Kapitola třetí

Spoiler:

Na ulicích Seireitei takový zmatek nikdy nebyl. Shinigami utíkali do všech směrů, sráželi se, vůbec nebyli schopní držet nějakou pevnější formaci a už vůbec jim nešlo spolupracovat. Skoro se zdálo, že se začala praktikovat metoda - každý sám za sebe. Shinigami se snažili utíkat k bránám a dostat se ze Seireitei. Důstojníci se marně snažili pokřikovat na ně, ať se uklidní a snaží se soustředit. Každý se ale bál o svůj život. Něco podobného totiž ještě nikdo z nich nezažil. Nějaký shinigami se dokonce nabodl na zanpakuto svého kamaráda, když se snažil prodírat davem a prostě si nevšiml, jak tam mává s mečem kolem sebe, aby mu nikdo neublížil. "Podívejte!" Vykřikl shinigami z 9. divize a ukázal na nebe. Nad Seireitei se totiž něco dělo, i z ulice šlo vidět, že dvě postavy v bílém si tvořili cestu ze stlačeného reiatsu až k vrchu Sokyoku. A rozhodně měly na spěch.

Nejen na ulicích byl obrovský zmatek, členové dvanácté divize měli co dělat, aby stíhali. Pot jim z čela kapal do klávesnic jejich počítačů, na jejichž monitorech se zobrazovaly dost nepříjemné věci. Přes rameno jednoho z členů sledovala Sakura monitor, který monitoroval vše, co se dělo na Sokyoku. "Ach ne.." S ustaraným výrazem v obličeji se bleskově otočila a rozběhla se pryč. Mířila do svého pokoje. Rozrazila dveře, což jí dost zpomalilo, protože klopýtla a spadla na zem. Zřejmě si něco udělala s kotníkem, ale to pro ní teď nebylo důležité, obě ruce strčila do zvláštně tvarované nádoby, která se jí válela na stole, když je vytáhla, měla prsty od nějakého černého prachu, díky tomu mohla začít s kreslením znaků na své ruce. "Černá a bílá síť, dvacet dva mostů, šedesát šest korun a pásků, stopy, vzdálené hřmění, ostrý vrchol, zaplavené pozemky, skrytý v noci, moře mraků, modrá čáro, vytvoř kruh a proleť nebem!" Před Sakurou se vytvořil větší čtverec, který zářil modrým světlem. "Cesta spoutání číslo 77 Tenteikūra!!!" Ze zářícího čtverce vylétlo několik stejně barevných zářících čar, které rozzářily, celý Sakuřin tmavý pokoj. "Všichni, kdo mě slyšíte, prosím, rychle se dostaňte na vrchol kopce Sokyoku. Vytváří se tam něco, co připomíná bránu senkaimon! Reiatsu, které z toho naše senzory detekují je enormní a děsivé! Sakuru technika vyčerpávala tak moc, že nebyla schopná říct o nepřátelských jednotkách, které se na místě nacházely, technika zmizela a Sakura se svalila k zemi.

