Lesy a hory severně od Seireitei

Ruyichi Yoshiro

.... "Máme dvě možnosti, Chieko." Řekl kapitán a zvedl ukazováček na pravé ruce. "Buď tu přečkáme noc a půjdeme brzo ráno zpátky domů. A nebo." Zvedl k němu i prostředníček. "Půjdeme hned. Záleží na tobě. Jak se cítíš. Byl to náročný trénink. Upřímně si myslím, že bys měla odpočívat, ale jestli chceš jít hned, tak vyrazíme rovnou. Zhodnoť to podle sebe."

Nekonome Chieko

Chieko se náhle před obličejem objevil zajíček. Kapitán zamňoukal. Chieko se musela zasmát. A rozhodně to nechtěla kapitánovi kazit tím, že takhle zajíčci nedělají.
Kapitán jí poté řekl, že mají dvě možnosti. Chieko se na něj podívala. Místo toho ale pohlédla do očí veverce, na jeho hlavě, co si jí prohlížela. Pousmála se na ní. Při tom stále v rukou měla tu druhou veverku. Nijak jí ale nebránila. Jednoduše jí ta veverka jen seděla v dlaních.
Taichou jí sdělil ty dvě možnosti. Přenocovat tu nebo jít zpět do Seireitei. Bylo to prý na ní. 
Chieko se zamyslela. Na jednu stranu chtěla domů. Kdo ví, jak se Kurovi dařilo vládnout divizi a kolik s toho stihlo ještě pokazit...kolik papírů jí na stole přibylo, protože Kuro neumí papírovat....a co když si Hijikata dělá starosti o to, kde je? I když...Kuro mu to jistě řekne.
Jenže na druhou stranu tu byl fakt, že jít celou tu cestu zpátky po tmě, unavená...akorát by kapitánovi přidělala po cestě problémy. Nemluvě o tom, že tu byla možnost, že by kapitán zopakoval to, co již dnes předvedl. Um.
"Um...přečkáme tu....?" navrhla. Půjdou zpátky brzo ráno...budou doma brzy. V noci stejně budou všichni spát...co by se mohlo stát...

Ruyichi Yoshiro

Chieko se rozhodla, že tu teda nakonec noc přečkají. To bylo dobře. Aspoň si mohla pořádně odpočinout, než se vydají na tu cestu zpátky. Byla přece jen dlouhá a aspoň se Chieko mohla vyhnout svému strachu z toho, že jí Yoshiro zase vezme na končíka. Tahle zpráva byla odstraněna.
Přikývl a na chvíli zase zmizel pryč. Shunpem samozřejmě. Neuměl se zneviditelnit. Když se vrátil, držel v ruce svůj zaprášený batoh. Hrábl do něj a vytáhl nejlepší věc, kterou kdy dvanáctá divize vymyslela. Byl to takový malý červený pytlík.
"Sleduj tohle." Řekl, hodil s tou věcí o zem a rychle uskočil. Ozvalo se prasknutí, a pak se to během pár chvil zvětšilo, nafouklo a prásk! Stál tam nafukovací hrad.

Nekonome Chieko

Kapitán zmizel. Shunpem. Snad. Snad ne na patnáct let. Během chvilky byl zpět. S tím svým tajemným batohem. Byl zaprášený. No...asi zůstal pod tou skálou nebo na ní. Nevím už, jestli ho bral s sebou nahoru. 
Vytáhl z batohu pytlík. Chieko ho jen zvědavě a nechápavě sledovala. Co to bylo za věc? Pak to prostě hodil s tím, že to má sledovat. A během chvilky Chieko koukala na nafukovací skákací hrad. Překvapeně zamrkala. "Um..." na víc se momentálně nezmohla. Kapitán prostě nemohl vzít stan...on musel mít nafukovací hrad. Ne...tohle nemělo cenu nějak řešit. Tohle byl prostě běžný pracovní den s kapitánem Ruyichim. Mohlo to být jistě horší...o dost horší. Tohle bylo alespoň měkké a pokud tam kapitán nebude skákat celou noc, tak se možná i pohodlně vyspí.

