Zapomenutá ulička

Akio Ukitake

Pár chlápků skolí, pak ale onen fialový čepičář něco zvolá. Chvilku zarytě mlčí a sleduje co se děje. Pak promluví. Bandu šílenců a vola co se neumí oblékat...a také nebohého člena 11. divize, který se vám snažil pomoci. Pokusí se z toho vylhat. Oči upře na extrevagantního muže. Něco se mu tu nelíbilo...od jisté doby se vše jen kazilo a on se modlil, aby nevěděli o odměně vypsané na jeho hlavu.

Akio Ukitake

Napřímí se. A zmobilizuje veškerý svůj herecký talent. Jmenuji se...Sasuke...Uchiha Sasuke a jsem členem 11. divize. Před chvílí dorazil kapitán Izangi z Reálného světa a to pěkně zbitý. Oznámil nám, že museli před Reimei ustoupit, což nás zarazilo, protože Kapitán... zasněně se zadívá někam do dáli. ...je elita Seireitei a jestli ho někdo donutil ustoupit, tak to musela být armáda...jo přesně tak...no a pak nám oznámil, že se členové Reiemei chystají zaůtočit a že je možné, že Senkaimonem nepozorovaně nějací projdou, aby se mohli ukrýt v Rukongai a okolí. Vyslal nás tedy pročesat Rukongai kvůli špehům. A když jsem prohledával Rukongai, tak jsem narazil na Reiatsu, které jsem neznal. Tak jsem ho tedy sledoval a pak jsem ho našel, jak zrovna omráčil vás dva. Rozhodl jsem se tedy s ním bojovat, ale když si mě všimnul, tak prchnul...asi se chtěl vyhnout prozrazení. Já vás potom odnesl stranou, kdyby se objevili další, tak abych zbytečně nezabil nějaké civilisty. A tehdy jste mě svázali za což vám ani v nejmenším nepoděkuju. Kapitán mě zabije, když zjistí, že mi utekl člen Reimei...ale já vás pak hoši vemu sebou!!! To si pište a nepřeji vám pozant hněv kapitána Izangiho. Při slově Izangi se zase zasněně podívá do dáli.

Akio Ukitake

Super...Satoshi měl pravdu...přehnaná publicita škodí. Usměje se na muže bez vkusu stylem-dostals mě. Dobrá...takže...co bude teď? Musíte uznat, že mám obrovský herecký talent. Pořád bere situaci s nadhledem.

Akio Ukitake

Pozorně poslouchá. Když si všimne částky vypsané na jeho hlavu, protočí se mu panenky. bylo tam tolik, že měl chuť se jít napráskat sám. Pak dostal na krk náhrdelník. Hmm...ty peníze za mou hlavu jsou opravdu lákavé...avšak to vypadá, že ty pro mě máš nějaký návrh. Tedy..mohu znát tvé jméno, když si tak suverénně přešel k tykání? Koukne na nebohého chudáka, který dostane další ránu. Den blbec co? Pomyslí si. Pak opět upře zrak na toho..podivína. Vypadá to, že stejně nemám na vybranou. Bojovat s vámi, bych nejspíš vyhrál, na druhou stranu bych tak na sebe nalákal zbytek lidí jdoucích po mé hlavě...kapitány nevyjímaje. Koukne na muže a očekává co se bude dít.

Akio Ukitake

Zapřemýšlí. Není to zrovna způsob, jak strávit důchod. Na staré kolena mám nepřátele všude kam se kouknu. A hádám, že pokud nepřijmu poputuji přímo do druhé divize a na popravu. Kysele se pousměje. Takžýe mi nejspíše nezbývá, než se k vám přidat.Mohly by mě ty gorilly pustit? Ať si můžem plácnout?

