Základna shinigami v Karakuře

Ayako otevřela skříň a automaticky hrábla na místo, kde má schovanou svou zásobu čaje. Nic. V tu chvíli zamrzla ve zděšeném úleku. "To ne... To není možné!"  Vyhrkla a začala zběsile přehrabovat věci ve skříni, aby zjistila, že její veškerá zásoba čaje je pryč. Tiše si povzdechla. Je pravda, že už nějakou dobu zásoby nedoplňovala. Jenže co teď? Čaj, který si mohla vzít ze společné zásoby, jí chutnal, jako by ho omylem vymáchali v hlíně. "Takže čaj nebude... Nebo že bych?" Když už se skoro smířila s tím, že se na nějakou dobu bude muset vzdát svého oblíbeného nápoje, vzpomněla si na jednoho shinigami, který čaj miloval snad ještě více než ona. Občas ho zaslechla, jak o čaji vášnivě vyprávěl v jídelně, dokud neodradil všechny u stolu. Možná by se o část své zásoby podělil. Nebyla si však jistá, zda se tu chce s někým socializovat a ještě ho žádat o laskavost. Navíc... Kdo ví, co za to bude chtít! A třeba se jí vysměje a pošle ji do pryč. Chuť na čaj byla však silnější. Vyrazila ze svého pokoje a vydala se směrem k jídelně. Zkusí nejprve hledat tam. Cestou přemýšlela, jak se ten shinigami jmenoval. "Bylo to něco jako Chichi... Mochi... hm.... mochi, dala bych si! Vzpomněla si na svou oblíbenou sladkost.

Ayako vstoupila do jídelny a rozhlédla se. U jednoho stolu zahlédla partičku nováčků. Bylo to vlastně poměrně nedávno, co byla sama nováček a sedávala takhle společně u stolu s dalšími nováčky. Většina z těch, kteří tu s ní začínali, už je zpátky v Soul Society. Ayako se nejspíše dříve či později bude muset taky vrátit, ale zatím hodlala zůstat zde ve světě lidí dokud nenajde bratra. Občas už jí napadlo, zda to má cenu a zda by se neměla nechat přeložit zpět. Při vzpomínce na svou sestru však tyto myšlenky zahnala. Navíc jí děsilo zvykat si na nové pracovní podmínky a povinnosti v divizi. Vzhledem k tomu, že ihned po dokončení akademie nastoupila na misi zde ve světě lidí, neměla možnost se do dění v divizi zapojit.
U stolu poblíž dveří si všimla Hiboru Baru, která jí kývla na pozdrav. Ayako pozdrav stejným způsobem oplatila a chtěla pokračovat ve svém pátrání po Michim, na poslední chvíli se ale zarazila. Možná bude vědět, kde Michiho najde. [rec=ayako]Hiboru-san, omlouvám se, že Vás ruším u večeře a práce. Mimochodem, dobrou chuť...[/rec] Na chvíli se odmlčela a pátrala v mysli, zda si jméno onoho shinigamiho pamatuje správně. [rec=ayako] Chtěla jsem se Vás zeptat, zda náhodou nevíte, kde bych našla Michiho-san. Potřebovala bych od něj drobnou službičku.[/rec] Když už mluvila s Hiboru-san, napadlo ji, že by zase mohla vzít nějaké hlídky navíc. Občas nějaké navíc brala, když bylo potřeba. Většinou byl během hlídek klid a Ayako tak během nich mohla pátrat po bratrovi. [rec=ayako] Vlastně jsem se ještě chtěla zeptat, zda není potřeba vzít nějaké hlídky?[/rec]

Poděkovala Hiboru Baru, lehce se uklonila a vyrazila na cestu vstříc dobrému čaji, na který se už náramně těšila. Netrvalo dlouho, než našla tu správnou uličku. Přeci jen, tyhle dveře nemohla přehlédnout. Už dříve si jich všimla a myslela si, že tu bydlí nějaký podivín. A přitom ten pokoj patřil milovníkovi čaje Michimu.
Chvíli stála přede dveřmi a rozmýšlela se, co řekne. Pak se nadechla a zaklepala. Čajové aroma jí trklo do nosu a jen jí potvrdilo, že se nachází na správném místě. Jenže po jejím zaklepání se nikdo neozval. [myslenky=ayako]"Možná budu muset přijít později..."[/myslenky] Pomyslela si zklamaně. Pak jí ale znovu trkl do nosu čaj. Ayako opatrně zatáhla za kliku a pootevřela světě. [rec=ayako]"Eeee... Je tu někdo?"[/rec] Zvolala dostatečně hlasitě, aby byla slyšet. Pak prostrčila hlavou škvíru mezi dveřmi a nakoukla dovnitř.

