Záplata na srdci

Hikaku

Jeho divize zůstala jako jediná netknutá. Dlouhou dobu netušil co se děje v jiných dvizích, ale později se mu všechny důležité zprávy přeci jen k uchu dostaly."Takže šest kapitánů nezvěstných, zbytek zraněn, ostatní divize jsou v katastrofálním stavu."Zamyslí se."Tak proč jediná sedmička zůstala v pořádku. Buď pro nepřítele nejsme hrozbou nebo nevím."Tohle vše říkal členovi, který stál před jeho kanceláří. "Pokračujte v obranných přípravách a pokud je to možné pokuste se pomoci ostatním divizím. Vytvoříme zde nějakou provizorní základnu pokud to bude možné!"Osobně se vydal za kapitánem jedenácté divize, o kterém věděl že je na tom špatně. Snad to sedmá divize chvíli sama zvládne.

---

Přesouval se Shunpem celým Seireitei a to co viděl ho uvádělo do rozpaků. Stanul před kapitánem Ryuukou. "Ryuu co se to do prd**e děje?"

Shizuro

" Takže to bude mnou. Možná díky tomu útoku, teď nemůžou cítit moje reiatsu. To znamená, že jsem teď v podobném stavu, jako můj nepřítel. Možná, že bych ho mohl teď vicítit." řekl jsem si pro sebe a koukal na zmateně postavené studenty akademie. "Mám pro vás úkol a je hodně důležitý. Půjdete zpět do akademie a budete ji hlídat. V případě nebezpečí budu očekávat Shakkaho na obloze. A udržujte formaci C! Zatím hodně štěstí." řekl jsem s úsměvem a mířil jsem si to po stopách za Steinem. Doufal jsem že tam dorazím včas.

Dr.Daisuke Stein

Ležel v jakési formě koma v provizorních přístřešcích na pozemcích 4.divize. Naštěstí byli jeho členové natolik pohotoví, že jej spolu se Shinem včas odnesli z trosek kasáren 1.divize a odnesli je na léčení. Bohůžel Daisuke vyčerpal příliš mnoho energie bariérami a bankaiem, takže jeho tělo přešlo tak nějak do úsporného režimu. Mozková aktivita byla na úrovni spánku...zdály se mu...sny...

Firel
Díru v břiše jsem měl ovázanou a zacelenou. I když to pořád ještě bolelo.
Poté, co se věci tak nějak uklidnili, jsem začal nahazovat obrané bariéry kolem divizí, které ještě nějaké ty kasárny měli. Začal jsem s posilováním bariér Daisukeho.
Neměl bych tak moc plítvat, sice je hračka postavit bariéru, ale postavit dostatečně silnou bariéru aby zadržela JE, bude opravdu těžké.
Stál jsem v místě, kde se spojovali dvě stěny bariéry a posilňoval jsem obě dvě stěny naráz.

Taiketo Suki

Suki měla dojem, že utrpěla přinejmenším infarkt. Celý čas jakoby se zastavil, když vstoupila do ubytovny. Po stěnách byla krev, na zemi části těl.. Místnost doslova v tratolišti krve. Kapitánka byla sice silná žena, alespoň si to vždy myslela. Ovšem čelit zhoubě v takovém rozsahu, na to ji nikdy nikdo nepřipravil.
Když se její tělo konečně pohnulo, oněměle poklekla ke členovi své divize, který byl značně otřesený. Nedalo se říct, že ona by nebyla, ale chladná mysl to bylo to jediné, co si teď musela zachovat. Na minutku proto zavřela oči a snažila se soustředit svou mysl na něco jiného. Pach, který byl v místnosti a ta krev, ovšem útočila na všechny Sukiiny smysly. Došlo to až do té míry, že se musela chytit za žaludek a snažit se nepozvracet.
"Kdo to udělal? Co se tady sakra stalo?!" syčela nevěřícně. Druhou ruku měla přitom přátelsky položenou na jeho rameni, Suki nechtěla, aby se zrovna teď zhroutil. "Vydechni.. A pak mi zkus přeformulovat, čeho si byl svědkem.."

