Zahrady Gaii

Biriberu


"Velitel?" zlehka se podivila Biriberu. Zvláštní, nebyla tu jen pár dní a tolik se toho změnilo. Všichni něco dělali, krom ní, což jí docela mrzelo, přeci ona byla ta, která nikde nesměla chybět. "A kam šel?" ptala se dál "Chci taky něco dělat!" vykřikla svým děckým hlaskem s děckou dotčenostní. Netrpělivě čekala na kozlovu odpověď.

Isco

Zřejmě tedy seděl na nějakém sloupu a přesypával písek z levé ruky do pravé a následně z pravé ruky do levé. No a takhle furt dokola. Měl přitom takový kamenný výraz v obličeji, zřejmě nad něčím dumal.

Wendy

Přišla pomalu k branám paláce. Vůbec nevěděla, co zde může očekávat, prostě sem chtěla přijít, něco jí sem táhlo. Palác byl opravdu rozlehlý. V jednu chvíli myslela, že ji asi přeskočilo, ale viděla periferně nějaký modrý záblesk. Ačkoliv to zde bylo jistě nevídané, moc se tím nezatěžovala. V ruce nesla poloprázdnou láhev nějakého alkoholu. Kráčela různými místy od jedné zdi ke zdi. "Škyt...je tady, škyt, někdo?..Škyt..škyt."Zařvala najednou. Škytání jí přepadlo náhle, ale vzhledem k jejímu stavu to bylo úplně normální.

Isco

Seskočil ze sloupu, když spatřil onoho Phoenixe. Na tváři měl však stále stejný výraz, který se nezměni ani poté, co se podíval na Wendy.
Pokračuj v tom škytání a vezmu si tvoje střeva..
Pravil klidným hlasem s jasným úmyslem zabíjet. Bylo to otravné, většinou tu byl takový klid a pak si tu někdo přijde, škytá a křičí.

Wendy

Opřela se o zeď a vypnula hruď. V tu chvíli si uvědomila, že se jí to opět stalo, nevzala si spodní prádlo. "Počkej, to bys udeřil ženu, jen proto že škytá?" Okamžitě si jej v hlavě zapsala do pomyslného seznamu idiotů, pod kolonkou, hulvát. "Kdybys radši ochutnal to, co mám tady v láhvi. Jistě bys byl po chvíli mnohem milejší." Když šlo o pití, měla u sebe vždy jen ten nejkvalitnější alkohol. Napadlo ji, že by mohla zaútočit na jeho hrdost a trochu mu potrápit hrdlo. "Ale předpokládám, že zřejmě budeš za bačkoru a neodhodláš se k tomu, to zkusit." Natáhla k němu ruku s pitím.

Isco

Nijak nezměnil výraz obličeje a stále zíral na tu holku se stejně vraždeným pohledem.
Nemluvil jsem o udeření, ale o zabití..
Opravil ji tónem, jako by to byla naprosto normální věc. Poté co k němu natáhla ruku s pitím, tak si láhev vzal, nahodil něco jako úsměv a následně lahev hodil do nejbližšího sloupu, aby se celá roztřískala.

Wendy

V pomyslném seznamu si ho přepsala na "Absolutní kretén" Jakmile ji vtrhl láhev, zpozorněla. V rychlosti se přesunula ke sloupu a láhev chytila. Opřela se zády o tento sloup a nalila do sebe další doušek, tedy dva nebo tři pořádné loky. "Tak hele, ještě jednou mi tohle provedeš s chlastem a budeš to ty, komu se tady budou párat střeva." Podívala se na kozla a jakýsi divný obraz kohosi či čehosi a na dívku, která se jí zdála zatím ze všech nejnormálnější. Pak začala mluvit ke všem "Já jsem tady přišla, protože mě to sem nějak lákalo, může mi někdo říct co je tohle vlastně za místo?" Doufala že ten maník, toho už taky nechá, neměla prostě náladu sr*t se s nějakým volem.

Wendy

Po první krátké odpovědi se celkem zastyděla. "Ehm omlouvám se za ten výjev" koukla škaredě na násilníka. Pak následovala otázka. "Ehm no..... já vlastně nevím. Zaprvé je zde cítit obrovské množství reiatsu a tak nějak tady není nic lepšího na práci, než prozkoumávat tohle zvláštní místo. Nemyslím jen tento palác, zámek, nebo co to je, ale i tu všude přítomnou pustinu. Vlastně pořád nevím. kde to tak nějak jsem." Pak jí láhev zmizela z ruky. Ten maník byl celkem ostrý a tak svojí připomínku pronesla jen tiše pod nosem. "Tak a teď jsem tady proto, že mi dlužíte láhev pití."

