Kapitola druhá - Jediná věc

pro **Red** Sun Jul 14, 2013 4:10 am

Spoiler:

______________________________________________________

Jediná věc...

Bílé haori zavlálo ve větru a černovlasý kapitán druhé divize se opřel o zábradlí na balkóně své kanceláře. Zhluboka se nadechl a vychutnal si čerstvý ranní vzduch.
"Krásný den," řekl a položil si na zábradlí lokty.
"Kapitáne?" na balkón vešla hnědovlasá dívka, jejíž loket zdobil zlatý odznak, který značil zástupce kapitánů. Černovlasý kapitán se otočil a mile se na ní usmál, "Hoshi! Copak potřebuješ?" zeptal se a zamrkal svýma různobarevnýma očima. Hoshi se trochu uklonila a podala kapitánovi zapečetěný dopis. "Takže už je zpátky jo?" zeptal se zatímco od své zástupkyně přebíral korespondenci. Pečlivě si prohlédl pečeť, přičemž se škrábal na své bradce.
"Ano, kapitán Ruyichi už je zpět," zahlásila, "ale nezdržel se."
"To je mu podobné, děkuji Hoshi."
"Ráno se stalo, kapitáne, nepotřebujete ještě něco?" zeptala se hnědovláska vlídně, ale jednou nohou už byla na odchodu. Musela mít spoustu práce.
"To bude všechno, můžeš jít."

______________________________________________________

Zástupce kapitánky druhé divize se blížil k výzkumnému ústavu. "Tsk," prskl, když uviděl, jak z místa výbuchu stoupá kouř. Co se sakra stalo?! Viděl už z dálky, že většina kapitánů je na místě. Použil shunpo a objevil se hned vedle své kapitánky. "Kapitánko Haruko, co se to sakra děje?!" zeptal se a znechuceně se podíval na Kasumi, která s nepřítomným výrazem hleděla do tmavého kouře. Kiryu si toho nejdříve nevšiml, ale když se začal sám potit a cítil, jak se mu podlamují kolena kvůli duševní energii, která vycházela z místa exploze, došlo mu to. Samotné kapitánce stékalo několik kapek potu po čele.

"Je to kapitán dvanácté divize?!" zeptal se Kiryu a chytil se kapitánky za rameno. "Já nevím," odpověděla konečně, "bojím se, že se Satoshimu něco stalo," řekla. Kiryovi bylo celkem jedno, co je nebo není s kapitánem dvanáctky, ale věděl, že jako kapitán by takhle reiatsu vypouštět neměl.

Nedaleko Kirya a jeho kapitánky se objevil muž s dlouhými bílými vlasy. Vypadal sebevědomě a nezdálo se, že by s ním to silné reiatsu něco dělalo. Kiryu ho neznal, byl to snad kapitán? Ne, neměl haori. "Akio," promluvila Kasumi a bělovlasý se otočil. Jen přikývl.
"Nejdu pozdě na párty?" ozval se další hlas. Tenhle patřil kapitánovi osmé divize Tomisurovi. Ten příšel až ke Kiryově kapitánce a plácl jí přes zadek jako by se nic nedělo. Kiryu si na něj udělal názor rychle. Byl to idiot. "Jak někdo takový může být kapitán?" pomyslel si a zakroutil hlavou. "Ne, Raidene, nejdeš pozdě," řekla drsným hlasem blonďatá kapitánka se znakem druhé divize na haori. Zdálo se, že se ještě něco chystala říct, ale do řeči jí skočil nový hlas. Z temnoty se vynořil kapitán dvanácté divize, Ramperouge Satoshi.

"Satoshi!" vykřikl Akio a přiběhl k němu, "jsi v pořádku?" zeptal se a položil kapitánovi vědecké divize pravou ruku na rameno.

Zavládlo hrobové ticho. Většina přítomných, dokonce i Kiryu věděl, že je něco špatně.