Shin Toranaga

V kaluži své vlastní krve sledoval, jak pomalu vychází nad 1.divizí slunce. Zdálo se mu, že kapitán 4.divize již své okolí nevnímá a tak asi o tu zvláštní podívanou přišel. I když si tím Shin nemohl být úplně jistý. Nedokázal se totiž už ani pohnout na to, aby zkontroloval, jak na tom doktor ve skutečnosti je.
On sám se při vědomí držel jenom z posledního kousíčku svých sil. Nakonec i on podlehl a propadl se do navenek klidného bezvědomí.
.....................Probudil se s výkřikem v šílených bolestech. Jakmile byl schopen opět vnímat, zjistil, že je připoután na svém vlastním mučícím stole a kousek nad sebou viděl zrzkovu ďábelsky se smějící tvář. Když se podíval dolů, spatřil, že má místo rukou a nohou jen krvavé pahýly...
V tom stejném okamžiku se ale stůl pod ním rozpálil do ruda a pak v cloně černého kouře zmizel a s ním i všechno ostatní. Když se dým rozptýlil, Shin stál u úpatí zelené sopky s kopečkem pistáciové zmrzliny v levé ruce. Z vršku vulkánu na něj mávali Lazarus, Azazel a Viola, kteří si zrovna nad vroucí lávou opékali marshmallowny. Shin cítil, jak mu roztékající se zmrzilna teče po ruce a oproti těm třem si připadal stašně maličký. Najednou na něj někdo za jeho zády zavolal jménem. Byla to jeho kapitánka a jakmile se Shin otočil za jejím hlasem, srazila ho k zemi. Do tváře mu narvala haori 2.divize a začala ho s ním efektivně dusit.....když už si myslel, že to déle nemůže vydržet, tak se ale látka změnila. Natáhl ruku a rozhrnul ten jemný samet. Zjistil, že je to červená opona a za ní se rozkládalo obrovské černé podium na kterém zrovna tančil kapitán desítky labutí jezero s uprchlými vězni...někdo mu položil ruku na rameno a otočil ho od toho výjevu.
Již letmým pohledem přes rameno toho dotičného s jistotou poznal.
Upřímně se tam na něj usmíval nejistý medik z 4.divize, který ho ošetřoval po boji s pleškou. Než mu ale stačil úsměv opětovat, tak se pod doktůrkem roztrhla země a on se propadl do temnoty. Puklina se bleskovou rychlostí rozšiřovala až stáhla i Shina......
Nebýt toho, že kolem něj svištěl vítr a vlálo mu obleční by asi to, že právě padá ani nepoznal, protože všude kolem byla jinak jen neproniknutelná tma.
Zandelouho na to ovšem přišel náhlý a nečekaný záblesk světla, který ho oslepilo. S ukapávající krví od své pusy, otevřel oči. Stál na velké hromědě mrtvých shinigami s novou verzí své zanpakutou, kterou měl zabodnutou v břiše.............
Politý studeným potem se konečně probudil.

Tomisura Raiden

Lus byla natolik schopná aby ženskou zahnala, no, to stačilo, alespoň prozatím. Raiden se smutně podíval na mrtvá těla svých členů a dokud byl v bankaii pozvedl ruce a pod nimi se objevila časoprostorová pečeť. "Kirameku Raitensho!" pronesl chladným hlasem a odeslal těla do jednoho skladiště, kde nepřekáželi. Momentálně neměli čas, aby je pochovali, takže to prozatím muselo stačit. Následně sletěl dolů k Lus a pronesl: "Jsi v pohodě?" Stále mu vrtalo v mysli co to bylo sakra za ženskou. "Sežeň všechny z divize co žijí a ať se shromáždí a zůstanou spolu. Tak jsou nejsilnější. Já se zatím pokusím zjistit něco víc," pronesl vážným hlasem a potom dodal: "Pak přijď zamnou, myslím, že si z nás bude chtít udělat kořist a mě se hodí po ruce nějaký schopný parťák."

