Ovladač duší

Myamoto Usagi

Velice pomalu a se sklopenou hlavou jsem se šourala k západní bráně, kde jsme měli mít sraz. Vypadala jsem spíše jako zombie než shinigami a velice potichu, ale naštveně jsem si něco mumlala. A to má člověk za to, že je upřímný a snaží se ostatní trochu informovat............mohla jsem dnes hrát celý den karty, ale né....já musím jít na misi a to jenom protože píšu pravdu...................Navíc proč to musim odnést jenom já? Cožpak si so-taichou myslí, že celý Ban-Kai píšu sama?!?................Kdybych před ní urazila šumák, tak neřeknu, ale vždyt jsem jen otiskla její narozeninové fotografie.................Však mám i víc materiálu, jestli si myslí, že mě tohle zlomí, tak to je na omylu! Konečně jsem se pořádně narovnala, ale tempo chůze jsem udržovala stále stejné, protože jsem vyrazila moc brzo. Nechápu, proč se jí to tak nelíbilo....co by někdo dal za to, aby mohl slavit narozeniny........ Nakonec jsem dorazila na místo a jak jsem přepokládala, byla jsem zde první. Opřela jsem se tedy o bránu, tak abych byla ve stínu, skřížila jsem ruce na prsou a čekala jsem až dorazí ostatní.

Sai Kazuma

Dneska je opravdu krásný den. Jako stvořený k tomu abych si zašel pořádně zacvičit a poté odpočívat a užívat si dne. Pomyslel jsem si při pohledu z okna mého domku v kasárnách jedenácté divize. Při tom jak jsem se podíval na malou chvíli směrem ke slunečné obloze, neměl jsem chuť ani pohnout rukou. Nicméně jsem se nakonec stejně otočil směrem od okna s úmyslem jít prozatím na menší procházku. Takže… Nestihl jsem dojít ani k mým dveřím a k uchu mi přiletěl pekelný motýl se správou o misí v Rukongaii. No, tohle udělala So-taicho určitě naschvál. Tak mé plány se poněkud změnily, jelikož jsem teď musel urychleně dojít k Západní bráně což je místo srazu a poté jít na misi. Popadl jsem svou zanpakutō a vydal se takovým volnějším krokem k místu srazu. Nechtělo se mi moc pospíchat, jak jsem měl původně v plánu. Zajímalo by mě, s kým zase skončím na misi… No, popravdě mě to ani moc nezajímalo… Po nějaké té minutě jsem dorazil konečně k Západní bráně a k mému překvapení tu stála kapitánka deváté divize, jejíž jméno jsem si nepamatoval, poněvadž mě to nikdy nezajímalo. Zdravím, taicho. Poté jsem se postavil kousek od ní a čekal dále na ostatní.

Tomisura Raiden

Nejprve si klidně chrněl po menším Soudečku saké na střeš osmé divize, když v tom dostal rozkaz od Babči, aby se probral, zvedl šunky a zase někam chvátal. Vždyť by měl být polední klid... zabrumlal si, když se taktéž šoural od místa porady, směr západní brána. Samozřejmě každý věděl, že jeho polední klid znamenalo se vožrat a pak prospat týden na jakémkoliv místě. Naštěstí tentokrát měl v sobě tak necelou půl promile alkoholu, takže to, díky jeho staleté praktizaci, nebylo ani kapku poznat, že pil.
Jediné co nevěděl, proč vlastně na tu misi měl jít. Vždyť šlo jen o nějaké bandity, kteří chtěli poskládat něco, co vypadalo jako něco ze Satoshiho zahrádky. Jestli to mělo být nějaké nebezpečné tentononc, tak proč si pro to ten kapitánský Mutant neskákl sám?! Tato otázka ho trápila po celou cestu až k oné bráně, ke které měl jít. Když tam došel... zjistil, že místo na západu, byl na severu!!! "Ááááá, příjdu pozdě!!!" vykřikl, až najednou z jedné střechy spadlo pár členů nějaké divize, kteří si vychutnávali slunečného počasí spánkem. Proto, aby přišel jen o kapku pozdě, se natočil správným směrem a vzal to stylem Zaraki skombinovaným se Shunpem skrz zdi přímo k vedlejší, západní bráně.

