Stará svatyně (V)

Ruyichi Yoshiro

Hadici se podařilo odstřelit oba kapitány do protější zdi. Oba po ní sjeli k zemi. Než sebou praštil o zeď, tak si pokryl záda zhuštěným reiatsu, aby snížil riziko nějakého zranění. Předpokládal, že Razaki udělal to samé.
Yoshiro se postavil. "No, už jsou tři," řekl Yoshiro a prohlédl si všechny ty obludy. "Asi jsme se dostali do nějakýho sitcomu, Razaki. Tři vobludy, jedna hnusnější, než druhá. Kdy přijdou další? A co tam máte ještě, kachnu s žížalí hlavou?" zeptal se a rozhodil rukama. Yoshirův lhostejný výraz se změnil na mnohem více seriózní. Zvedl svůj meč a namířil s ním na jednu z těch oblud. "Tak co Razaki? Kolik jim dáme času? Minutu?"

Izumi Razaki

Trochu jsem je podcenil, nečekal jsem, že budou mít někoho dost rychlého, aby postřehl, že útočím. Naštěstí jsem zbrzdil dopad a prakticky nic se mi nestalo. Yoshiro byl taky v pořádku. Podíval jsem se na něj a uchechtl se. "Kde jsi sebral tyhle lidi? Připadám si jak v knize Bestiář a Zrůdotéka. Doufám, že na nás nepřijde ještě Ňaminka Lidožravá, nebo Plíživý hlen..." řekl jsem a prokřupal si klouby. "Víš, tohle je celkem ostuda... jsem tu dva a zdaleka ne nejslabší... co to zkouhnout na 45 vteřin?" řekl jsem a přejel prstem po čepeli své zanpakuto

Ruyichi Yoshiro

Přikývl a zmizel. V podstatě ve stejný moment zmizel i Razaki. Yoshiro totiž použil shunpo a vzal do něj i Razakiho. Kapitán třetí divize nebyl specialista na rychlost. Za to byl však mnohem víc destruktivní. A toho hodlali využít. Yoshiro se s ním svým shunpem dostal pryč děravým stropem a mířil s ním až někam hodně vysoko k nebi. Pak se otočil. Nutno podotknout, že teď na to fakt šlápl, odrazil se o stlačené reiatsu a obrovskou rychlostí i s Razakim mířil dolů k díře v zemi, která vedla do podzemní základny nebo co to bylo. Když byl těsně nad ní, vší silou Razakiho hodil dolů.

Izumi Razaki

Nestihl jsem se ani usmát a už jsem letěl. Musel jsem Yoshirovi nechat, že jeho rychlost je opravdu dobrá. Byl jsem sice taky docela rychlý chlapík, rozhodně ne nejpomalejší z kapitánů, ale tohle bylo něco. A hlavně, dalo mi to šanci vyzkoušet jednu věc, co jsem chtěl udělat už dávno. Už na akademii se shinigami učí, že čím více mají reiatsu, tím větší je jejich zanpakuto. Právě proto se kapitáni učí, jak potlačovat velikost svého zanpakuto, jinak by se oháněli mečem o velikosti ega kapitána 12. divize. V tu samou chvíli, kdy mě Yoshiro hodil proti zemi jsem přestal potlačovat velikost svého zanpakuto. V obrovské rychlosti se tak do kráteru v zemi zabodl Batariel, ovšem nevšedních rozměrů. Většina kráteru teď byla doslova plná mé zbraně. Sklouzl jsem se po obrovském meči dolů jako po skluzavce a v obrovské rychlosti jsem tu divnou hadí ženskou (kterou jsem Batarielem netrefil) nakopnul přímo do obličeje. Elegantně jsem dopadl kousek od té zkázy a prohrábl si vlasy. "Tomuhle se říká "Tancující Razaki" " řekl jsem, sebral ze země kus betonu a zarazil ho ještě do té dívné hadí ženské, čistě pro jistotu...

Ruyichi Yoshiro

V ten moment na hada ještě dopadl Yoshiro - zarazil jí čepel svého meče do hlavy. Tahle organizace nebo co byli zač, už ho fakt štvala. Pokud ještě žila opice s bobrem, o čemž po Razakiho destrukci pohyboval, pro jistotu ještě vypustil svoje kapitánské reiatsu, aby je ním zarazil do země. Vybrali si špatnou rodinu.
"No, to by snad bylo," řekl Razakimu a mile se usmál.