Lus Ayazaki

Objevím se za jejími zády a chystám se seknout, když tu najednou žena znovu zmizí a mě zasáhne mé byakurai do levého ramene. Překvapeně zůstanu zírat před sebe. Tolik jsem věřila tomu, že prostě nestihne uhnout, že mě ani ve snu nenapadlo, že to stihne. Očima začnu pátrat po místnosti. Kam zase zmizela? Kde je? Jakmile kapitán přesune těla z místnosti a snese se ke mě, je mi jasné, že je pryč. Když se mě zeptá, zda jsem v pořádku, jen pokývám hlavou a beze slova se vydám ven z místnosti.

............

Tiše posedávám na mé oblíbené střeše a pozoruji oblohu. Levé rameno mám ledabyle ovázané bílým obvazem. Není to hrozná rána a kromě tohoto zranění, které jsem si navíc způsobila sama, jsem v pořádku. Na kolenou mám položenou svou zanpakuto a jemně přejíždím po její čepeli konečky prstů. Vždy, když zavřu oči, vidím přes sebou obraz mrtvých přátel a slyším zvuky sekání masa.
Kapitán mě sice poslal hledat ty, kteří přežili, ale já jsem potřebovala být na chvíli sama se svými vlastními myšlenkami. Navíc se děsím toho, že nikdo nepřežil a mezi troskami najdu jen další stopy krve. V hlavě se mi promítá prohraný souboj. Procházím si ho stále od začátku a přemýšlím nad tím, co všechno jsem mohla udělat jinak a jak jsem tu ženu mohla zastavit. Ať už se snažím jakkoliv, vždy zápas skončí stejně a já zůstanu stát uprostřed místnosti mezi těly mých přátel. Pak začnu uvažovat nad tím, že když jsem nemohla usnout, měla jsem se jít projít nebo si lehnout ven. Možná bych dokázala tu ženu včas zastavit a nikdo by nezemřel. Poté si to všechno začnu přehrávat znovu od začátku.
Ještě chvíli pozoruji oblohu a poté odvrátím pohled od vycházejícího slunce. Červený pruh nad zničenými budovami, který přechází v jasně oranžovou barvu a ztrácí se v bleděmodré obloze, mi až příliš připomíná prolitou krev. Zhluboka se nadechnu a pomalým pohybem se postavím na nohy. Je čas najít ty, kteří přežili. Dokola si opakuji, že musím věřit tomu, že někdo takový je. Má vidina budoucnosti je však i přesto černá.
Opatrně seskočím ze střechy na pevnou zem a vydám se prohledávat to, co zbylo z budov osmé divize. Snažím se zachytit jakékoliv reiatsu a očima pátrám mezi troskami po černých uniformách.

Ryuuka

"Ano, bezpochyby něco hrozného" Pronesl jsem k Ryuukovi a šel dál. Vzpomínal jsem na staré dobré časy, kdy jsem byl doopravdy zodpovědný podkapitán. Kdy jsem ještě dělal papírování s radostí, teď s nechutí, och wait, teď ho nedělám vůbec. V okamžiku se předemnou objevil kapitán sedmé divize, Hikaku. "No, ani jsem nemrkl a přišel jsem o ruku.. ale jinak v pohodě. Zabiju ho. Co ty? Co se to tady děje? Jsme v nějakém paralelním vesmíru nebo co? Potkal jsi někoho z ostatních kapitánů?" Zeptal jsem se.

Shizuro

Přiběhl jsem k provizornímu táboru 4. divize. Potřeboval jsem aspoň nějaké informace o kapitánovy 4.divize. Ale nechtělo se mi je rušit od práce. Nakonec jsem jednoho doktora zastavil. "Jak je na tom kapitán?" zeptal jsem se starostlivě. "Nevíte jestli bojoval někdo po jeho boku?" stále jsem sledoval práci doktorů a členů 4. divize. Bez nich by jsme to nezvládali a navíc až teď jde vidět jak moc je potřebujeme a že by měli vždy maximálně chráněni. "Jestli budete mít nějakého člena volného ať se na mě koukne. Mám nějaké spáleniny, nic vážného." řekl jsem a na chvíli se odmlčel. "Ale prvně potřebuji mluvit ze Steinem. On bude vědět co se se mnou stalo."