Kitsune

Znuděně jsem se plahočila na místo srazu, k Západní bráně. Má dobrá kamarádka, vlčice Artemis, mi šla podél nohy a tvářila se povzbudivě..Ruce jsem měla zabořené v kapsách a kopala jsem si do kamínku. Chtěla jsem si užívat krásnýho počasí, popíjet si někde v klidu saké. Třeba na stromě. Jo, třeba na stromě. Artemis štěkla. Máš pravdu, může to být zábava, stát seč může cokoliv. Pronesla jsem směrem k ní.
Dorazila jsem k bráně a uviděla, že už je tu kapitánka Myamoto z deváté divize a nějaký zrzavý shinigami, kterého jsem neznala. Dobré odpoledné Myamoto-taicho. Pozdravila jsem ji. Přistoupila jsem k neznámému a natáhla k němu ruku. Jmenuji se Hoshi Kitsune a ty jsi? Po tom, co jsme se představili jsem si sedla k bráně a opřela si záda. Artemis si lehla vedle mě, spolu jsme odpočívali a čekali na příchod dalších členů výpravy.

Keiko

Akurát mlátila päsťami do stromu, čo mal byť akože tréning, keď sa jej to donieslo. "Taká úloha? Aj pre obyčajnú členku?" Pýtala sa samej seba a pozrela sa na červené hánky a potom sa nepatrne pousmiala. "To by mohla byť sranda." Povedala si a shunpom sa premiestnila na strechu budovy. Nevedela teraz presne kade má ísť, ale snáď pri nej šťastie stojí. Začne sa teda shunpom premiestňovať k tej bráne, ku ktorej majú ísť. Našťastie uhádla správne. Už tu traja shinigami stáli. Ani jedného z nich nepoznala, ale mala dnes zase tu svoju dobrú náladu. "Zdravím!" Pozdravila so svojím milým priblblým úsmevom všetkých prítomných.

Myamoto Usagi

Z mého zamyšlení mě vytrhl až pozdrav Saie. Mlčky jsem přikývla na pozdrav a dál jsem zůstávala hezky skrytá ve stínu. Aspon tu budou nějaké známé tváře a to nejenom ty, které poznám z našich divizních materiálů.....vlastně ani nevim, kdo všechno má jít....měla jsem asi dávat lepší pozor, když se o tom mluvilo. I když mě docela zajmá jaké plány to ti banditi vlastně mají..... Pak dorazil další člen tedy členka naší úžasné výpravy. Při jejím pozdravu jsem se jen podívala do strany, aby nemohli vidět můj výraz, který jasně vyjadřoval to, že její názor zrovna nesdílím. Kdyby bylo dobré.... Zamumlala jsem si při tom pro sebe.
Abych si aspon trochu zlepšila náladu, vytáhla jsem svoje hrací karty a jedním palcem jsem začala přejíždět po jejich straně, protože zvuk, který tak vydávali mě docela uklidnoval. Na pozdrav zatím poslední příchozí jsem už nijak nereagovala, jelikož jsem byla až příliš zaposlouchaná do toho šustění.

Hotaru Harubato

Hotaru se líně povalovala pod stromem. Sluneční paprsky ji jemně šimraly na obličeji a ukolébávaly k spánku. Den ji připadal perfektní dokud se k ní nedonesla nepříjemná zpráva, že je vyslána na misi. Nejdříve se pokoušela pekelného motýla ignorovat. Jenže ten byl dost vytrvalý. "No tak dobře...." Vydala ze sebe a ospalým krokem se vydala k západní bráně. Neměla moc dobrou náladu. Připadalo ji hloupé chytat bandity v tak krásném počasí ale rozkaz byl rozkaz. Západní brána byla dál než Hotaru očekávala. Ale nic ji nemohlo přinutit zrychlit krok. Navíc předpokládala, že alespon' někdo z ostatních shinigami přijde pozdě. Při těch myšlenkách se pousmála a s rukama za hlavou pokračovala dál.

