Doručení důležitého dopisu

Tsu Utsukushi

Firel vyrazil nápodobně hledat dřevo na udržování ohně jako on. Netrvalo dlouho a Tsu si už nesl na pravém rameni tolik klacků, že by si mohl postavit hnízdo pro čapí rodinku. Zrovna se pomalu a opatrně natahoval pro jeden silnější suchý klacek. Věděl, že Firel je poblíž a proto si ho vždy nechával v dohledu. Nevěděli, zdali je někdo nesleduje a proto bylo jakékoliv rozdělení velice nebezpečné. Navíc dával bacha, aby nesáhli na stejný klacek zároveň, protože by se to mohlo v myslích yaoi fanynek trochu zvrtnout a byla by z toho nepěkná situace... jak pro koho tedy. Naštěstí nikde neležely špagety.
Je tu poměrně horko..., řekl si pro sebe. Zřejmě se trochu zapotil při sbírání dřeva nebo si ještě moc nezvykl na počasí. Pobývat totiž dva roky v horách, kde je jenom sníh a skály, není sranda. To člověka dokáže celkem změnit. Ale na druhou stranu to nebylo nic strašného, užíval si teplo společně se Saishou, která spokojeně předla.
Přišel k Firelovi s onou velkou hromadou dřeva na rameni. Vypadalo to, že vykradl snad celý les nebo co. "Myslím si, že toho máme už na noc dost.", podíval se na Firela a jeho lup "Navíc... nerad bych nechal Mei samotnou. Je teď lehkým cílem.", nemyslel to nijak zle a ani ne tak, že by byla slabá. Jenom kdo ví, na jaké šupáky mohou narazit. Nebylo by zvláštní, kdyby potkali někoho op. "Co si myslíte, že je v tom dopisu?", nadhodil téma konverzace. Přemýšlet nad obsahem dopisu nebylo od věci a navíc vymýšlet hypotézy by nemuselo být vůbec na škodu. Mohla by to být sranda, ale záleží, jak se k tomu Firel postaví.

Firel
Vzhledem k tomu jaké dřevo sbíral Tsu, rozhodl se vzít nějaké slabší na podpal. Ve výsledku nabral dost dřeva na podpálení snad všeho co Tsu nasbíral.
"Hledáme dřevo na oheň Ne na postavení příbytku." Okomentoval Firel Tsuovu hromadu a vydal se pomalu za Mei
"Jeden z mích předpokladů byl povolávací rozkaz pro něktérého ze starších kapitánů na dovolené. Ale jinak nemám dot informací pro věrohodnější dedukce."

Tsu Utsukushi

Původně chtěl také vzít něco na podpal a k tomu nějaké silnější kusy, ale když o ty klacky doslova zakopával! Co měl jiného dělat? Až jim bude zima jednoho večera, určitě si vzpomenou na Tsuovu hromadu a budou mu za tento okamžik vděční! "Příbytek to být nemusí... Ale nějaké menší opevnění by nebylo na škodu.", okamžitě zareagoval na Firelův komentář ohledně jeho hromady na rameni. Zasmál se a vyrazil. Šel vedle Firela.
"Rozumím. Ale proč by zůstával kapitán někde v Rukongaii, když je ho potřeba někde jinde? Pochybuji, že by se k němu nedostali zprávy o současném stavu Seireitei. A navíc... proč posílat kapitánovi dopis přes nějakého doručovatele, o kterém skoro nic nevíme? Nebylo by lepší když už, doručit ho přímo?", zaplavil Firela otázkami a vypadala to, že poslední Firelovu větu zcela ignoroval. Chtěl nějak prostě vést diskuzi. Nom a pokud to tímto směrem nevyšlo, pokračoval dál: "Možná chce něco Vrchní kapitán objednat... například-", měl jsem v plánu napsat grily, ale zřejmě bych porušil pravidla "například plyšáky pro děti...", řekl nakonec trochu rozpačitě.

Firel
#Halfaneternitylater
Firel s tsuem nosily dřevo, a nosily dřevo, a nosily dřevo.
"Jsou situace, kdy je potřeba konkrétní osoba, s konkrétnímy schopnostmi, na konkrétním místě. Některé věci nelze vyřešit počty."
Z toho co nanosili se posléze postavila i menší barikáda.
"Omlouváme se. Trochu jsme se zakecali." Prozradil Mei poté, co jí třikrát odignoroval a vyrazil na dřevo znovu.