Ruyichi Yoshiro

'Snad ne na patnáct let.' OOF. No, hrad byl každopádně postavený. Byla to paráda. Yoshiro si hned vyzul boty, rozběhl se a skočil do hradu takovou šipku, že by mu to záviděl i nějaký profesionální plavec. Pak udělal kotrmelec a začal tam blbnout jako malé dítě. Hopsal na nohách, po zadku, dělal všemožné přemety, no prostě idiot, co si budem povídat.
"Chieko, pojď taky hopsat!" Zavolal na Chieko těsně před tím, než si dal parádně na držku. Ještě že to bylo měkké. Bylo tam dost místa pro oba.

Nekonome Chieko

Kapitán na nic nečekal a skočil do hradu šipku. Chieko s úsměvem sledovala, jak tam s nadšením poskakuje. Tahle situace trochu vypadala, jako když matka dohlíží na své dítě hrající si ve skákacím hradu. 
No a pak na ní zavolal, aby si šla taky zaskákat. Um. Chieko na takovéhle věci nebyla. I tak ale přišla blíž a zula si boty. Vypustila raději veverku zpět do přírody, aby se jí nic nestalo. 
Nesměle do toho hradu šťouchla prstem. Bylo to vážně měkké. No a nakonec tam přeci jen vlezla.

Ruyichi Yoshiro

No, veverka měla asi jiné plány, protože místo toho, aby šla do lesa, vlezla do hradu a začala tam skákat s Yoshirem. "Podívej, Chieko!" Vyprskl smíchy a ukazoval přitom na veverku, která si tam hopsala jako by jí to celé patřilo. Yoshiro se z toho svalil na zem. Bylo na tom prostě něco vtipného.
No, zůstal každopádně ležet a díval se na nebe, na kterém se pomalu začínaly objevovat hvězdy. Kapitán se už uklidnil. Jak z toho náhlého záchvatu smíchu, tak z hopsání. Dal si ruce za hlavu a pořádně zhluboka se nadechl, aby si trochu užil ten příjemný vzduch, který tu v lese byl.
"Chieko, proč máš takovou starost ohledně toho, co si o tobě ostatní myslí?" zeptal se zástupkyně.

Nekonome Chieko

Chieko překvapilo, když veverka místo do lesa odskákala do hradu, kde začala hopsat spolu s kapitánem. Chieko se rozesmála. Kapitán se tomu také smál. Tak moc, až z toho odpadl. 
Mezitím, co on ležel, ona do toho hradu vlezla a také si ta někam lehla. Všimla si hvězd pomalu se objevujících na nebi. Byl to hezký pohled. 
Najednou jí kapitán položil otázku. Jak jinak...kapitán věděl všechno. 
Chieko se zhluboka nadechla a když poté vydechla, tak odpověděla. 
"Protože to může ublížit těm, které mám ráda." pověděla.

Ruyichi Yoshiro

"Nah." Odpověděl hned bez přemýšlení. "Těm, na kterých ti záleží, záleží stejně na tobě. Věřil Hijikata-san něčemu z toho, co bylo v těch fotkách? Pochybuju. Věřila by tomu Baru?" Mávl rukou. V žádném případě. "Snažím se tím říct, že ti na kterých záleží, tě nikdy nebudou soudit kvůli nějakým pomluvám. Hijikata-san nebude. Kuro taky ne a já taky ne." Ale to byly jen jeho dva centy, jak se říkalo v Americe. Yoshiro nebyl Eshen, aby dokázal z paty vytáhnout nějakou super motivační řeč, kterou by zničil všechny zdi, které Chieko bránily v tom, aby se tolik nebála.