Akio Ukitake

Hned vycítil, že to nebude jen tak, avšak nyní mu nezbývalo než přikývnout a jít. Takže říkáte..taková malá společnost...dohlížející na obchod...no..zní to zajímavě. Kdyby mě viděl táta...ten se musí v hrobě otáčet, ale zoufalá doba si žádá zoufalé činy. Pomyslel si a vykračoval s nimi. Doufal, také pro jejich dobro, že uzavřou dohodu. I když byl zesláblý a spoutaný, bylo to z větší části tím, že nechtěl uvolnit reiatsu, jinak by jej našli. Pokud nebude mít na výběr, tak se tahle rodinná společnost může těšit na slušné problémy. Stále měl dost sil, aby jim nehezky zavařil.

Akio Ukitake

Překvapeně kouká na to vše. Zachrastí řetězy, které na něm pevně drží. No jsem na tom mnohem lépe než předtím. Kdo jsi? Komu mohu děkovat za záchranu života? Vycítí jeho reiatsu...byl to hollow...podivný ale hollow. Avšak vzhledem k tomu, že on sám byl z velké části hollow, neměl proti němu nic. Docela by mě zajímalo, co dělá hollow uprostřed seireitei, ale to až na později. Sundej to ze mě prosím.

Akio Ukitake

Akio si všiml, že se k němu chová na to že je hollow a on shinigami dost přátelsky. Že by za to mohlo reiatsu hollowa?Já jsem. Ukio...Ukio Atake. Usměje se na něj, když z něj sundají pouta. No popravdě...jsem tu poprvé. Rozhodne se mu neříct celou pravdu. Přeci jen jeho jméno a vlastně on celý začínal být až nehezky žádaný. Akurát ani jedno z toho sem u moc nezamlouvalo. Zatím po dlouhé době byl Modos jediný, kdo se ke mě choval aspoň trochu přátelsky, pokud nepočítá Suki a divizi.A jak jsi se sem vlastně dostal..Modosi?

Akio Ukitake

Ten Modos mu přišel tak trochu podivný, ale velice přátelský. Vzhledem k tomu, že i on je částečně hollow a většina lidí mu jde po krku, neviděl důvod proč nejít s ním. Přeci jen, nejspíš zachránil Akiovi život a on tak mu něco dlužil. Ano rozumím, tady pro někoho jako jsme my není místo. Rozběhne se za Modosem.

Akio Ukitake

Spolu s Modosem dojdou za Rukongai, kde se posadí na břeh. Trochu ho překvapí, že se ho ptá odkud je a ke komu patří. Jelikož nezná žádného Jitena, tak se rozhodne, že k němu nepatří. Rozhodl se tedy zaujmout úlohu hollowa. Patřím jen sám sobě. Poté co jsem získal sílu, jsem bloudil pláněmi Huco Munda a hledal spojence. Avšak...všichni hollow, kteří byli jako já toužili jen po vlastní síle. Nevěřili mi a chtěli mě pohltit...pokusili se. Mohu se já zeptat tebe..co je to za meč? Vypadá více jako zanpakuto než jako tvá zbraň.

Modos

se usmál.
"Tak to jsi jako já. I když se divím, že jsi na Jitena-sama nenarazil... ale vypadá to, že i na něj je Hueco Mundo velké a jsou místa, kam jeho moc nesahá," pokýval hlavou. Pak pohlédl na měč, na který se teď díval i Akio. "Máš pravdu, není můj a je to zanpakutou. Zapomněl jsem ho vrátit a teď už tak nějak není příležitost. I když, přiznám se... je velice užitečné ho mít. Ale pořád o něm uvažuji jako o půjčeném, chápu, že ho vlastník určitě chce zpátky..." zatvářil se trochu provinile.