Sai Kazuma

Možná bych se měl jít postavit do nějakého stínu, protože na slunku je příliš… no, teplo… Pomyslel jsem si ale i přesto nadále stál na slunku s rukama v kapsách a dále trpělivě čekal na příchod ostatních členu mise. Po nějaké době se zde ukáže někdo další. Tuhle neznám… Hned po tomhle se mi představila a já jí jen rychlé a jednoduše odpověděl. Sai. Jak bylo vidět, neměl jsem zrovna náladu na nějaké tlachání, ale to já vlastně neměl téměř nikdy. Potom jsem se konečně pohnul ze svého místa, jelikož mi to slunko lezlo už na nervy a stoupl si do nedalekého stínu. To je hned lepší… Takové osvěžující… To mi připomíná, že jsem si sebou nevzal energetické drinky, jak jsem sakra mohl zapomenout na tak důležitou věc!! Pozdrav další osoby, s které vyzařovala dobrá nálada, a radost ze života což mi lezlo strašně na nervy, jsem ignoroval a jen si ji na malou chvíli prohlédl. Tří ženy… yare, yare.

Firel
Z venkovních prostorů páté divize se v nepravidelných intervalech ozývali nesčetné výbuchy.
Jako nečekaná past je to dobré, ale jako nečekaná zbran by to mohlo být ještě lepší.
Nastavil jsem ruce před sebe, obalil se štítem a zhmotnil hodně nestabilně vypadající modro-červenou kouly. Nestabilní byla opravdu hodně, jelikož ani ne setinu sekundy po zhmotnění nastal další výbuch.
Proč to krucinál nechce držet pohromadě? Když dám dvě kida dohromady drží to, a když vyvolám dvě kida rovnou v sobě tak to bouchne?!
Obnovil jsem štít nastavil obě ruce před sebe a zjistil jsem, že by jsem odpálil pekelného motýla.
Takže další mise do rukongai? Opětovně západ, aspoň to je někde kde to znám a vím co čekat.
Motýl se naštěstí vytratil, já jsem si zjistil kterým směrem je západ a vyrazil. cesta mi trvala celkem dlouho, jelikož moje shunpo je spíše přehnaně silné Sho, vyvolané nohou, které stejně neslouží k dálkovým přesunům.
Po asi tak půl hodině jsem dorazil k bráně a viděl dobře sestavený tým.
Členové jako krmivo, já na hromadnou destrukci a pár kapitánů na totální anihilaci svím reiatsu? Tohle bude hodně zajímavé. Zdravím, ví někdo kde přesněji by jsme měli začít hledat? Položil jsem spíše řečnickou otázku páč mi bylo jasné že to stejně budu muset zase zjišťovat.

Daisenmaru Kenshin

Stál na prahu pozemků 9. divize a hleděl před sebe do ulice. Takhle tam postával už bez mála patnáct minut. Jeden by si řekl, že jistě usnul, nebo tam stojí nějaký panák. Ale mýlil by se, skutečně to byl shinigami, jen trochu zmatený.
Hm... Ohlédl se na cestu vlevo. Hm... Ohlédl se doprava a pak zase přípo dopředu. Pak se otočil na patě a vrazil do rámů brány. Hlupák! Hlupák! Hlupák! Opakoval při tom. Sklopil pohled a civěl do země. Ksó... měl jsem jít s kapitánkou. Takhle tam nikdy netrefím. Pomyslel si a znovu si dal ránu do hlavy. Samozřejmě to bylo jen lehké bouchání. Přeci jen musel být ještě schopen mise, o které byl nyní informován. A to ho právě nakoplo! Musel následovat svou kapitánku! Zdvihl zrak, prohlédl terén a vykročil přímou cestou kamsi.
Stál proti stěně, v rukou papír počmáraný od rohu k rohu. Měla to být mapa, ale jelikož jí kreslil sám, rozhodně nemohla být nejlepším řešením, jak se odsud vymotat. Naštvaně papír zmuchlal a zahodil za sebe. Založil si ruce a začal hloubat. Ale nic nepřicházelo, žádná nápověda. V samém beznaději podíval se na nebe. Střecha! Napadlo ho a o pár chvilek později byl na ní. Rozhlížel se. Odsud bylo mnohem lépe poznat, kam jde. A ač nevěděl, kterým směrem je západ, prostě vyrazil. Ještě to mohl stihnout. Dobrým znamením pro něj bylo, že mimo jiných zachytil kapitánčino reiatsu.
Na západě. Ozval se jeho hlas jako odpověď na Firelovu otázku a následně se kousek od něj objevil on sám. Odpověť to jistě nebyla taková, jako si zástupce 5.divize představoval, ale co jiného čekat od někoho s orientačním nesmyslem? Taicho! Hlesl, když zahlédl Myamoto. Zdravím. Mírně sklopil hlavu, aby svůj pozdrav trochu dobarvil a rozhlédl se po místě, kde byl poprvé za svou nepříliš dlouhou službu jako shinigami.