Firel
Dokončoval jsem posilování bariéry u posledního rohu. Takže každá stěna dostala dvojnásobné posilnění. Když jsem se podíval nad sebe, byl jsem rád že i strop bariéry byl azurově zbarvený.
Teď už by neměli projít tak lehce. Tahle bariéra by vydržela i kurohitsugi se zaříkáváním.
Pochválil jsem sám sebe a poté se vydal hledat ostatní kapitány, je načase projednat naše další akce. Tahle chvilka klidu je naše jediná šance na přípravu. Tu přípravu kterou jsme předtím neměli.
Mám celkem rád opravdu odolné bariéry, které buď padnou celé, nebo ustojí cokoliv.
Pomyslel jsem si na cestě k ostatním.

Hikaku

Zatvářil se zděšeně když zpozoroval mladého Ryuuku."Co to pr****? Ty..on..ty, ale ?" Nedokázal ze sebe dostat téměř nic podstatného. Chvíli jen tak stál a rozdýchával to co viděl. "Mě by spíš zajímalo co tu děláš ty." Řekl s prstem nataženým na Ryuuku juniora. Pak si pořádně prohlédl současného Ryuuku. "Jsi blázen víš to?" Pronesl tiše.

Dr.Daisuke Stein

Seděl v hlubokém mlžném lese. Ranní slunce se dralo mezi listy stromů, zatímco on seděl na kameni a vychutnával si klid a ticho. Byl v limbu...sám to věděl...dokázal rozpoznat, kdy jej do jeho vnitřního světa povolala zanpakuto a kdy do něj vstoupil sám. Toto nebyl ani jeden z těchto případů a tak si byl jistý, že je v nějakém druhu bezvědomí a dle toho, že stále žil usoudil, že jej doktoři našli a dali dokupy.

Věděl, že by teď měl pracovat na tom, aby se probudil, když mu však bylo tak dobře. Byl tu klid, ticho, mír...myšlenky tu plynuly jako řeka...vše tu bylo správné...přistihl se i při myšlence, že se nechce vracet do reality...zkažené a špatné.

Zvedl se a dal se do prozkoumávání svého rozsáhlého duševního světa...doufal, že mu jeho podvědomí...jeho vnitřní svět dá nějakou odpověď co dělat, až příště potká zrzka...tedy krom útěku...ten už znal...

Taiketo Suki

Suki se neuvěřitelně mračila, situace byla na pendrek.  Člen se jí zhroutil doslova před očima, po zdech byla pocákaná krev. Prostě nebyl to zrovna den, který byste si vysnili.
Kapitánka se tedy rozhodla, že bude nejlepší dostat se mezi více lidí, protože je absolutně bez informaci. Člena si přehodila přes záda a co nejrychleji se vydala do 4. divize. Zoufale toužila po tom, aby aspoň tento muž přežil. V srdci se Suki rozlévala hořkost..
Až najdu toho, kdo za to může...

Když dorazila na místo, nevěřila vlastním očím. Nemocnice se ocitla v troskách, zřejmě zničena nějakým výbuchem. Její kaštanové oči těkaly kolem, hledajíc útočiště pro jejího zhrouceného člena. Nedaleko od trosek se rozkládal provizorní tábor, s několika stany, kde se doktoři starali o zraněné. Suki k nim co nejrychleji přiběhla a snažila se zjistit, co se tu sakra děje.

