Ovladač duší

Tomisura Raiden

Podle složitých propočtů Kapitána 8. divize byla s příchodem Izanagiho skupina celá a kompletní. Na veselý pozdrav od Keiko odpověděl též širokým úsměvem a došel k ní. "Dnes pěkně z vesela a to se mi líbí," zamumlal směrem k ní s úsměvem.
"Oukej mládeži a Akio..." pronesl hlasitěji, aby ho celá ta banda slyšela a hned pokračoval: "... cíl mise nám je jasný, takže s chutí dotoho ať se můžem vrátit rychle zpět. Nevím jak jste na tom se Shunpem, takže se rychlostí prosím všichni přizpůsobte tomu nejpomalejšímu. Přibližnou pozici úkolu nám snad řekli, takže bych poprosil někoho, kdo si to zapamatoval, aby šel vepředu." Jakmile dokončil poslední větu, dal kývnutím příkaz k pohybu do Rukongaie. Popravdě, chtěl začít rychle, aby ze sebe pohybem dostal rychleji ten alkohol, co vypil chvíli před zadáním úkolu. Takže jakmile se všichni pohli, pohl se i on. Bohužel zároveň se pohlo i to co měl v žaludku smíchané s alkoholem a málem se pozvracel. Neměl jsem chlastat na lačný žaludek, zanadával si v mysli.

Sai Kazuma

Vypadalo to, že se kapitáni pěkně baví a jsou hned na začátku mise veselí. Na jednu stranu to mohlo být dobré, protože je to pořád lepší než skleslá nálada, ale na stranu druhou to bylo otravné a čím dál více mi to lezlo na nervy. Já prostě dávám přednost klidu. Byl bych raději, kdyby všichni čekali v klidu na poslední člena mise a nemuseli by přitom ani mluvit… Po nějaké chvíli se zde objevil i Kentarou-san a mohli jsme vyrazit. Po slovech Tomisuri-taicho jsem nevyčkal nijak dlouhou dobu a vydal se pomocí shunpa směrem do Rukongaie. Už abychom to měli za sebou... ale vsadím se, že to jen tak lehce nepůjde... zvykl jsem si na to, že v Soul Society nikdy nejde nic podle plánu.

Firel
Takže se rychlostí všichni přizpůsobíme tomu nejpomalejšímu. Se mi hlavou ozývalo jako ozvěna při pomyšlení že nejpomalejší tu budu pravděpodobně já s mím vycházkovým krokem.
Jako obranu před okamžitým potupením jsem koncentroval relativně silnou dávku reiatsu do kotníků.
Tohle bude bolet... Problesklo mi hlavou když mi došlo že jsem neměl moc času zkoušet tenhle nápad.
Ujistil jsem se že mezi mnou a potenciálním směrem cesty není nic statického, jakýkoliv shinigami nebo neotevřená brána. Zvednul jsem patu abych stál na špicce, hrudníkem a hlavou se naklonil dopředu a zy chodidla vypustil dávku reiatsu o síle sokatsui, jenže klasickým sho.
Pokud by všechno šlo podle plánů, vystřelil bych jako těžce kontrolovatelná raketa někam pryč do rukongaie. Jenže jsem toto moc nezkoušel... bylo to přeci jediná možná náhražka shunpa kterou jsem mohl poskytnout, abych nezdržoval skupinu.

Akio

Se pomalým krokem vydal tím směrem, kterým všichni shunpovali. Věděl, že pokud se mají řídit podle nejpomalejšího v shunpu, tak by mu mělo stačit sem tam shunpnout, aby dohnal jejich náskok, jinak se neměl za čím hnát. Chtělo to klídek a pohodu, hlavně nic neuspěchat...už mnohokrát se Akio spěcháním dostal do velkých trablí a tentokrát chtěl sladkou rutinu...nic víc.

