Kapitola 1- Počátek

To bylo dávno asi před 124 lety se v Společenství duší narodila královně bohů smrti holčička, ale v té době byla krutá a nelítostná válka. A tak královna Hannaoa byla nucena poslat svou jedinou dceru do lidského světa. Poslala s ní svého nejlepšího muže, aby ji odnesl k dobré rodině. A tak se i stalo ten muž odnesl malé dítko do lidského světa, kde měla zůstat dokud válka neskončí a královna Hannaoa s pro ni nepřijde. Ale zatím co malá holčička si žila dobře, její matku ve Společenství duší zabili. I když jejich královna zemřela podařilo se shinigamiům vyhrát, ale jelikož byla královna mrtvá a nemohla jim říct kde je její dítě, museli ji jít hledat sami do světa lidí.
Zatím co hledali svoji novou malou vládkyni, Tea(takové dostala jméno)zatím rostla ve městě Karakura do krásy. V 15 letech šla Tea na střední Karakurskou školu kde se seznámila se 4 novými kamarády kteří se jmenovali se Sado, Uryü, Orichime a Ichigo.
Jednoho dne šla Tea s Ichigem po městě a povídali si „Hele nechceš pomoci s tou písenkou? Můžu tě doučovat.“ „Jo to by bylo skvělý, výš moc my to nejde jsem v tom úplný dřevo. Výš co můžeme zajít k nám ségra nám udělá něco k jídlu.“ „Tak jo“ Odpověděla jsem. Jak si tak povídáme ozvala se rána a před nimi se objevila obluda a za ní jakási holka v černém kimonu a v mečem v ruce. Když zabila tu příšeru přistála přímo před námi a Ichigo na ni zavolal, „Hele, co si zač?“ Ale dívka si ho nevšímala a zmizela za rohem. Chvíli jsme se za ní dívali, ale pak jsme se otočili a šly jsme k Ichigovi domů. Ale jak jsme otevřeli dveře objevil se jeho táta a začal křičet na celé kolo „Jé, Ichigo má holku, chlapče ty jsi jen přece po mě.“ Ale Ichigo řekl „To by se ti tak líbilo. Kdybych měl holku, tak bych ji ani nepřivedl.“ Já se jen zachichotala a představila se „Jsem Tea Ramio, a nejsem Ichigova holka,jsem jenom kamarádka a přišla jsem ho do…..“. Ale nestihla jsem to doříct protože mi Ichigo zacpal pusu a chytil za ruku a odtáhl mě do pokoje. „Co to bylo??? Proč si mě to nenechal doříct?“ „Protože by nám můj otec nedal pokoj.“ Nic víc neřekl, sedl si vedle mě, vytáhl učebnice a otevřel je. Já ratši nic nenamítala a začala vysvětlovat látku. Najednou se otevřelo okno a do pokoje vešla ta podivná dívka v černém kimonu. Podívala se ne nás a řekla „Vy mě oba vidíte?“ Nic jsme neřekly a jen přikývli. „Jak se jmenujete?“ Chvíli bylo ticho, ale nakonec se probral Ichigo „Já sem Ichigo Kurosaki a toto je Tea Ramio. Ale nejdřív co tu děláš.“ Ta dívka na něj vrhla rozčílený pohled a řekla „Tady kladu otázky jen já. Ale jinak jsem Rukia Kuchiki a jsem bohyně smrti. Dostala jsem toto město na starosti, abych ho očisťovala od hollow.“ Ale když si všimla že nemáme ani páru o tom co je to hollow řekla. „To je ta obluda co jste viděli odpoledne.“ Najednou Ichigo na ni vyjel „Hele co to tu plácáš to vyprávěj leda sví babce, blbko.“ Po tomhle slovu udělala Rukia nějaké gesto kterému nerozumím a zamumlala slovo jako“Bakudo“a nějaké číslo, ale nevím jaké. Po tom gestu Ichigo znehybněl a já se lekla co mu je a podívala se na Rukiu, ale ta jen mávla rukou a řekla, „Neboj se neublíží mu to jenom ho to znehybní a je nemožné se s toho dostat, leda bych to zrušila, ale on by mě neposlouchal. Takže ho nechám takhle.“ Ichigo si něco zamumlal. Ale Rukia mu nevěnovala ani letmí pohled a vytáhla blok se srandovními malůvkami a začala vysvětlovat(ale já jí nerozuměla ani slovo
