Šmoulové

Firel
Souhlasím, vrátil bych se k věži a na ten kopec, podívat se po něm.
Vůbec se mi do těch částic nechce...Ale nemůžu tam Akushira nechat.
Pomalu jsem vyrazil naspět k věži ale jestli by mokuto nešel tak by jsem se otočil a pokračoval do Seireitei.

Mokuto

Podíval jsem se směrem k Seireitei a pak jsem se otočil na Firela. Nemůžu ho tam nechat jít samotného pomyslel jsem si a rozběhl jsem se za ním. Moc rychle jsem teda neběžel, protože jsem sotva měl nějakou tu sílu. Když se mi podařilo doběhnout Firela tak jsem spomalil. A...mám ti poděkovat.. řekl jsem mu.

Firel
Neděkuj. Usmál jsem se na něj. Ty jsi taky odnášel společníky z bitvi. Mrzí mě že tam Akushiro naběh po hlavě.
Chviku jsme vycházkovím krokem pokračovali k věži, ovšem dopad částí byl o něco silnější, jako by zdroj zesílil a rozšířil pole působení.
Takhle se nedostanem ani k tomu kopci....

Firel
Vyšli jsme z lesa, na místě kde původně byla věž již nebylo nic.
Najednou jsem se rozeběhl ke kopci. Abych se mohl podívat co se tam děje.
Věž je pryč... takže tady dlouho nepobudem.
Raději to tu vemem rychle. nerad bych skončil jako toto. Řval jsem na mokuta když jsem utíkal ke kopci a prstem při tom ukazoval na místo kde prvně stála věž.

Firel
Nevyběhl jsem nakopec stylem kterým bych se prozradil, prostě jsem jen hlvou nakukoval za kopec a viděl to co jsem vidět nechtěl: Poklidnou armádu holowů a žádnou známku po Akushirovi.
Za to bych je do jednoho nakrájel... Jen kdyby ti srabové hráli fér. Řekl jsem si spíše pro svoje uklidnění než jako oznámení mokutovi, neočekával jsem že by vyběhl za mnou do tohohle prostředí. Naposled jsem očima přejel po tom všem dění a pomalu se otáčel zpět.

Mokuto

Vyběhnout kopec jsem se ani nesnažil, protože jsem sotva držel vědomí. Je tam někde ? zeptal jsem se Firela a pomalu odkráčel dál od kopce.

Kurotsuchi Midori

Byl rád, že se mu udělalo líp a pomalu šel do Seiretei. S každým krokem blíž cítil reiatsu hollow, ale bylo to taky hodně smíchané se Shinigami. Opět ho začala trochu bolet hlava, ale zatím to nebylo tak hrozné. Když už vylezl z lesa, před sebou měl kopec, ze kterého už šlo nádherně vidět Seireitei. Už se těšil až konečně zase uvidí Seiretei. Už byl jen krok od vrcholu kopce a úplně mu puklo v halvě, jak kdyby mu měla prasknout. Tak se doplazil na vršek a "zastavilo se mu srdce". Hleděl na Seiretei a nevěděl co říct. Tohle že je Seiretei? Kde to jsem? Co to vůbec je tam dole. Vůbec se nemohl smířit s tím že to je Seiretei a pořád upřeně hleděl dolů na tu spoušť.

Firel
Smutným hlasem Mokutovi odpovím.
Viděl jsi tam někoho bojovat?
Krok pryč odtud se zrychlil, nechtěl jsem dál pobívat v tom agresivním okolí.
Ted odtud raději zmizím dřív než se začneme taky rozpadat.

Midori -> Na první pohled se to zdálo hrozné, ale nakonec to nebylo tak zlé. Vypadalo to, že nad Seireitei prostě zuří bouřka, obyčejná bouřka. Pravda, cítil jsi odtamtud hollow, což bylo divné, a některá místa vypadala mírně poničeně, hlavně ta výše postavená, ale hlavní nebezpečí, ať už to bylo cokoli, zřejmě pominulo. Chvíli před tím, než jsi vylezl na kopec a podíval sena Seireitei, zdálo se ti, že cítíš silné shinigami reiatsu, kapitánské reiatsu, směrem od středu Seireitei. Teď už zase opadlo.