Nekonome Chieko

Chieko se podívala na kapitána, když okamžitě odpověděl Nah. Řekl jí, že lidem, na kterých jí záleží, záleží stejně tak na ní. To Chieko moc dobře věděla. Proto jim nechtěla přidělávat starosti. Když se zeptal, jestli Hijikata věřil něčemu, co bylo na těch fotkách, zavrtěla hlavou. "Byl z toho ale rozrušený..." odvětila. Vzpomněla si, jak našla Toshiho kouřícího cigaretu. 
"To se už asi nedozvíme..." špitla smutně ohledně toho s Baru. Připomnělo jí to, že je Baru pryč a že se už nevrátí.
Kapitán pokračoval. Říkal jí, že lidé, které má ráda, jí nebudou soudit kvůli pomluvám. "Soudit ne, ale mít starost." pověděla.

Ruyichi Yoshiro

Měl by častěji chodit popíjet s kapitánem šesté divize. On na tohle nikdy nebyl. Jo, občas dokázal prohodit nějakou povzbudivou věc, ale v tomhle případě fakt minul. Kdyby to byl nějaký sport, už by ho nejspíš střídali. Smutně se zadíval na ty hvězdy nad sebou a otočil se na bok. Chtěl Chieko trochu zvednout náladu, ale ona to totálně vyblokovala a ještě mu to poslala zpátky do ksichtu. Critical hit. Veverka si všimla toho, že atmosféra kolem kapitána byla najednou celá strašně depresivní. Stáhla z toho ocas a utekla někam do lesa.

Spoiler:

Nekonome Chieko

Chieko si všimla smutného výrazu v kapitánově tváři. Dokonce se k ní pak otočil zády. Um. Asi řekla něco špatně. Tohle nechtěla.
Zadívala se na to hvězdné nebe a přemýšlela nad správnými slovy. Bylo tu něco, co mu již dlouho chtěla říct...a po dnešku. Jo. Řekne mu to teď a tady. 
"Taichou..." začala. "...děkuju...za to všechno, co pro mě děláte..." pověděla. "Za to, jak mi pomáháte zesílit....že se mě pokoušíte povzbuzovat..." pokračovala. "Děkuju..." dokončila to, co chtěla říct. Podívala se směrem, kde ležel kapitán.

Ruyichi Yoshiro

No, přece jen z toho něco bylo. Chieko mu poděkovala. Yoshiro ležel na boku a díval se dírou z hradu někam do lesa. Během posledních pár momentů se dost setmělo. Možná tomu pomohlo i to, že byli hluboko v hustém lese mezi stromy.
"Samozřejmě." Odpověděl Chieko. Znovu se k ní ale neotáčel. Nebyl uražený, ani smutný. Jen se dost zamyslel nad tím, co Chieko řekla. O té starosti. Uvědomil si totiž, že celou dobu přemýšlí jen nad tím, jestli z toho bude mít problémy Chieko, ale ani na sekundu ho nenapadlo, že on je na tom vlastně stejně. Pochyboval tomu, že by Konan věřila nějakým hloupostem. A určitě si nebude dělat žádné starosti. Že ne? Co vlastně věděl. Byl pryč patnáct let a od té doby, co se vrátili, se tolik nevídali. Sevřelo se mu z toho břicho. A co jejich děti? Mei si vždycky ráda našla něco, co by mohla obrátit proti němu a Hikaru věřil kde čemu. Mito byl asi jediný, u koho si byl Yoshiro jistý, že nebude říkat nic. Byl z toho najednou celý rozrušený.

Nekonome Chieko

Samozřejmě. To bylo vše, co řekl. Že by ho až tak moc rozbilo to, co řekla? A jaká část přesně? Chieko to mrzelo. Nevěděla, že jen přiměla kapitána přemýšlet. Že spíš ona promluvila do duše jemu.
Tak jako tak se tam Chieko tak jakoby schoulila do klubíčka, aby jí bylo tepleji. Ještě chvíli sledovala kapitánova záda, než únavou usnula. Přeci jen za sebou měla náročný den a unavená byla.