, ale nedala jsem to na sobě znát). Najednou se ze zdola ozval výkřik Karin a také vítězné řvaní. Rukia odhodila blok a otevřela dveře pokoje a !!!BUM!!! ucítila šíleně silný duševní tlak „Jak to že jsem si ho nevšimla?“Zašeptala. Ale nevnímala ho a utíkala ven se podívat co se to děje. My dva jsme to také slyšeli a Ichigo chtěl pomoci své mladší sestře a snažil se vymanit z Kida, jak my vysvětlovala Rukia. Taky řekla že je to nemožné se z toho dostat, ale Ichigovi se to povedlo a utíkal ven pomoci své sestře. Já se za ním jen dívala, ale pak jsem se zvedla a utíkala za ním. Venku byl velký Hollow a ve svých spárech držel ubohou Karin. Rukia se ho snažila dostat, ale když uviděla Ichiga přestala dávat pozor a hollow ji probodl, Rukia spadla skoro mrtvá na zem. Ichigo to uviděl a přiběhl k ní. „Si v pořádku, co moje sestra, co s ní???“ Rukia zvedla hlavu a řekla chraplavým hlasem „Musíš to udělat ty, musíš se stát bohem smrti.“ „Ale co mám dělat nikdy jsem to nedělal.“ Rukia zvedla svůj Zampakuto a řekla „Musíš se ním proklát a tím se staneš bohem smrti.“ A jak řekla tak se taky stalo kolem nich se rozlinula modravá záře a najednou už tu nestál obyčejný člověk Ichigo Kurosaki, ale bůh smrti s neobyčejně dlouhým Zampakutou. Ichigo se obrátil k hollow. „Hele, ty obludo vrať mi laskavě moji sestru“ „TY SI ALE SILNÝ. PÁR BOHŮ SMRTI UŽ JSEM MĚL,ALE TY BUDEŠ Z NICH TEN NEJSILNĚJŠÍ. TAK TO SI DÁM NEJDŘÍV TEBE A PAK TU HOLČIČKU“ „Tak na to zapomeň zabiju tě teď, hned a tady.“ Ale to mu moc nepomohlo zezadu se totiž objevil druhý hollow a praštil Ichiga aniž by to čekal. To už se nedá vydržet musím jim pomoct. Jen sem na to pomyslela už se to stalo, kolem mě se rozlinula kouzelná záře, která byla příjemná, teplá a úžasná. Najednou už tu nestála dívka v riflích a tričku, ale dívka v bílém spodku shuhakusho, černým korzetem a rukávy, které se táhly od pod ramen a dole se rozšiřovaly a v bílém haori. U pasu se jí houpal Zampakutou, byl neobyčejný měl dlouhou úzkou čepel, rukojeť měl bílou s propletenou růží a se sedmi různě barevnými kameny. Po chvíli jsem si uvědomila že to jsem já. Musím pomoci ostatním. Vyrazila jsem kupředu a rozřízla hollowi jednou ranou, abych ochránila své přátele. Když jsem viděla že Karin padá na zem velkou rychlostí otočila jsem se chytila ji ve vzduchu, položila na zem a upadla vedle ní do bezvědomí. Za chvíli se probudil Ichigo, když si uvědomil co se stalo, rychle se zvedl a utíkal ke své sestře, zvedl ji ze země a odnesl ji do jejího pokoje. Jen co ji položil objevila se u něj Rukia „Ichigo budu jim muset vymazat paměť, aby si na nic nevspoměli.“ „A co já budu pořád bohem smrti?“ „Ano Ichigo, ale budeš jen zástupce boha smrti. A nikomu o tom nesmíš nic říct, vůbec nikomu, JASNÉ???“ „Dobrá nikomu a co Tea? Co sní bude vidíš ji co má na sobě, nemá černé kimono a bílé a k tomu bílí plášť, co je vlastně zač?“ Rukia chvíli přemýšlela jestli mu to má říct, ale pak usoudila, že mu to přece jen řekne „Je to zmizelá princezna Společenství duší, hledali jsme ji 15 let a nakonec jsme ji našly.“ „A co sní teď bude? Odejde pryč? Nebo co?“ „Ano, odejde do Společenství duší kde se z ní stane královna.“ Ichigovi pobledla tvář „A vrátí se někdy nebo už ji nikdy neuvidím?“ Rukia mu odpověděla „Samozdřejmě že se vrátí, ale jen když bude chtít, to nemůžu ovlivnit, ale myslím že se vrátí, má to tu ráda“ „Vážně?O tom nic nevím, myslíš že se vrátí jenom proto že to tu má moc ráda?“ „Nevím, ale teď se sní běž rozloučit, než si pro ni příjdou a kdyby tě zastihli u ní o mě se prosím nezmiňuj.“ „Dobrá nezmíním se.“ Řekl a na to se Rukia otočila a šla pryč. „Rukio díky, a uvidíme se ještě?“ „Ano, uvidíme.“ S těmi to slovy zmizela za rohem ulice. Ichigo sešel k Tee, poklekl k ní a řekl, „Teo prosím až budeš ve Společenství Duší, nezapomeň se vrátit.“ V tom se u nich otevřela brána z ničeho. Ichigo se nejdříve trochu lekl, ale potom mu došlo, že jsou ze Společenství Duší a že jestli ho tu uvidí bude mít pořádný průšvih a tak rychle uskočil do keře a sledoval co se bude dít. Z té brány vyšli dva podivní muži jeden s červenými vlasy a v černém kimonu. Ten druhý měl černé vlasy a vypadal trochu jako Rukia, ale měl na sobě černé kimono a bílé haori, to muselo znamenat že má vyšší hodnost než Rukia. Ten s červenými vlasy vzal do náručí bezvládnou Teu a vrátil se zpět do brány a zmizel.