedalo překousnout. Po požití prášu jsi zatím necítil žádné změny.

Senichi Asukai

Podíval jsem se na něj a řekl jsem :A co kamarádi přijdou mě navštívit?.
Zeptal jsem se utlačeným hlasem.

Připomínky: Opět sklouzáváš směrem k jednovětným přízpěvků, takže se snaž to více rozvádět =)

Yasuo Saito

Se ze začátku podíval na studenta trochu nechápavě, ale pak nahodil svůj klasický upřímný úsměv. Bohužel něco takového netuším, tvé kamarády neznám, ale jestli se dozví, že jsi se zraněním poležíš několik dní na ošetřovně, určitě tě někaterý z nich příjde navštívit. Řekl pozitivně, poté se na chvilku odmlčel. Ještě něco máš na srdci?

Senichi-> Poté co se tě doktor zeptal, jestli ještě něco nechceš si ucítil, že prášky již začaly působit. Bolest byla o něco slabší a ty ses náhle cítil velice unevený a ospalý.

Senichi Asukai

Trochu je zavíral oči a tu bolest už skoro necítil.Ale musel se ještě ohnout pro pití a na něco se zeptat a na to neměl sílu aby se zvedal tak jak ležel se zeptal :Prosím podáte mi pití, a ještě něco kdybych tak mohl odejít?

Yasuo Saito

Jistě. Došel k nočnímu stolku a podal studentovi skleničku s vodou, aby se mohl napít. Poté si ho opět pořádně prohlédl a zamyslel se, jak dlouho potrvá než se jeho zranění dostatečně zahojí. Když vše půjde dobře, mohl by jsi za dva dny už jít. Pokusím se udělt vše, aby si byl co nejdříve zase při síle, ale nemůžeme to zase uspěch, protože by se to pak mohlo vracet.

Senichi Asukai

Děkuji.Napil jsem se a položil skleničku.Konečně jsem se mohl jít vyspat takže jsem si lehl ale najednou mě začala zase bolet ruku až jsem zařval:AuAu.to bolí.

Yasuo Saito

Zkus usnout a pořádně si odpočinout. Přášky proti bolesti určitě za chvilku začnou působit. Vzal prázdnou skleničku. Zhasnul lampičku na stolku, takže když si to namířil do ordinace šel pomaleji, aby do něčeho nevrazil. Poté přivřel dveře, aby do místnosti, kde je pacient neprosvítalo moc světla a šel si sednou za svůj stůl, protože musel ještě dopsat několik formulářů.

Senichi Asukai

Když odešel doktor tak si lehl a pomalu zavíral oči. .Najednou jak jsem zavřel oči tak jsem usnul.

Senichi Asukai

Když jsem uviděl zase prášky na stole tak jsem se posadil a hlasitě jsem si zívl .Napřáhl jsem ruku po práškách a po pití prášky jsem spolkl a zapil je.Volám:Pane doktore

Senichi-> Při tom, ja si se posadil jsi ucítil, že tě nebolí jen ruka a hlava a lehce i celé tělo. Byl si hodně rozespalí a jak se tvé rány rozležely bylo to nepříjemné. Hned po té co jsi zavolal, jsi uslyšel kroky z vedlejší místnosti, které se k tobě blížily.

Yasuo Saito

Uslyšel od vedle hlas svého pacienta a tak položil krabici s obvazy, kterou zrovna přinesl ze skladu a vydal se za ním. Když vztoupil do místnosti, všiml si, že Senichi už zapil všechny prášky. Dobré ráno Pozdravil s úsměvem a došel až k lůžku zraněného. Tak jak se dnes daří naší šípkové růžence.
Řekl stále s dobráckým úsměvem a malinko nervozně a omluvně se podrbal levou rukou na hlavě.

Daisenmaru Kenshin

Proplétal se akademií. Snad nemusím uvádět, že se do ošetřovny dostavoval jen velice zřídka a tak jakýmsi nedopatřením zapomněl její přesné umístění v komplexu a zabil tak dost následných minut hledáním onoho zařízení.
Teď, když to konečně po dlouhé chvíli, která mu přišla jako pár sekund, jelikož si svou dezorientaci nepřipouštěl, nalezl, postával na chodbě jak solný sloup a s nedůvěřívým a hluboce zamyšleným pohledem projížděl po stěnách. Tohle místo se mi nelíbí... je moc... prostě moc. Řekl a udělal několik kroků kupředu. Haló, je tu někdo? Ozval se jeho hlas chodbou, i když se nesnažil nějak křičet. Po pravdě, taková místě nenáviděl a nejradši by byl, kdyby odsud odešel raněn s tím, že tu nikdo nebyl.

Yasuo Saito

Zaslechl něčí volání z chodby a tak se rozhodl to zkontrolovat. Nejdřív se ale podíval na Senichiho. Omluv mě na chvilku, raději tam půjdu, kdyby to bylo něco vážného. Zamířil si to ke dveřím, které vedli na chodbu a nakoukl za ně.
Přejete s... Poté co uviděl studenta, který sotva stál na chodbě ani nedořekl svou větu, vyšel ven a než zavřel dveře, otočil se a zavolal na Senichiho. Budu v ordinaci. Máme dalšího pacienty, pak se za tebou zastavím. S těmito slovy zavřel a otočil se na Kenshina. Pojd se mnou, prosím. Řekl přátelsky, otevřel vedlější dveře a vešel dovnitř.