Tomisura Raiden

Raiden ještě chvilku posečkal nad divizí a následně začal stoupat vzhůru obrovskou rychlostí. Z výšky se mu naskytl pohled na celé Seireitei a přilehlý Rukongai. Následně zavřel oči a začal vnímat veškeré Reiatsu v okolí. Kontroloval stavy kapitánů, členů a podobně, ale to nebylo jeho hlavním cílem. Snažil se naleznout veškeré neznámé a silné Reiatsu, které by mu umožnili stopovat ty jenž napadli divize a způsobili tenhle masakr. Vzhledem k tomu, že byl stále v Ban-kai, byla jeho schopnost vnímání značně posílená, tudíž by snad mohl zaznamenat nějaké stopy. Problém byl, že i kdyby je našel, těžko by se mohl za nimi pustit sám. Ne že by se bál, ale jeho síla by mohla tak trochu ohrozit Soul Society.
Ať se mu podařilo nepřítele lokalizovat či nikoliv, sestoupil pak na vrchol Soukyoku, kde ukončil svůj bankai a opřel se o zanpakuto. S mírně otráveným pohledem se podíval na své rameno, které bylo během boje poraněno. Ztrátu krve zadržel svým Reiatsu, ale možná by se mu na to mohl někdo podívat. Do čtyřky se mu s tím však moc nechtělo, takže to nakonec vyřešil svým obvyklým způsobem, ránu si zavařil vlastním bleskem, bolestivé, ale účinné.

Lus Ayazaki

Jakmile zachytím nějaké reiatsu, vydám se k tomu místu a začnu se prohrabávat mezi troskami. Tohle je jedna z těch situací, kdy si vyčítám, že jsem se nikdy nenaučila léčení. Zrovna teď by se mi opravdu hodilo. Když se mi podaří někoho dostat z trosek, přesunu ho někde na volné prostranství mezi budovy osmé divize, kam se postupně snažím dostat všechny ty, kteří přežívají. Někteří by potřebovali okamžitou lékařskou péči, ale všechny je do čtyřky nedostanu. A kdo ví, jak to tam vlastně vypadá. Rozhodnu se tedy přestat s hledáním a vydám se do čtyřky. Snad tam bude někdo, kdo se o ně postará. S hledáním můžu pokračovat pak.

Shin Toranaga

První koho uviděl, byla známá tvář za což byl vděčný i když mu to připomělo i jeho noční můru a propadajícího se medika do hlubin. Zatřásl hlavou, aby se té představy zbavil.
Možná jsi měl zůstat se mnou, třeba by z tebe byl ted pěknej podkapitán. Zasmál se, ale stále trochu unaveně. Ani bych se tomu nedivil...v poslední době se dějou daleko podivnější věci... Prohodil už bez známek humoru a pak obrátil svou pozornost na sebe, aby viděl, jak na tom po boji je.
Poté se obrátil zpět na člena 4.divize.
Jak dlouho jsem byl vůbec v bezvědomí? A co se momentálně děje? Co nepřátelé?
A jak je na tom Stein-taichou? Bude v pořádku? Vychrlil ze sebe najednou otázky na které potřeboval znát odpověd.

Kapitán 10. divize - Makata Shizuro > Doktor se kapitána desítky docela lekl, ale hned se uklidnil, když mu došlo, že se jedná o kapitána. "Dobrý den, kapitáne Makato! Kapitán Stein byl vážně zraněn, podařilo se nám jej však stabilizovat. Teď odpočívá."
Nad otázkou, zda někdo bojoval po jeho boku se zamyslel. "Mám pocit, že mu asistoval nový kapitán druhé divize," nakonec se uklonil, "rád bych se podíval na vaše zranění, ale musím jít zachránit několik životů, omluvte mě prosím!" a stejně rychle jak se objevil, zmizel.

Kapitán 5. divize - Dakuraito Firel > Firel se procházel táborem čtvrté divize a spatřil kapitána desítky, Makatu Shizura. Zvláštní bylo, že necítil jeho kapitánské reiatsu.
Když šel k němu, ozvala se rána a hned další. Ta druhá byla daleko silnější. Budova kasáren čtvrté divize vybouchla. Díky Firelovým bariérám však nikdo nepřišel k újmě. Firel právě zachránil spoustu životů.