Tsu Utsukushi

Nosil s Firelem dál a dál dřevo, až by se z toho mohla postavit malá osada pro římskou legii. Během toho mu Firel i odpověděl. Konkrétní osoba na konk-, bylo to hodně konkrétní, co si budeme. Během pár chvil skončili a nechal Firela se omluvit za oba. On jenom v pozadí zakýval hlavou směrem k Mei.
Sledoval jejich velitelku squadry, jak zrovna vyndávala různé potraviny z batohu. Přesněji maršmelouny a různé druhy klobásek. Na noc by je to mohlo zasytit. "Celkem jo.", odpověděl na dotaz ohledně jídla. Pokračoval rozkaz a okamžitě se na něj vrhl. Ušel pár kroků k hromadě se dřevem, vzal si jemné kusy jako stébla pavučin na podpal a pokud našel břízu, mečem (nebo pokud to šlo samo) odřízl kus březové kůry. V rukou měl i pár silnějších klacků. Dřepl si a položil všechno dřevo vedle sebe. Před sebou měl jenom kus březové kůry. Čepelí meče začal povrch kůry seškrabovat. Vypadal při tom dost profesionálně a čepel meče měl pevně v rukou. Tímto by měl vytvořit jakýsi bílý a velice jemný prášek. Opatrně se postavil, otočil se směrem k Mei a optal se jí: "Nemáte křesadlo?". Batoh vypadal prostorně a Mei jako předem připravený člověk, takže křesadlo by nemuselo být problémem. On sám považoval křesadlo za velice života důležitou věc, protože nebýt křesadla, tak by v horách umrzl.

Firel
"Co jsou to špekáčky?" Odpověděl otázkou, jenž byla zároveň jasnou odpovědí.
Firel si prostě bud nepamatoval, nebo se k nim nikdy nedostal.
To ovšem neznamenalo, že se nemůže poučit.
"Ale ať už jsou cokoliv věřím, že jejich příprava může být poučná."

Tsu Utsukushi

Křesadlo neměla a ještě se při tom červenala. Civěl na ní, zda to myslí vážně, to co právě řekla, ale než stihl jakkoliv odpovědět, pokračovala. Myslet trochu jinak?, opakoval si v duchu. Jakože ano, za pomocí jeho zanpakuto by oheň rozdělat mohl, ale co byl kapitán Yoshiro-san, aby takto zbytečně používal své schopnosti? Však oheň byla základní věc! Už i jeskynní lidé věděli jak na něj! Napadlo ho, že by pomocí reiatsu mohl nějak onen prášek zapálit, například rozkmitat částice reiatsu natolik, že by se okolí zahřívalo, ale pokud nedokázal ani jednoduchá kido, o kmitání částic reiatsu si zatím mohl nechat jenom zdát.
Ohniště se tedy nějak postavilo a Mei svými shinigami skills započala éru ohně! Alespoň na noc. Mezitím se vrhla na Firela a učila ho o tajích špekáčku. S pobaveným výrazem na tváři je oba dva pozoroval a jenom lehce kýval hlavou, když ukazovala, jak se špekáček rozkrájí na stranách. Po ukončení lekce byl i on pobídnut, aby si připravil svůj špekáček.
Natáhl se pro dva růžovo-hnědé borce a nůž si vypůjčil od Mei, který zřejmě měla v rukách, pokud nekrájela do špekáčku svými nehty. Nemělo by mu to dělat žádné problémy a jestliže neměl žádné jiné obtíže, přidal špekáčkům lehké mřížkování na bocích. Napíchl oba dva špekáčky na klacek a začal opejkat jako správný shinigami. "Chodíte na podobné mise často, Ruyichi-san?", zeptal se, aby tam tupě nezíral do ohně během čekání.

Firel
Pozorně poslouchal Mei, zatím mu vše co říkala dávalo smysl. kromně faktu, proč se špekáček musí ohřívat na plameni, když kidem by to bylo rychlejší.
Převzal tedy připravený špekáček od Mei a vrazil ho přímo do centra plamenů. Přičemž dával pozor, aby žádná ze stran nebyla vystavena planoucím plamenům příiž dlouho. Již po pár vteřinách začal špekáček protestovat. Avšak proti čistému živlu neměl šanci.
"Mám pocit, jako bych tohle dělal často."
Již po necelých dvou minutách byla dovařeno. Špekáček byl na některých místech mírně sežehnutý, ale zato dokonale prosmažený.
Není pochyb, že kdyby se o podobný kousek pokoušel někdo jiný, výsledek by byl katastrofální.