Akio Ukitake

Když vidí Modose nedokáže se ubránit neskutečnému pocitu viny. Buďto je dobrý herec nebo je to opravdu tak dobrosrdečný hollow. Akio se v tu chvíli přistihl, že mu nechce lhát. Moc dobře si uvědomoval, že na každou lež se jednou přijde a on už nechtěl lhát. I když riskoval, že ho Modos zabije, rozhodl se. Modosi...něco ti řeknu než to zajde moc daleko. Já nejsem hollow..tedy né úplně. A nejmenuji se Ukio Atake. Jsem shinigami..tedy býval jsem. Teď jsem Vizard. Pohlédne na Modose a v jeho očích jde poznat jakési smýšené pocity smutku, provinilosti a zklamání. Jmenuji se Akio Ukitake...a pokud vím tak jsem ještě teoreticky kapitán 13. divize. Nechtěl jsem ti lhát, ale v poslední době pokaždé když jsem někde zmínil své jméno, tak to zkončilo špatně. Shinigami z Reimei se mě pokusili získat na svou stranu. Když neuspěli uvěznili mě. V mém vlastním domově je na mě vypsaná odměna a je jen pár lidí, kteří by mě neradi viděli hořet na Soukyoku. Na chvíli přeruší, aby se mohl nadechnout. Pak jsem potkal tebe Modosi. Zachránil jsi mi život za čož jsem ti zavázán. Neměl jsme sílu s tebou bojovat, a přesto, že jsi hollow ani vůli, protože jsi po dlouhé době někdo. Kdo mě nechce mrtvého. Domluví a očekává Modosovu reakci.

Modos

poslouchal nejdřív s nejistým výrazem, potom pozorně a nakonec se usmál.
"Rozumím, proč jsi chtěl skrýt svou identitu, a děkuji, žes mi řekl pravdu." opravdu na něm bylo vidět, že nepochybuje, že toto pravda je. "Pro mě je důležité jen jediné. Jsi na útěku a jde ti nejspíš opravdu o život, pokud se dostaneš do rukou nesprávným lidem. A to platí i pro mě. Jsme na tom stejně. Nebudu se tě ptát, jak ses stal tím, čím jsi, není to moje věc. Ale myslím, že ve dvou máme lepší šance na přežití než sami, takže pokud chceš, přidej se ke mně! Pokud ne, nechám tě jít, sám si půjdu po svých a samozřejmě o tobě nikomu neřeknu, ani kdyby mi to mělo zachránit kůži. Co na to říkáš?" otázal se s trochou nejistoty v hlase.

Akio Ukitake

Tenhle Modos se mu vážně líbil. Myslím, že to teď potáhnem ve dvojku. Navíc ti něco dlužím. Usměje se na něj. Pokud mě však má divize bude potřebovat...budeme se muset rozdělit. Postaví se a rozhlédne se okolo. Takže Modosi...kam máš v plánu jít?

Modos

se také postavil, ale neodpověděl. Hleděl na Akia mírně pobaveně.
"Akio, když už jsme u té upřímnosti..." Udělal dost podivné gesto, jako by ho snad objímal, nakonec ale vyšlo najevo, že mu pouze sundává náhrdelník, který mu dali na krk ti hopeři před nějakou dobou. Potom s ním zatočil v ruce a šibalsky se na Akia usmál. "Už jsem takovéhle věci viděl... Dali ti ho proto, aby potlačili tvé reiatsu. Promiň, že jsem ti ho hned nesundal, nechtěl jsem riskovat pro případ, že bys nebyl přátelský... víš jak to myslím... Nicméně, teď když ho máme, možná se nám bude ještě hodit!" Schoval si náhrdelník kamsi do bílého oblečení. Potom vzal ze země svůj meč. "Ohledně toho, kam mám namířeno... nevím. Někam, kde mě nenajdou. Prostě někam do lesa..." máchl neurčitě rukou k severozápadu.

Akio Ukitake

Když uvidí Modosovo gesto trochu se vyděsí, že ho jde obejmout...tak velcí přátelé zase nebyli, aby se už objímali-to se mu v tu chvíli honilo hlavou. Když mu pak Modos sundá náhrdelník, trochu si oddychne. Částečně tím, že ho Modos neobjal ale většinově tím, že se mu uvolnilo reiatsu. Ah děkuji...říkal jsem si že jsem nějak...moc slabý...a nemám ti to za zlé. Zašklebí se. Takže někam do lesa...dobrá..já potřebuji načerpat síly...jsem těď někde hluboce pod polovinou...možná i pod čtvrtinou svých sil...takže pojďme. Vydá se směrem kam Modos máchnul.

--------------------------------------------------------------------------------------------

(pokračování v novém topiku)