Kurotsuchi Midori

Pořád byl překvapený co sem vůbec v Seiretei stalo. A k tomu ještě to kapitánské reiatsu, které pomalu chablo. Chvíli se na to reiatsu soustředil a zdálo se mu jako kdyby to reiatsu umíralo. Ihned se zvedl bez ohledu na bolest hlavy a Shunpem vyrazil směrem k Seirerei. Když se čím dál tím víc přibližoval, tak ta spušť nebyla tak hrozná jak vypadala zhora ale i tak proč sem cítil reiatsu hollow a proč je vše tak domlácené? Hlavně vrcholky? Už vidím bránu do Seiretei, konečně se dozvím co se vlastně stalo.

Firel
Chvíle rychlého kroku a začal jsem opět mizet v lese, Musel jsem se do seireitei dostat co nejrychleji abych je varoval před tím co jsme našli u místa kde stála věž.
Jedna armáda.... A skupiny vyráželi minimálně tři, pokud to u ostatních věží dopadlo takhle. tak se má seireitei na co těšit.
Na začátku lesa jsem se na chvíli zarazil, poprvé od chvíle co jsem opustil ty jablečné sady jsem si mohl v klidu pustit nějakou hudbu.
Za pomalého kroku jsem si nandal sluchátka ruce strčil do kapec a smutným krokem pokračoval v návratu.

Midori -> Pršelo, byla tma a bouřka. U brány tě nikdo nevítal, všichni měli asi něco na práci jinde. (a už můžeš psát do Seireitei :-))

Mokuto

šel jsem za Firelem. Bylo mi už mnohem lépe, ale do žádného boje bych se teď moc nepouštěl. Jsme zvědavý, jestli se v divizi něco změnilo zamyslel jsem se.

Firel
Celou tu dobu jsme šli aniž byjsme jeden na druhého promluvili, Došli jsem až k sadu ve kterém nás předtím obklíčili elitní ztrážci sadu.
Obcházet se mi to nechce. takže budu doufat že si nás protentokrát nevšimnou.
Pořád zdrcen smrtí Akushira jsem pokračoval do posvátného sadu. Jediné co jsem ted chtěl bylo dostat se do seireitei, podat hlášení a na chvíli si lehnou.

Firel
Sem mohl čekat... Jeden ze strážných si nás všiml. Pochyboval jsem že by nám naše černé pláště dodali v noci výhodu.
Turisti. Odpoveděl jsem smutným hlasem. Moc líný na to aby to tu obcházeli.
Pořád jsem neměl dost reiatsu abych se mohl ukrýt v kidu tak jako jsem to udělal předtím. takže jsem jen zpomalil a pokusil se neslyšně pokračovat dál.

Firel
Tak jinak, necháte nás projít zpátky do seireitei nebo musíme opětovně sváma jako zajatci?
Zeptal jsem se strážného který byl určitě skušený ve skrývání jelikož byl slyšet ale nikde jsem ho neviděl.
Mají zpoždění... Touhle dobou by jme měli být už obklíčení po zuby ozbrojenými strážci.

Mokuto

Stále jsem byl za Firelem. To snad ne...to nás prostě nemůžou nechat jít...co maj ksakru proti shinigami ? pomyslel jsem si a nenápadně jsem chytil rukojeť zanpakuto, protože jsem se znova nechat zajmout nechtěl.

Firel
Nudou se mi chtělo zívat.
Zajímalo by mě kam se vždycky schováváte. Udělal jsem strážným tu radost a jejich určitě až příliž nezáživnou práci trochu probral.
Takže, kudy? Ocenil bych kdyby jste si ty vaše uspávací šipky pro tentokrát odpustili.
I když jsem měl pár mečů u krku otočil jsem se na mokuta.
Neboj. Aspon na chvíli si odpočinem.
Jen doufám že sem tedka nenaběhne ta armáda....