Záplata na srdci

Kapitán 5. divize - Dakuraito Firel > Když Firel přiběhl k Yoshirovi, pohled na jeho zmučené tělo byl ještě horší, než předtím. Bohužel, kapitán páté divize neměl moc času na rozkoukávání se, brzy se totiž začaly ozývat dopady podpatků na tvrdou zem. Rozléhaly se přes celý sál. Firel nemusel být génius na to, aby mu došlo, že k němu někdo jde. Z rychlosti chůze se dalo poznat, že osoba nespěchá.
"Dakuraito Firel," ozval se ženský hlas. "Takže jste přišel přesně tam, kde jsem vás chtěla mít. Přesně, jak jsem od vás čekala."
Žena, které patřil hlas, konečně vylezla ze stínu. Už z dálky bylo vidět, že je dost vysoká a hubená. Byla dlouho rudé vlasy. Největší zajímavostí byla asi bílá páska, kterou měla přes obě oči. 

Kapitánka 8. divize - Ayazaki Lus > Člen, který na Lus předtím mluvil, smutně zkřivil pusu a smutně si povzdychl. 
"Nemáme tolik ztrát jako jiné divize, ale," rozhlédl se do strany, a pak pokrčil rameny. "Nikdo neví, kde je náš kapitán. Neopustil by nás, tak... Proč tu není? Napadl nás takový podivný chlap, ale zdálo se, že jenom prochází. Pozabíjel ty, co se mu postavili do cesty, a pak šel prostě dál. Vy, vy jste kapitána Ruyichiho neviděla?" zeptal se smutně. Mezitím k Lus přišel další člen z deváté divize. 
"Kapitánko, o zraněné jsme se postarali. Já vím, že nejsme vaše starost, ale... Nemáte pro nás nějaké rozkazy?" 


Kapitán 10. divize - Makata Shizuro > Jeden z doktorů ke Shizurovi okamžitě přiletěl. "Kapitáne Makato, tady teď nemůžete být, omlouvám se," řekl a tlačil stříbrnovlasého kapitána pryč ze stanu. 
"Kapitán Stein je v nějakém podivném šoku, nevíme, co se děje, ale pokud něco neuděláme, tak ho můžeme ztratit. A to nesmíme dovolit!" S těmi slovy zmizel zpátky do stanu. 

Kapitán 4. divize - Stein Daisuke > Ani Lazarus ale nehodlal hrát fér. V momentě, kdy Daisukeho hlava vystřelila proti němu, pokusil se doktorovi zasadit pořádně silnou hlavičku. Nicméně, byli si v bezprostřední blízkosti, takže hlavička mu moc nevyšla a Daisuke se zakousl do jeho ucha, které následně ukousl. Zrzek s tím očividně zase takový problém neměl, protože v momentě, kdy doktor utrhl jeho ucho a kopl ho do rozkroku, Lazarus prostě uskočil dozadu. V obličeji měl pořád ten svůj klidný výraz. 
"Tady mi nemůžete ublížit, patří mi to tu," řekl, ale nejspíš lhal, protože si svůj rozkrok nenápadně hladil. 

(Raidy, reaguj na Řevyano. Pokud tam máš Toru, tak ho ignoruj. 
Fluttershy, ty ignoruj celou situaci s Ryuukou a napiš, že je Hikaku někde jinde. Vím, že to bude nelogický, ale tohle je filler, takže fuck logic.)

Firel
Uslyšel jsem cvakání podpatků a narovinu začal vymýšlet co dál.
Takže... Jak toho chlápka dostanu. Nebo bych měl s Yoshirem prostě zmizet? Ptal jsem se sám sebe.
Ovšem postava byla sama, což hrálo pro mě, nespěchala, což byl trochu problém, protože jí nechybí sebevědomí.
Poté jsem uslyšel ženský hlas.
Moment...To na mě poslali ženskou? Otočil jsem se jen abych spatřil dlouhovlásku s tmavým odstínem vlasů.
Přesně můj typ. Zašeptal jsem si pro sebe a věnoval jsem Yoshirovi letmý, situaci hodnotící pohled.
Naživu, jen tak si tu neumře v následujících minutách, pryč ho budu muset dostat i s tou věcí. Mluvil jsem, zatímco jsem se od Yoshira vzdálil na přibližně dva metry. Pomalou chůzí kolem jsem začal umisťovat koncentrované body svého reiatsu.
Občas bych byl rád, kdybych měl dvě ústa, abych mohl vysvětlovat dvě myšlenková vlákna najednou. A ne aby vás napadlo se do nich násilně podívat, tato místnost vypadá že by toho byla schopná, ale raději bych vás pozval někam na čaj, než být tady.
Když jsem Yoshira celého obešel, byl pravděpodobně uprostřed krychle ze světle modrých bodů, prostě si svítících ve vzduchu.
A abych to uvedl na pravou míru. Zaprvé jsem sem vůbec nepřišel, ale byl jsem sem nějakým zatím neznámým způsobem prostě přivolán. Za druhé, v životě se mi nestalo aby mě nějaká žena někde chtěla dobrovolně. Většinou tomu bylo naopak.
Po tomto menším představení jsem se zhluboka nadechl, a zase vydechl. Potřeboval jsem si srovnat myšlenky.

