Ostrov 42bohů

Natsuki

Chytila som stuhu do rúk a prikývla som na znak, že rozumiem.
"Hlavne aby sme sa nepozorovane dostali.. no čo najbližšie k východu." Predsa len zvyšok cesty sme mohli utekať a ja som bola celkom dobrá na zdržovanie .. ak by sa niečo naozaj pokazilo. Predbiehala som však, všetko dopadne v poriadku! Trebalo myslieť pozitívne a neprivolávať si ďalšie zbytočné problémy.

Natsuki

Podarilo sa nám vyjsť von bez problémov.  Bola naozaj tma a ja som sa mohla spoliehať maximálne tak na to, že je pre prípadné potvory rovnaká tma ako pre nás. 
"To svetielko je senkaimon ?" Spýtala som sa jej, pozerajúc cez jej rameno priamo do jej tabletu. Tak trocha zo mňa začal opadávať stres z celého tohto miesta.  Bála som sa, nie že nie, aj keď som to dobre skrývala a nebolo to tak hrozné ako pred pár rokmi, kedy som z obyčajného hollow takmer dostala infarkt a všetci ma hneď museli zachraňovať.

Natsuki

"Ah.. ja som si hovorila, že som na niekoho zabudla." Zamrmlala som si v duchu a úprimne? Nevyzeralo to tak, źe by sme to mali stihnúť. Nebola som tu však od toho, aby som tkaé veci posudzovala. No.. na mojej tvári sa objavoval úsmev.
"Aaale.. jeho by len tak niečo.. nezabilo.. nie?" Spýtala som sa jej aj keď, to nebola tak úplne otázka. Skôr také uistenie. Však bol silný a.. tak.

Natsuki

"Hmm.." Vyšlo zo mňa, keď mi ani jeden z nich určito odpovedať nevedel. No čo, museli sme pokračovať ďalej. Pár krát som zakopla no našťastie som nebola jediná a tak, celkom podarená cesta späť. Ruku som už skôr zo zvyku držala na rukoväti zanpakuto no nijak som ju nevytasila, len pohotovosť keby náhodou a tak. Keď sa okolo nás zamihotal vzduch a po chvíľke Renmina zanpakuto nabrala svoju pôvodnú podobu, začala som sa znova cítiť trocha nepohodlne. Dúfala som že tie veci budú v tme aspoň tak dezorientované a mimo, ako mi.

Natsuki

V duchu som si nadhodila niekoľko nepekných nadávok. Nastala otázka, či sa hrať, alebo nehrať na hrdinu. V každom prípade sme tu Akkaka nemohli nechať. To malé dievča malo byť Maou. Nevyzerala ako nejaká príšera no tých šesť vecí v jej blízkosti docela hej. Bolo však úplne jedno či to bolo zmutované hocićo, už teraz som videla to rozhodnutie, ktoré SS vydá až zistí že sa tu nachádzajú. Mohli by sme s nimi však pokecať.. nein? 
Pohľadom som skĺzla po tých dvoch, bola som zvedavá aj na ich názor. Aj keď sme sa pred tým postavili podobnému počtu, nebol tu final boss a teraz bám.. nechcela som byť jednou z tých príšer. No.. na druhú stranu sme s nimi už bojovali a ona o tom pravdepodobne vedela. Rozprávanie bolo out of question ..
"Nemyslím si, že by s nami chceli.. ehm, viete." Šepla som ich smerom a zanpakuto som povysunula z púzdra. Bola som pripravená na ďalší prípadný boj. Teda pripravená.. ako sa to vezme. 
"Renma-san? Zaútočim na nich.. vy ostaňte v kryte. Ak ma premenia na jednu z tých vecí tak aspoň budete vidieť ako to vyzerá. Predsa len nevieme čím to robí.. či reiatsu alebo, pohľadom alebo jak.." Bolo by predsa len zbytočné, aby sme tu riskovali krk všetci. Stále som šepkala a po dokončení mojich slov len čakala, či mi to odklepnú alebo nie.

Akkaku Naito

Začal jsem přicházet k sobě. Jen jsem zasténal a pak jsem zase začal vypadat, jako v bezvědomí. Uvnitř se ale rozjely složité procesy...
Stíny... víc toho přes zavřené oči neuvídím. Je jich několik. Nejsou všechny lidské... pokuda alespoň některé z nich... během toho jsem začal pečlivě aslouchat, co uslyším. Reiatsu jsem však stále nepoužíval, dokonce jsem ho držel trochu ztlumené, aby i reiatsu odpovídalo stavu v bezvědomí.