-> Příšerky byly zhnusené. Nejdříve je kapitáni urážejí a pak si v klidu zmizí. Všechny příšerky napadlo to samé - podívat se dírou ve stropu na oblohu, což neměli dělat. Zahlédli něco obrovského a smrtícího. Všechny příšerky se dali strachy na útěk, ale jediná nejrychlejší příšerka byla hadí žena, ostatní to pohřbilo. Hadí žena něco uslyšela za sebou, a tak se otočila. V obličeji jí přistála Razakiho noha, takže se hadí žena proletěla do zdi. Svíjela se bolestí. Beton jí zasáhl tam, kde by měla mít pánev a v tom samém okamžiku jí hlavu rozdrtila zanpakuto. Bylo po všem... Žádná další příšera nebyla - nestačili ji vyrobit.

Izumi Razaki

Podíval jsem se na zkázu všude kolem. "27 vteřin, to nebylo úplně špatné... ale zapracoval bych na tom." řekl jsem a podíval se do výšky, ve které se nacházel jílec mého zanpakuto. Opět jsem zmizel a objevil se nahoře, chytil jílec a začal pomaličku zmenšovat svůj meč. Přeci jen, wakizashi, které převyšuje všechny budovy v rukongai není zrovna snadno ovladatelné. Když jsem konečně dosáhl nohama na zem tak jsem se podíval na zdemolovanou základnu kolem sebe. "No, nechci být hnidopich Yoshiro, ale fakt si myslím, že mi dlužíš vysvětlení...." řekl jsem

Ruyichi Yoshiro

Sledoval, jak Razaki zmenšuje svůj meč, ze kterého se pravděpodobně na chvíli stalo něco, co upoutalo pozornost hodně zvědavých očí. A nebylo se moc čemu divit.
"Vysvětlení? No jo, asi máš pravdu." Yoshiro se poškrábal na bradě a ještě se rozhlédl kolem sebe, jestli třeba někde neuvidí nějakého přeživšího, který by se na ně mohl pokusit zaútočit nebo třeba utéct.
Jestli tu ale ještě něco přežilo Razakiho gigantickou zanpakuto, tak kombinace kapitánských reiatsu je musela rozložit.
"Jak jsem říkal, to byly moje děti. Dozvěděl jsem se o nich před pár hodinama, takže jsem to ještě sám nezpracoval. Jo.. A tady ti," ukázal na zbytky těch příšer. "Je unesli. A předtím unesli i Konan." Nebyl si jistý, jestli to Razakimu bude stačit, ale už tu nechtěl být. Rád si s ním promluví třeba v kavárně, tam budou mít více pohodlí.

Izumi Razaki

Zvedl jsem obočí. Děti, únos a tak dále, bylo toho trochu moc, ale co se dalo dělat. "Dobře... za chvíli by tu mělo bejt kolem tuctu shinigami ze 3. divize... ti to tu prohledají a pokud tu někdo zbyl, tak si s ním poradí... ty bys měl asi vyrazit za svojí... eh... rodinou?" navrhl jsem.

Ruyichi Yoshiro

Přikývl. "Jo, asi bych měl. Jen si nejsem jistej tím, jestli jsem na tohle připravenej. Není to tak, že bychom totiž s Konan něco plánovali." Pokrčil rameny konečně si pořádně oddechl. Napadlo ho, že by se mohl vrátit za Hikakem, ale tím pádem by porušil to, že mu věří. Navíc, jsou boje, který si muž musí vybojovat sám. Ať už boje s hollowem, kterej zabil vaši sestru nebo souboje s rodinou (obrazně). Yoshiro přišel blíž k Razakimu a poplácal ho po zádech. "Díky, že ses ukázal. Dlužím ti to."
Shunpem se přesunul nahoru dírou ve stropě a rozběhl se po stopě reiatsu, kterou za sebou Konan s Barinem nechali.

Izumi Razaki

"Připravenej na rodinu? Hmm... to není nikdo... věř mi... nicméně nemáš za co... " řekl jsem tónem, který jasně napovídal, že mu to budu připomínat při každé příležitosti. Když Yoshiro zmizel, ještě chvíli jsem čekal, než dojdou moji muži, byl jsem si přiměřeně jistej, že tu už nikdo není, ale stejně jsem byl radši, že to tu prohledá moje divize dřív, než sem dojde někdo z 12. divize...
-------------------------