Začali jste se krásně scházet na daném místě. Ač pro vás všechny bylo překvapení, s kým budete na této misi spolupracovat, byli jste seznámeni s počtem účastníků. Minimálně kapitáni, takže buď jste špatně počítali, nebo vám prostě ještě někdo musel chybět. Rozhodně to nebylo nic příjemného, protože komu by se chtělo v takovém dni čekat na opozdilce, co neumějí hodiny. A naprosto nejhorší na tom bylo, že čas nikdo nestanovil, jelikož považovali za automatické okamžitou rekaci, ale co když si tohle už scházející členi mise neuvědomovali? To by byl sakra problém.

Tomisura Raiden

Věděl, že měl opravdu hloupé zpoždění, kvuli blbé chybce. Netrvalo to dlouho a za celou skupnou se ozvalo prapodivné praskání. Během další vteřiny se zeď, ke které většina stála čelem, rozletěla na miliony kousíčků, která nevydržela ránu od Raidenovi pěsti plné Reiatsu. "Nazdárek, mládeži." pronesl s úsměvem ve tváři. Vypadalo to, že byl na místě opět za největšího staříka, což se mu opravdu nelíbilo. Cítil se pak starší než skutečně byl. Vždyť mu bylo sotva 216 let!
Ale to nyní bylo vedlejší. Pohledem přelétl všechny přítomné, kývl na Saie, který kdysi pracoval jako jeho Fuku-taicho. Následně mrkl na Keiko: "Ahoj, Keiko-chan. Jak se daří?" optal se. Následně pokračoval k Hotaru a Mye. Pokynul jím a pronesl: "Myamoto-taichou, Hotaru." Nakonec kývnutím pozdravil Ohnila, neznámého z deváté divize a neznámou z páté divize. "Jsme komplet?" dodal nakonec přivítacího výboru a byl připraven se vydat dál. Pouze si Sakkat dal více do obličeje, aby mu tam tolik nesvítilo.

Myamoto Usagi

Pak dorazil i Firel, ale než jsem vůbec zaznamenala jeho otázku, objevil se tu další shinigami z 9.divize. Moc jsem ho ještě neznala, protože přišel před nedávnem z akademie. Pochybuji, že on to dotal za trest jako já.......ještě pořádně nic nenapsal....asi chce so-taichou procvičit nováčky.... Daisenmaru... Odpoveděla jsem na jeho pozdrav, zastrčila jsem své karty zpět do pouzdra a snažila jsem si vzpomenout, kdo všechno to má ještě sorazit. Netrvalo to dlouho a náhle se nedaleká zed rozletěla na kousky, jakmile dovířil prach, bylo naprosto jasné, kdo má ten bordel na svědomí. Ano.....už si vzpomínám... Tomisura-taichou, mohu mít otázku? Ozvala jsem se, když dozdravil přítomné shinigami, ale na jeho povolení jsem nečekala a rovnou jsem ji položila. Kolik zdí cestou sem jste zatím rozbil? Přestala jsem se opírat o stěnu. Ale může vás utěšit to, že jste nedorazil poslední, pár shinigami nám zde stále ještě chybí. Tohle bude dlouhá mise......