"Nezůstávej u něj. Nezůstávej u něj!" křičel na Akia ve své hlavě, ale jeho pusa se nedokázala otevřít. To neuvěřitelně silné a cizí reiatsu vypouštěl právě kapitán dvanáctky. Ale nepatřilo mu. Všichni si to uvědomovali. Kiryu udělal rázný krok kupředu a se sevřenými pěstmi z plna hrdla zakřičel - "VYPADNI OD NĚJ KURVA!" Konečně se mu to podařilo. Pohnul se. A dokonce mluvil. Dva kapitáni vyrazili shunpem na pomoc bělovlasému muži, ale bylo pozdě. Satoshi jej probodl mečem a ďábelsky se usmál, "nikdy mi nebylo líp, Ukitake!" hned na to z něj čepel vyjmul a sekl tak, aby trefil oba kapitány, kteří šli proti němu. Akiovo bezvládné tělo spadlo k zemi a Kiryu se cítil bezmocně. Znovu zamrzl a sledoval, jak kapitán dvanácté divize seknutím vystřelil z meče větrnou vlnu reiatsu na Tomisuru Raidena a Makatu Shizura

Seknutí vyvolalo obrovské tornádo, které pohltilo celou skupinu, která měla zabezpečit místo.

Před výzkumným ústavem zavládl nevídaný zmatek. Kiryu nevěděl, kde je a co se děje. Letěl vzduchem a měl pocit, že se jeho tělo každou chvíli rozpadne. Vítr s ním hodil o kachličky na střeše kasáren desáté divize.

Těžce oddechoval a očima sledoval jeden z mraků na nebi, který mu něco připomínal svým tvarem, ale Kiryu si nedokázal vybavit co. Byl zmatený. Proč se to děje? Do teď bylo všechno tak klidné. Proč by to někdo chtěl ničit?

______________________________________________________

Kiryu šel dlouhou zdobenou chodbou hlavní budovy kasáren první divize a ve tváři měl svůj znechucený výraz. Obě ruce měl za zády a hrál si se svými devíti prsty.
"Porada. Proč teď? Mám důležitější věci na práci ksakru," zamumlal si pod vousy zatočil doprava k velkým dřevěným dveřím, u kterých stáli dva shinigami v lesklých zbrojích. Kiryu je pozdravil přikývnutím hlavy a oni se mu uklonili, "dobrý den, kapitáne!" řekli a Kiryu jim musel pokynout rukou, aby toho nechali, jinak by si tam před ním museli klekat.
Každý ze stráží se z jedné strany opřel do dveří a ty se otevřely. Kiryu uviděl, že jedenáct kapitánů už je na svých pozicích. Krok za krokem mířil ke své pozici. "Jdeš pozdě," ozval se ženský hlas, ale Kiryova odpověď byla jen zakroucení očima.
Zařadil se na své místo vedle kapitána čtvrté divize a očima si přejel ostatní. Nejdříve se samozřejmě dost hnusně podíval na vrchní kapitánku, aby jí dal najevo, jak moc ho tahle porada nezajímá.
"Chceš něco říct, Kiryu?" zeptala se a rozpažila ruce. Kiryu jí věnoval jeden ze svých ironických pohledů, "ale vůbec nic, vrchní kapitánko Haruko, vůbec nic. Kde je sakra Ruyichi?!" zeptal se naštvaně. Ačkoliv kapitána deváté divize skutečně respektoval pro jeho sílu a hlavně rychlost, jeho nedochvilnost mu skutečně lezla krkem.
Podíval se na kapitána čtvrté divize Steina, který jen pokrčil rameny. "Co kdybychom začali bez něj, hmm?" navrhl Kiryu s úsměvem. Už to chtěl mít z krku. Kapitánka Haruka však udeřila do země s dřevěnou holí, čímž mu jasně řekla - drž hubu. Kiryu něco odfrkl, ale jen pro sebe, aby to nikdo neslyšel.
Dveře se znovu otevřely a dovnitř vběhl mladý kapitán deváté divize. "Konečně," zamrmlal Kiryu a podíval se před sebe na kapitána třetí divize Izumiho, který se taky netvářil zrovna nadšeně.
"Um, omlouvám se? Pardón," řekl bělovlasý kapitán s jantarovýma očima a pohotově se zařadil mezi kapitány sedmičky a jedenáctky. Kiryu se na něj podíval zrovna ve chvíli, kdy ho kapitán Kioshi pozdravil poplácáním po hlavě, oba dva se smáli, což Kirya znovu znechutilo.
"Porada začíná!" zahlásila kapitánka Haruka.