Daisenmaru Kenshin

Ušlo mu, že by se sem přiblížil i poslední postrádaný člen tlupy, ale buď ho skutečně jen nevnímal, nebo se kapitán osmičky rozhodl postupovat bez něj. Vnitřně doufal, že je to ta první možnost, ale nic neřekl nahlas. Přeci jen, právě byl moc blízko Myamoto-taicho a ta, kdyby slyšela, že si něčeho nevšiml, tak by letěl z redakce. Přesto už byl pozornější a nad pokračováním proslovu taichouva pomyslně sprákl ruce. Buď je to stářím, že už má vážnou sklerózu, nebo se s ní už narodil. Ať to bylo jakkoli, trochu se obával dalšího postupu skupiny pod jeho vedením. Přesto nemohl jinak, byl to rozkaz zezhora a tak vyrazil hned za Myamoto-taicho, jakmile samozřejmě vykročila ona.

Pádili jste Rukongaiem vcelku slušným tempem. Nic podezřelého jste tu neviděli, stejně tak, jako se vám za zády začínala ztrácet brána. A zároveň se před vámi začínala objevovat cesta. Blížili jste se ke konci Rukongaie, když vás všechny doslova praštilo jakési reiatsu. Mohli jste se na chvíli zastavit, aby jste zjistili, odkud šlo, ale to už bylo zase ten tam.
Mimo jiné, Firelům zákrok byl celkem bolestivý, ale pomyšlení, že se na něj nebudou ohlížet jak na brzdu mu to vynahrazovalo.

Hotaru Harubato

Hotaru se nacházela někde uprostřed skupiny. Shunpo ji nedělalo problém. Náhle ji však překvapilo zvláštní reiatsu. Celý zadaný úkol ji začal vrtat hlavou. Byla moc zvědavá a tak pronesla ke Kitsune, která byla poblíž: "Neni to zvláštní, že na tak triviální úkol jako je chycení banditů poslali tolik shinigami se třemi kapitány?" Zvýšila hlas, aby se její slova dostala i k ostatním a podezřívavě se usmála.

Firel
Chtěl jsem vyazit za tím reiatsu které musel citít snad každý, jenže když zdroj poté hned zmizel vzdal jsem to.
Pokud budu tohle používat jen tak, tak riskuju vkloubení, vyvrtknutí nebo dočasnou anihilaci kotníku... Doufám jen že se brzy najde něco co nás donutí pokračovat pomalejším tempem.
Možná není tak triviální. Vem si že je skoro nutnost získat ten svitek, a pokud byli schopní ho vůbec získat tak by se jejich síla neměla podceňovat, ovšem ani přeceňovat.
Pomalu už mi docházela rychlost z prvního výstřelu. Jednou nabrat rychlost a potom jen hopsat nebyl takový problém, ale ta bolet při tom byla šílená.
Rozhodl jsem se nabrat rychlost stejným postupem, ale na druhé noze, ovšem s trochu menší razancí, nechtěl jsem být jeden z těch zraněných ještě ped tím, než se něco vůbec bude dít.
Pokud ten nával reiatsu příde ještě jednou, tak tentokrát už zajisté budu schopen lokalizovat jeho zdroj. Teď už jsem připraven.

Sai Kazuma

Následoval jsem dále člena mise, který byl úplně vepředu a vedl nás k místu, kde by měli být pravděpodobně ti bandité. Chvílemi se porozhlédnu okolo sebe, jestli nezahlédnu něco podezřelého, ale nic jsem neviděl… No, na druhou stranu jsem pocítil nějaké reiatsu které nepatřilo nikomu z naší skupiny a než jsem na to stihl nějak zareagovat, už bylo pryč. Vsadím se, že tohle bude mít nakonec nějakou spojitost s touhle misí. Pomyslel jsem si a poté pokračoval potichu dál… Neměl jsem pocit, že bych se k tomu reiatsu měl nějak ozývat, poněvadž to už udělali někteří jiní.

Kitsune

Mířili jsme k Rukongai. Běželi jsme s Artemis poblíž Hotaru. Rychle, ale ne na maximum. Byla by blbost unavit se, ještě než tam dorazíme. Než jsem stačila odpovědět na Hotařinu otázku, odpověděl podkapitán pětky. Poté jsem ucítila nějaké reiatsu. Podívala jsem se na Artemis a poznala, že to také cítila. Najednou zmizelo a jelikož se Artemis nerozběhla pryč, poznala jsem, že neví odkud pocházelo. Proto jsme dál tiše pokračovali v běhu.

