Les menosů

Tady kdysi býval les menosů, ale všechno stárne a rozpadá se, dokonce i v Huecu Mundu. Teď je to tu dost opuštěné a jen jeskynní komplexy ve tvaru stromů, které jsou místy polámané a zasypané pískem, připomínají, proč se tomu tady ještě teď říká "les".

Ryuuka Hosentsu

Chvíli jsem cestoval destičkami z duševních částic ve světoprázdnu a stále mířil kupředu až jsem zahlédl konec, respektive vstup do světa, kam jsem měl namířeno. "To je ono." Pomyslel jsem si a vyskočil kdesi v Hueco Mundo. Podle Satoshiho taichou se to tady mělo jmenovat nějak Les Menosů. "Les Menosů? Podle názvu bych řekl, že tu bude zelený les a v něm hollow, tedy Menosové. Kde jsem to sakra vlezl? Nevybili se kapitánovi baterky?" Pronesl jsem pro sebe a začal se rozhlížet okolo. Bylo to tu celkem dost opuštěné, opravdu jsem měl pocit, že by to tu mělo být plné nepřátel, teda aspoň na to kapitán narážel. "Tak se tu porozhlédnu." Zamumlal jsem si pod nosem a vydal se jedním náhodným směrem celkem vysokou rychlostí kamsi do neznáma.

Ryuuka Hosentsu

Pár minut jsem cestoval po těchto nekončících prostorech až jsem se nachvilku zastavil a oprášil si masku. "To je otrava, nejraději bych byl, kdybych tu masku mohl zahodit. Kruci!" Pomyslel jsem si a pokračoval v cestě. Zdálo se opravdu, že mne kapitán poslal na jiné místo, než opravdu chtěl. Nebo byla taky možnost, že tu dlouho nebyl a už se to tu změnilo žejo. "Co tamto." Zamumlal jsem si pod nosem, když jsem zahlédl něco neobvyklého, tedy něco mnohem většího než se tyčilo tady v okolí. Bez váhání jsem šel až na samotnou zem, tedy už jsem neskákal po těch výšinách a po té jsem se vydal do komplexu, resp. tak daleko, až jsem na něco nenarazil.

Ryuuka Hosentsu

Tak jsem se tak procházel po komplexu a co dvě minuty si oprášil masku. "Kruci tohle je fakt otrava." Pomyslel jsem si a začal mít pocit, že se něco v blízké chvíli stane. Nijak zvlášť jsem to však neřešil a pokračoval dále. Teď už tu začínaly být ty chodby čím dál tím více přízpůsobeny, jako v jeskyni. "Zajímavé." Zamumlal jsem si pod nosem a zahlédl dva Gilliany v dáli, kteří udělali velice očekávaný tah, Gilliany jsem znal jen z obrázků a povídek, osobně jsem ho ještě nepotkal, sice trapné pro zástupce kapitána 10. divize, ale bylo to tak. Nicméně všechno, co se týče Hueco Mundo, hollow, Soul Society, Real Worldu jsem měl nastudované. Obzvláště jsem to často četl v knihovnách naší divize. Především ve veřejných, ale i tajných spisech. Bez váhání jsem nastavil meč vodorovně podle kolmé osy a prohlásil. "Hadō #32. Ōkasen"

Ze zanpakutou mi vyletěla žlutá útočící energie, která mířila do srážky na cero od Gillianů. Hned po té jsem vyskočil do ohromné výšky, tak abych byl mimo dosah cero. Přeci jen se to tu tyčilo do ohromné výše žejo! No, tak jsem toho využil a za pomocí bleskových kroků vyrazil ke GIllianům s úmyslem je nějak rozsekat.

Ryuuka Hosentsu

V letu přes kouř jsem zjistil, že z další chodby vyletělo další cero, respektive tam byli další Gilliani. V rychlosti jsem otočil a hlavu a pronesl. "Kruci, kolik jich tu je? Začínám věřit tomu názvu Les Menosů." Po té jsem otočil hlavu zpátky a použil bleskové kroky směrem dolů, abych se dostal na zem. Pokud mířili opravdu na mě, tak by měly cera z mého pozadí právě teď letět na Gilliany, na které jsem útočil jako první. Pro jistotu jsem se však rozběhl v před proti jejich nohám s úmyslem jim je rozsekat samozřejmě.