Natsuki

"Nah... a to som chcela zažiť takú tú cool chvíľku." Zamrmlala som si popod nos no bola som rada, že mi chrbát kryl. Bol tu však aj ten problém, že už bola tma.. tam kde nie je svetlo, nie sú tiene nie ? Stále sme videli ale aspoň niečo a tak som typovala, že to nebude zas taká katastrofa. Keď som si ale všimla, že sa začala naćahovať ku nášmu odpadnutému kolegovi, neváhala som a v momente som skočila na scénu, pomaly ako tým rakeťákov. Namiesto typického "prepare for trouble and make it double".. čo by sa mimochodom dosť hodilo aj vďaka Tenmovi, som však ruku natrčila k odpadlíkovi a pomocou jednoduchého Hadō #1. Shō, som ho chcela od tej bielovlásky odstrčiť. Teda ak práve nebolo v ceste množstvo príšer, ako to v rôznych trhákoch býva zvykom. Napríklad tých, na ktoré sa nám naskytol pohľad.

Akkaku Naito

Když jsem cítil nějaké reiatsu, které se tvářilo jako kido, shunpnul jsem rychle pryč. Až když jsem byl ukrytý ve stínech, tak mi došlo, že to mohl být nějaký spojenec, který mi chtěl pomoci. Začal jsem tedy spouštět akce v rychlém sledu. Bakudo #26: Kyokko! pronesl jsem a zahalil svoji existenci. Takto ukrytý jsem začal zaříkávat: Bakudo #56: Kakushitsuijaku! vyvolal jsem kido a hledal spirituální energii shinigami. První priorita byla samozřejmě má zanpakuto, u které jsem si nebyl jist, zda je u mě. Ale i spojenci by se hodili.

Akkaku Naito
Tím, že se tam rcha neobtěžovala registrovat mé skrývací kido jsem se na tomto ostrově už nezabíval. Ty potvory, jejich resistence vůči reiatsu... to bylo něco s čím se člověk musel buď smířit, nebo mohl umřít. No... má volba byla jasná, skočil jsem stranou a jen poděkoval bohům za to, že má zanpakuto už ze své podstaty potřebovala jen mou přítomnost: Zpívej blesku, Scythe! zahlaholil jsem a vyvolal shikai, který začal monitorovat celé mé okolí. Já sám shunpoval po okolí a snažil se v první řadě zorientovat.

Natsuki

Ten son of a bitch... mno oklamal viac menej aj súpera aj keď, som sa tak bezhlavo vrhla z môjho úkrytu. Takmer mi po tvári začali stekať potoky sĺz ale.. len takmer. Ostala som tam teda tak stáť, usmievať sa na Maou ktorá sa usmievala na mňa.
"Ehm.. ahoj." Kývla som jej rukou a zatiaľ som tak mimovoľne sledovala Akkaka ako tam pobleskuje po okolí a vyvoláva svoj shikai? Meh.
"Tak.. ako sa tak mladá sympatická slečna dostala na tak nepekné miesto, ako je toto?" Možno mi rozumela, možno sa z toho nejak vykecám či.. nie? Navyše tie príšery, bolo ich tu dosť. Vyzerali tak nejak tuhšie než tie pred tým.

Akkaku Naito

Shunpnul jsem na spojnici shinigami a neznámá dívka, aby byla mezi mnou a těmi, které jsem považoval za podporu. Nechci bojovat! houkl jsem na ni ze stromu a čepele jsem stáhl těsně k sobě, aby mi jen kryly záda. Neměl jsem zapotřebí bojovat s přesilou tvorů, kteří jsou očividně přinejmenším částečně imunní vůči reiatsu.

Akkaku Naito

Jen jsem hzaraženě pozvedl obočí: My jsme sem přišli, protože něco zabilo naše lidi, kteří zde hledali... svým způsobem odpadlíky od Soul Society, či stopy po nich. zaklonil jsem hlavu. Bylo to tak? Bylo mi stále trochu špatně po té ráně do hlavy a vlastně jsem si ani pořádně nepamatoval, co se stalo. Nadhodil jsem ještě: Mysleli jste si, že vás přišli ohrozit, že...? bylo mi jich líto. Už předtím mi jich bylo svým způsobem líto, ale teď to bylo ještě intenzivnější, když jsem viděl, že OPRAVDU nejspíš nejsou zlí. Jen se snaží přežít...

Akkaku Naito

Pokýval jsem a na tváři se mi objevil úsměv: V tom případě se nejspíše můžeme vrátit s tím, že je o ně dobře postaráno, co vy na to? nadhodil jsem směrem k Renmě. Výborně, jsou v pořádku a jsou to naši. blesklo mi jen hlavou. Pak jsem ještě nadhodil: A taky by stálo za to zapsat někam, že stvoření tohoto ostrova nejsou... nepřátelská. zastavil jsem se včas, abych neřekl, že nejsou nebezpečná. Na to mě stále moc bolela hlava.

Akkaku Naito

Lehce jsem sklonil hlavu: Jistě madam. poté jsem se společně s ostatními vydal zpět domů. Doufal jsem, že se vrátím z mise a bude klid. Jenže jsem tak nějak tušil, že klid nebude. Ono to bylo již takové klišé... mise, problémy v Soul Society, problémy s bratrem, opakujte na přeskáčku do zblbnutí...

> 10. divize