Kapitán 11. divize - Hosentsu Ryuuka, Kapitán 7. divize - Kioshi Hikaku > Mladý Ryuuka se na kapitána sedmé divize díval jako na debila. "Jak může být kapitán někdo takový? Jak si vůbec můžete vážit sebe samotného, kapitáne?" zakroutil hlavou a rozhlédl se po okolí. "Můžeme už pryč z toho skladu prosím?"

Kapitán 4. divize - Stein Daisuke > Po tom, co Daisuke udělal několik kroků, klopýtl a spadl na hubu. Když zvedl hlavu, nepoznával svůj vnitřní svět. Všechno bylo takové ponuré a zničené.
V dálce viděl kouř, určitě způsobený požárem. Něco se dělo. Něco opravdu divného.

Kapitánka 6. divize - Taiketo Suki > Bohužel žádný s doktorů neměl čas s kapitánkou mluvit. Měli plno práce se zachraňováním životů zraněných shinigami. A že jich bylo. Kousek od Suki bylo na zemi několik desítek těl pokrytých bílou látkou. Zdálo se, že doktorům často umírali pod rukama.
Uprostřed tábora spatřila dva kapitány. Desáté a páté divize.

Kapitán 8. divize - Tomisura Raiden > Raidenovi se nikoho nepodařilo lokalizovat. Nepřítel byl fuč. A nezůstala po něm ani nejmenší stopa.
Na Sokyoku byl klid. V této výšce foukal ideální větřík. Problém byl pod Sokyoku. Pohled na zničené Seireitei byl devastující.

Členka 8. divize - Ayazaki Lus > Lus většinou našla mrtvoly nebo umírající jedince. Celá osmička byla v troskách. I když se jí sem tam podařilo najít někoho, kdo ještě dýchal, radost netrvala dlouho. Jeden ze členů, které Lus přenášela do bezpečí, jí zemřel na zádech. Bylo to frustrující. Ať se snažila sebevíc, jako by to bylo k ničemu.

Kapitán 2. divize - Toranaga Shin > Doktor zamával rukama, "klid, borče! Chrlíš na mě nějak moc votázek." Ve chvíli, kdy to Shin nejméně čekal, mu doktor píchl nějakou injekci.
"Spal jsi jen chvíli. Nepřátelé naštěstí odešli a zatím se o nich nic neví. Pokud se ale vrátí je konec. Nechápu, jak to kapitán udělal, ale bojoval s tím chlápkem vším co měl. A to toho moc nemá, abych pravdu řekl. Momentálně je v bezvědomí. Nevím, jestli se vůbec probere."

Tomisura Raiden

Nikde žádná stopa po vetřelcích, zřejmě dokázali zmizet dostatečně rychle a jediné, co po nich zůstalo, bylo zničené Seireitei, které se momentálně rozkládalo Raidenovi doslova pod nohama. Chvilku si říkal, že by měl jít zřejmě pomoci, ale nakonec si uvědomil, že by byl momentálně platný asi jako kůl. Proto ukončil svůj Bankai, sedl si na okraj hory Sokyoku a skryl své Reiatsu před ostatními. Nikdo nemusel vědět, že tu byl. Sám se pouze díval do okolí, sledoval a přemýšlel. Tak nějak mu stále ucházel důvod, proč se tohle muselo stát. Navíc, v mysli se stále pokoušel zjistit, co to bylo za ženskou. Ani si nevšiml jak, ale po chvíli se přistihl, že seděl v pozici Jinzenu a plně se ponořil do svého vnitřního světa, který mu jako jediný poskytoval potřebné útočiště. "Koho ti připomíná?" zeptal se Raiden tiše Hiraishina ve chvíli, kdy se vybavil obličej té ženy. Tiše doufal, že zanpakuto, se kterou byl už nějakých 200 let plus mínus, bude mít trochu lepší paměť na ty, se kterými se kdy potkala.

