Sídlo rodu Takaneko

Honosné sídlo rodu Takaneko zvenčí vypadá jako obyčejná rozlehlá stavba, která tvrdě lpí na starých principech. I když je budova nová, tak z budovy čiší dlouholetá tradice. Je to krásné, ale svým způsobem i strašidelné.
O rodu Takaneko se toho prozatím moc neví. Je to totiž mladý rod, který se do podvědomí ostatních lidí dostal teprve nedávno díky svým obrazům. Jejich obrazy jsou světoznámé už kvůli jejich stylu. Jsou velmi realistické, někteří můžou říci, že až skutečné. Zástupce tohoto rodu lze nalézt například v 2. divizi, kde jejich obrázky s podobiznou zločince velmi pomáhají, nebo v 9. divizi pro významný časopis Ban-kai. Avšak jednoho z členů rodu najdete snad v každé divizi.

Aki Maki

Vyrazil hned za Žvejkou. Dejme tomu, že cestovali všichni společně a tudíž i všichni společně dorazili.
Aki se podíval na Reiza a poté na Žvejku. Na tváři měl pořád úsměv.
Něco takového bych si chtěl také koupit.
Ukázal na sídlo onoho rodu. Potom ovšem maličko přivřel levý oko a naklonil hlavu na pravou stranu.
Ale možná trošku většího..
Poznamenal a zaujal normální polohu. Levou ruku na jílci zanpakuto, na tváři úsměv a oči téměř zavřené.

Reizo Kami

Stál jen pár kroků za nima. "Mmmm... zajímavé místo."
Pozoroval to velkolepé sídlo s úžasem a úsměvem ve tváři. "Abych řekl pravdu tak tohle bych bral také, ale tak kdo asi ne. Je to sice trošičku přeplácané ale to je jen pouhý detail, ne?"
Založil ruce v kříž, podíval se na ty dva a pak zase zpět na to sídlo. Prstem si odsunul vlas který mu lezl do očí a pak vrátil ruce zpět do přirozené polohy.

Žvejka

Dívala se na ty dva přimhouřenýma očima. "To myslíte vážně? A co takhle něco vím moderního?" nadhodila. Ale raději nad nimi mávla rukou. "Co takhle zaklepat?" dodala s prasknutím bubliny. Přeci nebude dělat všechno ona sama.

Aki Maki

Podíval se na Žvejku.
Já oceňuji historii věcí..
Poznamenal. Však i jeho sklenky ze kterých pil víno, byli starožitnost.
Na poznámku, že by měl někdo zaklepat se pomalým krokem vydal ke dveřím. Na tváři měl úsměv, přesto si připadal dost důležitý. U dveří se zastavil, odkašlal si a nakonec dvakrát lehce ťukl na dveře.

Reizo Kami

Podíval se na Žvejku. "Mno, tak taky by to nevadilo, ale starožitnost je přeci jen starožitnost, mám rád tuhle kultůru"
Dal si ruce v bok, usmál se a mrknul na ní."Každý má svůj vlastní názor."
Jakmile tohle dořekl udělal pár kroků v před aby se dostal na stejnou úroveň kde stála ona a sledoval Akiho jak jde ke dveřím.

Žvejka jen přikývla a dál se o tom nechtěla bavit. Stejnak by vyhrála. Ženy mají totiž vždy pravdu.

Na první zaťukání se nic nestalo, na druhé zaťukání už byly slyšet kroky a když jste zaťukali potřetí, tak se konečně dveře otevřeli. Z nich vykoukla mladá malá dívenka oblečená jako služebná. "Dobrý den. Přejete si?" zeptala se.

Aki Maki

Maličko se ho dotklo, že otevřeli dveře po takové době. Ještě více to dorazila ona služebná. Copak neviděla jejich uniformy? Zvlášť jeho kapitánské haori?! I přes všechny zlounské věci, si však na tváři držel úsměv.
Zdravíčko. Aki Maki, kapitán 10. divize. Přišli jsme na vaše požádání. Toto jsou společníci..
Ukázal pravou rukou na Žvejku a Reiza. Snažil se mluvit jménem celé skupiny, nesnažil se, aby to vyznělo že je něco víc než oni dva. I když v jeho očích samozřejmě byl.

Služebná sebou trhla. Okamžitě otevřela bránu dokořán a uklonila se. "Prosím, odpuste. Má paní už na vás netrpělivě čeká." řekla a rukou ukázala dovnitř sídla. Počkala až všichni vstoupí, zavřela za sebou dveře a uvedla vás do velkolepého příjímacího sálu. "Hned dojdu pro mou paní. Dáte se mezitím něco k pití?" zeptala se všech.