Ryuuka Hosentsu

Tyto chodby byly celkem zajímavé a určitě stály za prozkoumání, takže jsem to chtěl co nejdříve skončít, ale zase jsem si opakoval jednu a tu samou větu, tedy moje moto. To moto zní, že nikdy nikoho nesmím podcenit, ať už to je hollow nejnižší úrovně, nebo Shinigami, coby student akademie. Opatrnost bylo vždycky moje heslo, chvíli nepozornosti by mne mohla taky stát život žejo. Okamžitě jsem se rozběhl proti zbývajícím Menosům s tasenou zanpakutou v pravé ruce. V meziběhu jsem kličkoval, abych uhl případnému ceru. Takovým způsobem jsem pokračoval až k jejch tělům s tím, že jsem měl v úmyslu vyskočit a bodným sekem udeřit do jejich bezemoční bílé masky.

Ryuuka Hosentsu

Opravdu udělali ten krok, který jsem očekával. Tím bylo samozřejmě vystřelení Cera, no co jiného by taky mohli udělat. Kdybych neuměl běhat a jen jedno cero by mne trefilo, tak bych mohl mít dost ošklivé zranění. Po rozseknutí jejich masek jsem se začal rozhlížet po okolí, moc toho tu vidět nešlo, protože tu byla celkem tma, ale co se dalo, to jsem zpozoroval. Pak jsem ale náhle začal kašlat, vypadalo to, že to bude vliv té masky. Asi patnáct sekund jsem kašlal a po té se rozhodl vydat jedním z těch směrů. Rozhodně mě zajímalo, co se tu skrývá. Mohlo by to tu být celkem zajímavé a jsem byl rozhodně z těch zvědavějších. No, zvědavost by mě sice mohla taky dohnat na samotný pokraj smrti, ale.. To jsem v té chvíli nějak neřešil. Prostě jsem přiměřeným tempem běžel jednotným směrem.

Ryuuka Hosentsu

Poklidně jsem se procházel temnými chodbami, které byly samozřejmě temně neosvětlené. No, s maskou, která bude zřejmě odpuzovat lidi, bych si měl začít zvykat na samotu a temnotu. Po chvíli chůze se podemnou však prolomila zem. Naštěstí jsem neletěl volným pádem, nýbrž klouzal po stěnách, což bylo pro mě velice vyhovující, protože jsem miloval extrémy a adrenalinové sporty. Něco jsem i pochytil z mého minulého lidského života, přeci jen jsem sportoval žejo. "Výborně!" Pronesl jsem svým Darth Vaderovským hlasem a pozvedl ruce před sebe. "Hadō #31. Shakkahō" Prohlásil jsem a na ruce se mi vytvořila koncentrovaná koule ohnivé energie, která osvětlovala celkem slušnou část okolí. S Shakkahō v ruce jsem se klouzal dále. Nevěděl jsem kam mě to povede, ale za zvědavost to určitě stálo.

Ryuuka Hosentsu

Po chvíli jsem se tedy doklouzal až dolů, nicméně jízdu jsem si náramně užíval. "Škoda, že tu semnou není Sai, až se vrátím, tak mu o tom povykládám jaká je v Hueco Mundo sranda!" Pomyslel jsem si a seskočil až nakonec s mírně potrhaným Shihakusho. "Takže, co teď?" Otázal jsem se sám sebe, přičemž mi zhaslo Shakkahō. Plánoval jsem ho tedy ihned vytvořit, protože tady v téhle hloubce už vážně nešlo vidět nic. "Hadō #31. Shakkahō" V ruce jsem opět koncentroval reiatsu a zformoval tuhle kouli ohnivé energie, která to opět celkem osvětlila. Se zvláštním pocitem jsem se vydal vstříc osudu.