Ayako se rozhlédla po tiché tmavé místnosti. V šeru mohla rozeznat regál s čajovým nádobím a opravdu obrovskou zásobou různých čajů. Zdálky obdivovala nádhernou sadu čajové konvice a malých roztomilých šálků, které vypadaly jako máma panda s dětmi. Určitě si takovou sadu bude muset taky pořídit. V místnosti ale nikdo nebyl. Její zklamání se nedalo popsat slovy. Vypadala jako smutné štěně, které už nikdy v životě nedostane ten výborný pamlsek, co natolik miluje.
Někdo by možná podlehl nabádání vyšší moci k tomu, aby si trošku čaje vzal. Třeba by to Michimu nevadilo a Ayako by mu to pak mohla nějak vrátit. Jenže Ayako taková nebyla. Nedovolila by si vzít nic cizího bez jeho svolení Zklamaně si povzdechla. [myslenky=ayako]"Zkusím se tu zastavit později, třeba už bude Michi zpátky."[/myslenky]
Ayako ještě chvíli těkala očima z jedné sklenice na druhou a nasávala tu nádhernou směsici různých voňavých čajů. Pak zavřela dveře a přemýšlela, co teď. Čaje se už dnes nejspíše nedočká. Mohla by si tedy dát alespoň něco dobrého k jídlu. Teda dobrého... nedalo se říct, že by jí na základně nějak extra chutnalo, ale sníst se to dalo a aspoň bude na chvíli myslet na něco jiného. S touto myšlenkou se rozešla zpět do jídelny.

Ayako přešla myšlenkami z čaje na jídlo a už se těšila, až se pořádně nadlábne. [myslenky=ayako]"Hmmm.... dala bych si pořádnou porci bramborového salátu s kuřecími řízky. A k tomu pohár karamelové, citronové a matcha zmrzliny se šlehačkou, karamelovým topinkem, oplatkou a lentilkovým sypáním... a s takovým tím roztomilým deštníčkem, ten nesmí chybět!"[/myslenky]
Když Ayako vstoupila do místnosti, zjistila, že se tu nic nezměnilo. I velitelka Hiboru Baru stále seděla na svém místě s hromadou papírů, vedle sebe večeři, která již musela být úplně ledová. [myslenky=ayako]"Je to určitě skvělá práce, vést tady celou základnu, mít na starost spoustu lidí... ale za jakou cenu? To jídlo vypadá netknutě. Stíhá vůbec pořádně jíst? Musí to být hrozně náročné..."[/myslenky]
Na dotaz Hiboru Baru zakroutila hlavou. [rec=ayako]"Ne, bohužel jsem Michiho nenašla. Zkusím se za ním zastavit později."[/rec] Zdálo se, že Michiho taky sháněla. Možná si i ona chtěla dopřát nějaký skvělý čaj. Třeba si tím dobrým čajem kompenzuje to, že se kvůli práci nemá čas pořádně najíst. [rec=ayako]"Taky jste si chtěla dát čaj, Hiboru-san? Mohla bych vám nějaký donést, pokud Michiho zastihnu."[/rec] Navrhla a ani jí nenapadlo, že by Michiho mohl někdo shánět kvůli něčemu jinému než kvůli čaji. [rec=ayako]"Chtěla jsem si zajít pro něco k jídlu, nechcete taky donést něco... teplejšího?"[/rec] Zeptala se a pohledem sklouzla k její večeři.