Žvejka
Všechno to sledovala. Po tom co je služebná pustila dovnitř, tak nenápadně šťouchla do Reiza. "Nezdá se ti, že ten náš nový kapitán na nás občas kouká jak na nějaký póvl?" špitla mu do ucha. Rozčilovalo jí to. Na rozdíl od toho nového kapitána už v 10. divizi nějakou tu dobu byla.

Aki Maki

Ale, to je v pořádku..
Na tváři měl pořád úsměv. Samozřejmě, že se to Akimu nezdálo v pořádku, ale uměl se skvělě přetvařovat. Vešel tedy dovnitř do velkolepé síně. Založil si ruce na bocích a rozhédl se. Už tomu chyběli jen obrázky duhy, jeho květinka a pokémoni.
Jooo, tady bych uměl žít..
Pomyslel si. Poté pozvednul ruku a podíval se na služebnou.
Já bych si dal sklenku červeného, kdyby jste byla tak hodná..
Ano, opět to byla jen taková formalitka. Podíval se na Žvejku a Reiza.
Tak co říkáte?
Byl pořád uchvácen vnitřkem té krásně vypadající budovy.

Reizo Kami

Když uviděl služebnou jen se pousmál a slušně pozdravil. "Dobrý den přeji."
Poté se lehce začervenal "Achh... jak já bych si přál svojí vlastní služebnou" Řekl si jen tak pro sebe a vstoupil spolu s nimi. Podíval se na žvejku když na něj začala mluvit "Hmm?"
Zamyslel se a odpověděl "jop... asi ano, ale takových bude asi víc, přeci jen někdo normální se nemůže jen tak dostat na vyšší post."
V 10. divizi byl přeci jen nováček a jiného kapitána zatím nepoznal tak sám to nemohl vědět. Poté se podíval na služebnou když nám nabízela něco k pití. "Ahh... samozřejmě pokud budete tak hodná."
V obličeji se mu jakoby zablesklo radostí. Mít svoji služebnou byl přeci i jeden z jeho snů.

Žvejka

Dala si ruku před pusu, protože vyprskla smíchy. "To máš pravdu. Normální jistě nebude." smála se dlouhou dobu. Vůbec to nemohla zastavit. Takže ani nedokázala odpovědět kapitánovi.

Služebná mezitím odešla najít paní domácí a pak pro pohoštění.

Aki Maki

Podivně se podíval na Žvejku. Nad celou tou akcí jen mávl rukou. Najednou spatřil jedno opravdu úžasné křeslo! Stálo v rohu celé místnosti a bylo..prostě skvělý!
Svatá duho..!
Zašeptal si a rozběhl se k tomu křeslu. Usadil se do něj s hlasitým..
Aaaaaaw...
Opřel si hlavu a pohlédl do stropu. Zavřel oči.
Tak tohle má taťka rád..
Prohlásil.

Reizo Kami

Když se podíval na Žvejku tak se jen lehce uchechtl. Poté svěsil ruce a začal se pohupovat na židličce.
"Achh... tady bych zůstal napořád, takhle v pohodlí." Usmál se a všiml si Akiho jak skočil do křesla. Face Palm. Beru zpět, chci domů dál od něho...
Ucukl pohledem a jen vyčkával návratu služebné s její paní. "Jen doufám že to nebude nějaká starší, silnější paní." Ještě chvilku se pohupoval a pak položil ruce na stůl, spojil prsty a začal si kroužit palcema.

Po chvilce přišla paní domu. Její vznešenost z byla cítit i vidět už na dálku. Její oblečení, účes i vůně tomu jasně nasvědčovali. Po tom co paní domu vstoupila do přijímacího sálu. Prohlédla si všechny hosty. Nejvíce si prohlížela kapitána 10. divize. Z jejího pohledu nešlo vyčíst, co si myslí. Měla dokonalý poker face. Asi pět vteřin po paní domu přišla služebná a na stůl přinesla objednané pití. S úklonem opět zmizela pryč. "Vítám vás v sídle rodu Takaneko. Pozvala jsem vás sem ohledně jedné důležité věci." odkašlali si paní domu, aby mohla pokračovat. "Pozvala jsem vás sem kvůli jistému zloději." slovo zloději se jí neříkalo moc snadno.