Daisenmaru Kenshin

Držel se spíše v zadná části výpravy, ale jakmile zaslechl něco ze předu o jednoduchodti této mise, byla to pro něj příležitost, se nějak angažovat. proč by tu jinak byl, kdyby nemohl získávát informace a taky je sem tam rozdávat a upravovat, žejo. Z nenadání se proto objevil kousek od Hotaru, aby nemusel křičet, ale ona a ostatní kolem aby jej slyšeli.
Nutnost to je, ale nedělal bych si z toho takovou těžkou hlavu. Hlesl klidným, nicneříkajícím tónem. Možná z něj bylo poznat tak to, že tuhle misi zatím vážně bere na lehkou váhu. Vedení přehání. Podle informací stejně rodina, která to vlastnila, nezavedla na žádná zvláštní zabezpečení. Zřejmě se domnívali, že se o tom nikdo nedozví. Po té se letmo ohlédl po Hotaru. Takže za zvláštní bych ani uvažování vedení nebral.
Udeřeného reiatsu si všiml jako bez pochyby všichni ostatní, ale jelikož tu byli kapitáni, nepovažoval za nutnost to nijak prozkoumávat zvlášť, když po prvním závanu zase zmizlo.


Zdálo se, že to byl jen náhodný záchvěv reiatsu, ale i tato myšlenka byla jen vteřinová, než jste se všichni zastavili, ale ne z vlastní vůle. Vlastně jste opět ucítili ono reiatsu, ale tentokrát jako by jste do něj narazili, či spíše jako by jste narazili do neviditelné zdi. Od toho momentu, ať jste udělalo větší úkrok vzad nebo snad vlevo, či v pravo, opět jste narazili. Teď už se to nezdálo jako zeď, nýbrž jako by jste byli uvězněni v neviditelných krabicích. Dostali jste pár chvilek na panikažení a hned na to se vzduchem začalo nést reiatsu, ale nebyli jste schopní likalizovat jeho původce, ani příchozí směr. Obklopovalo vás stejně, jako následný zvuk.
Výborně, výborně! Ozval se veselý mužský hlas a tleskání. To se podívejme! Sei si ale dala na čas! A nakonec mi seslala vás... Hm... Tak uvidíme, jak posloužíte. Ale hněte sebou, začínám se nudit! Poslední věta byla jasně vydána jako rozkaz už přísným tónem.
Slyšeli jste šustění a pak ticho. Při dalších pohybech už jste byli zase volní a ne jen to. Cesta toho neidentifikovatelného reiatsu byla zcela jasná a vedla přímo do lesů za prostranstvím za Rukongaiem.

Firel
V jednu chvíli poklidná procházka rukongaiem, a ani ne vteřiny na to uvězněn v neviditelné bariéře.
Ksakru! Ať už tohle vyvolal kdokoliv, tak zase našel něco co neznám. Neviditelné bariéry...
zachovával jsem chladnou hlavu a už jsem se připravoval k rušení bariéry, jenže se rozplynuli sami od sebe.
Tady si z nás někdo vysloveně dělá srandu. Zavřít nás do neviditelné bariéry a hned nato nás pustit. Nebo se snad jednalo o vedlejší efekt za cenu neviditelnosti pasti?
Jelikož už jsme všichni stáli a já měl oba kotníky skoro v háji neměl sem v úmyslu se bezhlavě vrhnout kupředu.
A co takhle kdyby jsme tě nechali nudit se dál? Nám to neublíží, my máme času dost.
Snažil jsem se vyprovokovat zdroj onoho reiatsu ven. Přeci jen máme sebou dva kapitány, a zatím jsme všichni v plné síle.

Sai Kazuma

Uvěznění v barieře mě sice trochu překvapilo, ale to bylo nepatrné, jelikož u mě převládal pocit vzteku… Na tohle jsem opravdu neměl náladu… Nesnáším, když mě něco omezuje v pohybu. Měl jsem velkou chuť něco nebo někoho vyhladit z povrchu zemského, ale zvenčí jsem na sobě nedal znát nějaké sebemenší pocity a v klidu tam stál. Poté se ozval nějaký pravděpodobně mužský hlas a potom co bariery zmizely, jsem opravdu měl takové tušení, že si s námi někdo hraje a tahle mise nebude jen obyčejná honička za bandity… V tuto chvíli jsem jen čekal, jestli se vydáme za tím reiatsu nebo vymyslí někdo něco jiného… Více-kapitán páté divize něco zkusil, ale podle mě to bude mít nulový účinek.