Nekonome Chieko

Probudilo jí šimrání na noze. Chieko otevřela oči. Pořád ještě bylo docela šero, takže muselo být hodně brzy ráno. 
Podívala se na svojí nohu. měla u ní schoulenou veverku. Kdo ví kterou. Očividně ale byla místní zvěř přátelská. Musela se na tím pousmát. Kdyby se nebála, že by jí Fluffy chtěl ulovit, tak by si jí asi i vzala s sebou. Ale ne...v lese jí jistě bude lépe. S ostatními veverkami.
Tak jako tak Chieko cítila, že spát venku nebyl nejlepší nápad. Nebo alespoň ne bez spacáku nebo deky. Bylo docela chladno a i její krk jí jasně říkal, že hrozí nějaké to nachlazení. Až se vrátí domů, musí si dát pořádný hrnek čaje. 
Chieko se rozhlédla kolem. Kapitána neviděla. Nejprve jí chytila docela panika jestli náhodou zase nezmizel bůh ví kam na bůh ví jak dlouho. 
Pokusila se uklidnit a následně vycítit jeho reiatsu.

Nekonome Chieko

Chieko se poměrně dost ulevilo, když ucítila alespoň závan kapitánova reiatsu. Znamenalo to, že nezmizel nikam do tramtárie. 
Chieko opatrně vzala do náruče tu veverku, když si jí tak oblíbila, a vstala. Vylezla z toho hradu a následovala stopu. Připadala si trochu jako stopařský pes, jak tak šla po stopě. 
A že šla dost dlouho. Skoro se až bála, aby se neztratila v tom lese. 
No a pak uslyšela vodopád. Já tu křičím, že je to špatný nápad....Chiko ale vodopády miluje, v kanceláři jich vážně moc nuvidí, a tak šla fascinovaně za zvukem té padající vody.

Nekonome Chieko
#HorkéVodopády

Chieko došla k vodě. Přesněji k velkému jezeru s vodopády. Fascinovaně s nadšeným výrazem sledovala tu padající vodu. Byla to krása. Teprve až po chvilce si všimla, že jde z vody pára a že jí začíná být teplo. Tohle právě teď potřebovala. Teplo. Aby ze sebe setřásla tu chladnou noc. Zhluboka se nadechla. 
Trvalo další chvilku, než jí došlo, proč vlastně šla až sem. Takhle daleko. Taichou. Chieko se rozhlédla a...zahlédla ho. Čvachtal si ta nohy v té teplé vodě. Chieko došla o něco blíž. "Tohle je nádhera..." pronesla, když si opět prohlédla celé tohle místo.

Ruyichi Yoshiro
#HorkéVodopády

"Hm?" Zamrkal překvapeně na Chieko. Vypadalo to, že byl dost hluboce zamyšlený a pořád si ještě neuvědomil, že tam jeho zástupkyně je. "Ah! Chieko! Proč nespíš?" Zeptal se. Pořád bylo ještě hodně brzo a Chieko musela být po včerejšku dost rozlámaná. "Souhlasím. Je to tu krásné. Málem jsem zapomněl, že to tady existuje, ale něco mi to připomnělo." Namočil si do vody ruku. Chieko si všimla toho, že kapitán neměl rukavici. A konečně viděla, proč je nosil. Jeho ruka byla dost ošklivě popálená a vůbec to nebyl hezký pohled. "Trošičku jsi mi narušila plány." Zasmál se. "Chtěl jsem se vykoupat. Ale včera jsi moc dobře nereagovala, když jsem si sundal oblečení." Vzpomněl si na to, jak se schovala do dlaní. "Takže si to nechám až do sprchy doma."