Žvejka

Prohlížela si věci okolo sebe a i ona sama musela uznat, že je to tu jako ze snu. Když služebná přinesla pití, nenápadně se přesunula ke kapitánovi a trochu do něho rejpla. "Ehmmm....Ehmmmm. Neměl byste pít alkohol před naším hostitelem. Můžete vypadat jako ožrala." naznačila nenápadně.

Aki Maki

Podíval se na tu dámu. Nelíbilo se mu její chování. Vypadalo to, jako by v hierarchii byla tak o tisíc procent výš, než oni. Aki samozřejmě vstal z křesla, když přišla do místnosti. S lehkým pokývnutím hlavy poděkoval služebné. Ladně chopil sklenku svého předem objednaného pití.
Prosím, je to pouze malá sklenka na rychlé uhasení žízně..
Odpověděl potichu Žvejce. Pohledem jí dal najevo, že o tom nehodlá dále diskutovat. Poté začala mluvit paní domu. Aki naznačil lehkou poklonu.
Moc rád vás poznávám. Tak pověry o kráse vašeho sídla nelhaly. Ovšem, to se nedá říct o vás.
Pravil trošku suše a na vteřinu se z jeho tváře dokonce i vytratil úsměv. Celou vteřinu byl Aki opravdu ticho. Poté se ovšem opět usmál a ještě dodal.
Protože vaše krása, ještě předčila jakékoliv řeči má paní..
Upil maličko z vína. Bylo vynikající!
Nemusíte se bát, zloděj to má už nyní sečtený.
Poté ukázal na svoje společníky.
Toto je zbytek mé skupiny. Reizo Kami, třetí důstojník 10. divize a tohle je spanilá..Žvejka.
Při slově Žvejka, maličko naklonil hlavu do strany. Vlastně ani neznal její pravé jméno.
Kvalitou 10.divize na tento úkol určitě nešetřila! Pokusíme se začít, jak jen to bude možné, ale budeme muset znát všechny informace..

"Jsem potěšena, že to berete tak vážně." řekla paní domu a na její tváři se mihlo něco jako úsměv. "Jsem to ale nezdvořilá. Mé jméno je Chinatsu Takaneko. Jsem paní tohoto domu. A veškeré informace vám ráda poskytnu, protože tento hrůzný čin musí být potrestán." řekla rozhodným tónem. "Pokud mě budete následovat, ukážu vám místo činu. Pak už to bude jen na vás." řekla a počkala, až budou všichni připraveni.

Žvejka

Krutě se zamračila na kapitána. Vůbec ji neposlouchal, ale možná by někdy mohl začít. Nafoukanec jeden. řekla si pro sebe.

Aki Maki

Oh samozřejmě. Mé jméno je Aki Maki..
Úplně zapomněl na to, že při představování nezmínil sebe. Jaký to opovržení hodný čin.
Oh, jistě..
Na tváři si stále držel úsměv. Poté se ale otočil na své společníky a očima je maličko popohnal.
V levé ruce stále třímal sklenku vína. Vychutnával si každý doušek.

Reizo Kami

Když přišla paní domu okamžitě vstal, uklonil se a pozdravil.
"Moc mě těší...
Jen se lehce pousmál a nechal za sebe mluvit ostatní. Když Aki řekl toho je spanilá žvejka jen se uchechtl a rači se trošičku cucl pití.
"Je mi potěšením Chinatsu Takaneko."
Ještě jednou se uklonil a pousmál se."Ano... můžeme vyrazit."
"Pokud se můžu zeptat, co bylo vůbec ukradeno?"
Lehce naklonil hlavu a pak se zase vrátil zpět do přirozené polohy. V jeho tváři nebylo vůbec nic vidět ani rozpoznat, choval se spíše jako dítě než-li dospělí ikdyž tak nemluvil, před šlechtou jen přeci nejni zdvořilé takhle se vyjadřovat.

Chinatsu Takaneko pokývla hlavou a vyrazila na místo, které jim chtěla ukázat. Cestou odpovídala na otázky: "Byly nám ukradeny velmi významné obrazy a jiné zase byly zrůdně poškozeny. Jako 10. divize, která se stará o knihovnu jistě chápete, co je to pro nás za ztrátu." dodala ještě k tomu. Konečně dorazili ke dveřím, které byly zamčené. Paní Takaneko je pomocí klíče odemkla a otevřela dokořán. Byla to další ohromná místnost, která vypadala jako galerie. Všude byly obrazy. Tedy aspoň tam bylo bílé místo. Obrazů tu bylo jen pár a těch pár obrazů ještě bylo černou barvou přečmáráno. "Prosím, místo činu. Na nic jsme nešahali." řekla a ukázala dovnitř.