Na vrcholu kopce Sokyoku dva quincy, kterých si předtím všimli shinigami, skutečně byli, stáli naproti světle modře zářící bráně. Místo toho, aby z ní ale někdo vylezl, se brána zmenšila do velikosti gumové kuličky a spadla k zemi. Bohužel to ale nebylo vše. Kulička potom prostě vybouchla. Nebyl to však výbuch, na který můžete narazit v každém tuctovém americkém filmu od Michaela Baye, ale spíš to připomínalo sloup modrého ohně. Sokyoku nebylo jediné místo, kde k němu došlo. Rozhodně to ale bylo místo, odkud šlo vidět i na ostatní výbuchy. V každé části Seireitei to bylo stejné.
Sakura nebyla tak daleko od pravdy, když tvrdila, že je to něco jako brána. Místo obrovských kráterů po sobě totiž výbuchy zanechaly posily, které ti quincy ani nepotřebovali. Zdálo se ale, že hodlají Seireitei rozdrtit.
Dva quincy na Sokyoku byli rozdrcení po otevření brány, vyšlo z ní totiž to, co Sakura nazvala "enormní a děsivé." Byl to vysoký muž, který se svým černým kabátem dost lišil od ostatních quincy, kteří byli naopak v bílém. Zhluboka se nadechl a vychutnával si každičký moment vítězství, které rozhodně muselo přijít. Cítil, jak každou chvílí umíralo víc a víc vojáků na straně Gotei 13. Pomalu se vydal ke kraji Sokyoku a když k němu přišel, rozhlížel se a s potěšeným úsměvem sledoval, jak Seireitei upadá do chaosu. Z jeho sledování ho však vyrušil zástupce kapitána 10. divize Aki Maki, který na něj zaútočil zezadu. A nebyl sám, několik členů desáté divize stálo za ním. Zanpakuto podkapitána však onoho muže ani neškrábla! A to si byl jistý tím, že ho sekl. "Co?!" Černokabátník se otočil, jako by mu někdo poklepal na rameno a prohlédl si skupinu z desáté divize. "Můžete utéct, jestli chcete. Slabí shinigami, jako jste vy, mě nezajímají." Aki předtím vypadal dost odhodlaně a klidně, ale věta, kterou ten chlap řekl, ho dost naštvala. "Slabí?!" Vykřikl naštvaně. Tolik se snažil, aby se dostal na pozici, na které je, tolik na sobě dřel. Oběma rukama sevřel rukojeť svého meče a prohlížel si svého oponenta, který byl snad dvakrát větší, než on sám. "Už jsi měl někdy přeseknutou tepnu?" Zeptal se Aki. Odpovědi se mu však nedostalo. "Je to moje oblíbená metoda, jak zneškodnit nepřítele." Členové, kteří stáli za Akim se na sebe koukali a většina z nich uznala nabídku na útěk jako fér, a tak se vydali na úprk. Aki zůstal sám. "Nejlepší je sledovat, jak se pak válí na zemi a snaží se držet si tu ránu. Krev stříká všude okolo. Dopadneš úplně stejně." Namířil mečem na svého nepřítele. "A já se budu dívat." S rozzuřeným výrazem se podkapitán 10. divize rozběhl proti svému cíli. "Sadista.." Řekl si pro sebe zamyšleně černokabátník a namířil rukou na běžícího Akiho. "Nesnáším sadisty." Nebylo vůbec vidět, že by na Akiho nějak útočil, ale stejně se tak stalo. Akiho zanpakuto spadla k zemi i s jeho rukou, která už nebyla u těla. Rukojeť však pevně svírala pořád. Aki byl zasažen tak kriticky, že celá jeho vrchní část těla už vůbec neexistovala.

"Aaaaaaaaght!" Zakřičel člen jedenácté divize, který byl prostřelen skrz na skrz pistolí. Ano, quincy, který útočil na jedenáctou divizi nepoužíval luk, ale dvě pistole. Zastřelil už desítky těch, co se mu postavili a nebo prostě přišli do cesty. Nikdo ale neutíkal. Vybral si proti sobě divizi, která bojem žila. Se svými dvěma pistolemi se oháněl do všech stran a střílel na milimetr přesně, takže většina jeho oponentů ani nedostala možnost bránit se. Mířil ke kanceláři kapitána. Chtěl se seznámit s někým, kdo nese slavný titul "Kenpachi." Už nebyl nikdo, kdo by mu zabránil v tom, dostat se do chodby, která ke kapitánově pracovně vedla. Quincy se radostně usmál pod svým šedivým knírem a zrychlil. Dveře z kanceláře se oevřely a quincy se zastavil. Namířil obě zbraně na dveře, ze kterých vyšel muž s maskou a kapitánským haori. "Byla chyba přijít s-" Kapitán toho moc neřekl, protože zakopl o klacek, který ležel u dveří. Těžko říct, jak se tam dostal. Byl teď ale snadnou kořistí. Quincy zamířil. "Takže Kenpachi přece jen padne mojí rukou." Prohlásil. Pak se ale ozvala rána a quincyho zavalila zeď. Z díry vylezl kapitán 10. divize, Kentaro Izanagi. "Ryuuko?" Oslovil válícího se kapitána jedenáctky. Ryuuka se vyškrábal na nohy. "Izan-" Snažil se poděkovat za záchranu, ale Izanagi ho přerušil. "Nemáš u sebe v kanclu flašku s nápisem na horší časy?" Ryuukovi stekla kapka potu po čele.