Isco

Jestli se nenaučíš chovat, tak příště neskončíme jen u rozhovoru..
Pravil ještě a poté se pomalým krokem vydal zpět ke svému sloupu, měl už na něm pomalu vysezené hezké místečko. A tak tedy vyvskočil an sloup, posadil se a sledoval, co všechno se asi bude dít. Rozhodně už neměl náladu mluvit s tou ošklivou alkoholičkou.

Biriberu

Biriberu se otočila za hlasem. "Kdo jsi?" zeptala se zvědavě. "Je něco, co můžu udělat?" zeptala se ještě jednou a mnohem radostněji. "Už dlouho jsem ni nedělaa nic zajímavého.. " , smutně řekla Biriberu. "Prý jsi tu šéf.. ?" , otázala se. "Mohl bys mi prosím říct, jak zažít zase trochu zábavy? Prosím, prosím..!" žadonila jako malé děcko.

Isco

A tak tedy dále seděl na onom sloupu a zíral do prázdná. Znenadání pozvednul pravou ruku, na kteoru i okamžitě upřel svůj zrak. Rozevřel dlaň, nad kterou mu začalo vířit jen malilinkato reiatsu, které postupně nabíralo tvar kuličky. Kulička se zvětšovala a zvětšovala a brzy měl Isco na dlani kuličko s průměrem tak 10 cm. Poté dlaň sevřel, tedy vlastně nesevřel, jelikož kulička už nebyla pouhé reiatsu, ale dokonale vyhlazený kus minerálu. Isco za celou dobu nezměnil výraz obličeje. Následně kuličku vyhodil tak metr do vzduchu, kulička však nepadala, ale levitovala. Ano, takhle nějak se Isco bavil a zároveň si procvičoval své schopnosti.

Biriberu

Tohle se jí dotklo! "Záhonek?!" řekla dost rázně, nelíbilo se jí to, jako by jí úplně ignoroval. Koukla se na záhonek. Zvedla svůj kostěný ocas a pronesla. "Cero" trochu to potlačila, aby to bylo takové srandovní cero, namířila ho na záhonek a tím si usnadnila práci. Pak zvážněla. "Co se děje v Hueco Mudno, pane šéfe?" zeptala se, její hlas zněl pořád roztomile děcky, ale byl mnohem přesvědčeníš, než před tím.

Isco

Pohlédl na toho Phoenixe takovým zvláštním pohledem, jako by mu někdo ukradl jeho hračku. Ale nakonec se přes to nějak přenesl.
No, je to prakticky mé přeměněné reiatsu, mělo by to tedy vydržet do té doby, než to někdo rozbije..čím více reiatsu přidám, tím je minerál pevnější, nebo větší..záleží jen na mně..
Pravil a pokrčil ramena. Natáhl před sebe pravou ruku, s dlaní otevřenou a před Iscem se vytvořila tabule tak 30x30, ovšem široká jen pár milimetrů, bylo přes ní tedy možné vidět. Poté rukou švihnul k zemi, to udělala i tabule, která se rozbila a rozpadla na několik střípků.

Isco

Pohlédl na Phoenixe lehce podezíravým tónem, začal v tom všm hledat nějaký skrytý úmysl.
Jakmile své dílo vytvořím, tak ho pouze pomocí reiatsu mohu ovládat..další vliv už na to moje reiatsu nemá..
Pravil a jen lehce se podíval nato, jak Phoenix zničil ono cero.
Jistě proto asi chápete, že vytvářet velké objekty s mojí dosavadní sílou je opravdu náročné..
Pravil a bez mrknutí zíral nějakou dobu na střepy na zemi.

Biriberu

Biriberu se zamyslela. Byla ráda, že s ní už jedná a bere jí alespoň trochu vážně. "No.. Nelíbí se mi, že nějací Hollow se snaží vyhubit ty ostatní.." řekla smutně. "Ale na druhou stranu tady je bezpečno a já sama bych proti silným Hollow nic nezmohla.." nahlas připustila sama sobě. "Co ty? Jsi tu šéf, ne?" zeptala se po odmlce "Co si vybereš ty? Zůstat tady, nebo pomoci hodným Hollow jako jsme my?" Biriberu vypadala hodně zamyšleně, byla ještě velmi malá a chovala se jako děcko, což jí naopak dávalo i onu děckou vážnost.

Isco

Pohlédl na toho Phoénixe, byl asi opravu natvrdlý.
Ano, přesně tak..
Odpověděl, naštěstí to byla zřejmě finální odpověď, za což byl Isco rád. Najednou však Phoénix položil opravdu zajímavou otázku.
Ano..
Odpověděl bez záváhání a pohlédl trošku podezíravě na Phoénixe.