Akio

Bylo to fajn být pozadu, opravdu bylo, protože nemusel s ostatními narazit do reiatsu bariéry. Když dorazil, zaslechl ještě hlas onoho neznámého. Zamyšleně popošel k Firelovi. Spíš než to si myslím, že nám chce ukázat, že má navrch. Tak trochu megalomansky vyjádřit že jsme nikdo...a jestli má někdo takovéhle reiatsu, nudí se a trpí megalomanií...čekání myslím nepomůže...pokud né my...tak si najde někoho jiného...třeba obyvatele Rukongaie, nebo jiné shinigami...myslím, že bychom měli pokračovat. Pokyne směrem vpřed.

Hotaru Harubato

Hotaru jemně kývala na všechny věty, které se k ní dostaly. Nechtěla nepřítele podceňovat, ale jak už se řeklo ani přeceňovat. Když se objevila bariéra Hotaru zpozorněla. "Hmm...tak to možná nebude tak jednoduché...dobře pro mě." Po těch slovech se široce usmála. Poté počkala na ostatní a s kapitánským svolením pokračovala v cestě. Byla více než zvědavá na neznámého nepřítele.

Firel
Akio měl v jistém směru pravdu, někdo s takovýmto reiatsu by si s námi mohl hrát. Asi právě prto s námi byli vysláni kapitáni.
Taky pravda. Odpoveděl Akiovi a vyrazil pomalu směrem, ze kterého reiatsu přišlo.
Tak jakou pak pastičku to máme čekat? Zeptal jsem se onoho reiatsu, i když jsem si nebyl jist jestli poslouchá.

Daisenmaru Kenshin

Náraz do neviditelného čehosi si zrovna moc neužival. Instinktivně chtěl uskočit zpět, ale v tom se opět ta rána opakovala. Naštváním sevřel ruce v pěst, aby nevybouchl, ale nakonec to vydržel. Vnímal onen hlas, zda v něm třeba nenajde podobu. Kdo ví, mohl si s nimi klidně hrát někdo z téhle výpravné skupiny! Ale tohle byli triky nehodící se k nikomu z kolemuvězněných. Nikdo neměl mimovský make up ani klobouček.
Neváhal. Začátek mise a už to začíná nabírat grády. Popadl tužku a svůj zápisník a psal. Pak to vše zase vrátil do kimona a připojil se ke zbytku postupujících.

Firel - Ucítil jsi, že se kolem tebe zase hromadí reiatsu a nebylo těžké poznat, že jsi zase uvězněn v neviditelné bariéře. Uslyšel jsi šumot.
Kdo se moc ptá, moc se dozví. Raději přidej do kroku, pomalý shinigami a brzy na všechno příjdeš. Následovalo chraplavé hyhňání a nakonec reiatsu zase opadlo.

Nikdo jiný hlas, který k Firelovi promlouval, neslyšel a všichni jste minuli poslední domek, který náležel k Rukongai. Čím více jste postupovali, tím více reiatsu sílilo. I přes mítinu stále ten tlak rostl, až jste spočinuli před stromy a po té mezi nimi. Tady jste neměli na výběr. Museli jste se zastavit, neboť ono reiatsu, které jste následovali, vás obklopilo ze všech stran stejnou intenzitou a nebylo poznat, kterým směrem pokračovat. Nad korunami stromů vál vítr, který se k vám už nedostal. Pouze na vás dopadávalo pár ztřesených listů.

Kitsune a :pes:

Běželi jsme, když nás uvěznilo silné reiatsu. Hlas, který se poté ozval se nám očividně posmíval. Ten parchant si s náma jen hraje. Honilo se mi hlavou, když najednou reiatsu zmizelo a my se mohli znovu hýbat. Pokračovali jsme dál. Dostali sjem se až za domy v Rukongai, do lesa. Ono reiatsu nás obklopilo kolem dokola. A kudy teď? Řekla jsem nahlas. Dřepla jsem si a zeptala se Artemis vedle mě. Nevíš kudy? Ta jen zavrtěla hlavou. Čekali jsme, co řeknou ostatní.