Sai Kazuma

I nadále jsem stál ve stínu pro změnu s rukama za hlavou a sledoval, jak se zde začínají hromadit další shinigami jež se mnou půjdou na misi. Ukázal se pod-kapitán páté divize a na jeho pozdrav jsem odpověděl jen pozvednutím pravé ruky, poněvadž mi nějaké pokřikování pozdravu na všechny co zde přijdou, přišlo zbytečně a hlavně otravné. Hned za ním dorazil další shinigami kterého jsem pro změnu neznal. Docela se mi i ulevilo, že nejsem v téhle misí jediný chlap. Příchod Tomisuri-taicho mě nijak nepřekvapil, ani nerozhodil a na jeho pozdrav jsem reagoval také jen přikývnutí hlavou. Když se zmínil, jestli jsme tu už všichni, to ve mně vzbudilo otázku, jestli to tak opravdu je… nevím, kolik nás na tuhle misí má jít. Nicméně to stejně vypadá, že tu několik členu mise chyby a nějakou chvíli si ještě počkáme. Yare, yare… To je otrava! Jak dlouho se tu bude ještě čekat? To co mě však poněkud zaskočilo, byl pohled na Ukitakeho-taicho. Co si dneska asi šlehl? Poté jsem se tím nechtěl dál zabývat a raději tu jeho změnu ignoroval.

Tomisura Raiden

Otázka od Myamoto-taichou ho mírně překvapila. Nejpre se otočil a díval se, jak byly jednotlivé zdi pobořeny pěkně v řadě za sebou. Pak mu ovšem došlo, jaké divize byla ona kapitánka. Na tváři se mu objevil ďábelský úsměv. "Já vám to povím a hned zítra se to objeví v Ban-kaii, to známe," dodal směrem k ní. Během toho zachytil další Reiatsu, které se blížilo. Sláva, nebudu nejstarší, oddechl si v mysli.
Jenže to co následně následovalo... no prostě kdyby to šlo, spadla by mu dolní čelist až na zem. Akio zjevně změnil styl oblékání a vypadal... jako nějaký blbeček co právě vylezl z akademie, plný ideálů a nejspíše po dlouhém mejdamu. V jeho hlavě mu najednou začalo něco našeptávat: Ach... Akio, budeš mít nejspíš zase rubriku v Ban-kaii... Mya určitě už žhaví svůj Kido foťák de Blik ze Satoshiho výrobní linky. Ale to mu mohlo být vlastně fuk. Dokuď nebude číst o sobě, byl v klidu. "Ne... ani ne, já sám jsem se sem proboural teprve před chvílí. Ale jsi si jistý, že jsi se nezapoměl převléci z pyžamka, Akio?" Zeptal se zcela vážně a bez humoru, i když kdesi uvnitř se prohýbal smíchy nad novou módou co přinášel jeho ctěný kolega.

Myamoto Usagi

Trochu jsem se pousmála nad reakcí kapitána 8.divize. Ale to jste na omylu milý kolego, nemusíte mi to ani říkat a objeví se to v dalším čísle Ban-Kaie. Můj usměv se změnil v spíše dábelský. Mohlo by to být něco jako.....Buldozer, co neustále demoluje Seireitei......nene to je moc dlouhé....spíš.... Mezitím, co jsem uvažovala o vhodném titulku, ale dorazil Akio, který tomu všemu nasadil korunu. Zmohla jsem se pouze na to, abych zmáčka spoušt svého skrytého fotoaparátu. Akio = krize po-středního věku. Tomu říkám správný titulek! Promnula jsem si ruce. Tahle mise se mi začínat líbit, ještě jsme ani nevyrazili a už mám dva články, jestli to takhle půjde dál nakonec ten Ban-Kai snad i celý sama napíšu.... Podívala jsem se na Kenshina. Doufám, že máš sebou blok a tužku.

Hotaru Harubato

Hotaru už zdálky uviděla větší skupinu shinigami. Ruce rychle složila k tělu a doufala, že neni poslední. Trochu zrychlila krok, aby to vypadalo, že má o čas alespon nějaký zájem. Když přišla ke skupině široce se usmála. Nějak nechtěla zdravit všechny. "Dobré odpoledne!" Pronesla. Zamyšleně se rozhlížela. Mezi shinigami nikoho moc nepoznala. Nakonec však její pohled padl na Kitsune a Raidena, které jediné, tak nějak znala. Pousmála se na ně a kývla hlavou na pozdrav. Zdálo se, že stále na někoho čekali a tak se Hotaru ulevilo. Opět si dala ruce za hlavu. Nakonec by to mohla být docela zábavná mise. Pomyslela si, když uviděla přicházejícího kapitána 13. divize.