Dr.Daisuke Stein

Vyplivl ucho a něco lazarovy krve, neměníc svůj výraz.
Tvůj pindík tvrdí opak!
Napřímil se a pohlédl Lazarovi do očí.
Kdyby ti to tady patřilo...už bych tady nebyl.

Přes to vše věděl, že musí být opatrný. Cokoliv tento stín lazara byl, nebylo radno si s ním zahrávat...spálil tiché lesy jeho duše a zanechal jenom oheň a zkázu.
Daisuke cítil...cítil, že to v něm zanechává nějaké stopy.
Použil shunpo k frontálnímu útoku, když už byl blízko, pokusil se chytit jednu ruku Laazara, aby nemohl zdrhnout pak se pokusil použít na něj Sajo Sabaku a pravou rukou se mu pokusil dát pěstí kolem které tvořil Shakkako.

Tomisura Raiden

K Raidenovi přistoupila Suki a ptala se ho, jestli něco věděl. Inu, on sám si musel připustit, že toho příliš nevěděl. Pouze to, že se vrátila jeho první láska z Rukongaie potom, co si myslel, že je po ní. Tudíž, věděl velký kulový. Tedy, věděl to, že tak nějak převzal první divizi a že osmičku předal Lus. Ale víc... neměl ponětí. "Popravdě, vím tak málo, že bych se měl stydět," pronesl vážným hlasem a upravil si Haori. "Nevím jaké jsou stavy v divizích, nevím co je s kapitány a už vůbec nevím, co jsou útočníci zač. Tedy... až na jednu útočnici, která mě dost nemile překvapila," pokračoval stejným tónem a na čele mu vystouply dvě vrásky. "Ty máš nějaké informace?" zeptal se jí raději, třeba věděla zase něco, co on ne.

Taiketo Suki


"Celá šestá divize, už prakticky neexistuje... Skoro všichni jsou mrtví." řekla vyděšeně, Suki se vždy snažila být profesionální, ale teď ji to opravdu moc nešlo. "Mohu s něčím pomoci?" na jejím čele se objevila ztrápená vráska. Cítila se špatně.

Firel > Ženská tam stála a čekala na to, co Firel udělá. Prostě ho jen sledovala očima a zatím nic neříkala.
Když kapitán páté divize obešel mučící lehátko s Yoshirem, konečně vydala nějaký zvuk - přesněji smích.
Byl to takový ten mrazivý, ze kterého člověk/shinigami dostává husí kůži.
"Nechápete," řekla. "Nejste tu náhodou. Tedy, nejste náhodou v našem sídle, to je pravda. Nicméně," znovu se nepříjemně zachrochtala. "Mohl jste dojít na spoustu míst, ale přišel jste právě sem. Můžete si myslet, že je to jen náhoda, ale ve skutečnosti vás sem něco přitahovalo."
Popošla k němu blíž a položila mu ruku na hruď. "Já."
Pod její dlaní to rudě zazářilo, nemohlo to znamenat nic dobrého.

Daisuke > Daisukeho útok vyšel. Tedy, aspoň to tak vypadalo. Nebo ne? Lano Lazarem proletělo, jako by tam vůbec nebyl, stejně tak pěst se shakkahem.
Než si Daisuke stihl uvědomit, co se vlastně děje, ucítil silnou ránu do zad. Rozhodně to nebyla jenom obyčejná pěst, muselo to být něčím posílené, doktor ale nedokázal identifikovat čím.
"Jste tu jen proto, protože chci, aby jste tu byl," řekl Lazarus. Daisuke si mohl všimnout, že stojí na vyšší skále, která se nacházela nedaleko nich.