Sai Kazuma

Pokračoval jsem dál v cestě za tím reiatsu které možná bude v téhle misí hrát zásadní rolí. Kdo bude asi majitel tohoto reiatsu? To by mě dost zajímalo, jelikož má odvahu vyzývat tři kapitány a nějaké další shinigami k tomu. Určitě by to nedělal, kdyby neměl nějakou jistotu, že nad námi může vyhrát. Pomyslel jsem si a poté jsme dorazili mezi nějaké stromy, kde už nešlo poznat, jakým směrem se máme vydat. Asi nás chce rozdělit. Čekal jsem, co bude dál… Nebo lépe řečeno co za povel nám podá velitel mise. Sice nevím kdo to je ale určitě to bude někdo z kapitánu to je snad jasné. Neměl jsem nijak potřebu se montovat do konverzace, kudy se máme vydat a jednoduše si počkám, o čem se rozhodne.

Firel
Koutkem úst jsem se usmál.
Mám možná dobrou zprávu, majitel reiatsu bude velice pravděpodobně shinigami. Neviděl jsem zatím holowa který by byl schopen komunikovat na podobném principu jako tenteikura.
Z toho že nevíme kterým směrem jsem si moc hlavu nelámal, měl jsem ted celkem dost reiatsu na to, abych zjistil přesné souřadnice zdroje. za předpokladu že zdroj nenaplnuje okolí stejnou hustotou reiatsu jako má on sám. To by mohlo znemožnit nalezení.
Zastavil jsem se, připraven na skoro okamžité uveznění a drcení bariérou. namaloval jsem na zem kolečko, rozdělil ho na 4 části a začal s vyhledávacím kidem.
Bakudo 58. Kakushitsuijaku S nejistotou jsem sledoval kruh. připraven vytvořit kolem sebe bariéru kdyby reiatsu zae houstlo.

Myamoto Usagi

Při cestě jsem vymýšlela ty dva nové články a tak jsem vnímala rozhovor ostatních jen okrajově, stejně nezněl nijak zajimavě. Pak se ale něco zajímavého stalo. Hlavou jsem do něčeho narazila. Co to...? Trochu jsem naklonila hlavu, když jsem se koukala před sebe a tam nebylo nic. Pohybem Mima v krabici jsem si prozkoumala prostor. Neviditelná bariéra.... Poté jsem ucítila reiatsu, které se tady už předtím jednou mihlo a uslyšela jsem ten hlas. Zároven jsem vymýšlela, jak se z této poněkud klaustrofobní situace dostat a pozorovala jsem ostatní. Ovšem neviditelné zdi náhle zase zmizely. Vypadá to, že tahle mise si pro nás připravila pár překvapení.....kdo to mohl asi být? Nazývá so-taichou: Sei? Dokáže naráz uvěznit takový počet shinigami z čehož jsou tři kapitáni a zdá se, že nás chce nějak využít............ Vyrazila jsem na konci za ostatními až na místo, kde nás to reiatsu opět obklopovalo ze všech stran. Zastavila jsem a čekala, jestli bude Firelovo snažení k něčemu. Někdo takový se asi nenechá najít, pokud nebude sám chtít...a to pravděpodobně chce, ale na co mu může být skupina shinigami?

Firel
Nemusel jsem si připravovat shikai, na to tu byli jiní zbrklící.
Chladnou hlavu... je to jen pohled šílence. Chystajícího se testovat kdovíco na nás.
Pomohlo by kdyby nebylo vaše reiatsu všude kolem... Mohli jme vám jít naproti
Začal jsem zaujímat svojí obvyklou bojovou pózu. Levou ruku za záda pro případ překvapení, a pravou jsem nechal prozatím viset podél těla. K příchozímu jsem stál pěkně čelem.
Chcete abysme útok vedli první? Touhle dobou jsem očekával že po něm někdo vyletí.
Nebo nám napřed řeknete proč chcete abysme tu byli? Možná jsem Paranoidní ale odpověď na toto jsem čekal relativně bolestivou.