Ryuuka Hosentsu

Pomalu ale jistě jsem se proplétal chodbami až se mi podařilo vpadnout do jedné takové te větší, objemnější, strašidelnější a nudnější. Jen jsem čekal na to, až se podemnou zase propadne zem, nebo něco podobného, abych si zase zařádil. Ono tohle blouznění mě taky může zabít žejo, ale proč to řešit, když už mám půlku života v *Píp*, nebo-li háji. Obzvláště kvůli masce, vůbec by mi nevadilo, kdybych zrovna zde zemřel, a proto jsem začal prohledávat tu větší místnost. Když jsem ale dostal divný pocit, tak jsem se zastavil a nastražil uši. tu někdo byl, a tak jsem musel udělat NĚCO naprosto očekávaného. A co to bylo? No, příště bych si asi měl vzít svíčky abych tu uviděl, ale teď nezbývalo nic jiného než. "Hadō #31. Shakkahō" Pronesl jsem a pohlédl do onoho rohu, odkud jsem slyšel ty divné zvuky.

Ryuuka Hosentsu

Jakmile jsem osvětlil onen roh a zahlédl tu ženu, tak jsem se na ní celkem podiveně podíval. Měla u sebe zanpakutou, takže to byla asi Shinigami, nejspíše. Hned po té jsem se podíval na druhou osobu, která ležela vedle ní. Byl to muž a podle vzhledu, výrazu a nehybnosti byl už tuhej. Bohužel, stalo se, teď jsem hlavně musel zjistit co je zač ta žena a co tu vlastně dělali. Jakmile se snažil pozvednout svou zanpakutou, tak jsem jí lehce přišlápl plochou stranou, abych se nepořezal. Očividně neměla síly nějak odporovat, tak jsem ho přišlápl až na zem a pohlédl jí do očí s Shakkahō v rukou. "Jmenuji se Ryuuka, jsem zástupce kapitána 10. divize z Gotei 13 ze Seireitei. A vy? Nebojte se, neublížím vám, teda né že bych si věřil že bych vám něco udělat mohl, ale, nebudu se o nic pokoušet tak doufám že i vy ne." Pronesl jsem k ní Darth Vaderovským hlasem, který způsobovala má maska a pokusil se o milé usmání se zavřenýma očima (Gin Smile), který stejně přes masku nemohla vidět, ale co už. "A kdo je ten mrtvý muž..." Dodal jsem ještě s jedním prstem poukázaným na muže.

Ryuuka Hosentsu

Po vyslechnutí se mi na tváři objevil takový výraz:

Spoiler:

Měl jsem taky proč, o záležitosti s Reimei jsem toho věděl více než dost, už jen díky dávnému odposlechu. Dokonce jsem byl pár centimetrů od samotného velitele, Hiroshiho. "Reimei? Co proboha chtěli v Hueco Mundo?! Shinigami pochází ze Soul Society, Reimei se chtěli usídlit v lidském světě, to musí zasahovat ještě do Hueco Mundo?... Ale, zajímalo by mě co tu chtěli. Když ta žena mluví o převaze tak mě napadá jen jedná věc - Samuraiové. Bylo jich strašně moc, tolik Shinigami nemohli přece zrekrutovat, nebo pobrat z vězení, vždyť tolik jich tam ani není a navíc nevím o žádném větším osvobození vězňů. Jsem si tak na padesát procent jistý, že ta záležitost bude mít něco společného se Samuraii." Pomyslel jsem si a pohlédl na dívku. Ihned jsem dal nohu pryč z jejího zanpakutou a přistoupil blíže, přičemž jsem si čupl. "Nepřepínej se, jen se tě zeptám na pár otázek a pak odsud vypadneme ano?" Otázal jsem se pohlédl jí do očí, přičemž jsem jí držel ruce, aby byla v klidu. Nebyl jsem medik, mohl jsem jí akorát tak zavázat rány, ale s vykašlaváním krve jsem si rady nevěděl. "Je mi líto tvého přítele. Předpokládám, že ty jsi zabila ty dva. Pokud ano, tak kde jsou těla nepřátel? A co víš o tom, co hledali?"