Daisuke

Nejdříve doufal, že mu pěstí do držky dal, ale pak se ukázalo, že obojí jen proletělo.
Následně dostal ránu do zad, silnější než pěst, až se zapotácel a musel se podložit kolenem.
Furoosen...sakra...kde jsi?
Když se pak rozhlédl, byl na skále...
Hmm...a čemu vděčím za to, že mě tu pan ctěná zrzohlava chce?
Prudce vydechl.
Super...kida jim lítají v mém světě není nic jak má být...a ten ten parchant má tak křivý nos!
Rozhlížel se okolo hledajíc vodítka.
Mysli Daisuke mysli! Jak bojovat proti něčemu, co tě ničí psychicky? Duševně?Musím věřit...nebo to aspoň zkusit.
Daisuke začal usilovně myslet na jednu věc...Laazara bez vlasů.

Daisuke > Nic se ale nestalo. Lazarus se dál pitomě usmíval a povýšeně se díval na kapitána čtvrté divize. "Ach, kapitáne." Najednou zmizel a Daisuke ucítil další ránu do zad. Pak hned další a další. Lazarus zase zmizel. Tentokrát chvíli trvalo, než se objevil, ale když se tomu tak stalo, Daisuke ucítil další silnou ránu, tentokrát do obličeje. Za normálních okolností by nejspíš odletěl o velký kus dál, ale zrzek si ho přidržel za límec.
"Jste v pořádku?" zeptal se starostlivě a následně Daisukemu ukazováčkem vypíchl levé oko.

Daisuke

Zjistil, že to taky nefungovalo. Následně přišla nakládačka...a pořádná...
Daisuke dostával zleva, zprava...a nakonec jednu pořádnou do obličeje. Bolelo to, ale ne tolik jako když mu Laazarus prstem vypíchl oko.
Daisuke dal vše do toho, aby nedal najevo svou bolest, která byla i v jeho světě stále patrná.
V-v pořádku zlatíčko...
Vydal se sebe trhaně...bolest..byla...starašná.
Asi mám něco v o-oku, ale ta ma-masáž! Myslím, že mám j-ještě pár stuhlých míst tady za krkem...
Ušklíbnul se, jak mu horká krev stékala po tváři.
Svět jde do sr-ček a ty mi tu masíruješ záda...není to k popukání...
Začne se trhaně smát...nechtěl to vzdát...ale už...už nemohl...cítil se slabý...snažil se ještě něco vymyslet.

Firel
Když jsem dokončil matně viditelnou krychli kolem zmučeného kapitána pokračoval jsem v duchu.
Prostor kolem Yoshira označen, zbývá zaměřit cíl a... Žena se ke mě přiblížila a dala mi jasnou přednášku o tom, jak jsem se sem dostal.
Chtěl jsem začít mluvit, ale když se mě její dlaň dotkla, začal jsem si říkat co se tu sakra děje. Potom její dlaň začala zářit.
A kurva. Hlavou mi probleskla představa z budoucnosti, ve které mi shakkaho udělalo krásnou díru do hrudi.
Reflexem moje tělo poslalo reiatsu do kotníku, takže když moje mysl začala reagovat, vše již bylo připraveno. Ve zlomku milisekundy reiatsu v kotníku pravé nohy projelo chodidlem do špičky. Okamžitě jsem se odrazil. Aplikoval jsem shunpo v jeho nejzákladnější podobě k tomu, abych uhnul svádění nějaký šílený ženský.
Stál jsem k dámě levím bokem. Znovu jsem hluboce vydechl.
To mohlo být nepříjemné... Ale zpátky k věci, vy říkáte, že jste mě lákala do této místnosti, jenže jste v ní v době mého příchodu nebyla. A když už jsme u toho...
Fakt by se mi hodila odpoeď na tohle.
Kde se toto místo nachází v porovnání k reálnému světu, hueco mundo nebo společenství duší? Měl jsem pocit že ltím věčnost.