______________________________________________________

Kiryu ležel na střeše a z dálky sledoval výbuchy reiatsu a spoustu útoků, které lítaly sem a tam. Sám nebyl schopen zvednout se a ani nechtěl. Věděl, že by měl. Že by měl jít pomoct svým druhům, když to potřebovali, ale ... Bál se. Nikdy nezažil podobný pocit. Nikdy dřív sice kapitána dvanácté divize nepotkal, ale s jistotou mohl říct, že to reiatsu mu nepatřilo. Prostě nemohlo. Nebylo to totiž reiatsu shinigamiho. Nedokázal to přirovnat k ničemu, co kdy ve svém životě potkal.

Opřel si hlavu a zvedl obě ruce a prohlédl si je. Levá byla v pořádku, ale na pravé mu chyběl jeden prst - malíček. Musel se zranit při tvrdém dopadu. Ukazováčkem levé ruky se zranění dotkl a sykl bolestí.

"SAKRA!!" zakřičel a sevřel krvavou pěst pravé ruky, kterou poté třískl do jedné z kachliček, až se rozlomila.

Kiryu přemýšlel nad tím, co by měl v následujících chvílích udělat. Měl by snad bojovat? Znovu se podíval k bojišti. Reiatsu kapitánů by ho rozdrtilo. Nebo snad ne? Byla to jen výmluva, kterou se snažil obhájit svůj strach?

Zakroutil hlavou. "Přestaň sakra přemýšlet! Je to k ničemu..." Hrdě se postavil na nohy a pravou rukou tasil zanpakuto, kterou si kvůli svému novému zranění radši přehodil do levé.

Použil shunpo a zmizel.

Kapitán dvanácté divize stál před zraněnou kapitánkou druhé divize, která klečela na kolenou. Kolem ní leželi její polomrtví kolegové. Satoshi Kasumi přiložil hrot meče ke krku.

Ozval se zvuk čepele projíždějící masem a tvář Kasumi pokryla krev. Kapitánka otevřela svoje modré oči a uviděla svého zástupce stojícího za kapitánem dvanácté divize, který měl probodnutý krk.

"K-Kiryu.." vykoktala kapitánka a posadila se na zadek, aby se konečně vzdálila od meče muže, kterému všichni tolik věřili.

Ozvala se hlasitá rána a země se zatřásla. Na bojiště dorazil kapitán první divize - Izanagi Kentaro.

______________________________________________________

Kiryu seděl ve svém pokoji a prohlížel si svoji staré zranění. Vzpomínal na minulost a na to, co si toho dne, kdy o svůj prst přišel, museli prožít. Všichni.

Položil se na postel a zavřel oči. Bylo to přesně 108 let od toho dne. Ode dne, kdy Gotei 13 ztratilo samo sebe. Ode dne, kdy zemřel kapitán první divize Izanagi Kentaro.

Kiryu nahmatal svůj meč a tasil jej. Otevřel oči, aby si mohl prohlédnout čepel. Existovala jenom jediná věc, na kterou se vždycky mohl spolehnout. A tu právě dřímal v ruce. Právě tahle věc mu totiž tenkrát zachránila život. Část jeho duše.