Akio

Prohlédl si všechny přítomné a nasadil na ně a především na Raidenta pohled ale:

Spoiler:

Pak pomalu přejde k Mye. Na tváři se mu objeví úsměv:

Spoiler:

Ah...milá Myamoto...jak rád vás vidím...Po tak dlouhé době... Obejme jí velkým obětím a Myu kopne jakási elektřina tak silně, až ucítí zápach spálené elektroniky. Jak krásné jít na misi s tolika přáteli..že ano Raidene...

Tomisura Raiden

"S tím s tebou souhlasím Akio, navíc, je to již nějaký ten pátek, co jsme spolu byli na nějaké misi," pronesl s úsměvem ke Kapitánovi 13. divize. Odložil své počáteční žerty, i když nad stylem oblékání svého prvního Kapitána se stále mírně pozastavoval. Když si všiml toho, co Shiro-chan udělal, musel se zasmát. Odpařit foťák hned na začátku mise bylo vcelku nepraktické. Nyní už nikdo nemohl udělat fotky do památníku misí, kterou skládala Sei určitě ráda každý rok pod stromeček každému kapitánovi.
Jakmile doběhla i Hotaru, usmál se ještě víc a začal počítat.
Zdálo se, že chyběl již jen jeden člen jejich výpravy. Bohužel si nepamatoval který. "Nuže, chybí nám již pouze jeden člen. Buď na něj můžeme počkat a nebo se vypravíme napřed a necháme mu nějaké stopy," pronesl vážným hlasem a pohlédl k bráně, která byla otevřená. Tam někde ležel cíl jejich cesty.

Myamoto Usagi

Jakmile mě Akio nazval milou, bylo mi jasné, že se opět pokusí sabotovat moji, tak těžce (a dobře) dělanou práci. A když mě obejmul a já jsem ucítila elektřinu, můj obličej se stáhl na okamžik v bolestivou grimasu, ale i při tom se mi podařilo na znamení mrknout na Kenshina. Jen at má ten nováček u sebe foták......... Pak jsem se od kapitána 13.divize odtáhla. Tomu tedy říkám, když přeskočí jiskra. Zasmála jsem se i když trochu trhaně. Zlatý starý a téměř vždy spolehlivý film.....navíc ve fotáku z 12.divize...opravdu si myslí, že se nijak nepojistím? Vždyt se mi snaží zničit fotoaparát téměř pokaždé, když se potkáme.....měl by si uvědomit, jak jsou ta upravovaná zařízení drahá, jednou mu to pěkně spočítám.... Ale co by tomuhle, řekla vaše přítelkyně, myslím, že Taiketo-san by se to moc nezamlouvalo. Řekla jsem na konec a odešla jsem z jeho dosahu ke Kenshinovi. Jestli jsi to nevyfotil, tak máš u mě velké významné mínus. Pošeptala jsem mu a dávala jsem si pozor, kdyby se Akio o něco zase pokusil. Mezitím jsem film uložila do krabičky a tu jsem uschovala ve své uniformě, tak aby mi ji nemohl někdo ukrást. Foták jsem poté odepla, vyšroubovala jsem z něj drátovou spoušt, kterou jsem následně zahodila a vrátila ho na místo. Uvařil mi úplně novou drátovou spoušt! Že se nestydí...ted můžu fotit už jen ručně....protože mi určitě uvařil i ty nahradní... Opustila jsem svoje technické trápení a koukla jsem na Raidena, který se snažil chopit pozice vůdce. Já bych počkala, at se nerozdělujeme hned na začátku. Raději jsem neudávala to, že se mi prostě jen nechce z tak příjemného stínu.

Keiko

Nepríjemne sa zatvárila, keď ju skoro všetci odignorovali a prekrížila si ruky na hrudi. Vtom k nim dobehol jej kapitán. Otočila sa naňho a začala mávať rukami ako blbá s veľkým úsmevom. "Aa!Taichou! Zdravím!!" Volala nadšene, keďže aspoň ten jediný si ju tam vôbec všimol aspoň v tom dobrom svetle. Všetci tu majú takú blbú náladu. Jej náladu dneska nikto neskazí.. možno teda. Prišli aj iní a tých tiež svojim nadšením pozdravila. Dnes bola trochu šišnutá, ale to je pri nej normálne, keď má tak dobrú náladu.