Misaki

Misako lehce zakroutila hlavou. Nechtěla se radši moc hýbat, aby nevykrvácela. I sebemenší chyba by jí v tomto stavu mohla stát život.
"Moc toho nevím, dá se říct, že to podstatné mi uniklo. Byli to samuraiové, silní.. Používali podivné techniky a mluvili o něčem, pomocí čehož by nás zničili. Nezdálo se mi ale, že by to zde našli... Tamhle je jejich pracovna, jsou tam ještě nějaké dokumenty.. A i jejich mrtvoly.. Máte pravdu zabila jsem je a oni téměř mě." vydechla, každé slovo, která vyřkla jí stálo mnoho úsilí. Držela tě za ruce a snažila se být klidná. Šlo to bohužel velice těžce vzhledem k tomu, že přišla o svého blízkého.. Byl to skvělý muž... Její oči opět zaplavily slzy..

Ryuuka

Z těchto informací mě zajímala především jedna věc a ta byla, jak je mohl někdo poslat na takovou misi až do Hueco Mundo s tím, že měli najít úkryt, když dokonce ani na poradě samotných kapitánů nebyla o Hueco Mundo řeč. Vskutku mě tato informace znepokojovala. "Eh, já nejsem medik, tohle je špatné, znám jenom teorii, nikoli praxi." Pomyslel jsem si a mile se na slečnu podíval. "Eh, zkusím vám poskytnout aspoň první pomoc. Nenamáhejte se." Pronesl jsem svým Darth Vaderovským hlasem, který způsobovala maska a vytáhl obvazy, které si beru všude. Pomalu jsem začal vázat otevřené rány, pokud měla zlomeniny, tak jsem jí je zpevnil obvazy tak, aby se ruka, či místo zlomení nemohlo hýbat. Pokud měla zlomené ruce, tak jsem jí ze svého Shihakusho udělal závěs a dal jí ho na ruku. "Teď se opravdu nehýbejte, půjdu prozkoumat ty těla a dokumenty. Hned jsem zpátky." Pronesl jsem k ní opět SVÝM COOL HLASEM a odebral se do pracovny. Hned po té jsem pomalu jsem začal prohledávat dokumenty.

Misaki
Pomalu se pousmála i přes všechny ty útrapy, které v dnešním dni zažila. Misaki tě samozřejmě poslechla, takže se posunula úplně ke zdi a zády se o ní opřela. Ruce si pak už jen složila do klína a snažila se v této nechybné pozici vydržet než se vrátíš. Byla ti moc vděčná, doufala, že až se trochu vzpamatuje, tak bude mít příležitost ti náležitě poděkovat. Kdyby ses tu neobjevil byl by s ní určitě konec..

Ty ses mezitím odebral do pracovny. No, jako pracovna to tu rozhodně nevypadalo, vlastně jediné, co ti to připomínalo, byl velký stůl, na němž ležela dřevěna truhla, která zela dokořán takže kdokoliv, kdo šel kolem mohl zjistit, co se v ní ukrývá. Bylo vidět, že i v této části jeskynního komplexu musela Misaki a její druh bojovat. Po zemi bylo rozházeno velké množství dokumentů, kterými ses začal systematicky prohrabovat. Byla to doslova mravenčí práce, vůbec si neměl ponětí, co přesně bys měl hledat a zatím si ani nic interesantního nenacházel, jen samé hlouposti, které navíc mnohdy ani nedávaly smysl. Jediné, co si po deseti minutách hledání našel a připadalo ti aspoň trochu zajímavé, byl ošuntělý papír, na němž byla vykresleno nespočet linií, které představovaly cesty. Uprostřed se nacházel červený kříž... Ač si papír obracel a snažil si se najít něco, co by ti vysvětlilo, jaké místo ta mapa představuje, tak si měl smůlu. Nic takového tu nebylo. Členové Reimei pravděpodobně už vše přemístili do aktuálního ukrýtu.. Rozhodně nebyli hloupí..