Kapitán 8. divize - Tomisura Raiden > Hirashin se majestátně zjevil před Raidenem a zadíval se na něj. Nabýval podobu velkého bleskového orla.
"Hmmm," zamyslel se. "Už je to dlouho, Raidene," řekl a snesl se na zem, kde se postavil na nohy, "ale něco si vybavuji. Tenkrát jsem ale ještě nebyl tvým mečem."
Natáhl k Raidenovi jedno křídlo, ze kterého vyletělo několik výbojů přímo na Raidena.
Kapitán osmé divize se ocitl někde v Rukongaii. Uviděl své malé já, jak si běhá po ulici a hraje si s ostatními dětmi.
Mezi nimi byla malá blonďatá holčička, která cucala lízátko. Malý Raiden do ní omylem vrazil a lízátko jí vypadlo. Holčička vyskočila a ukázala naštvaně na Raidena, "Tomisuro!!"

Tomisura Raiden

Raiden pokývnul hlavou na pozdrav. Ano, se samotným Hiraishinem teď chvilku nemluvil, v poslední době se bavil spíše s jeho vyšší verzí, tedy s ban-kaiovou podobou, ale to bylo vedlejší. Docela ho překvapilo, že si Hiraishin dokázal vybavit i okamžiky, které byly skryté pouze v Raidenově podvědomí. Byl to prostě machr, to se nedalo popřít.
Během chvíle se pak ocitl ve vzpomínkách, nahlížel na své mladší já, kterak shodil lízátko na zem. Nebýt této ukázky, tak by si to sám zřejmě nevybavil, ale teď se podíval blíže na tu malou, co na něj řvala příjmením. Útočnice... a on jí znal už jako malou? Děsivá představa. Každopádně, věděl, odkud se poprvé poznali, problém byl, že tohle mu moc neříkalo. "Je ještě nějaký okamžik, kdy jsem se s ní potkal nebo ne? Nepříjde mi, že by na mě byla naštvaná jen kvůli lízátku. A jestli je, asi bych jí měl pořádně promluvit do duše," pronesl Raiden vážným hlasem a prohlížel si ten dětský výjev. Už jako dítě byl šílený, ale to bylo samozřejmě dědičné, jak se dozvěděl.

Kapitán 8. divize - Tomisura Raiden > Najednou se Raidenovi zablesklo před očima a objevila se před ním úplně jiná scenérie.
Tentokrát už starší Raiden, musel být v pubertě, stál na vrcholu kopce a sledoval Rukongai. Vypadalo to jako taková paralela situace, která se odehrála před chvílí na kopci Sokyoku.
Najednou Raidena někdo chytil za ruku a když se mladý chlapec ohlédl, uviděl blondýnku v jeho věku. Měla dlouhé rozpuštěné vlasy a usmívala se. Raiden se červenal, "Kaede?" vyjekl překvapeně a blondýnka jen přikývla. Potom Raidena objala.
Kapitán si vybavil svoji dávno zapomenutou minulost. Jeho úplně první dětská láska - Orikawa Kaede. Problém byl v tom, že jí viděl zemřít.

Tomisura Raiden

Raiden se posunul v době zase o kus dál, tentokrát do své puberty, což mohla být doba jakákoliv, protože takovýhle vzhled si udržoval asi 100 let, ale to bylo vedlejší. Konečně se blížil k jádru věci, viděl sám sebe a opět tu blondýnku. Tohle nemohla být pravda, prostě nemohla. Několikát po sobě zamrkal a zůstal zírat s neutrálním výrazem ve tváři, bylo to až děsivé. Jak na ní sakra mohl zapomenout? Ano, sice se pokoušel potlačit veškeré vzpomínky, ale že by to bylo až takto vážné. Jenže...
"Kaede je mrtvá..." pronesl tiše, spíše aby se ubezpečil a i v tomto světě se sesul k zemi a pohledem těkal z místa na místo. Co se to sakra dělo. Avšak, jedno si neodpustil. Měl fakt dobrej vkus na sexy blondýnky. 
"Musím jí najít... ať je kdo je, vypadá jako Kaede... nějaký typ na to, kde začít? Vracet se po vlastních stopách nebo prostě proletět celý svět?" požádal ještě Hiraishina o radu.