Nekonome Chieko
 #HorkéVodopády

Kapitán si Chieko všiml. "Vzbudila jsem se a Vy jste byl pryč..." pronesla Chieko. Chtěla ještě dodat, že měla starost, ale po tom včerejším rozhovoru, to raději neudělala.
Jinak ano...připadala si poměrně rozlámaně. Nebylo to ale nic, co by nezvládla. Doma si pak může v klidu odpočinout. Hezky v teple a pohodlí. 
Chieko se zvědavě podívala na kapitána, když řekl, že mu to něco připomnělo. Všimla si při tom jeho popálené ruky. Byla opravdu ošklivě popálená. "Tohle Vám provedl Jiten-san?" zeptala se.
Poté řekl, že mu narušila plány, že se tu chtěl vykoupat. Hned chtěl tedy také své plány změnit a vykoupat se až doma. "Um...klidně se vykoupejte...já se zatím vrátím k hradu..." pověděla Chieko. Trochu zčervenala, protože jí došlo, čeho mohla být svědkem, kdyby přišla o chvíli později.

Ruyichi Yoshiro
#HorkéVodopády

"Nechtěl jsem tě budit. Omlouvám se, jestli jsem ti přidělal nějaké starosti." Řekl a zahleděl se do vody. "Jiten-san, huh." Zrovna tuhle příponu by Yoshiro nikdy nepoužil. "Ty jsi nejspíš ta nejhodnější osoba, jakou jsem kdy v životě potkal. Mluvíš s respektem i o někom, kdo způsobil tolik bolesti. Věděla jsi, že Jiten zabil první ženu, kterou jsem miloval?" Podíval se znovu na Chieko. "Půjdeme spolu. Pokud se teda nechceš taky vykoupat. Voda je parádní. Vůbec v ní necítíš ten ranní chlad. Nedíval bych se a šel bych dál. Nezapomínej, že jsem ženatý muž!" Zasmál se.

Nekonome Chieko
#HorkéVodopády

"To je v pořádku. Hlavně, že jste v pořádku." odvětila na to, že jí nechtěl dělat starosti. Chieko to chápala. 
Pak o ní řekl, že je asi ta nejhodnější osoba, jakou kdy potkal. No...Chieko neuměla být zlá. Následně se dozvěděla, že Jiten-san zabil první ženu, kterou kapitán miloval. To Chieko šokovalo. "Nevěděla. Je mi to moc líto." pověděla na to. A myslela to upřímně. Chieko nikdy nechápala, proč jsou někteří lidé zlí...proč dělají zlé věci... A popravdě...ona mluvila s respektem o všech. Tedy kromě Hijikaty a Kura. Byla slušně vychované děvče no.
Na otázku, jestli se nechce také vykoupat, zavrtěla hlavou. "Nechci." odvětila. I když to mohlo být příjemné, Chieko chtěla být brzy doma. Nemohla tam nechávat Kura tak dlouho samotného. Chudák to musí mít jistě těžké. Chieko si popravdě nepamatovala, kdy naposledy byla od svého černého kocoura tak dlouho pryč.

Ruyichi Yoshiro
#HorkéVodopády

A tak tedy Yoshiro vyskočil na nohy. "Tak tedy půjdeme." Řekl a vyrazil na zpáteční cestu k nafukovacímu hradu. Ten tu přece nemohli nechat!
"Byla to taky kapitánka. Byla silná a skvělá. A Jiten jí zabil jako zbabělec." Vrátil se ještě k tomu, co říkal před chvílí. "Už je to hodně dlouho. Pořád je ale se mnou." Usmál se. Chieko samozřejmě nemohla vědět, co přesně tím měl na mysli. Mohla si jen něco domyslet. "A bude se mnou až do dne mojí vlastní smrti. A potom se s ní znovu setkám. Musím jí toho hodně říct." Z tohoto vzpomínání na minulost si uvědomil jednu věc. Něco, co chtěl udělat už dlouho. "Chieko, podej mi ruku." Řekl, zastavil se a natáhl ruku směrem ke své zástupkyni. "Neboj se."