Daisenmaru Kenshin

Stál tam tak opodál. Už se přestal rozhlížet a sledoval, jak krásně norovnou mají zem v Seireitei, když mu jeho vyhlídku přerušil další příchozí kapitán. mrskl po něm pohledem, aqby zjistil, o koho se jedná. Kapitán 8. divize... Jak někdo takové demoliční ráže může stát nad hlavami tolika podřízených? Zakroutil nad tím v duchu hlavou. Neměl čas se přlíš pozastavovat nad elegantním příchodem Tomisuri-taicha, jelikož se na scéně ukázal další.... kapitán? To už se neubránil a musel valit oči. Dělají si z téhle mise legraci?!... Hm... Nejsou to bratři? Napadlo jej a hned na to začal štrachat ve svém kimonu. Vytáhl docela malý, nenápadný černostříbrný foťák a už stál na vhodném stanovišti, aby zdokumentoval zdemolizovanou zeď. Využil též příležitosti, že si všichni přítomní kapitáni teď všímali zejména sebe a vybleskl Raidena se zbytky suti na oblečení a rovněž tak Akia v jeho cirkusáckém ohozu. Samozřejmě, blesk zapnutý neměl. Ještě by tak prozradil, že fotí a jako Myamoto-taicho dopadnout netoužil.
Hai Taicho... něco mám. A tužek hned několik. Jistě sama víte, jak špatně se píše s neořezanou tuhou. Pronesl s jistým respektem. Chtěl vlastně i s jakousi opovážeností reagovat na kapitána 8.divize, ale naštěstí tak dříve učinila jeho kapitánka a tak jen souhlasně přitakal, ač měl vlastně na jazyku docela něco jiného....

Kitsune

Seděla jsem zády opřená o zeď, drbala Artemis za ušima a pozorovala mraky plující po obloze. Poté přišla nějaká energetická dívka. Kývla jsem jí na pozdrav. Po dívce přišel zástupce kapitána páté, o kterém jsem toho celkem dost slyšela. Přišel i nějaký kluk, podle všeho patřící do devítky.
Najednou se ozvala rána, leknutím jsem sebou cukla a zeď, o kterou jsem se opírala se kus vedle mé rozpadla. V sutinách stál kapitán osmičky a choval se jakoby zrovna nezničil žádnou zeď. Kapitánka Myamoto se právě přišlého kapitána hned začala vyptávat na jeho destruktivní cestu sem. Mezitím, co byli všichni překvapení příchodem kapitána osmičky, uslyšeli jsme pískání. Podívala jsem se směrem, odkud to přicházelo a uviděla mě už známého shinigami, kapitána třináctky. Takže on jde taky jo? Pak jsem se podívala, co to má na sobě a snažila se zadržet smích. Asi se nadejchal výparů, při pálení chlastu. Poté přišla i Hotaru. Přestala jsem se dusit smíchy a oplatila jí kývnutí. Dál jsem hladila Artemis a pozorovala tuhle naší skupinku.
Ukitake-taicho s Tomisurou-taicho se mezitím pošťuchovali a ten mě neznámi člen devítky všechno fotil. Myamoto-taicho přišla o svůj foťák, který díky kapitánovi třináctky pošel, a to mise ještě ani nezačala.

Izanagi

Ležel jsem na střeše jednoho z komplexů a tiše pozoroval mraky. Moc dobře jsem tušil, že už tam všichni jsou, ale mé svědomí mi neustále naznačovalo, ať ještě chvíli setrvám, jako kdyby něco tušilo. Navíc vítr vlající okolo byl také velmi příjemný a hlavně svěží.
I přesto vše jsem se nakonec zvedl a pomalým krokem vyšel k okraji, z kterého jsem ještě naposledy shlédl Soul Society. Chjo... Zabručel jsem a skočil na další blízkou střechu z které jsem to měl již pouze pár skoků k té ohromné skupině. Nakonec jsem se ocitl někde uprostřed toho humbuku....