Návrat? (3)

Do kasáren první divize se již dostavilo všech devět kapitánů, kteří byli v pořádku. Společně s nimi se v místnosti nacházeli i důstojníci deváté a třetí divize. Kapitáni stály nastoupeni tak jak bylo zvykem, ale každý si mohl všimnout že zde čtyři kapitáni chybí. Všichni mezi sebou konverzovali až na Kasumi, která nemohla uvěřit tomu co viděla.

Kapitánka druhé divize předtím v kanceláři zkontrolovala stopy reiatsu z krve, kterou měl Raiden na haori . Reiatsu patřilo Yoshirovi, tudíž ho Raiden musel vidět, protože bylo zcelá zřejmé že šlo o cákanec, nikoliv o případné otření se o nějakou větší skvrnu, o které Raiden mluvil. „Proč mi lhal a kde je Yoshiro?“ Tohle se ji pořád hnalo hlavou. Raiden se choval poněkud zvláštně, přeci jen to byl její muž a ona si musela všimnout jeho změny chování.

Do místnosti vstoupil jednooký kapitán první divize. „Přejdu rovnou k věci. Přišli jsme o dalšího kapitána, Izumi Razaki, již není mezi námi. Kapitán deváté divize je nezvěstný a kapitán páté divize je vážně raněn.“ Poté kývne na dva důstojníky, kteří se v místnosti nacházeli, aby k němu přistoupili. „Izumi Amaru. Ode dneška jste velitelem třetí divize.“ Hodil mu haori a pohlédl na druhého důstojníka. „Hiboru Baru, stejně jako zde nově jmenovaný kapitán i vy vstupujete do řad kapitánů. Svěřuji vám sedmou divizi.“ Taktéž ji hodil Haori, které bylo klasického střihu bývalého kapitána, bílá vesta s kapucí a krátkými, utrženými rukávy. „Doufám že jsem zvolil správně.“ Chtěl něco říct ale byl přerušen.

„NE!“ Vyhrkl jeden z nově jmenovaných kapitánů. "Umře mi strýc a vy si sem jen tak nakráčíte, řekne mi že je mrtví a předáte mi jeho hodnost. To nemáte ani trochu úcty? Hnusíte se mi.“ Štěkl a hodil kapitánovi první divize šat, který dostal před nohy. „Amaru!“ Ozval se hlas z úst, které mu byli nejblíž. „Taky s tím nejsem spokojená. Mám na mysli smrt tvého strýce, ale skus se podívat pořádně. To nevidíš že ho to trápí taky a ne jen jej, podívej se kolem.“ Měla pravdu, celá místnost byla tou správou otřesena a na tvářích všech přítomných se to značně podepsalo. „Omlouvám se.“ Řekl Amaru a vykročil si pro haori. Když se skláněl, haori zvedla ruka vrchního kapitána, který se mu zahleděl do očí. „Máš pravdu, takhle si se to dozvědět neměl.“ Uvědomil si jak se asi ten mladík musí cítit. "Budeš dobrým kapitánem, minimálně jako On." Amaru i Baru se začadili na místa kapitánu ve svých nových oděvech a na chvíli nastalo ticho. Všichni hleděli na ty dva a chvíli zavzpomínali na ty co jejich místa zaujímali předtím.

„Ovšem tohle není to jediné, proč jsem vás sem zavolal.“ Vyřkl Izanagi po tom co uběhla dostatečně dlouhá doba. "Všichni jistě víte o hollow, který ovládl před pár dny kapitána deváté divize. Přesně ten samí hollow připravil o život i Razkiho. Musí být tedy dost silný a myslím že nám toho ještě hodně předvede. Kapitán Dakuraito tvrdil že byl neuvěřitelně rychlí a jeho kůže byla odolná i proti nejsilnějším útokům, které on i Razaki měli k dispozici. Proto všechny žádám buďte na pozoru ať půjdete kamkoliv. Divizím to oznamte také, ačkoliv v Seireitei k žádnému útoku nedošlo musí o tom všichni vědět.“ Pohlédne na Raidena, který ihned vystoupí mezi ostatní. “Na misi, kterou mi Izanagi zadal jsem zjistil že kapitán deváté divize a náš blízký přítel zemřel. Nalezl jsem krvavou skvrnu a na kousky rozsekané haori. Stopy reiatsu jsem nenašel. Tedy ne Yoshirovi, ale nějakého hollow a vzhledem k okolnostem myslím že to mohl být ten samí o kterém jsme právě slyšeli. Ale pokud stihl připravit o život dva kapitány, kteří byli od sebe vzdálení neskutečnou vzdálenost tak rychle po sobě musí být opravdu rychlí.“ V místnosti se zvedl hluk.

„Nemůžu tomu uvěřit. On tady lže všem?“ Prohnalo se hlavou Kasumi, když pohlédla na Raidena, který se právě zařadil na své místo. „Ne, odmítám tomu věřit. Určitě za tím bude něco víc. Raiden by mi nikdy nelhal."

„Kazumo! Vy mu to řeknete. Běžte! A dětem zatím nic neříkejte.“ Izanagi vyslal za zástupcem kapitána deváté divize jeho blízkého přítele. „Máme tady opravdu vážný problém.“ Bylo zbytečné to říkat, všichni si toho byli vědomi. „Pro dnešek se porada ukončuje. Můžete se rozejít.“ Kapitán jedničky shunpem zmizel.

Když se objevil ve své kanceláři, pohlédl na fotografii, kterou měl na stole. „Ach Sei co mám dělat?“
Babička, která se smála z fotky a měla na očích výraz jakoby jej pořád pozorovala mu již nemohla odpovědět, ale opravdu netušil co dál. Tři kapitáni mrtví, dva noví, sice dobří ale nezkušení a jeden vážně zraněný. Navíc Yoshiro nebyl jen kapitán ale velice blízký přítel. Vrchní kapitán se sesypal na zem. Záhy se opřel o stůl a začal s hlavou v kolenech brečet.


Mezitím v jednom nenápadném domku, který však byl všem kapitánům dobře znám byli o samotě tři na pohled dvanáctileté děti. Pořád byli zmateny z toho co se stalo jejich matce. Hráli si tak jak se na jejich věk patří, když v tom si vítr zahrál s něčím co se z ničeho nic objevilo v okně. Bílá látka vlála společně s bílými vlasy a žluté oči se upřeně zahleděli na ty špunty v místnosti, kteří s úsměvem na tváři běželi k tomu stvořeni. „Tati.“