Žvejka jen s úžasem sledovala vše okolo sebe. Bylo to tu opravdu ohromné. A pak ta galerie...Škoda jen těch obrazů, jinak by to bylo dokonalé.

Aki Maki

Šel pořád za tou paní. Na připomínku, že jsou z desáté divizie pouze přikývl. Jim knihy nikdo neničil. A kdyby jo, tak by ho zlinčoval. Ale né kvůli knihám, ale kvůli pocitu, že si myslel, že tohle může tropit v Akiho divizi.
Jistě..
Dodal a prohlížel si místnost. Těch obrazů bylo vážně škoda. Alě pár těch černých, se mu také líbilo.
Kdo všechno má přístup do této galerie? Je tu nějaká ochranka? Máte nějaké podezřelé?
Zeptal se jako hotový profesionál. Na tváři si držel úsměv, ale takový, co působil jako by Aki právě přemýšlel. Ovšem s úsměvem. Měl nacvičenou velkou škálu úsměvů.

Reizo Kami

Jde hned za nima.
"Mmm... máte tu vážně úžasný strop."
Rozhlédne se kolem po obrazech a pak koukne nahoru, ten strop byl opravdu jediní co ho tu doopravdy zaujalo.
Kdo vám to tu stavěl? Vypadá to tu vážně nádherně."
Hlavu dál vzhůru a kráčí si dál hned za nima.
"Nejsem sice nějakej odborník ale tohle fakt muselo stát majlant."
Usmál se a prohrábl si vlasy. Na svoje vlasy byl opravdu pyšný, ikdyž se i ně nějak nestaral tak je měl stejnak pořád krasné a lesklé.

Chinatsu Takaneko se náznakem pousmála na Reiza. "Ohledně stropu byste se musel zeptat mého manžela. Ten to tu celé zařizoval. Ale teď k důležitějším věcem. Přístup do galerie má celá rodina, takže manžel, ten je ale na služební cestě a mé dvě dcery, dále pak služebné, které se starají o čistotu. Ochranku nemáme. Nikdy jsme jí prozatím nepotřebovali." začala odpovídat na otázky. "Podezřelé? Hmmm, ano jistě, podezření mám. Na služebnou jménem Kiyoko, a také na jednoho člena rodiny, kterého jsme však museli vyhostit z rodu. Jmenuje se Renjiro, ale nevím jak si teď říká příjmením. Možná některá služebná bude vědět." pokračovala. "Naše obrazy jsou velmi ceněny, takže ano, stojí majlant." potvrdila domněnku.

Žvejka si zapisovala poznámky z toho, co paní domu říkala. Nestačila se divit. Museli vyhostit? Proč? Co udělal? ptala se sama sebe, ale nahlas se nezeptala.

Aki Maki

Poslouchal Chinatsu. Poté jen očkem zkontroloval Žvejku, jestli si to všechno píše.
Takže..
Lehce si odkašlal. Poté s úsměvem pohlédl na Chinatsu.
Budeme potřebovat seznam služebných. Dále bych si s nima promluvit. Samozřejmě s každou zvlášť.
Začal pomalu přecházet tam a zpátky, jako by přemýšlel.
Dále budu potřebovat vědět, z jakého důvodu byl Renjiro vyhoštěn. A samozřejmě, jakoukoliv informaci o něm. Nejlépe bydliště..
Poté se zarazil. Nemohl zcela vyloučit, že to neudělaly i ony dcery. Rozhodl se ovšem, že ty bude nenápadně prověřovat během oficiálního pátrání. Rodině by se nemuselo líbit, kdyby Aki na plnou pusu řekl, že i ony jsou mezi podezřelými.

Reizo Kami

Ještě chvilku si prohlížel ten strop a pak se podíval na Akiho.
"Kapitáne, myslím si že by jsme neměli vynechat nikoho, i kdyby byla jen malá pravděpodobnost že to udělaly ony sestry tak si myslím že by nebylo zcela špatná vyslechnout i je.
Řekl to tentokrát docela vážným hlasem. Poté se podíval na Chinatsu.
"Jestli by vám to nevadilo tak bych je docela i rád vyslechl, nemyslím si že to udělali třeba oni ale můžou mít třeba například nějaké informace nebo něco co by nám mohlo velice pomoci. Pokud vám to teda nějak nevadí.
Snažil se k ní mluvit docela upřímně ale i s respektem. Skoro to vypadalo jako by se změnila celá jeho osobnost, již nebyl takový dětinský jako před chvílí.