[myslenky=ayako]"No jo... hlášení! Samozřejmě, že chtěla hlášení, když mi předtím říkala, že se měl vrátit z mise. Jak mě jen mohlo napadnout, že chce čaj?"[/myslenky] Nestát tu před Hiboru-san, plácla by se rukou do čela. Takhle se jen snažila tvářit, že otázku ohledně čaje nepoložila. Měla by si uvědomit, že ne všechno se točí jenom kolem čaje.
Při dotazu Hiboru-san se Ayako zamyslela. [rec=ayako]"Ummm.... myslím, že jsem nikoho z nich neviděla... Ne... uritě jsem nikoho z nich neviděla."[/rec] Vypadalo to, že se po nich Hiboru-san chce jít podívat sama. Smutně pohlédla směrem k výdejnímu pultu s jídlem, pak na Hiboru-san, pak zase smutně na jídlo a pak zase zpátky na Hiboru-san. Možná bude své další věty litovat, ale pokud se skupině něco stalo, neměla by chodit Hiboru-san sama. [rec=ayako]"Pujdu s vámi. Pokud se něco stalo, mohla byste potřebovat pomoct."[/rec] Oznámila rozhodně. Nebylo to tak, že by podceňovala její schopnosti... jen by to mohlo být nebezpečné.

Situace vypadala docela vážně. Po prohledání pokojů všech členů Michiho skupiny nenašla Ayako společně s Hihoru-san žádné známky toho, že by se kdokoliv z nich vrátil. Od jejich odchodu je ani nikdo neviděl. Hiboru-san usoudila, že by se po nich měli jít podívat. Na její dotaz, zda půjde s ní, kývla. [rec=ayako]"Samozřejmě Hiboru-san, že půjdu s vámi! Určitě jsou v pořádku a opravdu se jen někde zdrželi. A ve dvou máme větší šanci je najít."[/rec] Na chvíli se pak odmlčela a zamyslela se. [rec=ayako]"Kam měla Michiho skupina dnes vyrazit?"[/rec] Dávalo smysl, že by začaly hledat tam.

Ayako jen pokývala hlavou a zmizela stejně rychle jako Hiboru-san. Ve svém pokoji si rychle vzala svou zanpakuto a zamířila před budovu. Celou dobu přemýšlela nad tím, zda se něco opravdu mohlo stát. [myslenky=ayako]"Hmmm... Velitelka vypadala trošku nesvá z této situace. Je možné, že ví něco více, než o co se podělila? Možná ta skupinka jen nedržela hlídku... Možná...."[/myslenky] Své konspirační teorie se pokusila hodit za hlavu.
Když Ayako dorazila před budovou základny, rozhlédla se po okolí, zda někoho ze skupinky v dálce nezahlédne nebo zda nespatří něco podivného.

Ayako si ničeho divného nevšimla. Chvíli zaujatě pozorovala Karakuru, která padala do tmy. Ve dne jí město přišlo hektické, ale když padla tma, byl pohled na město v září světel uklidňující. Byla to vlastně jedna z mála věcí, které tu měla ráda. Západ slunce a město, které se ponořuje do nočního života.
Když Hiboru-san dorazila, vydaly se společně směrem k místu, kde měla skupinka hlídkovat. Po chvíli vyskočily na střechu jednoho z domů a pokračovali touto cestou. Ayako se celou dobu rozhlížela kolem sebe, zda někoho ze skupinky nezahlédne.

Nebyla si jistá, zda je rozdělení dobrý nápad. O Hiboru-san strach neměla. Je pravda, že jde do ne příliš klidné oblasti, ale zato má řadu zkušeností. Ayako by však uvítala společnost. Minimálně aspoň pro ten pocit, že jí někdo kryje záda. Na sobě však nedala nic znát. Rozkaz je rozkaz.
[rec=ayako]"Když si něčeho všimnu, dám vám vědět."[/rec] S těmito slovy se rozběhla k okraji města a za chvíli zmizela Hiboru-san z dohledu. Ayako přeskakovala z jedné střechy na druhou. Čím blíže byla přidělené oblasti, tím více zpomalovala a dávala větší pozor. Když dorazila blízko k okraji centra, zastavila se, aby se pořádně rozhlédla. Soustředila se při tom na cokoliv nezvyklého a snažila se vycítit jakékoliv reiatsu.