Ayazaki Lus

"Bohužel jsem ho neviděla. Akorát jsem narazila na tohle klubíčko strachu. Na chvíli se odmlčela a pohlédla na bílou kočku v její náruči. Ale jak říkáte, kapitán by vás určitě nikdy neopustil. Musí existovat nějaký dobrý důvod, proč tu není. Nebojte, dříve či později se objeví a pokud ne, najdeme ho." Odvětila povzbudivě a pak pohlédla na příchozího shinigami. "Pokud už jste se postarali o zraněné, žádné rozkazy pro vás nemám." Pak se však na chvíli zamyslí. "Vlastně... pokud se tu objeví někdo neznámý, sledujte ho, ale držte se od něj co nejdál. A hlavně se mu nestavějte do cesty! Nechci už žádné ztráty na životech. A byla bych ráda, kdyby mi někdo z vás podával zprávy o všem, co se tu šustne." Pokud jsou všichni silní jako ta žena, možná by zvládli se jí ubránit, ale nechci riskovat, že umře někdo další. Už tak je ztráta velká. Za tohle se jim pomstím! V Lus se začal mísit smutek se vztek. Byla naštvaná i na sebe, kdyby nespala, možná by tomu mohla všemu zabránit a zachránit je... "Máte nějaké informace o ostatních divizích? A ten muž... jak je to dlouho, co tu byl? A kterým směrem šel?"

_________________________________

Omlouvám se, že jsem nenapsala dříve. Ukázali se mi nové příspěvky teprve včera, když jste znovu napsali, jinak bych už dávno odepsala.

Dr.Daisuke Stein

Ghaaa...... Procedil mezi zuby, když mu Laazarus vypíchnul i druhé oko.
Že vám to.... Zbytek už nedořekl, protože mu zlomená žebra vyrazila dech. Daisuke začal ztrácet vědomí...uvnitř svého vědomí což byl docela mindfuck.
Když se tak propadal, hlavou mu výřily myšlenky.
Tohle ne! Tohle ne! Tohle NE!!!
Dusil se ve vlastním těle...ve vlastní duši a ten odporný zrzek se mu promenádoval po duši. Tohle odmítal.
No tak! Zvedni se! Zvedni se!!! Zvedni ruku a vyléč si zranění...zvedni se...zvedni se...
Otřásal jim mohutný vztek...nic co by kdy zažil...ten vztek byl spalující...byla to čistá zvířecí touha něco zabít...bylo to čisté přání přežít.
Dnes to nezabalím! Ne! Radši umřu, než ho nechat vyhrát! Bojovat! Musím bojovat! BOJOVAT!!!!

Pak najednou...otevřel oči a viděl..viděl členy své divize.
Já...já..slyším...
Pokusil se říci.

Dr.Daisuke Stein

Zamrkal. Vidět po tom, co jste prožili vypíchnutí vašich očí nebyl žádný med.
Teď...už lépe...ale...před chvílí...jsem prožil jakýsi podivný vnitřní souboj mezi mnou a tím mužem co napadl Seireitei...
Zavřel oči aby si utřídil co cítí...žádná zranění krom pálení ve středu hrudi..nic strašného, ale nehodlal to podceňovat.
Vzhledem k tomu, že nevím, o co mu šlo, co to bylo a jaké následky to může mít, zajděte prosím pro nějakého dalšího kapitána, nebo podkapitána!
Pokusil se pomalu napřímit.
Chci aby tu byl někdo, kdo by mě dokázal odpravit v případě, že by se cokoli zvrtlo. A vy... Ukázal na druhého.
Vemte moji zanpakuto a nedávejte mi ji dokud tu nebude nějaký kapitán. Nechci riskovat.
Pak se pomalu postavil.
Jaká byla má zranění...byl jsem zraněn tady na hrudi?

Firel
Nepokusila se mě zabít na místě, divné. Pomyslel jsem si, když jsem se otičil na patě o 90°.
Poté jsem ovšem začal mít ten dlouho známí pocit potlačeného reiatsu, ovšem mnohem kvalitnější než kdy kyokko dokáže.
Tak nějak do teď, jsem měl nějaký plán. Opravdu nerad improvizuji, protože to většinou končí vážným zraněním mé osoby, a totální anihilace mého okolí.
Letmím pohledem jsem se podíval na červenou záři, abych zjistil, čím mě to ta mrcha zbavila možnosti stylově od tud zmizet.
Poté jsem se k dámě otočil zády a odkráčel k jednomu stolku s mučícími nástroji.
Jak tato vaše technika funguje? Jedná se o pečeť? Nebo je snad vaší specialitou potlačit reiatsu všec, kterých se dotknete? Funguje to totiž lépe, než většina pečetí, se kterými jsem se zatím setkal. Zeptal jsem se tak nějak, zatímco jsem hledal skalpel. Každá správná mučírna má zatraceně ostrý kousek něčeho.
Při nejhorším tu ženskou unudíš k smrti, to ti vždycky šlo, jen škoda, že to bude tvoje smrt. Pronesl jsem sám k sobě a na moment se mile podíval na dámu, než jsem pokračoval v průzkumu vybavení.

Daisuke Stein

Seděl zamyšleně na lehátku, zatímco členové byli pryč. Na hrudi zraněný nebyl, ale ta bolest tu byla. Jedině že by...se destrukce vnitřního světa začala projevovat?
Pomalu zvedl ruku a přiložil si ji na hruď...do místa kde cítil pálení. Pak aktivoval lékařské kido, aby zjistil co v tomto místě je v nepořádku.

(Tudíž se u mě vlastně skoro nic nestalo takže to beru jako nový start. Jo a taky se omlouvám za tu neaktivitu, ale bylo toho na mě opravdu moc.)
Hikaku
Byl naprosto mimo dění. Někdo útočil na Seiraitei, zatímco on byl zase někde pryč. Měl by si své výlety lépe plánovat. Každopádně s zase vracel celý otrhaný a dořezaný, reiatsu měl na rozdávání, ale potlačoval jej, nebylo vůbec cítit a nepřítel neměl šanci jej nějakým způsobem vystopovat. Procházel, tedy spíš běžel místy, která vůbec nepřipomínali Seireitei tak jak ho znal. Doběhl do kasáren sedmé divize. Spíš doběhl na místo kde by měli být, ale jediné co viděl skrze škvíru na obvazech, kterými měl obvázané popáleniny hlavy, které utržil během své výpravy, byli hořící trosky. Následovala prudká rána do zad a Hikaku se skácel k zemi.

Probral se na míst, které mu bylo dobře známo. Vždyť tu strávil vždy minimálně jeden den po tom co se odněkud vrátil. Kasárny čtvrté divize měli co dělat aby vše stíhali. Podle toho jak s ním zacházeli doktoři, kteří byli kolem, tedy spíš nezacházeli usuzoval že jej nedokázali identifikovat. Cítil ohromnou bolest v zádech a snažil se něco říct, ale nešlo to. Byl jediný způsob jak o sobě dát vědět doktorům a možná dokonce místnímu kapitánovi. Přestal potlačovat své reiatsu a vypustil jej do okolí v ne příliš velkém množství.

Tomisura Raiden

Raiden se podíval na Suki a položil jí ruce na ramena. "Uklidni se, zjistíme, co se tu děje," pronesl, aby jí trochu uklidnil, přeci jen, vyděšená kapitánka nebyla zrovna moc užitečná. Potřeboval, aby si jak on, tak ona zachovali klidnou hlavu. "Nejprve se budeme muset přeskupit. Sedmička je téměř celá, co se budov týče, tudíž nemocnici musíme přestěhovat tam. Pak musíme shromaždit kapitány, ti by snad mohli mít nějaké informace. Přeci jen, nepřítel si vždy vybírá ty silnější," pronesl vážným hlasem, ta jednička mu nějak vlezla do hlavy. Najednou si připadal starší.
"Takže, tebe teď poprosím, aby si pomohla s ochranou a přesunout tohoto borelu, já se zatím pokusím zjistit něco víc," navrhnul jí a mrknul přitom na ní. Následně se otočil a zařval: "Všichni co vědí víc než já, což bude vcelku snadné, protože o této situaci nevím skoro nic, tak okamžitě podají hlášení. Zbytek, který se může hýbat a vypomoci přesune raněné do sedmé divize a zabezpečí jí. Bariery všech stupňů budou vítané!" vydal rozkazy a doufal, že se něco začne dít. Snad...

Ayazaki Lus

"Dobrá... děkuji za informaci." Odvětila a zamyslela se. Možná právě tam je teď i Raiden... pokud se někde nefláká nebo se nevydal na vlastní pěst pátrat po těch, kteří můžou za tohle všechno. Každopádně, až ho potká, tak ho přinejmenším zabije. To, co jí udělal od něj nebylo rozhodně hezké. "Vydám se teď do první divize. Vrchní kapitán už nám nějaké rozkazy určitě dá a možná už bude vědět něco více, než my. Jakmile něco zjistím, vrátím se sem zpátky." Odvětila a namířila si to do první divize. Nejradši by se rozkrájela, aby se mohla rozutéct do každé z divizí a zjistit, jak jsou na tom ostatní. Věděla však, že dříve nebo později se určitě všechno dozví a nejspíše právě v první divizi se budou shromažďovat i ostatní. Pokud vůbec nějaká první divize ještě stojí.